Strekovský Cabernet Franc

Je tomu již více než rok, kdy jsem tu spolu s mým slovenským přítelem Marianem publikoval pár textů o vínech z jihomaďarské vinařské oblasti Villány. Pod ochranou známkou Crocus zde nabízejí především špičková červená vína z odrůdy Cabernet Franc. Od té doby se na degustacích zahraničních vín poohlížím právě po vínech z této odrůdy, přiznám se však, že většinou marně. Teda pokud se nespokojím s cuvéčky, do kterých se Cabernet Franc přimíchává.

Po dosednutí v salónku Vinografu na degustaci slovenských vín Martina Pomfyho & Via Magna jsem zajásal. Objevil jsem Cabernet Franc mezi nabízenými červenými víny. Takže se konečně dočkám a tuto odrůdu si náležitě užiju. Ne, že bych se netěšil i na ostatní vína, však je už ve svém hezkém reportu uveřejněném v předchozím textu náležitě pochválil Jarda, ale přece jen, když si něco přejete, nedáte pokoj, dokud to nedostanete.

Pozdrav ze Slovenska

Se Slovenskem toho máme hodně společného. Naše generace se narodila v Československu, mnoho rodin má na Slovensku příbuzné nebo dobré známé. Kromě geografické blízkosti hraje velkou roli také blízkost jazyková. Přesto si myslím, že se o slovenských vínech u nás moc nemluví, nejsou vidět v nabídce restaurací ani degustace slovenských vín nejsou příliš časté. Nakonec o prodeji slovenských vín u nás by mohli mluvit dovozci zahraničních vín. Většinou je zájem o tradiční vinařské velmoci jako Francie, Itálie, Španělsko, Rakousko a Německo. Pak samozřejmě vína z nového světa, ale od našich sousedů se toho moc neprodá.

Za sebe musím přiznat, že toho o slovenských vínech moc nevím. Teprve nedávno jsem se prostřednictvím pořadu o putování za vínem některé slovenské televize dozvěděl alespoň základní informace o nejvýznamnějších vinařských regionech. Když jsme s Rodanem přemýšleli, jak vyplnit volný čas, a tedy jakou degustaci navštívit, přišla mi nabídka degustace slovenského vinařství Martin Pomfy jako skvělá příležitost proniknout do světa slovenských vín, něco nového ochutnat a něco nového se dozvědět. Degustace se navíc konala v prostorách mého oblíbeného Vinografu. I když se kvůli počasí nemohla odehrávat venku, zadní degustační salonek byl jako vždy velice důstojným místem pro představení mnohých špičkových vín.

Prinz Salm

Víte, jaké je nejstarší vinařství na světě? Asi záleží, z které strany se na to dívat. Po pátrání bychom našli nejstarší historické vinařství světa, které vzniklo před více jak 6000 lety na území Arménie, což dokládají archeologické průzkumy arménských a irských archeologů v jeskynním komplexu Areni-1 v Arménii.

Můžeme se na věc také dívat z pohledu nejstaršího fungujícího vinařství, tím je prý Staffelter Hof z Moselské oblasti v Německu. Bylo založeno v roce 862, nicméně v průběhu své existence měnilo vlastníky.

Mohli bychom také pátrat po nejstarším rodinném vinařství světa. Château de Goulaine bylo založeno šlechtickou rodinou Goulaine roku 1000 a tato rodina spravuje vinařství spolu s krásným zámkem na Loiře dodnes.

Sudovky z děčínského Domu vína

Přiznal jsem se tu již několikrát, že s oblibou na svých služebních cestách vyhledávám místní vinotéky. Nedá mi to a zpravidla ochutnám pár vzorků vína, jen tak pro potěšení. Vůbec nevadí, že jde takzvaně o sudovky, čímž se zpravidla myslí vína, co se pro svou kvalitu již nehodí do lahví. Jenže omyl… Do toho nám už legislativci před pár roky hodili vidle. Dneska musí vinaři plnit víno výhradně do takzvaných bag in boxů. A to se rozumí, úplně špatná, a k tomu navíc ředěná vodou, to už takto balená vína nejsou.

Pokud se poštěstí, tak mám šanci si při objednávkách i popovídat s majitelem té které vinotéky. Vůbec není s podivem, že by mi neměli co říct. Často to jsou praví fandové do vína, jezdí si pro svůj artikl přímo k jednotlivým vinařům. Díky osobním preferencím a vlastně i díky osobním kontaktům přivážejí a nabízejí vína, za která se rozhodně nemusejí stydět. Taková jsem ochutnal jedno příjemné odpoledne minulý týden v děčínské vinotéce s názvem Dům vína.

Léto ve znamení ryzlinků

Letošní léto se mi do paměti vryje jako léto, které bylo jednoznačně pod taktovkou německých ryzlinků. Ne že by se nic jiného neodehrálo. Akcí byla celá řada, ale trojice vinařství, která zastupují jednotlivé styly a regiony byla tak dominantní, že trumfla všechno okolo.

Minule jsem psal o vínech z Mosely, a sice o vinařství Peter Lauer. Snad jen malé upřesnění, že se jedná o vinařství z moselské oblasti, konkrétně z městečka Ayl na řece Sára. Také jsem se zmínil o tom, že přijede do Prahy představit svá vína vinařství Prinz Salm. To všechno se moc podařilo, o slíbené vinařství Prinz Salm rozhodně nepřijdete.

Jízdu na vlnách ryzlinků nicméně zahájilo představení mimořádného vinařství Domdechant Werner začátkem července, které je legendou nejen v Německu, ale i za hranicemi. Jedná se o vinařství z oblasti Rheingau, konkrétně se nachází v obci Hochheim am Main. A snad ještě konkrétněji asi 5 km vzdušnou čarou od soutoku Mohanu a Rýna, tedy od Mohuče. Vinařství hospodaří na 14 ha a z 98 % produkuje bílá vína, která v menším množství doplňuje Pinot Noir.

Vinařství Kern

To snad musí napadnout každého. Když jsem si rezervoval jedno místo na podvečerní degustaci a viděl jsem v nabídkovém listě mezi víny odrůdu Kerner, říkal jsem si, bez tohoto vína by mi něco u Kernů chybělo. A když pak vinař David Kern řekl to samé, že když se po skončení školy vydal na zkušenou do několika německých vinařství, ryzlinkovou odrůdu Kerner si tam vyhlédl právě pro podobnost se svým jménem. 

Teď jen, zda mu tato odrůda pomáhá propagovat vinařství, nebo spíš komplikuje život moravského vinaře. Kerner je německým křížencem Ryzlinku rýnského s modrou odrůdou Trolínské, pocházející z Jižního Tyrolska. Je oblíbená pro dřívější dozrávání, většinou se sklízí tak dva týdny před rýňákem. Pravidelně i v horších ročnících poskytuje přívlastková vína až do výběru z hroznů, která jsou charakteristická svou svěžestí až říznou kyselinkou, harmonizující s obsahem zbytkových cukrů.

Kerner má aromatický, květinově ovocitý charakter a jemně nahořklý závěr. Kdo hledá, ve vůni a chuti najde muškát, rybíz, tmavý med, máslové tóny či kořenitost. Možná má v našich krajích trochu smůlu. Soupeří totiž s jiným novošlechtěncem, odrůdou Hibernal, a spíš prohrává. A na závěr poznámka od vinaře… Při kvašení velice hezky voní, pak však z ničeho nic přestane, až to všechny vystraší, aby se nakonec aromatika znovu vrátila. Což o to, ostudu neudělalo, ale našel jsem si na degustaci jiné favority.

Originál Dunajovské kopce

Podle čeho si vybíráte moravská vína? Honí se mi hlavou možné odpovědi už od úterka, co jsem se po čase zúčastnil ochutnávky vín ve sklepě Horní Landhauska na Grébovce. Svá vína tam představil David Kern ze stejnojmenného vinařství. Na závěr jsme dostali obvyklou šanci za výhodné ceny objednat vína, co nám chutnala. Deset různých vzorků, které víno si chci po degustaci odnést domů? Takže, ještě jednou, jak se rozhodujete vy?

Mám v tom možná zmatek. Doby, kdy byla základním kritériem cena, už mám jakžtakž za sebou, ale všechno má své limity… Pro podvečerní popíjení se držím do dvou stovek, výjimečně ujedu na super víno do pětistovky. Dražší vína, co jsem si za své za můj život dopřál, bych mohl spočítat na prstech obou rukou. Takže cena svou roli hraje spíš jen podle známé auditorské poučky value for money čili hodnota za peníze.

Tak co jiného mě vede k výběru vína? Na prvních dvou místech jsou srovnatelně název vinařství a odrůda. Možná to je šalamounské rozhodnutí, ale pokud znám vinařství, beru v zásadě cokoliv, pokud preferuji odrůdu, víno si koupím mnohdy i od pro mě neznámého vinařství. Však už jsem toho tady napsal dost, je to v rámci mého objevování toho nejlepšího vína na světě nutná podmínka.

Uvařené Primitivo

Každý jsme ve svém životě vyrostli mezi nějakými spolužáky. Ať na základce, tak na střední nebo někteří i na vysoké. Jsem ještě z generace, které to všechno absolvovala za totáče, a která měla to štěstí, že jsme tak nějak i poté dokázali držet pohromadě. Kupodivu to platí i o našich vysokoškolských studiích. Místo tříd se tomu říkalo kruhy, na našem oboru byly jen tři, takže jsme v podstatě všichni o sobě dobře věděli, scházeli se v jedné posluchárně a koneckonců spolu i trávili volný čas.

Platí to i nyní, když už pomalu balíme své pracovní kariéry a chceme si užít ještě něco, co se užít dá. Vždy tak jednou, dvakrát do roka si najdeme čas, aby někdo z nás vyslal signál, kdy a kde, a my se pak sejdeme na popovídání o našich životech, na ochutnání sklenky vína a třeba i na dobrou večeři. Nejinak tomu bylo letos v půlce června.

Kdo to odpoledne dorazil, posadil se kolem sražených stolů na dvorku jednoho příjemného letenského bistra. Mohl bych teď vzpomínat na zážitky ze studentských let, které se mi vybavují, když jsem pohledem těkal kolem stolu a pozoroval své bývalé spolužáky. Ale tento text by měl být především o víně, tak to musím stočit tímto směrem. 

Lauer z Mosely

Málokdy se stane, že se na degustaci setkáte s více než jedním znalcem vína a současně blogerem. Mě se to ještě nestalo, tedy až do poslední degustace skvělých moselských Rieslingů od Petera Lauera, kterého dováží Alifea. Degustace se zúčastnil Mikuláš Duda, který publikuje články na blogu Pod korkem, a Jan Čeřovský, kterého můžete sledovat na legendárním Jižním svahu. Oba pánové mají mou nejvyšší úctu i uznání, vínu se věnují již dlouhou dobu a jejich články s Rodanem pravidelně sledujeme.

Takže nikoho nepřekvapí, že jsem o to více a pozorněji tyto dva blogy po degustaci sledoval v očekávání nějakého článku. Povedlo se, doporučuji přečíst oba dva. Pod korkem velice pěkně a výstižně popisuje Moselskou oblast i vinařství Peter Lauer včetně důkladné analytiky vín. Prostě moc pěkný článek, který vše podává tak, jak to vidím i já. Neodpustil jsem si tu pro vás přidat pár kouzelných fotek z webu vinařství.

Moravský kabernet

Kdo z vás čte mé texty již delší dobu, určitě registruje, že jsem trochu rozpolcený, co se týká preferencí konzumovaného vína. Jednak tu referuji o ochutnávaných vínech z mých zásob, což jsou pochopitelně většinou spíše mé oblíbené odrůdy, jednak stále hledám nové a třeba i pro mě dosud neznámé vzorky. Tak dneska zůstanu spíš u těch, které málokdy opominu.

Letošním otevřeným sklepům v Novém Poddvorově jsem tu již věnoval několik blogů. Konečně, proč ne. Líbí se mi tam, pochvalu si tato akce určitě zaslouží. Tak snad nebude vadit, když přidám ještě jednu úvahu. Jaká odrůda vinné révy mě tam zaujala? Asi překvapivě to byl letos Merlot, se kterým vylezlo hned několik vinařů, a žádné z prezentovaných vín mě nezklamalo. Mezi víny, které jsem si vezl z Poddvorova domů, však bylo kupodivu i hodně krabic s jiným červeným vínem. Asi byste neuhodli. Cabernet Moravia…

Rendez – Vous

Někdy se to zkrátka tak stane. Máte chuť na víno z určité oblasti, z oblíbených hroznů, či patřičné dospělosti. Můžete volit nějakou svou jistotu. Už vám dříve v minulosti jedno konkrétní víno udělalo radost, tak proč se k němu nevrátit. Nebo se můžete pustit jen tak naslepo do objevování něčeho nového, co vás jen a jen překvapí. Anebo taky třeba zklame…

Před pár dny jsem dostal chuť na nekomplikované červené víno z jižní Francie. Třeba nějaké to od Rhony, nebo z Languedocu či ještě západněji z Gaskoňska. Měl jsem na jazyku typické trio odrůd GSM, čili Grenache, Syrah a Mourvedre, nejlépe v příjemném cuvée. A kdyby k tomu přibylo ještě něco navíc, taky dobře. V tomto směru se však mé zásoby vyprázdnily, tak nezbylo než se stavit v blízké vinotéce Global Wines.

Radost mi zpravidla udělá i pouhé procházení regálů a prohlížení jednotlivých vinět. A když už mám pocit, že to mám, zkusím ještě pro jistotu Vivino. Jak vybrané víno chutná ostatním milovníkům vína? Čím více to osciluje kolem 4 bodů, tím víc jsem přesvědčen o dobré volbě. Odkládám lahve zpravidla zpět, pokud hodnocení dosáhne jen někam pod 3,7. Konečně, mám možnost volby, ne? Lahví s vínem jsou tu stovky…