Červené postřehy ze Svatováclavské vinice

Sezóna vinobraní v Praze vrcholí… Teda vlastně asi už má to hlavní za sebou. O tomto víkendu jsem vyrazil omrknout jedno z posledních. Vinobraní na Svatováclavské vinici, kterou před časem obnovili bezprostředně pod Pražským Hradem. Fantastická lokalita s ještě úžasnějším pohledem na červené střechy Malé Strany, Vltavu a za ní ležící Staré Město. 

Pro přespolní pro informaci uvádím, že se tu sice hrozny pěstují, ale my vínu naklonění Pražáci jsme se naučili sem chodit hlavně ochutnávat vína prakticky z celého světa. Takže ač tentokrát vinobraní vzhledem ke stále neskončené pandemické situaci proběhlo v hodně omezeném rozsahu, užil jsem si ho. To hlavní, narazil jsem na několik zajímavých vinařů se vzorky vín z Čech a Moravy, které stojí za pár poznámek.

Čím začít? No asi pinotem… Bude to možná vypadat, že chci Jardu drobet pošťouchnout, ale po několika nezapomenutelných zážitcích s Rulandským modrým z trojských vinic navážu dalším výjimečným vzorkem. Pinot Noir z Villy Richter, ročník 2016, Svatováclavská vinice. Teda jak se to vezme, výjimečným vínem… Určitě nikdy nezapomenu, že jsem ochutnával víno z jedné z nejkrásnějších vinic přímo pod Hradem, ale popravdě na úroveň těch trojských pinotů nedosáhlo.

Poznáš Burgundské?

Pokusím se vytvořit oslí můstek mezi tématem Pinotů, o kterých se zmiňuje Rodan ve svých předchozích textech, a mezi Pinoty (a samozřejmě také Chardonnay) z Burgundska a z Austrálie. Právě takovéto degustace zaměřené na poznání, z jakéže země víno pochází, jsem se zúčastnil.

Napřed si ale neodpustím stručnou poznámku k chlapácké modré rulandě. Náhodou jsem se minulou neděli díval na stejný pořad jako Rodan a přemýšlel jsem o tom, co v pořadu v souvislosti s Pinoty zaznělo. Rodanovi ten pořad samozřejmě krásně nahrál na smeč, protože neuplynul ani týden od Trojského vinobraní. Tam jsem já bohužel nebyl, minimum svého volného času jsem věnoval vinobraní na Jiřáku.

Vinice Sv. Kláry má můj hluboký obdiv, jejich vína jsou vždy příjemným zpestřením mého repertoáru. Líbí se mi i jejich odrůdové zaměření i vinifikace odrůd. S čím bych ale tak docela nesouhlasil, to je tvrzení, že ve srovnání s Burgundskem se technologie zase tak moc neliší. Myslím si, že Francouzi se snaží vyrábět víno ve vinici, ne ve sklepě. Možná se tím myslí, že je podobná technologie a rozdíly jsou ve vinifikaci. Každopádně nemohu si pomoci, ale nezapře se nám, že se umíme dostatečně pochválit. Jestli je víno plnější, harmoničtější nebo ovocnější bych nechal na konzumentech.

Chlapácká modrá rulanda

Jak jsem se tu minulé dny zmínil, na vinobraní v Troji mě letos uchvátilo Rulandské modré z vinice Sv. Kláry, ročník 2016. Krásné víno s ovocnou chutí. Jasně že v něm byly znát peckoviny, ale klidně bych mohl přísahat i na tropické ovoce či přezrálé ryngle. Bylo nadupané, šmrncnuté dubovými sudy, k tomu silné víno se 14 procenty alkoholu. A jak už jsem napsal, úžasná dlouhá dochuť, kterou jsem si v ústech pořádně užíval.

Utekl týden, koukám na jeden televizní hobby pořad a co tam nedávají. Rozhovor s Vladimírou Egertovou, vedoucí vinice Sv. Kláry v Botanické zahradě hlavního města Prahy, zaměřený právě na výrobu jejich vlajkového vína, kterým je Rulandské modré. Začala super otázkou, nad kterou jsem se, přiznám, doposud nikdy nezamýšlel. Tak sem s ní.

Ochutnáváme-li Pinot Noir v Burgundsku a u nás, je v tom nějaký rozdíl? Technologie výroby vína z hroznů této odrůdy zas tak odlišná není. Postupuje se zhruba stejně, odlišnosti tomu dávají jednotliví vinaři a zde se budou preference lišit. Zatímco v Burgundsku je Pinot Noir taková slečinka mezi víny, u nás je modrá rulanda chlapáckým vínem. Je plnější, harmoničtější, rozhodně ovocnější a má i zpravidla více alkoholu.

Vína z Troje

Ochutnávku trojských vín na nádvoří Trojského zámku v letošním roce doplnili dva přespolní vinaři. Tak úplně přespolní nebyli, jak se to vezme. Když někdo zasvětí velkou část svého profesního života vinařství Salabka, tak nějak tak mezi místní patří, že? Ano, mluvím teď o Lubomírovi Bílíkovi. O vínech, které nyní procházejí jeho rukama, jsem tu už několikrát psal. Kdo stále tápe, tak jde o vinařství Wilomenna pod Chlumem, z Chlumčan u Loun.

Ještě dříve, než jsem se postavil ke stánku na ochutnávku vulkanických vín, zašli jsme s Lubošem k Lence Šmídové do vinařství Jabloňka. Potěšilo mě, že jsme si při hodnocení jednotlivých vzorků v podstatě notovali. Oba jsme vyzdvihli rýňák před tramínem, i když ten nejnovější tramín červený z ročníku 2020 nebyl s tak těžký zadkem a dle mě taky stál za hřích. A na harmonicky voňavém Ryzlinku rýnském červeném jsme žádnou chybu nenašli, byl to milý zážitek. Jasně Luboš vidí mnohem víc do kuchyně, jak se víno dere na svět, já jako konzument zas hodnotím první dospělé kroky, kdy víno musí zaujmout.

Trojská vína

Vždy v tuto dobu mě pravidelně najdete na vinobraní sedmé pražské části u překrásného barokního zámku v Troji obklopeného kouzelnou francouzskou zahradou. Každoročně tu stávaly desítky stánků vinařů a prodejců vína, u kterých se jako vosy tísnili tisíce návštěvníků. Hezké vzpomínky… Už druhým rokem se však vlivem covidu akce smrskla pouze na lokální přehlídku místních vín pro několik stovek zájemců. No což, i tak jsem si letos užil.

Hned u prvního ze stánků mě čekalo velké překvapení. Projekt Marka Vydry, znovuobjevená a nově vysázená vinice na opukových terasách pod zrekonstruovaným zámečkem Jabloňka, majestátně se tyčícím nad Vltavou. Od roku 2013 první výsadba, dnes už nabízejí minimálně poslední tři ročníky. Odrůdově se nerozmáchli, zaměřili se pouze na dvě stěžejní odrůdy, Ryzlink rýnský a Tramín červený. Ale ani to však ještě není všechno. Raritou je neobvyklý a v podstatě výjimečný klon rýňáku Ryzlink rýnský červený. Ochutnal jsem poslední ročník a byl jsem z něho nadšený. Možná překvapení z nově objeveného vína, možná bonbónek ve formě zlatožlutého, aromatického a šťavnatého ryzlinku do krásného odpoledne babího léta. Rozhodně se k němu budu rád vracet.

Za vínem pod Staré Hory

Když něco děláte častěji než ostatní, tak je úplně samozřejmé, že přitom potkáváte lidi, kteří se postupně stanou vašimi známými, přáteli či dokonce kamarády. Jedním takovým je pro mě Marian, na kterého narážím na pražských degustacích snad patnáct let. Původně jsme se jen zdravili, pak spolu začali sdílet své dojmy, dnes si již vzájemně předáváme i naše tipy, která vína by nám neměla uniknout.

I když předem nevím, kde se potkáme příště, jedno místo je jistotou. Marian málokdy totiž chybí na degustacích pana Libora Chlupatého v překrásném sklepě Horní Landhauska v pražských Havlíčkových sadech. Nejinak tomu bylo i tentokrát při ochutnávce vín vinařství Dvůr Pod Starýma Horama ze slováckých Boršic.

Tak co Mariane, co těm vínům dneska říkáš? To byla má první otázka po skončení degustace. Odpověď jsem tak nějak čekal. No, po pravdě… Jsem z toho dnes takový rozpačitý. Hmm… Ani já jsem z nich nebyl nijak nadšený. Přišlo mi, že Ondra Gottwald, který zde rodinné vinařství zastupoval, neodhadl cílovou skupinu nadšenců, co se zde sešla. Přivezl totiž víno pro Pražáky…

Rukopis Juraje Kvačaly

Všechny ty roky, co se motám kolem vína, jezdím za vinaři na ochutnávky a dávám jim všetečné otázky, abych jejich dílo co možná nejvíce pochopil, slyším převážně to samé. Skvělé víno vzniká ve vinici… Vinař se musí jen snažit, aby mu pak ve sklepě neublížil. Držím se toho, kdykoliv se dostanu k dobrému vínu, zajímá mě, odkud pochází. Pátrám, kde se urodily hrozny, v jakém regionu či obci, na jaké viniční trati s charakteristickým podložím a orientací za sluníčkem. Koneckonců několika nejzajímavějším moravským vinicím jsem tu už složil hold. Zkrátka, až doteď jsem věřil tomu, že za okouzlení ve sklence může především místo, kde se víno urodilo. 

Nedávná degustace slovenských vín Martina Pomfyho & Via Magna mně v tom drobet udělala zmatek. Prezentovaná vína vyrobená z hroznů ze dvou různých vinařských oblastí, kde vinohrady vlastní jedna osoba, měla společný rukopis. O něj se zasloužil především enolog vinařství Juraj Kvačala. Po přechutnání široké škály vzorků jsem si pak uvědomil, že mě na tom nebaví ani tak zkoumání, zda je lepší vlašák ze Strekova či veltlín z Malých Karpat, ale spíš něco, co stojí za tím. Co je na ochutnávaných vínech charakteristické, proč mě vlastně zaujala.

O to víc hodnotím příležitost, která se nám s Jardou vyskytla, když jsme se mohli osobně s Jurajem setkat. Byl zážitek se nechat provést jeho výkladem o přístupu k výrobě jejich vín a na cokoliv se ho pak zeptat. Tyto chvíle jsou v zásadě neopakovatelné, přál bych i vám je zažívat co možná nejčastěji. Totiž dostali jsme v rámci výkladu extra porci informací navíc, nebylo to totiž ani tak jen o zasvěcení do vůní a chutí vín, ale především k odpovědím na otázky, jak Juraj jednotlivá vína vyrábí, jak zpracovává hrozny ihned po sběru, jak je poté lisuje, rozkvasí rmut, fermentuje, míchá mlaďounké víno na jemných kalech, nechává zrát v nerezu či na sudech, a to z akátu či dubu z různých končin Evropy, aby nakonec nastala chvíle, kdy ho nalahvuje a doporučí optimální chvíli k jeho konzumaci.