Nevím, jak jste na tom vy, ale u nás doma, co se už venku ochladilo, tak na otázku, co dneska koštneme, zpravidla zazní vždy to samé. Dali bychom si červené. Konečně, proč ne. V průběhu roku nakupuji poměrně ve velkém a většinou tak nějak pravidelně, takže pokud platí zákon velkých čísel, měl by vycházet poměr bílých a červených vín fifty fifty. Zkusím tedy porovnat mezi sebou tři červená, co jsme si u nás v posledních dnech otevřeli.
První lahev jsem si přivezl z mých cest na severozápad Čech. Audituji teď poblíž Chomutova, pravidelně proto míjím cestou za prací obec Chlumčany. Znalci už ví, sídlo vulkanického vinařství Pod Chlumem, v poslední době vystupující pod obchodním názvem Wilomenna. Mám osobní vazby na Luboše Bílíka, takže pokud to jen jde, stavím se. Tentokrát to bylo pár dnů před svatým Martinem, logicky jsem chtěl ochutnat něco z letošní sklizně.
Jenže smůla, mladé víno ještě nebylo v lahvích. Tak jsem aspoň okouknul, čím bych si udělal radost. Z trojského vinobraní jsem si vybavil, že mi tam nejvíce chutnala dvě červená. Svatovavřinecké a pak cuvée Samba. Tentokrát mi Luboš podstrčil ono roztančené v latinskoamerických rytmech, suché víno z ročníku 2019. Pamatujete ještě, co se do Samby schovalo? Převládalo v ní Svatovavřinecké z 60letých keřů, doplněné cuvée Provocateur čili Dornfelderem a Modrým Portugalem.