Slovenské víno online

Zasloužilo by to určitě hezčí nadpis, napadají mě hned různé alternativy, jako třeba názvy „Krásná červená“ nebo „Andula & Andrej“… Jenže nechci tu psát jen o jednom konkrétním zázraku od jmenovitě určeného šikovného vinaře z Malokarpatské vinohradnícké oblasti. Jde mi spíš o ohlédnutí za nabídkou e-shopu, s jehož víny jsem se letos setkal na různých ochutnávkách vlastně už potřetí. A věřte, vždycky šlo o náramná vína.

Prvně jsme se potkali v Litoměřicích na dubnovém festivalu vína. V reportu z této fajn akce na ně nedošlo, ochutnával jsem tam toho dost a zahraniční vína jsem ve vzpomínkách drobet upozadil. Ale ve foťáku pár odkazů zůstalo, mohu pro připomenutí vyjmenovat z červených vín například Dunaj 2020 z Karpatské perly, Frankovku modrou 2018 Black edition od Adama Sykory, Hron 2020 Golden Edition od Angel Wines nebo Dunaj 2019 bobul‘ový výber od Miroslava Dudo.

Určitě se musím někdy vrátit k andělskému Hronu, hodně tmavočervené barvy s výraznou aromatikou po ostružinách, černém rybízu a tmavých moruších. V chuti ovocné tóny doplnila čokoláda, lékořice, tabák a možná i jemné stopy lanýže. Každopádně díky 30 měsícům na sudu šlo o komplexní s mohutným tělem a dlouhou dochutí.

Odpoledne na Grébovce

Září je i u nás v Praze a případně v okolních městech jednoznačně ve znamení vinobraní. Letos díky teplým dnům během prázdninových měsíců to začalo hned prvním poprázdninovým víkendem a o té doby se stále někde něco děje. Tentokrát mě to vytáhlo na vinobraní městské části Prahy 2 a kam jinam než na Grébovku. Chodím tam pravidelně, zaplaťbůh koronavirové restrikce minulých let už pominuly a milovníci vína mají opět hody.

Domluvili jsme se s Evženem a jeho přítelkyní Jannie, která tráví pár dní v Čechách, že se tu potkáme. Dali jsme vědět i dalším, alespoň Ivanka a Honza si našli čas a přišli nás sem u sklenky pozdravit. Procházeli jsme celými Havlíčkovými sady, od Groty, přes Gröbovu vilu a pavilón Grébovka až po vinný sklep pana Bulánka, všude kvanta bílého a červeného burčáku. A pochopitelně nesmím opominout sedmnáct stánků s víny od vinařů a prodejců vína. Tomu se vážně nedalo odolat, abychom něco někde nekoštli.

Začal jsem ještě sám na uvítanou u starých známých z vinařství Mühlberger. Tedy starých, to není pravda, jak vinař Petr, tak jeho sympatická kolegyňka jsou podstatně mladší než já, spíš tím chci naznačit, že se už známe, a to poté, co jsem u nich přechutnával vína v dešti na Jiřáku a napsal o tom nedávný text na náš blog. Co tu máte nového? Kupodivu měli…

Kurdějov

Na tuto moravskou obec nedaleko Hustopečí jsem narazil poměrně pozdě a v podstatě náhodou. Zahajovali jsme tehdy projekt s Marianem ze Stredoslovenské energetiky, a co by to bylo za start, kdyby se neotevřela lahvinka dobrého vína. Domluvil jsem se s Martinem Prokešem, že nám dá koštnout pár vzorků vín a sektů z jejich Proqinu z Velkých Němčic. A když jsme hledali místo, kde bychom se mohli potkat, doporučil nám konferenční hotel právě tady v Kurdějově.

Jak se tak zpětně ohlížím, povedlo se to tenkrát moc, jak ono příjemné podvečerní posezení s výbornými víny, tak vlastně i celý projekt zaměřený na Fraud Risk Management. Vzpomínám, že jsme ještě druhý den po ochutnávce autem projeli celou obec zařízlou do hlubokého údolí na úpatí Žďárských vrchů. Sotva jsme se dostali nad obec, ihned jsme zaregistrovali nově vysázené vinice.

Kdysi tu již byly, ale po roce 1947, co odtud bylo vystěhováno německé obyvatelstvo, postupně zpustly a zarostly. Takže se vlastně po roce 2000 začalo odnovu. Tím, že jsou s místním vinařením spojena opravdu známá jména, jako třeba Jaromír Gala, Zdeněk Hort, Tomáš Teplý či Radek Sedláček, připoutalo to pochopitelnou pozornost vinařských odborníků i obdivovatelů dobrého vína. Každopádně je v Kurdějově marketingově vyzdvihováno unikátní uzavřené mikroklima, vysoce svažité tratě a jejich skvělá expozice. Terroir je charakteristický vápenitými pískovci překrytými vápenitou spraší.

Vinařství Mühlberger z Jaroslavic

Nedá se říct, že bych vinaře na Znojemsku míjel, ale přece jen Velkopavlovicko a Mikulovsko navštěvuji mnohem častěji. Když už přece jen zavítám do Znojma, tak se dostanu tak akorát do Dobšic, Nového Šaldorfu, Hnanic či Šatova. Území dál podél rakouských hranic prakticky neznám, což platí rovněž o vinařské lokalitě kolem Jaroslavic.

Právě odtud pochází vinařství Mühlberger. Prvně jsem na něj narazil před dvěma roky na Grébovce a už tam mě jejich vína zaujala. Bylo to už bohužel až na závěr náročného odpoledne na vinobraní, tak jsem neabsolvoval plný košt, nechal jsem si nalít jen jednu decku červeného a poté, co mi chutnala, jsem si někam do povědomí zakódoval, že se k jejich vínům musím vrátit.

Jenže je tomu tak zpravidla jako se všemi ostatními tipy, jeden zážitek překryje druhý, pro toulání po moravských vinicích času moc nezbývá, a slib, který jsem si v tomto případě dal, se zatím zkrátka nenaplnil. Až tentokrát na vinobraní třetí pražské části na Jiřáku. Tradiční vinaře, se kterými jsem se tu pravidelně potkával, nahradili tentokrát jiní a mezi nimi jsem potkal i Petra Mühlbergra z Jaroslavic. Konečně…

Doba burčáková

Sláva… Tak už to tu máme zase. Na vinicích dozrávají hrozny, první rané odrůdy již končí v lisech a následně začíná fermentace jejich šťávy. A s tím je pochopitelně spojený první košt částečně zkvašeného moštu neboli burčáku. Ani já jsem tomu neunikl, první sběr hroznů proběhl i na mé zahradní vinici. Možná by réva mohla ještě chvíli dozrávat, ale souboj se špačky jsem už začínal prohrávat. Takže do lisu šel jak Solaris, tak Boskop Glory. Ostatní odrůdy budou muset ještě chvíli pod sítěmi vydržet.

Bez vinného sklepa to jde všechno mnohem hůř, ale přesto se mi to podařilo v tomto týdnu vylisovat a už mi mošty bublají v demižonech… A pochopitelně průběžně koštuji, krásná odměna za půlrok strávený ve vinici. I když si někdy říkám, že v mém případě je cesta cílem. Radost, kterou během léta prožívám, když mi postupně hrozny zlátnou, či modrají, to už v mém běžném životě máloco nahradí.