Odrůda Negroamaro hraje hlavní roli v oblasti Salice Salentino, která se nazývá po stejnojmenném městě. Hlavní vinařství, která produkují vína Salice Salentino, jsou soustředěná v nedalekém městečku Guagnano. Půdy jsou rozmanité s převahou jílovo-vápencových. Jsou bohaté na organický materiál a mají nízký obsah uhličitanu vápenatého, proto se zde vinicím daří. Navíc v obzvláště suchých letech si půda zachovává zásoby podzemní vody a vinná réva je tedy stále schopna produkovat vysoce kvalitní vína.
Nejvyhledávanější vína se v této oblasti vyrábějí z odrůdy Negroamaro, a to buď samostatně, nebo ve směsi s Malvasia nera. Název odrůdy Negroamaro nepochází od chuti (amaro v italštině znamená hořký), ale od duplicity slova nero (černý) ve dvou jazycích. Niger z latiny a mavros ze starořečtiny, které přechází do nářečního tvaru maru.
Kromě vinné révy, která byla během našeho putování po vinicích Salenta hlavním předmětem našeho zájmu, se zde pěstuje taky ovoce a zelenina a samozřejmě olivy, které tu rostou na staletých olivovnících, některých starších než 600 let. Buď se z oliv vyrábí extra panenský olivový olej, nebo se nakládají do oleje a mohou skvěle doplnit degustace vína, společně například s chutnými lokálními sýry.
V horkém letním období, které je v Salentu výjimečně dlouhé, je možné ochutnat vína v historických sklepích, případně v zahradách ve stínu pergol. Atmosféru doladí barevně kvetoucí oleandry a pomerančovníky. V Apulii se vyrábí rovněž výborné růžové víno. Je oblíbené pro svoji svěžest, dobrou kyselinu, nižší obsah alkoholu a snadné pití, které ho činí obzvláště vhodné do letních teplot tohoto regionu a také jako doplněk k rybám, na které je lokální kuchyně samozřejmě bohatá.
Gallipoli, v překladu původního řeckého názvu Kallipolis „krásné město“, dělá čest svému jménu. Je nádherné, ať se na něj podíváte od moře či když se posléze zanoříte do uliček historické části. Tento největší salentský přístav na západním pobřeží poloostrova leží na ostrově spojeném s pevninou mostem. Gallipoli je hlavní město všech rybích trhů, které se široko daleko nacházejí a vyplatí se zažít ho na vlastní oči. Když vyrazíte do ulic brzy po ránu, tak hned za mostem, ještě před nástupem do labyrintu uliček starého města spatříte desítky zdejších rybářů, jak debatují nad právě vytaženými úlovky, spravují poničené sítě nebo aspoň natírají pestrobarevné lodě. A všechno, co moře toho časného ráno vydalo, se tu samozřejmě také prodává – ryby, ústřice, chobotnice, mušle i mořští ježci. Dnes je to s výjimkou letní turistické sezony docela klidné, nevzrušivé místo. Až se nechce věřit, že před dobytím Římany ve 3. století před Kristem tohle bylo jedno z nejvýznamnějších sídel Magna Grecia, Velkého Řecka.
Na závěr naší cesty jsme ani Lecce nevynechali. Toto město je považováno za metropoli baroka. Barokní umělci tu na konci 17. století dosáhli takového umění, že jejich díla se nedají srovnat s ničím jiným v Itálii. Stavby v Lecce svítí do dálky charakteristickým nažloutlým vápencem a ohromují zdobností. Portály jsou obklopeny množstvím andělíčků, sochy světců v expresivních gestech se nad vámi naklánějí a obrovská rozeta je tak dekorativní, až máte pocit, že ty štuky jsou dílem cukráře. Městem jsme se toulali bez cíle a nechali se překvapovat zajímavostmi za každým rohem, až se setmělo. Decentní nasvícení dodává historickým budovám další netušené rozměry.
Abychom naši cestu jaksepatří ukončili, vybrali jsme si pro večeři příjemnou restauraci v centru města obklopenou monumentálními budovami. Z nápojového lístku jsme si na rozloučenou pro tentokrát vybrali Primitivo. S jistotou vím, že se sem ještě jednou vrátím.
Jarda
Žádné komentáře:
Okomentovat