Měl jsem tehdy štěstí, že jsem při výjezdu z Portogruara téměř náhodou po pár kilometrech narazil na obec Pradipozzo a za ní na moderní vinařství Azienda Agricola Vigna Lisa. Když ho popisuji jako moderní, nemám na mysli žádnou montovanou halu, ale spíš nově vybudovaný vinařský areál s prvky zapadajícími do prostředí italského venkova. Vinařství bylo na pohled strukturálně jednoduché, které vykazovalo mimořádnou pozornost detailům. Nepřijel jsem to sem však obdivovat. Vylezl jsem tedy z auta a vydal se najít někoho, s kým bych se mohl domluvit, že si koupím několik krabic vína sebou do Prahy. Mělo by to jít, byl všední pracovní den. Překvapivě však všude kolem ticho a žádný pracovní ruch.
Ani po vstupu do hostinské degustační místnosti s barem a regály s nabídkou vín jsem na nikoho nenarazil. Volal jsem do otevřených dveří směřujících do areálu a stále nic… Takhle bych tam přece mohl stát věky. Vyrazil jsem tedy dál. V další hale stála spousta nerezových tanků, v jiné jsem zahlédl betonové nádrže, o kus dál byly naskládány v několika řadách nad sebou dubové barikové sudy. I tam však všude bylo prázdno. Šel jsem tedy dál a konečně jsem ve skladu již nalahvovaných vín zahlédl ženu. Pozdravil jsem a požádal, zda bych si nemohl nějaká vína koupit. Dnes už vím, že to byla manželka vinaře, ale v první moment, kdy se ukázalo, že já nemluvím italsky a ona nemluví anglicky, tak to na velký úspěch nevypadalo. Naštěstí jsme se oba domluvit chtěli, tak jsme se domluvili.
Vinařství Vigna Lisa pěstuje hrozny na jednom místě v rozsahu
85 ucelených hektarů. Všechny pozemky musely být před vysazením vinic vyrovnány a přebytečná spodní voda, která by mohla dusit kořeny révy, byla vypuštěna pomocí podzemního systému děrovaných trubek připojených ke kanálům. Opačně to pak umožňuje podzemní zavlažování během období akutního sucha. Réva se zde pěstuje na aluviálních ložiscích tvořených drobnými sedimenty jílu s řadou minerálních prvků, zejména draslíku, vápníku a hořčíku. To vše spolu s prostředím vytváří typický terroir pro pěstování vinné révy. Klimaticky to tu lze zařadit do mírného podnebí, které ovlivňuje rovina vystavená místním větrům, blízkost moře a nízká nadmořská výška. Byli jste už někdy na vinicích nacházejících se jen 2-3 metry nad mořem?
Vinařství je od padesátých let minulého století ve vlastnictví rodiny Marconů, která se původně při využití sharecroppingu investičních fondů na zemědělské usedlosti začala produkovat výhradně vinná révy. Po legislativním zamezení tohoto typu financování majitelé postupně přebudovali celý vinařský areál. V současnosti se pěstování révy a výrobu vysoce kvalitních vín se stará Aurelio Bellia spolu se svou manželkou a dcerami.
Nákup vín tímto způsobem má jednu základní nevýhodou. Jako řidič nemohu nabízená vína ochutnávat, občas tedy využiji manželku a vybíráme podle její chuti. No přesto, když to na mne neprásknete, přiznám se, taky jsem si pár doušků dal… Procházeli jsme pak s paní Belliaovou sklad s nalahvovanými víny. Z každého drátěného koše vytáhla po jedné lahvi, ukázala vinětu, do bloku napsala cenu v eurech a ukázala mi to. Já pak počtem zvednutých prstů učinil objednávku, naznačil jí, kolik lahví si od každého z nabízených vín vezmu.
Objednal jsem si tehdy několik krabic, které jsem musel naskládat do kufru auta tak šikovně, aby se tam vešly i ostatní zavazadla s oblečením, které jsme sebou vezli na týdenní pobyt. Povedlo se, vše jsem úspěšně převezl domů a po nějaký čas jsme měli co po večerech ochutnávat. Ve vinařství jsme se pak v následujících letech zastavili ještě dvakrát. Díky tomu jsem měl možnost kompletně přechutnat veškerou produkci bílých i červených vín, spumante i frizzante, dokonce i skvělé Prosecco. Tento italský fenomén si však nechám na příště.
Z bílých vín mne zaujala ta z klasických evropských odrůd, jako je Sauvignon či Chardonnay. Z místních odrůd jsem ochutnal tiché víno v podstatě jen v případě jediného vína z apelace DOCG, kde jsem u tohoto Lison Classico konstatoval, že něco na tom vínu je… Ostatní místní odrůdy vinařství zpracovávalo jako vína perlivá. Opět se zde projevila má náklonost italským červeným vínům. Mohl jsem obdivovat vína několika ročníků, nenašla se mezi nimi žádná lahev, u které bych nákupu litoval. Výtečný byl Cabernet Sauvignon, Cabernet Franc, Merlot, Malbec i Refosco. Jediné červené víno mimo DOC apelaci pocházelo jako IGT víno z odrůdy Ancellotta. Kdo jste se s ním dosud nesetkal, je hodně tmavé barvy, ve vůni i svěží chuti jsou patrné třešně, jahody, maliny, ostružiny, elegantní závěr má díky dlouhé příjemné sametové dochuti umocněné taniny. Co vím, tak se z něho odrůdové víno dělá spíš zřídka, jako barvířka je však často používaná do kupáží.
Díky svým osobním zkušenostem jsem se pustil do vyznání jednomu z mnoha tisíců italských vinařství. Vinaři si mne získali i přes jazykovou bariéru svou ochotou, skvělými víny za super ceny a kouzlem prostředí vinic nedaleko podmanivého města Portogruare. Až na toho genia loci mi to v mnohém připomínalo špičkové střední moravské vinařství, kam se rád pro vína vracím. Škoda, že vinařství Vigna Lisa je od nás tak daleko. Určitě bych tam vyrazil za nákupem vín pro příjemné ochutnávání s rodinou a přáteli každou možnou chvíli.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat