Za ta léta, co ochutnávám vína tuzemských vinařů, se mi už málokdy stane, že bych objevil někoho, o kom jsem do té doby neslyšel. O to víc mne zaujme, pokud ten nový dělá výborná vína. Třeba jako Komarov… Jak jsem poznal vína Romana Komarova? První setkání bylo v Milevsku. Několik měsíců jsem zde pracoval na ochraně osobních údajů. Úplnou náhodou jsem poté, co mi služba ten den padla, cestou k autu zašel do nedaleké vinotéky. Nechat si na večer natočit litřík dobré sudovky. Jak tam stojím a čekám, až se víno stočí do petky, zeptám se, cože tam mají zajímavého ve vystavených lahvích od moravských vinařů. Už jste pil Komarova? Optala se majitelka vinotéky. Neznám, přiznal jsem po pravdě…
Absolvoval jsem milý výklad a skončilo to jako obvykle. Kromě petky se stočeným zweigltem jsem si odnášel lahev doporučeného vína z vinařství Komarov. Na sudové víno si už dneska ani nevzpomenu, ale dodnes si pamatuji na krásný zážitek, který mi poskytl Rýnský ryzlink, ročník 2015 v pozdním sběru. Moc se mi líbí, že Roman Komarov uvádí i rodný list jeho vína. Takže terroir tohoto Rýňáku se váže na viniční trať Veselá hora, obec Mělčany, Znojemská vinařská podoblast.
Z poznámek k tomuto vínu si připomínám, že víno bylo označeno jako suché, byť na základě vyrovnaného zbytkového cukru a kyselin kolem 8 gramů na litr. Vůně tohoto Rýňáku byla hodně expresivní, ovocná s dominancí sladkých citrusů, broskve, možná lehce aroma tropického ovoce. Po zteplání se však za zmíněnými tóny objevily i stopy medu a vosku. V chuti bylo víno celkem kousavé, a to díky hodně šťavnaté kyselince. Dochuť byla hodně dlouhá s minerálním závěrem. Na to můžete říci jediné. Sláva, vína od Komarova se dají pít… Jsou moc dobrá.
Podruhé jsem už potkal Romana Komarova osobně. Bylo to asi před dvěma roky na přehlídce vín Wine Prague v Letňanech. Měl tam se svou ženou stánek a na pultě vystavil více než desítku vín. Spousta mladých, především bílých vín, která jsem ochutnal, mne zas tak nezaujala. Když jsem před ním vzpomínal, že vlastně od něho znám pouze výborný Ryzlink rýnský, Roman Komarov sáhl po lahvi a nalil mi do prázdné sklenky další vzoreček. Tak ochutnejte náš rýňák, ročník 2017… Tím mne dostal. Bylo to ještě něco mnohem lepšího, než jsem od něho znal z minulosti. Koukám, opět pozdní sběr, ale tentokrát polosuché víno z trati Seslice, obec Mělčany. Moc mi zachutnalo a hned jsem vyplňoval objednávkový list.
Jak si toto víno po letech vybavuji? Ve vůni opět nazrálé žluté ovoce se stopou citrusů a počínajícími petrolejovými tóny. V chuti bych přidal k citrusům ještě kompotované meruňky, ale hlavně mineralitu a šťavnatost, v závěru z něho lezly medové tóny. A nesmím opominout výraznou kyselinku, která vínu předurčuje delší život. Možná víno se zbytkovým cukrem přes deset gramů na litr už naplňovalo celou pusu, ale bylo tak dobře udělané, že bylo zkrátka hodně pitelné. Představuji si, jak bych uspěl, kdybych ho vzal na večírek milovníků rýňáku z řad mých přátel.
Vypadá to z mého povídání, že Roman Komarov umí jen Rýnské ryzlinky. Objevil jsem však u něho ještě dvě skvělá vína, která doporučuji ochutnat. Tím prvním bylo Satovavřinecké, ročník 2016 v pozdním sběru. Hrozny pocházely z trati Pod Jakubem z obce Ivančice. Barva vína byla sytě rudá s modrými odlesky. Vůně byla po švestkové až višňové zavařenině. Chuť byla plná, s výraznými třešňovými tóny. Komplexnost a harmonii vína podtrhovalo i šestnáct měsíců v dřevěném sudu. Třísloviny v závěru nebyly zas tak výrazné, ale to je právě u vavřinečka obvyklé. Byl jsem z tohoto vína nadšený.
Posledním vínem, o jehož ochutnání se chci zmínit, je Rulandské modré, ročník 2017 v pozdním sběru. Hrozny pocházely rovněž z trati Pod Jakubem z obce Ivančice. Barva byla typicky pinotová, světle červená s nahnědlými okraji. Z vůně jsem si odnesl tóny zralého ovoce, možná spíš už z něho zpracované marmelády, ale i koření, čokolády a kouře. Chuť byla sametově hladká, opět záplava marmelád, hladké tříslo, nekonečná dochuť. Když jsem se na to Romanova ptal, je to výsledek toho, že jim vinohrad pomrzl a hrozny, co odolaly, díky tomu vyzrály. Opakuji se. Toto víno u mne maximálně zabodovalo.
Když mi kurýr doručil objednané krabice všech výše vychvalovaných vín, měl jsem touhu se se všemi okolo mne podělit. Koukejte, jak vypadá dobré víno… Když jsem však neviděl na tvářích ostatních to samé nadšení, co prýštilo ze mne, zlomilo se to a krabice s víny si raději uložil tam, kde o nich budu vědět jen já sám. Na takové to domácí degustováníčko, abych zachytil ten správný okamžik, kdy poznám, že je ten nejlepší čas zbývající vína vypít…
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat