Volaříkův veltlín z Věstonska

Vzpomínám si docela přesně, kdy se to ve mně zlomilo. Kdy jsem si uvědomil, že Veltlínské zelené je dobré víno, které stojí za to vyhledávat, ochutnávat a chválit. Bylo to devátého října roku 2012. Bylo po osmnácté hodině, na mikulovském náměstí se již rolety místních obchodů postupně stahovaly, já došel až k vinotéce Vinařství Volařík. Kdo to zná v horním cípu mikulovského náměstí, resp. tam kde toto navazuje na Kostelní náměstí, možná si vybaví i původní podobu této vinotéky. Malý prostor, dlouhý pult a všude kolem v regálech a chladicích boxech lahve dobrých vín. Překvapivě bylo ten podvečer ještě otevřeno. Využil jsem toho, že obchodní zástupkyně vinařství čekala na jakousi německou delegaci. Aby si ukrátila dlouhou chvíli, nebylo složité si s ní domluvit  takovou malou soukromou ochutnávku. Jen já a Volařík. Teda vína z jeho vinařství…

Měl jsem ten večer příležitost si udělat široký přehled o vínech posledního ročníku. Stál jsem tam se skleničkou v ruce několik hodin. Vybavuji si dokonce, že byl předvečer konference auditorů a skupina ministerských metodiků se mi ohlásila, že právě dorazila a chtějí se sejít. Celý nadšený jsem je zval k sobě, že zažijí něco dosud nepoznaného. Neuspěl jsem. Zastavili se sice za mnou ve vinotéce, ale  vzápětí pokračovali, raději dali přednost moravskému pivu. Přesto aspoň v jednom případě jsem uspěl, za chvíli se vrátila Martina, se kterou jsem na konferenci druhý den vystupoval. Slíbil jsem jí totiž, že jí doporučím k ochutnání to nejlepší víno, co mi ten večer od Volaříka chutnalo nejvíce.

Top víny, co mne tehdy okouzlila, byla ta z řady Terroir. Vinařství Volařík přišlo v té době s něčím novým. Při výrobě vína spojilo nejprestižnější viniční trati vždy s nejvhodnější odrůdou. Z tohoto spojení se zrodila vína nabízející neopakovatelné propojení barvy, vůně a chuti. A kdo by to nepoznal na základě svých senzorických vjemů, poznal onu exkluzivitu z etiket. Není na nich totiž dominantní název dané odrůdy, ale název jedinečné viniční trati - Kotelná, Železná, Ořechová hora, Věstonsko, Purmice, Levá klentnická. Zvláštností je i to, že vinný mošt je u těchto vín zakvášen divokou kulturou kvasinek, během kvašení a následného zrání vína pak nebývají použita žádná čiřidla, na závěr je provedena pouze hrubá křemelinová filtrace. Zkrátka vína z řady Terroir jsou jiná již na první ochutnání. A ta v mikulovské vinotéce byla zatraceně dobrá.

Martinu jsem nalákal právě na jedno z vín řady Terroir. Veltlínské zelené z viniční trati Věstonsko. Už jsem se zmínil, že jsem k veltlínu hledal dlouho cestu. Aromatika běžných vín této odrůdy, ať už stáčených nebo lahvovaných, mi nikdy nepřišla zajímavá. Zatravěná louka, pepřové tóny a hořkost v chuti. Kdeže bych se někdy potkal s kdoulí, ibiškem, tropickým ovocem nebo rozkvetlou loukou… Teprve u Volaříka jsem začal žasnout. Od všeho, co jsem tu popisoval, trochu, vše navíc zarámované do lehce vyššího zbytkového cukru. Výjimečnost mu dodávaly dvě okolnosti. Tou první bylo dlouhodobé ležení na rmutu, vinařství udávalo 72 hodin, čímž se předvedlo vnitřní silné tělo vína. Projevilo se to také trochu na vůni, z vína lezla sušená sláma s pepřovým nádechem, chuť pak byla silně extraktivní s dlouhou dochutí po minerálu v kombinaci s rozinkami. Apropo po minerálu… To je to druhé, o čem se chci zmínit. Hrozny pocházely z Pálavy, obce Perná, viniční trati Věstonsko.

Terroir Věstonska dal vyrobenému vínu díky vápencovému podloží vinice onu výraznější mineralitu a neobvyklý citrusový tón spojený se slaností. Zmíněná viniční trať je jednou z nejcennějších na Pálavě. Dívám-li se na mapku, táhne se svažitě s jihovýchodní orientací, obklopená neméně zajímavými tratěmi Purmice, Goldhamer a Železná. Hlásí se k ní i další prestižní vinařství, jako je to Popelovo, Tichého nebo Vinselektu Michlovský. Vinařství Volařík na trati Věstonsko kromě Veltlínského zeleného a Ryzlinku rýnského vysadilo rovněž vinice interspecifických odrůd Johanniter, Hibernal a Saphira, které jsou obhospodařovány v systému ekologické produkce. Na nedávné degustaci Aliance V8 jsem měl to potěšení ochutnat právě Saphiru z trati Věstonsko ve výběru z hroznů a byla kouzelnou sladkou tečkou na závěr celé jejich ochutnávky.

Vrátím-li se ještě jednou o několik let nazpátek k první přehlídce Volaříkových vín, kterou jsem s nimi absolvoval, zmíněné Veltlínské zelené z řady Terroir Věstonsko u mne zvítězilo. Neodolal jsem a zakoupil jsem si ho sebou ještě na doma. A nebyl jsem sám. Podobně dopadla i kolegyně Martina. Věřím, že i ji doma pochválili za dobrý výběr.

Rodan