Gavi di Gavi k tataráčku…

 

Dostanete-li pozvání na veselku, jdete se tam primárně bavit. Neočekáváte, že se tam setkáte s vínem, na které jste dosud nikdy nenarazili, vyrobeného z odrůdy, o které jste ani neslyšeli, a od výrobce, jehož vinice tak matně umísťujete do regionu možná stejně velkého, jako je některý z našich krajů. A to uznáte, že pokud se mi toto stalo, je to vlastně dost velká náhoda…

Seděl jsem s ostatními v restauraci u svatební tabule a čekali jsme, až připraví pro všechny jídlo k hlavnímu chodu. Než se to nachystalo, dostali jsme na výběr drobné předkrmy, já neodolal, počesnekoval jsem si pár topinek a na to namazal pikantně namíchaný tatarák. Zkrátka ňamňa, byť ne všichni u stolu se mou souhlasili.

A čím to zapíjet? Mohl jsem pokračovat plzeňským Prazdrojem, ale já toužil už ochutnat některé z vín z nápojového lístku. Mohl jsem se držet klasického pravidla, že k hovězímu masu patří červené víno, ale to jsem si nechával až na hlavní chod. Topinky, česnek, studená masová nátěrka, lákalo mne to zkombinovat s bílým vínem, které by nebylo zas tak aromatické, aby se pustilo do souboje s tatarákem, ale na druhou stranu, aby bylo tak podmanivé, aby dokázalo jeho chuť doplnit.

Po konzultaci s obsluhujícím číšníkem, který vínu očividně rozuměl, jsem si vybral bílé víno z Piemontu. Že jste odtud ještě bílé víno neochutnali? Nedivím se, jsem na tom stejně. Také jsem se doposud setkával spíše s Barberou d`Asti, Barolem či Barbarescem… O to víc mne přitahoval název nabízeného vína Gavi di Gavi s označením DOCG, z vinařství Laficaia, ročník 2018. Toto vinařství vede od roku 2013 charismatický Enrico Piantato, původní profesí právník, který navázal na rodinou tradici a pustil se do výroby vína v úrodném kraji Casalotto di Mombaruzzo. Právě s dědečkem Clementem je vinařství spojováno, uvádí se, že do pozdního věku trávil každodenní siestu ve stínu fíkovníků s karafou vlastního vína. S tím souvisí i motto vinařství: "Najdu tě znovu ve stínu fíkovníku, kde réva obejme oblohu ..."

Gavi di Gavi, nesoucí jméno od města, které vinice vinařství Laficaia obklopují, mne nezklamalo. Opravdu jsem dostal do sklenky velmi elegantní bílé víno. V podstatě se jednalo o jednoodrůdové víno z hroznů Cortese. Na pohled mělo slámově žlutou barvu. Ve vůni bylo svěží, registroval jsem jak ovocné, tak květinové tóny. Líbila se mi chuť, splnila přesně to, co jsem od ní očekával. Suché lehké víno, současně však šťavnaté, harmonicky spojující ovocnost bílých mirabelek a červených jablek s mineralitou. K tataráčku bylo skvělé…

Přemýšlel jsem, proč Gavi nezískalo stejnou popularitu jako vína z jiných po Evropě rozšířených odrůd. Údajně populární již bylo v letech po druhé světové válce, kdy Gavi patřilo k nejvyhledávanějším bílým vínům Itálie, pak však v důsledku nadprodukce přišel pokles kvality a tím i úbytek zájmu o něho.  Jak je vidět, změna přístupu k pěstování hroznů Cortese a k současné výrobě Gavi naznačuje, že se s ním budeme opět rádi potkávat. To, co jsem popíjel na veselce, rozhodně za to stálo.

Rodan