Titulek by měl přitáhnout pozornost, ale někdy přesně nevystihne myšlenku. Možná by bylo přesnější, kdybych to napsal jinak. Vytahuje víno lidem z kapes peníze, nebo jim je tam dává? Jasně, že z toho ani teď většina nebude právě moudrá, ale mně se takovéto podobné myšlenky honí hlavou od té doby, co jsem poskytnul rozhovor týdeníku Ekonom na téma „Auditor na vlastním vinohradu“. Ani tak moc se z rozhovoru do finálního textu nakonec nedostalo, ale mě to přimělo o spoustě věcí popřemýšlet, udělat si přitom v hlavě trochu více pořádek.
Jedním z probíraných témat bylo porovnání vín z české a moravské produkce vůči zahraniční konkurenci. V tomto jsem rozhodně lokální patriot. Myslím si, že naši vinaři se nemusí vůbec za nic stydět, byť je nutno si přiznat, že jejich vína jsou drobet jiná než ta z vyhlášených světových vinařských regionů. Mně to však nevadí, neboť každý z nás je zvyklý na nějaký způsob výroby vína, na místní odrůdy, ve víně pak na kyselinky či zbytkové cukry, pochopitelně i na vyzrálost pramenící ze sluníčka a viničních tratí na příslušných rovnoběžkách. Tyto faktory se těžko porovnávají zahraničními hodnotiteli, ale zas tak špatná vína u nás nemáme. Řada zejména moravských vinařů se již na různých přehlídkách vín přesvědčila, že se se svými víny dokáží prosadit.
Co by mohli čeští a moravští vinaři ještě vylepšit, aby svou produkci vín lépe prodávali? Asi mnohé překvapím, myslím si, že špičkoví vinaři u nás už mají podobný přístup k výrobě vína jako vinaři zahraniční. Když si například koupím od svých oblíbených vinařů víno pro slavnostní příležitost, jsem s ním zpravidla velmi spokojen. Co mi však vadí, odnášíme to tehdy, když se poohlížíme po vínech pro každodenní sklenku… Z mých návštěv především do německého pohraničí zjišťuji, jaký je propastný rozdíl mezi víny v relaci čtyř až pěti euro u nich a u nás. Říkám jim zpravidla supermarketová vína, nezlobte se, u nich mám pocit, že si čeští producenti a obchodníci myslí, že jim u zákazníků všechno projde.
V určitých kruzích se za slabinu tuzemského vinařství označuje marketing. Já se svými zkušenostmi v oblasti managementu u podnikatelských subjektů na to nemám takto zjednodušený názor. Ani na otázku, zda by se česká a moravská vinařství měla více či jinak propagovat, není vůbec lehká odpověď. Kdykoliv jsem já využíval pro své projekty přední marketingové agentury, poznal jsem, co je za tím práce, která se musí zaplatit. A výsledky? Nebyly vždy jednoznačné. Určitě to však neodmítám a v tomto ohledu fandím podobným aktivitám jako jsou například kampaně ke svatomartinským vínům nebo propagace apelací VOC. Problém také spočívá v tom, že se jedná o alkohol. Byť má víno ráda spousta lidí, kteří se o něj zajímají, nemůže být marketing čistě prvoplánový. Nemůžete vyhlašovat, pijte více, budete mít šťastnější a veselejší život… Jde se na to přes historii, vinařskou turistiku, moravské rodinné stříbro a podobně.
Když už mám hodnotit marketing, myslím že ho mají mnohem lépe propracovaný obchodníci, zejména ti, co využívají e-shopy. A koneckonců se pak na případném úspěchu nakonec podílejí i vinaři. Ale ani to není bez omezení. Svou roli tu rozhodně hraje náš finanční rozpočet čili jaké zdroje jsme schopni a ochotni do vína dávat. Stále jen obdivně sleduji, jak si v zahraničí místní sednou na zahrádku restaurace na skleničku vína za cenu, za kterou bych tu měl celou krabici vín. To není nic o cenové politice, ale o platech a spotřebním koši. V tomto ohledu to vinný marketing ještě dlouho nebude mít právě lehké.
Takže fakt, že z nás víno umí vytáhnout peníze, jsem už probral. Ale co druhá strana mince? Dokážeme na víně i zbohatnout? Málokdo si nepovšiml, že je víno používáno rovněž za investiční nástroj. Jak se k tomu stavíte? Dokážete si představit, že byste do vína investovali? Ve svém životě jsem se několikrát poohlížel, kam bych měl uložit část mých příjmů pro případ, že je budu potřebovat použít později. Spořící účty, kapitálové produkty, cenné kovy, nemovitosti… Myšlenka využít k tomu víno od prestižních vinařů mne skutečně nenapadla.
Je to jedna z věcí, ke které jsem dosud nedospěl. V čem to spočívá? Pochopitelně to napadne každého, jde o princip levně nakoupit a dráž prodat v dlouhodobém horizontu. U vína to je nutné dělat s rozmyslem. Ta vína, co máte vypít do jednoho či dvou let, pro investování rozhodně vhodná nebudou. Podle mého je to založeno minimálně na čtyřech základních předpokladech. Za prvé byste měli mít přístup k investičnímu vínu, což je však velmi omezené. Z českých a moravských vín mne momentálně nic nenapadá. Za druhé musíte mít zajištěnu kvalitní archivaci, pokud chcete za čas prodat svou investici, vína musí být minimálně stejně dobrá, ne-li budou ještě lepší. Za třetí se doporučuje investovat do vína minimálně sto tisíc korun, nejedná se tedy o hru s volnými prostředky, co vám zbydou z měsíční výplaty. A nakonec za čtvrté to musíte umět ve správný čas prodat, aby vám to přineslo zisk. Nevím jak vy, ale má zkušenost s mým vlastním archivem je tristní. Řadu letitých vín z mých domácích zásob otevírám až po konci jejich života. Jen si pak zklamaně říkám, že to mohla být dobrá vína…
Tak to bylo něco málo z toho, o čem jsme si s novináři povídali, ale do časopisu se to nakonec nedostalo. Taky proč… Kdo by chtěl číst o tom, že má do vína vrážet více a více peněz. kdo by chtěl číst o tom, že má navštěvovat aukce v regionech Bordeaux či Burgundy, nakupovat přes makléře ta správná investiční vína, nechat si je za úhradu archivovat ve vhodných podmínkách hlubokých sklepů a pak pro ně ještě shánět kupce. A jako ekonom jen připomínám, nezapomeňte na případné daně😉…
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat