To je takzvaně otázka do pranice. Tolik degustací jako tento rok jsem ještě nikdy nenavštívil, proto mě často napadá provádět po návštěvě každé další jisté zhodnocení. Pokud by existoval nějaký kontrolní seznam, asi bych hodnotil na prvním místě skladbu degustovaných vín a odbornou úroveň sommeliéra. Jsou ale i takzvané měkké faktory, případně dovednosti, které jsou také nazývány soft skills. Každý člověk má vrozené a rozvinuté nějaké měkké dovednosti, schopnosti a osobnostní vlastnosti, které jej předurčují lépe či hůře vykonávat určitou profesi.
Touto krátkou odbočkou se chci dostat k degustaci, na které jsme s Rodanem objevovali poklady Toskánska. Přidanou hodnotou bylo náhodné setkání s kamarády, se kterými se potkávám na jiných degustacích a po ukončení degustace krátké společné posezení u lahve vína. Za sebe mohu říci, že jsem se výborně bavil. Ale to hodně předbíhám.
Degustaci vedl Mikuláš Duda ze společnosti VinoDoc, která se specializuje na italská vína. Organizačně mají vždy všechno zajištěné. Velkou výhodou jsou vlastní prostory na Pankráci, což je tak trochu nevýhoda pro mě, protože to mám daleko domů. Tyto prostory jsou vybaveny vším potřebným včetně projektoru, plátna a vůbec veškeré informační a komunikační techniky. Krásné sklenice a dokonalé toskánské občerstvení vše skvěle doplní. A teď se vracím na počáteční otázku a sice jak má správná degustace vypadat?
Představte si deset degustovaných vzorků. Ke každému vzorku trefný popis vína, vinifikace, vinaře. Do toho nějaké fotky, osobní zkušenost, zážitky ze setkání s vinařem. Navíc občas nějaká perlička, „specialita“, kterou nikde jinde na světě zaručeně nenajdete. Třeba jak sedmdesátiletí staříci kopali 6 roků sklep. To bylo mimochodem vinařství v Castello di Monsanto. To vše je umocněno velmi poutavým a sebejistým výkladem. Takhle nějak si představuju správnou degustaci. Ten opačný případ, a to sice znalce neschopného však souvisle promluvit, si určitě dokážete představit.
Teď se ale pojďme podívat na vína. Už jsem psal v jednom článku s názvem Toskánská Maremma o apelaci Morellino di Scansano DOCG. Nebude překvapením, že když nám Mikuláš nabídl toto víno z vinařství Podere 414, bylo to jedno ze tří vín, které jsem si velice užil. Jeho barva je intenzivní, hluboká, ve vůni pak nechybí elegantní tóny zralých peckovin. Chuť je plná, šťavnatá, s harmonickou kyselinkou a sametovými tříslovinami s hedvábným odchodem. Sangiovese v celé své kráse.
To druhé bylo Bolgheri Rosso Superiore "Castello di Bolgheri" DOC 2016. Představte si víno, které dostane 95 bodů od Parkera a Decanter dá 96. Barva vína je intenzivní, aroma komplexní, s tóny zralého bobulového ovoce, sladkého koření, pepře nebo fialky. Chuť je plná, dobře strukturovaná a dlouhotrvající. Dominují koncentrované tóny černého rybízu, ostružin nebo borůvek, nechybí lékořice, pepř nebo jemné animální tóny kůže. Taniny jsou sofistikované a vyzrálé. Tato směs Bordeaux odrůd Cabernet Sauvignon, Merlot a Cabernet Franc je nezapomenutelná. Cena kolem 65 Euro tomu ovšem odpovídá.
Třetím vínem bylo Chianti Classico "Il Poggio" Riserva DOCG 2015. Degustovali jsme ještě ročníky 2013 a 2012, ale tento nejmladší u mě vyhrál. Vinařství Castello di Monsanto založil v roce 1960 milánský textilní magnát Aldo Bianchi, který byl totálně okouzlen nádherným pohledem na zvlněnou krajinu Val d’Elsa z terasy Castello di Monsanto. Hospodářství koupil a začal ho se svým synem Fabriziem přeměňovat ve vinařství. Myslím, že se jim to podařilo.
Co na to říkáš, Rodane?
Oceňuji, že se Jarda snažil čistě auditorsky uchopit klady právě proběhlé degustace. Zcela nezávisle, a aniž bychom se o tom bavili, jsem na něco podobného myslel i já. Proč? Zvažujeme uspořádání řízené degustace několika chorvatských vín, ke které náš blog nabídl partnerství. Jednak bychom rádi o tom pro naše čtenáře něco napsali a jednak není vyloučeno, že bychom se ujali vedení celé ochutnávky. Takže, čím bychom se mohli inspirovat?
Něco tu už zaznělo. Je důležité, když přítomní zájemci o dobrá vína nemají pocit, že je chcete opít. Přišli především z důvodu, že jim chcete otevřít vrátka k vínům, která dosud nepili a v některých případech z různých důvodů ani pít nebudou. Z toho plyne, že není důležité nalévat plné sklenky, ale především jim co nejvíce o daném víně prozradit. Takže včerejší volba cesty k informacím o daných vínech byla víc než dobrá. Mám rád, když sommelier nejprve něco řekne, pak si to můžete pro zapamatování ještě znovu přečíst na slajdech, přičemž je to navíc doloženo hezkou fotografií, a nakonec je zážitek umocněn ochutnáním každého vzorku vína. Slyšíte jak o charakteristice vína, tak o vinařství i o lokalitě, kde se hrozny pěstují a vína vyrábí. A jak už napsal Jarda, když to podává někdo, kdo vinařství navštívil, s vinařem se o vínech bavil, doloží to vtipnou historkou, tak mu uvěříte úplně všechno, i kdyby to třeba bylo trochu jinak… Nebojte se, pokud se někdy potkáme na naší degustaci, nic si vymýšlet nebudeme, ale pozveme si někoho, kdo osobní prožitky doplní.
Dovolte mi se zmínit i o ochutnávaných toskánských vínech. Nebudu opakovat již napsané, jen se podělím o své preference. Ne ve všem jsme se s Jardou včera shodli. Ale proč ne, když jsou všechna vína dobrá, tak ať máme každý svůj jazýček rozmlsaný trochu jinak. Vždyť o tom to je. Já měl včera takzvaně chlastací večer. Ne, že bych chtěl vypít všechno, ale pil jsem především vína, která mi chutnala, ničím nerušila, nepřekvapovaly mne v nich žádné příjemné ani nepříjemné tóny, nad kterými bych musel dlouho přemýšlet. Čím víc jsem si říkal, s tebou bych klidně pokračoval dál, nabídnul tě všem svým přátelům, zkrátka tebe je v jedné lahvi zatraceně málo, tím víc jsem byl spokojený a vlastně i šťastný.
U mne to vyhrál supertoskánec z Bolgheri. Nejsem ani tak absolutní fanda vín v Bordeaux stylu, obvykle tam na mne číhají bylinné tóny Cabernetu Sauvignon či nasládlost Merlotu, ale včerejší ukázka špičkového italského cuvée právě z těchto odrůd mne posadila na židli a já si do poznámek k němu označoval největší počet hvězdiček, co mohu vínům ve svém hodnocení udělit. Z přehlídky vín z vinice Il Poggio, což je vlastně první označené Cru pro odrůdu Sangiovese v zóně Chianti Classico, mne na rozdíl od Jardy okouzlilo víno z ročníku 2013. Možná už bylo nejdál, takříkajíc na vrcholu, možná jsem už v něm nehledal žádný další potenciál, ale pro mne bylo tady a teď tím nejpitelnějším vzorkem. Však jsem si ho nechal nalít do sklenky opakovaně, toto víno mne nezklamalo... A co Morellino di Scansano? Pominu-li, že ho ještě předběhla vína Il Poggio zbývajících dvou ročníků, tak doběhlo na čestném třetím místě. To taky není špatné, ne? Na druhou stranu bylo cenově nejpřístupnější, takže ekonomická poučka o hodnotě za peníze si přijde na své… Co závěrem? Myslím si, že kdo nezavítá do Toskánska, nebo alespoň na podobnou dobře připravenou degustaci, tak nemůže do světa italských vín proniknout.
Jarda a Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat