Letošní podzim pro nás milovníky vína moc dobře nezačíná. Vypadá to, že se bude jedna akce za druhou rušit, přece jen na pražských vinobraních se scházívá pravidelně mnohem více než jen sto osob. Organizátoři tak nemají na výběr. Buď z toho udělat nezajímavou akci, bez programu a s rozestupy mezi stánky natolik velikými, aby se tam lidé nepotkávali, případně pozvat prodejce neatraktivních vín, nebo to raději hned preventivně zrušit. O to víc jsem rád, že se minulý týden obchodní centrum Eden spolu s Branko Černým a jeho Králem vín do jednoho z těch menších vinobraní společně pustili. A věřte, z mého pohledu jednoho z účastníků vinobraní v Edenu, bylo to tam fajn.
Patnáct stánků jednotlivých vinařů, a ještě jeden navíc s burčákem… Od třinácté hodiny jsem je spolu s mými kamarády obcházel, povídal si s vinaři, či obchoďáky, koštoval, chválil, zkrátka užíval si dobrá vína. Bylo by škoda se tu nepokusit o krátký report, abyste vy, co jste se tam nedostali, zaznamenali, co vám letos uniklo. Zvolím můj obvyklý přístup. Vytipuji u každého stánku jedno víno, co mne něčím zaujalo. Nemusí to být nutně to nejlepší, ale spíš, co mi utkvělo v hlavě a zaznamenal sem to do svých poznámek ve vydaném katalogu.
U stánku Chateau Mělník, vinařství pana Lobkowicze z mělnického zámku, mne letos zaujaly jejich pokusy s barikovými sudy. Téměř všechna vína v nich nějaký čas pobyla, jejich chuť proto nesla kouřový nádech dřeva a pochopitelně vanilky. Největším překvapením pro mne však bylo zařazení do degustace jednoho francouzského vína. Majitel vinařství totiž vlastní rovněž vinici v Bordeaux, a to Château Rousset. Vyrábí z ní typická vína pro tuto oblast, měli jsme možnost ochutnat směs převážně z Cabernet Sauvignonu a Merlotu, doplněnou trochou Malbecu. Víno mi nabídlo jemnou chuť, kde vedle klasických peckovin byly rovněž tóny černého rybízu, fialek a rebarbory, to vše doprovázené příjemnými taniny.
Podle katalogu v pořadí druhým vinařství bylo Nové vinařství z Drnholce. Toho jsem si užil ze všech stánků nejvíce a budu mu proto věnovat samostatný text. Jen, aby nevypadlo z prezentované nabídky pozoruhodných vín, tak se zmíním o jejich Ryzlinku rýnském z ročníku 2019, na němž vinařství vyvíjí novou metodu spojenou s delším nakvášením bílých hroznů na slupkách a zrníčkách. Pro technologii výroby bílých vín naprosto netypické dvou až třítýdenní ležení na slupkách vede k tomu, že se do vína dostane více zdraví prospěšných látek. Například se uvádí, že Resveratrolu, antioxidantu, který hledáme především v červených vínech, je nyní ve víně až sedmsetkrát více než při okamžitém lisování hroznů ihned po sklizni.
Vinařství Pavlovín, poměrně dost známé z obchodních center, mne zaujalo svým Cabernet Cortisem, ročník 2018 ve výběru z hroznů. Stále ještě poměrně málo známá odrůda mne vždy láká k ochutnání, pěstuji ji totiž rovněž pro zkoušku ve své vinici a jsem zvědavý, jaké víno z ní budu moci očekávat. Pavlovín prezentoval víno s pevným tělem a vyšším obsahem taninů, než bývá na moravská červená vína obvyklé, s pěkným ovocným aroma s dominancí černého bezu. Věřím, že se s podobnými víny od našich vinařů budu setkávat stále častěji.
Rodinné vinařství Gréger patří k těm, za kterými nelením vyrazit až k nim do Rakvic a přivézt si odtud větší zásobu vín. Znám je a nedám dopustit zejména na jejich červená vína. Však jsme se také domluvili, že mi přivezou na ochutnání zásilku nově nalahvovaných červených vín, která doposud ležela v dubových sudech. Když mám poukázat na jednu zajímavost, nebude to jednoduché. Mohl bych vybrat polosladkou Pálavu 2019 ve výběru z hroznů, nebo Hibernal Frizzante 2019 vyrobené jako MZV. Ale já zvolím Chardonnay, ročník 2019 v pozdním sběru. Bratři Grégrové se pokusili pofrancouzku o částečné ležení v použitých barikových sudech a musím je pochválit. Bylo to tak akorát a vyšlo z toho celkově moc dobré pití.
O vinařství Tanzberg jsem tu psal nedávno. Opět mne zaujala spíše jejich červená vína. Standardně velmi dobrý byl jejich Maharal 2016 v pozdním sběru, cuvée Cabernet Sauvignonu a Merlotu. Tmavě rubínová barva, bohatá vůně a chuť s tóny sušených švestek, vanilky, kávy a čokolády. jako zajímavost bych však chtěl uvést málo obvyklý Pinot Meunier, ročník 2017 v pozdním sběru. Tyto hrozny používá vinařství jako blanc de noir do sektů, ale z této sklizně z nich vyrobilo rovněž červené víno. Kdo ho dosud nepil, jde o lehčí typ červeného vína, které se vyznačuje světle rubínovou barvou s cihlově červenými odlesky. Ve vůni možná malinová šťáva s tóny hořkých mandlí. Chuť je svěží, ovocná, jemně kořenitá.
Další z top vinařství na vinobraní bylo Vican Rodinné vinařství Mikulov. Asi bych mohl poukázat na jakékoliv víno z jejich nabídky a ve svém hodnocení bych se nespletl. Dlouho jsem před kamarády vyzdvihoval jejich povedené Sylvánské zelené 2019 v pozdním sběru, ale nakonec se zmíním o jiném víně. Je to kuriozita, na kterou narazíte velice zřídka. Tramín červený vyrobený v kvevri, ročník 2018, MZV. Toto víno ze speciálních hliněných amfor, ve kterých nakvašené hrozny fermentují na slupkách po dobu minimálně šesti měsíců, dostává díky tomu zcela atypickou barvu, vůni i chuť. Tato vína jsou typická pro Gruzii, mám však radost, že se s nimi v poslední době setkávám stále častěji i u moravských vinařů. Jak se říká, napoprvé mnohé neosloví, s každou další vypitou lahví však zachutnají více a více.
Přemýšlím o dalším prezentovaném Vinařství Baláž. Ochutnával jsem postupně jejich vzorky a vína mi chutnala. Jen jsem z nich měl takový pocit, že voněla všechna hodně podobně, jako by se na nich podepsala technologie výroby tohoto vinařství… Jako zajímavost bych zde uvedl Savilon, ročník 2019, zatříděný jako jakostní víno. Šlo o polosuché aromatické víno, ve svém výrazu hodně podobné odrůdě Sauvignon, ačkoliv tato odrůda není ani jedním z rodičů. Jde o křížení Merlanu s Rakišem (Villard blanc a Veltlínské červené rané).
Skutečný Sauvignon jsem pak přechutnal ve Vinařství Fabikovič. Kdo má rád pohádku spojenou s vínem, tady se hned jedna nabízí. Hrozny se totiž sbírají výhradně v noci za úplňku. Zda se to na víně projevuje si neodvažuji hodnotit, ale chutnalo. Víno mělo medově zlatou barvu, ve vůni ovocné tóny, spíše do broskví a meruněk. V chuti pak bylo možno dohledat celou paletu vyzrálého ovoce.
Zajímá vás, co se tam nabízelo dál? Nechme si to do druhé části, rád se s vámi o své poznámky podělím…
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat