Božské jsou vinice v údolí Valpolicella, božský je vinařský statek Possessioni Serego Alighieri, božská jsou vína z vinařství stejnojmenného vinařství… Toho Alighieri, který je potomkem Danteho v jednadvacáté generaci. Kterého Danta? Však víte, učili jsme se ve škole. Dante Alighieri a jeho Božská komedie, básnický epos z počátku čtrnáctého století. Já to sice nečetl, ale co si vybavuji, tak obsahuje tři části Peklo, Očistec, Ráj… Poté, co byl Dante vymístěn z Florencie do Verony, odešli s ním i jeho synové a jeden z nich pak zakoupil zmíněný statek v údolí Valpolicella, nedaleko od jezera Lago di Garda.
Díky současnému projektu velkého rodinného vinařství Masi Group, které kromě výroby vlastních vín, především v řadách Amarone a Recioto, podporuje i výrobu vín z hroznů na vinicích patřících menším vinařům, jako je právě Serego Alighieri. Možná, že právě bez tohoto velkého hráče na místním trhu, by se ani láhev vína s označením Aligheri ke mně nedostala. Takto jsem měl šanci při jedné z návštěv nedaleké vinotéky Global Wines podlehnout, koupit si ji na ochutnání a pozvat současně na skleničku i Jardu, který mi tak často o vínech z Valpolicelly s jiskrou v očích vypráví…
Čím jsou místní vína zajímavá? Ta nejzajímavější, především tedy prodávaná pod označením Amarone, se vyrábějí z místních autochtoních odrůd Corvina, Rondinella a Molinara. Aby dosáhla své podmanivé chuti, kvůli které jsou milovníky vín z celého světa tak vyhledávaná, vyrábí se speciálním způsobem technikou Appassimento. Před vylisováním a macerací se hrozny nejméně 4 měsíce suší na vzduchu a ztratí tak kolem 40 % vody. Díky tomu se do vína dostane velmi koncentrovaná vůně i chuť, něco jako na způsob našeho oblíbeného slámového vína. Amarone si však ponechá svou suchost.
To, že vinařská skupina Mesi Group podporuje ve Valpolicella vína menších vinařů, souvisí také se zájmem zkoušet nové cesty, možná ne zcela typická pro místní vinařskou oblast. Právě lahev, která dorazila na náš stůl je podobným pokusem. Pojďme si tedy víno blíže představit…
Název vína je Possessioni Serego Alighieri. Tipujete správně, nese v záhlaví sídlo majitelů. Slovník mi nabídl dvě možnosti, jak název přeložit. Tím správnějším výrazem bude majetek, básnická licence mi říká, že bych použil raději usedlost, ale Italové pro to používají spíš výraz Tenuta. Druhý možný překlad je pak posedlost. To mi více ladí s Božskou komedií, ale s realitou to nic společného mít nebude. Vinařství se pokusilo vyrobit prestižní víno, které by se více přiblížilo k hlavnímu proudu červených vín z Itálie. Tělo vína bylo postaveno hlavně na odrůdě Sangiovese, kterou doplnili místními odrůdami Corvina a Molinara. Všechny hrozny byly vypěstovány na vinicích vinařství Serego Alighieri na památku toskánského původu této rodiny.
Snažili jsme se s Jardou přijít vínu na kloub. Víno z ročníku 2015 by už mohlo bojovat s věkem, ale nepřišlo mi to. Barva? Dobrá… Hodně rubínově červená, zatím bez žádných nahnědlých okrajů. Vůně nebyla tím dominantním, co by mě chytlo prvním vjemem. Trochu zastřená, časem se otevírala, určitě peckoviny, spíše však džem než čerstvě natrhané či kompotované třešně. Když není nic jednoznačného, lze to svést i na různá koření, co ovocné aroma potlačuje. Že by lékořice či skořice? V chuti pak kyselinka, opět ty rozvařené třešně a vanilkové dřevo… Tady nešlo o pokus vyrobit variantu populárního Amarone, třeba právě i s použitím specifické technologie sušení hroznů, byť netypických odrůd. Tady šlo jednoznačně naopak mainstream, víno klasicky macerované, přiznávající odrůdy a školené v dubových sudech.
Určitě nelituji, že jsem si zariskoval a zkusil něco méně typického. Za pokus to stálo. Dohledal jsem si, že vinařství kromě dalších vín produkuje pod stejným názvem i bílé víno. To zase kombinuje hrozny Garganega a Sauvignon Blanc. To taky zní zajímavě. Bylo by božské navštívit nedaleko Gardského jezera krásný statek rodiny Serego Alighieriho, obklopený božskými vinicemi a ochutnat v parném létě vychlazené božské bílé Possessioni Serego Alighieri. Třeba se mi do té doby podaří mrknout i na Danteho Božskou komedii…
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat