Ohlížíme se proto, abychom mohli jít zase o kus dál…

Listuji záložkami našeho blogu mapujícími loňský rok, jsou rozdělené po měsících, a pak pěkně po dnech, kdy jsme se s Jardou dostali k tomu, abychom publikovali jeden z textů dotýkajících se nekonečného světa vína. Zvažuji, jak se s tím vypořádat… Jasně, že je spojuje společná niť, a tou je víno, ale to by nebylo zas tak nic mimořádného. Proč se tedy našli dva blogeři, co mají stále chuť předkládat ostatním své myšlenky? Proč se najdou čtenáři, kteří jsou na ně zvědaví? V čem je tedy jádro pudla?

Začítám se do několika textů Koštýřovin, ke kterým mám obzvláště silný vztah. Myslím si, že se v nich povedlo popsat trochu víc než jen, že ochutnávané víno bylo sladké nebo kyselé, případně z jaké bylo odrůdy. Cítím v nich jedinečnost okamžiku, kdy jsem dané víno pil, s kým jsem si o něm u sklenky povídal, kde jsme ten večer společně seděli a jak jsme si to užili. Možná mě to napadá… Vždyť ty naše texty jsou vlastně o vztazích. O vztahu k vínu, o vztahu k lidem, které máme rádi a se kterými se v životě rádi potkáváme, o vztahu mezi našimi emocemi uvnitř nás samotných.

Popsat zážitky spojené s ochutnávkami vína, ať ty čerstvé, které doprovázely běžné dny uplynulého roku, nebo ty zaseté hluboko v našich vzpomínkách, možná by se tam i ztratily, což by bylo určitě škoda, je vlastně to nejjednodušší. Pro nás je to ono několikrát zde opakované hledání toho nejlepšího vína na světě, auditorské srovnávání aktuálního obsahu skleničky s osobními preferencemi, pochopitelně ovlivněnými zkušeností sdílenou s lidmi, na jejichž názor se nebojíme spolehnout. 

Současně každé z vín chceme zasadit do prostředí, kde zrály hrozny vinné révy, do místa, které jim předalo svou jedinečnost, specifičnost a osobitost. Je za tím pochopitelně i spousta práce vinařů, které si vážím, takže pokud si to zaslouží, tak většinou jen chválím, pokud ne, pak se nepouštím do kritiky ochutnávaných vín. Zkrátka vyzdvihnu jen ta, co se povedla, ta druhá nechám propadnout sítem zapomnění.

Z textů o konkrétních vínech, o kterých jsem tu psal, jasně vyplývá, jaká vína obdivuji, ať už se to týká bílých či červených odrůd a jejich stáří, v jakých byly přívlastcích, z jakých oblastí či konkrétních terroirů pocházely, jakými vinaři byly vyrobeny… Tu a tam narazím i na své možnosti zaplatit za víno částku, která je zpravidla limitující pro to si dané víno dopřát.  V těchto případech jsem vděčný za řízené ochutnávky, kdy se cenové nároky na jednotlivá vína srovnají a alespoň degustační vzorek drahého vína mi umožní si udělat představu, zda jsem u cíle, a to nejlepší víno právě našel, nebo mám v hledání pokračovat. 

Mám-li za rok 2020 něco vyzdvihnout, tak to byla ochutnávka vín dvou burgundských vinařů nové generace Thibauda Clergeta, hospodařícího v apelacích Volnay, Pommard, Meursault, a Auréliena Verdeta vlastnícího vinice v prestižních lokalitách napříč Côtes de Nuits. Burgundské Pinot Noir mám rád, jakýkoliv z povedených vzorků mi vždy udělá velkou radost. 

Láska k červeným vínům z Burgundska trvá léta, přesto jsem jim občas nevěrný, a to tehdy, když podlehnu i dobrým vínům z ostatních koutů Francie nebo v poslední době italským supertoskáncům. Rozjařený si s nimi užiju, abych se pak pokorně vrátil k burgundským vínům, která mi v životě poskytla spoustu potěšení. Rozhodně chci o jejich ochutnávkách psát i nadále, stejně tak budu pokračovat ve sdělování zážitků z toho mého „zahýbání“ při objevování vinných pokladů z různých konců světa. Pokaždé, když mě zaujme něco, co bude stát za povšimnutí, rád se o to s vámi podělím.

Nejvýznamněji na mě dopadají publikované texty, ve kterých se ve vzpomínkách vracím nejenom k vínům, ale i k lidem, se kterými jsem tato vína ochutnával. Zejména mi udělá radost, když se v nich podaří zachytit často jedinečná a neopakovatelná chvíle, ono kouzlo okamžiku. Nevím, jak to máte vy, ale já si to často pamatuji i poté, kdy na vše ostatní zapomenu. Vlastně zbude jen ten pocit, že nám tam s někým bylo moc dobře. Víno, které jsme pili, kolik jsme toho vypili, co nás to stálo, to všechno se postupně vytratí. Zůstane jen zážitek z toho, jak jsme si užívali života… 

Jsem rád, že mi již pár lidí z mého okolí řeklo, že se jim text, ve kterém se našli, líbil, byť to třeba nebylo ve skutečnosti úplně přesně tak, jak jsem to popsal. Přinesl jim zpětně něco nového, co si třeba dříve neuvědomili… Jasně, přál bych si je mít vedle sebe co nejdéle, i když pozoruji, jak nám život v tom uplynulém roce nějak proklouznul mezi prsty. Zdaleka jsme se spolu nemohli setkávat tak, jak bychom si přáli.  

Ve vzpomínkách na ochutnávaná vína budu i nadále mapovat mé emoce, často je pro mě důležitější vyzdvihnout atmosféru, která na mě působila, než nabízet detailně všechna fakta, jejichž popis ostatní koneckonců mnohdy ani nezajímá. Po pravdě v některých případech ani zajímat nemusí, pak si je nechám raději jen pro sebe. Pokud se mi podaří do textů dostat více příjemných chvil s mými blízkými či lidmi, se kterými se rád bavím a nechám si od nich můj život obohacovat, budu i v tom nadcházejícím novém roce spokojen. 

Těžko se mi ze spousty popsaných setkání s vinaři, prodejci vín a sommeliery vybírá ten největší zážitek uplynulého roku. Snad si to s nikým nerozházím, když vyzdvihnu navázání kontaktu s Terezou, zástupkyní Nového vinařství z Drnholce. Při rozhovorech o vínech, které jsem s ní vedl a koneckonců i zde na blogu publikoval, mi přišlo, že jsme přitom naladěni na stejnou vlnu a máme si o vínech mnohé co říct. 

Nejobtížněji se budu srovnávat se vztahem, který se týká mě samotného. Nevím, zda je úplně přenositelný na všechny čtenáře, ale to ani není cílem. Jsou chvíle, kdy se potřebuji vypsat z toho, co mi víno dává. Ať už na vinici či při zpracování hroznů, nebo při hledání dobrých vín a pátrání po rodném listě každého z nich. Jsou to texty týkající se mých myšlenek, úvah a představ. Rád se budu i v novém roce pouštět na hranici intimity, kdy nejen já při psaní, ale snad i čtenáři budou cítit potěšení ze slov, které vlastně interpretují úplně něco jiného, než je v nich obsaženo. Proto jsem zatoužil se vykoupat ve sklence vína či zatančit s moravským švihákem ve slováckém sklepě…

Poděkování všem, kterým přináší čtení našeho blogu radost, za to, že na nás nezapomínají a stále se na naše stránky vrací. Budeme v publikování nových textů s Jardou pokračovat.

Rodan