Během podzimních koronavirových omezení jsem poměrně hojně využíval objednávání vín přes e-shopy oblíbených vinařů a dovozců. V krabici vín z kutnohorských Vinných sklepů, kterou jsem si nechal namíchat pro radost ze života, jsem dostal samé povedené kousky. Udržuji si už zhruba patnáct let přehled, co Lukáš Rudolfský vyrábí za vína, ale přece jen, většinou jsem si od něj bral pouze běžné kousky pro večerní popíjení. Tentokrát jsem si vyhlédl špičková vína, která se výrazně odlišují od běžné produkce vinařů v Čechách.
O Rulandském šedém, které perfektně umocnilo baletní představení Louskáček, jsem tu už psal. Tentokrát jsem vytáhl ze svých zásob jinou pecku. Wine Punk ročník 2019, oranžové víno vyrobené z Tramínu červeného ze 42 let starých keřů z vinice U všech svatých. A co víc, bylo vyrobeno kachetinskou metodou v hliněných nádobách kvevri. V nich po dobu osmi měsíců fermentovaly celé hrozny, poté byly ručně vylisovány a z nich získané víno bylo bez filtrace nalahvováno do těžké průhledné lahve pod korunkový uzávěr.
Odkládal jsem ochutnávku této oranžády pro zvláštní příležitost. Přece jen víno, které v restauracích nabízejí za tisícovku, ve vinařství pak v ceně něco přes sedm stovek, neotvíráte právě každý den. Myslel jsem, že to dáme spolu s Jardou při jednom posezení v mé kanceláři, ale ten den váhal a nakonec odmítl. Raději zvolil italské červené z Valpolicelly, mimochodem taky dost dobrá volba. Tak na něj došlo až nyní, na prahu nového roku.
První, o čem bych se chtěl zmínit, je dojem, který jsem z Wine Punku měl. Jsem stále na rozpacích, zda ho mám nazývat vínem. Jasně, fermentovaná šťáva z vinných hroznů, se odjakživa nazývá po právu vínem, ale přece jen, většina z nás si nechává do sklenky nalít úplně něco jiného. Spíš bych se klonil k zařazení pod název cider, vykvašená šťáva z bobulí tramínu… Zkrátka ve sklence se rozlila svérázná kalně hustá oranžová perlivá tekutina. Zprvu ji doprovázel ne zrovna příjemný kvasnicový odér, který se naštěstí postupně vytratil. O to víc jsem si pak s potěšením válel v ústech koncentrované svěží víno, v chuti suché, silné s třinácti procenty alkoholu, se slušnou kyselinkou a svíravými nahořklými tříslovinami ze slupek.
Vzhled, vůně i chuť jsou podmíněny způsobem, jakým bylo toto naturální víno vyrobeno. Osmiměsíční macerace celých hroznů a jejich fermentace bez předchozího vylisování se samozřejmě musí ve vínu odrazit. Jak oranžová barva, tak hořkost, perlivost, kvasnice, exoticky ovocný i herbální projev, to všechno je opravdu punkové. Výsledné víno není ani za potřebí sířit, přirozený oxid siřičitý je dostatečný. K ošetření vína byly použity ve vinařství květy řebříčku, jako přírodní antioxidant. Než jsem stačil víno vypít, celé dno lahve pokryly jemné kvasniční kaly.
Určitě tím hlavním, co bylo důvodem ochutnání tohoto Wine Punku, byla použitá kachetinská metoda, víno bylo vyrobeno v keramické nádobě kvevri připomínající svým tvarem amforu. Pro svou velikost se nádoba nedá vytočit na kruhu, postupně se tedy na sebe nalepují pásy hlíny, pak se pro vypálení kolem postaví cihlová pec. Po vychladnutí je vnitřní povrch kvevri potažen zahřátým včelím voskem. Nakonec se nádoba zakope částečně nebo celá do země.
Tento způsob fermentace hroznů mě přitahuje již delší dobu, hraji si i s myšlenkou, že si pořídím dvacetilitrovou keramickou nádobu, zakopu ji někde na zahradě u vinice pod nezámrznou úroveň, naplním svou úrodou hroznů a budu čekat na zázrak… Těch pochybností, zda by z toho něco bylo, je zatím více než odhodlání se do toho pustit.
Kachetinská metoda pochází z Gruzie, a to již od šestého tisíciletí před naším letopočtem. Kvevri nádoby používané ve Vinných sklepech Kutná hora však nepocházejí z Gruzie. Nechali si je vyrobit v České republice z hlíny vytěžené na kutnohorských vinicích, aby u svých vín podtrhli jejich místní specifickou a autentickou chuť.
Wine Punk stálo za ochutnání, ale je to tak, jako s většinou naturálních vín. Někomu chutnají, jinému ne. Doma jsem s oranžádou z Tramínu fermentovanou v kvevri u Dany a Týny moc nepochodil. Sám jsem z těch několika skleniček spíš rozpačitý. Kvevri je zázrak, ale než hliněnou nádobu zakopu u sebe na zahradě, musím dojít k přesvědčení, že to za to stojí. Takže ještě mě čeká několik dalších studijních misí za výrobci kvevri vín.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat