Období, kdy se láme únor do března je pro mě každoročně obdobím střihu vinné révy. Je důležité odhadnout ten správný okamžik, aby už nemrzlo a současně aby se předešlo tomu, než se míza opět rozlije po svých drahách do jednoletých tažňů, na kterých si právě smlsnou mé ostré zahradnické nůžky. Rány totiž pak stačí před oživením révy zaschnout a tolik nepláčou. Je to však často boj, vinici mám sto dvacet kilometrů od domova, takže se to musí potkat alespoň s trochu snesitelným počasím a víkendem, kdy mám volno a mohu se vinné révě věnovat.
A to právě o tomto víkendu nastalo. Přiznám popravdě, že mě k tomu i výrazně přiměla naše proklínaná vláda, která od nadcházejícího pondělka zakázala cestování do jiných okresů. Takže jsem musel jednat rychle bez velkého rozmýšlení, když vinice není ani mojí prací, ani cestou k lékaři.
Motám se kolem pěstování vinné révy a podomácké výroby vína víc než deset let. Stříhám vinici koncem zimy pravidelně, snad i dobře, ale výnosy tomu dosud moc neodpovídaly. Svádím to na podmínky v západních Čechách, spiknutí počasí v posledních měsících dozrávání révy, na nenechavost ptáků a hmyzu, když se v bobulích hromadí cukry, ale bůhví, zda za nižší kvalitu a omezené množství hroznů nemohu i tak trochu já. Jsem totiž takový ten vinař, kterému je líto střihnout něco navíc, raději nechat dva kmínky či tři tažně, co kdyby něco při kvetení pomrzlo a už se nevzpamatovalo. No a když k tomu pak nedojde, tak nebudu přece úrodu redukovat, když to tak krásně narostlo.
Po deseti letech jsem řekl dost. Začnu to dělat pořádně. Opět jsem vytáhl publikace, prolezl webové návody, hledal nejvhodnější způsob, jak dosáhnout toho nejlepšího střihu révy. Už mám za sebou pokusy o rýnsko-hesenské vedení, svislý či ležatý kordon, pěstování na hlavu, na záclonu nebo v pergole. To je však především o tvarech jednotlivých keřů, ale přístup k vlastnímu střihu révy mi doteď možná ještě unikal. Až jsem našel doporučení, řídit se při střihu podle pánů Simonita a Sirche.
Když víte, co máte hledat, tak strejda Google je suprový rádce. Trocha teorie se dala dohledat na stránkách hobby webu zahrada.cz, ale zlomem pro mě byl odkaz na videa Pavola Jacka na youtube. Názorné ukázky jak na révu po výsadbě, přes střih dvouletých a starších keřů, až po úpravu dosud zanedbané vinice. A tam jsem se našel. Proseděl jsem u toho hodiny, než se mi to dostalo pod kůži a já se rozhodl jít tímto směrem.
V čem střih Simonit&Sirch spočívá? To první, co by každý měl vědět, je, že každý kmínek končí hlavou s dvěma záložními čípky na dvouletém dřevě, ze kterých každoročně vyrostou plodonosné jednoleté tažně. Pokud se podaří udržet hlavy ve vinici nerozcuchané, lze je při jarním střihu jen drobně poupravit, aby to tak pokračovalo i napřesrok a pak tak dál. Vybrat si řízeně jeden dvouletý tažeň, za kterého vyrostou letošní hrozny, je už hračka.
Dorazil jsem na zahradu. Po zimě byla drátěnka ve vinici plná povadlých prutů po loňské sklizni. Začal jsem jejich odvázáním, abych se mohl pustit do střihu. Aha… Kdepak mám ty hlavy? Teorie byla jasná, videa návodná, ale skutečnost naprosto jiná. Mně se vlastně po deseti letech žádné hlavy vytvarovat nepodařilo. Každý kmínek vypadal jinak, vytáhl se do různé výšky, dvouleté dřevo rostlo z míst, odkud ho to napadlo a já to tak nechal, zkrátka neuspořádaná džungle odrostlých jednoletých tažňů. Pánové, no vy dva, co to umíte, pojďte mi na pomoc, prosím…
Poctivě krok za krokem jsem začal tvarovat každý z keřů samostatně. Kde by měl končit kmínek, kde by měla navazovat hlava, který z čípků ponechat jako záložní, který z prutů ohnout jako plodonosný tažeň? Někde na to má fantazie stačila, jinde jsem improvizovaně střihl a budu doufat, že réva pochopí, co jsem tím měl na mysli a nezklame mě. Pochopil jsem přitom, proč měl autor videí tolik názorných ukázek, každý rok je totiž nutné přidat něco dalšího, než se dosáhne cíle. A to sklidit výtečnou úrodu z kvalitní vinice ostříhané díky Simonit&Sirchovi.
Nedočkavě počkám, co se stane, až se vyklubou z oček ouška, pak nové výhony, na nich lístky, květy a hrozny. Doufám, že jsem se díky zvolenému střihu držel zpátky a přiměl tak révu nabídnout omezené množství kvalitních bobulí. Pokud tomu pomůže hezké počasí, vyhnu se chorobám a škůdcům, konečně mě snad vinice odmění zaslouženou úrodou. Sklidím ji, vylisuji, vykvasím a pak si pochutnám na dobrém vínu z viniční trati Nad Bubnem.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat