Přiznám se hned na začátku, že jsem dnešní nadpis zvolil až na druhý pokus. Původně jsem text nazval Den Malbecu… Proč jsem to změnil? Možná to vychází z faktu, že jsme včera s Jardou tento svátek důkladně oslavili, což se jistě projeví v břitkosti mých formulací. Spíš to vyplývá z toho, že jsem se chtěl o odrůdě Malbec dozvědět trochu víc, tak jsem pátral v různých webových pramenech, až se mi podařilo shromáždit pár zajímavostí.
Dětská postýlka je český překlad francouzského názvu této odrůdy, který používají na Loiře. Říkají ji tam totiž Côt. Není to jediný frekventovaný název, ve Francii se historicky používá i množství dalších, jako jsou například Auxerrois, Pressac nebo Černé z Cahors. V Itálii dostanete toto víno pod názvem Malbech, směrem více na východ Evropy pak zejména Malbeck. Údajně na počest maďarského rolníka, který se významně podílel na propagaci této odrůdy v Bordeaux a sousedním Cahors. Ať už to bylo jakkoliv, hezky se čte, že se někdo o rozšíření pěstování této odrůdy zasloužil, ne?
Málo však chybělo, že jsme mohli o ochutnání Malbecu přijít jednou provždy. Ve Francii se totiž v devatenáctém století rozšířila phylloxera, na což tato odrůda stejně jako mnohé další významně doplatila. Ještě že se ve stejné době přeneslo její pěstování na americký kontinent, zejména na jeho jih do Argentiny a Chile, což ji zachránilo. Právě zde Malbec našel ideální podmínky, a to díky suchému a teplému podnebí. Za Argentinou jde v současné době kolem sedmdesáti procent osázených vinic, dvacet procent pak je stále ve Francii a zbývajících deset procent se nachází ve zbytku světa.
A teď konečně ke svátku Malbecu. Přišli s tím, jak jinak, právě vinaři z Argentiny. Prvně se slavil „Malbec World Day“ 17. dubna 2011, ujalo se to a letos ho slavíme tedy již po jedenácté. V normálních časech jsou s ním spojeny doprovodné akce, takže jak mohu s oblibou dodat, když je příležitost, tak proč ji nevyužít. Rád podlehnu, a právě při této příležitosti si Malbec do skleničky naleju.
Pozorní čtenáři zachytili, že frekvence našich organizovaných degustací od podzimku výrazně zvolnila, dá se i říct, že se úplně zastavila. Tu a tam se pár lidí natajňačku potká a do sklínek si dobré víno naleje, ale já jako riziková skupina podléhající covidu si dávám moc velký pozor na to, kde a s kým se u vína setkávám.
Zafungoval jsem teď jako prodloužená ruka moravských a německých vinařů. Oslovil jsem známé a vytvořil si ve své kanceláři výdejní okénko. Vůbec to teď restauracím nezávidím, v podstatě tak nyní fungují pouze v tomto režimu. Alespoň jsem si mohl vyzkoušet, jaké to je. Proč bych nepomohl pár lidem kolem mě, když jim dobré víno může zpříjemnit čas v době zákazu vycházení.
Kdopak že to v pátek dorazil k mému výdejnímu okénku? Správně, domluvili jsme se s Jardou, že se zastaví. Objednávali jsme si napůl krabici skvělých moselských rýňáků od Karla Erbese. Já už koštnul a stojí opravdu za to… Sotva dal Jarda své tři lahve do baťůžku, vytáhl jsem dvě sklenky a víno. Oslavíme Den Malbecu? Poťouchlá otázka, co?
Pro tuto příležitost jsem zvolil Malbec z vinařství Kaiken, řada Terroir Series, z Mendozy v Argentině, ročník 2018. Nejednalo se o čistý Malbec, patnácti procenty byl doplněn zajímavou odrůdou Bonarda, která vínu dodala příjemný delší ovocný závěr, a pěti procenty odrůdou Petit Verdot, co mu přinesla svěžest a strukturu. Chvíli jsme víno s Jardou rozebírali, nezklamala nás typická mohutnost, ale současně jsme obdivovali ovocnou vůni a chuť primárně postavenou na švestkách, tabáku, fialkách a koření…
Drobet jsme se rozcházeli v názoru na třísloviny, mně vyhovovalo, že byly krásně zaobleny a moc se neprosazovaly. Jarda je tam přece jen nacházel a po chvíli jsem mu musel dát za pravdu. Byly tam a byly moc fajn… Jen se schovávaly za tóny dubových sudů, deset měsíců v těch francouzských bylo znát.
Vinařství Kaiken vzniklo v této podobě v roce 2001. Svůj název si zvolilo podle divoké husy z Patagonie, které tu říkají „Caiquén“. Je pro ni typické, že létá mezi Chile a Argentinou přes pohoří And. Vinice, na kterých vinařství odrůdu Malbec pěstuje, se nacházejí právě na úbočí těchto hor v nadmořských výškách od 1000 do 1200 metrů nad mořem.
Vínko se povedlo, Malbecu jsme vzdali hold víc než důstojně… Neskončilo to jen u jedné lahve, navázali jsme dalšími vzorky moravských a rakouských vín. Ale o tom zas někdy příště. Jejich spontánní ochutnávka si zaslouží samostatnou pozornost.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat