Popisoval jsem zde už několikrát skromné úspěchy, nebo možná lépe řečeno spíš neúspěchy z chabé letošní úrody hroznů na mé arové mikrovinici nad hradem Buben. V podstatě se mi podařilo naplnit pouze dva pětilitrové demižony. Jednak z odrůdy Boskop Glory se zanedbatelným poměrem Cabernet Cortisu a jednak z hroznů, kterým již přes deset let říkám Mělnické. To je pochopitelně nesmysl, ale ač jsem to již konzultoval s Pavlem Bulánkem z Grébovky, zatím se nám nepodařilo určit, o jakou odrůdu by se mohlo jednat.
Vám, co se v odrůdách vinné révy neorientujete a jde vám hlavně o to, zda koštované víno chutná, to možná moc neřekne. Ale pro mě je setsakramentsky důležité, co vlastně pěstuji. Navíc, když mi hrozny chutnají a dělám všechno proto, abych z nich dokázal vyrobit pitelné víno. Jasně, že nejjednodušší by bylo zeptat se toho, od koho jsem révu dostal. Slepá cesta. Jen pro upřesnění, proutky pro výsadbu jsem získal z vinice po již nežijícím vinaři na jihozápadní stráni poblíž Štětí.
Své pátrání jsem započal identifikací hroznů. Jsou střední velikosti, poměrně bujně rostoucí, postupem času vhodné i k protrhávání. Dozrávají na přelomu září a října, což je v severozápadních Čechách spíš dříve. Co se velikosti týká, mají menší modré bobule, které obsahují jak cukry, co chutnají špačkům, tak velké množství červeného barviva. Pozor, stopa… Uvažovali jsme už, že by se mohlo jednat o nějakou barvířku, ale pro tyto odrůdy není oblast, odkud jsem si proutky přivezl, právě typická.
Tak jsem se musel vydat jiným směrem. Jaké modré odrůdy najdete na vinicích na severu Čech, co se vlastně pěstuje na stráních podél Labe? Na první dobrou zkusíte Rulandské modré. Přesto, tato odrůda je tak specifická, že světle cihlová barva s mým moštem opravdu soupeřit nemůže. Pak už snad jen klasika. Frankovka nebo Svatovavřinecké. To druhé jsem si po léta připouštěl, ale přesvědčený o něm doposud nejsem. Zvláště tehdy, když něco málo se mi v předchozích letech podařilo dotáhnout až do skleničky. To nebyl typický vavřineček… Mé hrozny nemají takovou kyselinku, mošt z nich je plný, extraktivní a právě s vysoce tmavou barvou.
Brouka do hlavy mi zasadila jedna lahev, kterou jsem si převezl ze svých březnových služebních cest do Děčína. Vinařství po Radobýlem, Fratava, výběr z hroznů, ročník 2018, suché. Barva tmavě višňová, téměř neprůhledná, intenzivní aroma, ve vůni dominuje vůně švestkově povidlového koláče, okořeněná hřebíčkem a lékořicí, dlouhá šťavnatá dochuť s pepřovou tříslovinou. Výsledně bylo víno sceleno z části, která se školila v nerezu, a z části, která si pobyla krátce v sudech ze slavonského dubu. Žádná velká exotika, vyhodnotil jsem ho pro sebe jako dobře udělané tuzemské víno. Proč ne…
Pátrání pokračuje. Kde se vzala v Čechách Fratava? Tato modrá interspecifická odrůda byla vyšlechtěna na Slovácku panem Lubomírem Glosem. Jde o kříženec Frankovky a Svatovařineckého, stejně tak, jako rakouský Zweigelt nebo velkopavlovické André. Odrůda byla zapsaná do odrůdové knihy v roce 2008. Můžeme na ni tedy narazit u vinařů přes dvanáct let. Teda oficiálně, já věřím, že se pěstovala už nějaký ten pátek před tím. Potřeboval bych to tak…
Celkově se pěstuje spíš zřídka. Uvádí se, že se vyskytuje zatím jen asi na sedmi hektarech českých a moravských vinic, z toho čtyři hektary jsou na Labských vinicích Lobkowiczkého zámeckého vinařství z Roudnice nad Labem. Kdepak jsou tyto vinice? Hádejte… No, najdete je v obci Vetlá, mezi Vrbicemi a Štětím. No, co chci ještě slyšet víc? Odteď budu tvrdit, že mám v jednom demižonu pět litrů Fratavy. Možná mě někdo časem vyvede z omylu, ale my hobíci si to můžeme dovolit, ne?
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat