Konečně se oteplilo. Dokonce tak, že jsem se svlékl do tílka a šortek, vzal motyčku a vyrazil mezi řádky mé vinice. Před rokem jsem zde v jednom z textů smutnil nad pomstou ledových mužů, zatím to letos vypadá mnohem nadějněji. Noční mrazíky si pospíšily a prošly vinicí dříve, než se má réva zazelenala. Sláva, snad mi to tedy už nepomrzne. Aspoň to tak výhled počasí na následujících deset dní potvrzuje, a pak už přijde konečně teplý červen.
Jako kancelářskému auditorovi mi dalo okopávání a odplevelení řádků docela zabrat, celou neděli jsem lezl po kolenou a v pondělí se pomalu nenarovnal. Ale nestěžuji si, je to úžasný pocit, když vidíte, jak se ostříhaná vinice chystá vyrašit. Pupeny se nalévají, jen trochu víc sluníčka chybí k tomu, aby pukly a vylezla z nich první ouška. To od kořenů to raší jako divé, smutně jsem musel vylamovat nové výhonky, nepotřebuji ve vyvázané vinici keře stojící na deseti nohou.
Co jsem se letos pokusil o nový střih podle Simonita a Sirche, dostalo mé vedení vinné révy řád. Bude to ještě tak dva tři roky trvat, než vinice pochopí, co po ní chci, ale pak bych měl konečně sklízet zaslouženou odměnu. Snad to pomůže i lepší cukernatosti a extraktu mých hroznů. Procházel jsem se teď podél keřů a viděl, co všechno budu muset ještě dohnat v rámci zelených prací. Něco jsem naznačil střihem, ale pupeny lezou jako divé i z oček, kde jsem to vůbec nečekal. Nesmím podlehnut pokušení nechat na tažních víc hroznů, než keř unese. Nesmím opět sklízet nedozrálé hrozny…
Odrůdově to vypadá docela dobře. Dokonce i keře Hibernalu, co obvykle moc neplodí, vypadají srovnatelně s mou milerkou a muškáty. Rozhodl jsem se ukočírovat Dornfeldera, dva roky lezl do výšky, až jsem hrozny sklízel téměř ve výši očí. Letos jsem ho přinutil k návratu na druhý vázací drát. Těším se i na Cabernet Cortis, tříleté sazenice by už konečně měly ukázat svými hrozny klady této odrůdy. Psal jsem tu o loňské sadbě Sevaru. Během léta vyrazilo pár proutků, ale musel jsem to v únoru zkrátit opět na zem na dvě očka. Snad mi tak zmohutní a umožní letos založit kmínky.
Dosazuji k tyčkám tu a tam nové proutky z mých cest za vinaři. Obvykle nevím, co jsem si od nich přivezl, nebo na to po zážitcích ve vinných sklípcích zapomenu. Díval jsem se, že některé z nich by letos mohly i vykvést a ukázat alespoň panenský hrozínek. Vím, že bych je měl šetřit a umožnit jim zesílit, ale copak to jde? Moje zvědavost je větší, chci se pokochat novými přírůstky do vinice…
Večer jsem pak doplnil zážitky o jednu dvě skleničky mého červeného. Před nedávnem jsem lahvoval dvě různá cuvée, zvláště jedno z nich, namíchané z Boskop Glory a Cabernet Cortis si zaslouží mou pochvalu. Scelil jsem až po odkalení v nádobách samostatně kvasící rmuty zhruba po čtrnácti dnech v poměru 80 ku 20. Barva, vůně i chuť tomu v zásadě odpovídají. Úplně dotmava víno nejde, však boskopská réva barvířkou není. Převládá i ovocitost nad bylinnými tóny cabernetu a jeho peckovinovým projevem. Ale Cortis přidává sametovost a dospělost projevu. Pokud snad oxidativní ocásek, tak hodně nepatrný, promíjím mu to.
Teplo přitáhlo do mé vinice i ještěrky. Kdo neví, o čem mluvím, tak ať prolistuje texty z loňského června. Jsem rád, že mi tento signál kvality prostředí dává opětovně najevo, že ruční práce a bylinné prostředky na ochranu proti plísním mé révě svědčí. Těším se, až mi réva ukáže, co letos nabídne. Těším se, až budu trávit letní dny ve viniční pergole a dívat se do vinice, těším se, až se budu procházet mezi řádky a kochat se úrodou hroznů.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat