To nejzajímavější na mých cestách po světě prožívám tehdy, kdy mám možnost se tam potkat s někým z místních, který mi věnuje čas a ukáže mi něco ze svého běžného života. Nejúžasnější pak je, když mě kromě turistických lákadel upozorní i na dobré jídlo a hlavně víno, které se u nich pěstuje a vyrábí. Teď už asi tušíte, kam se bude ubírat pokračování mého vzpomínání na letní dovolenou na poloostrově Gargano v oblasti Foggia v italském regionu Apulie.
Dostal jsem se na jižní pobřeží poloostrova Gargano vlastně na doporučení kolegy, se kterým jsem jeden čas úzce spolupracoval. A nešlo pouze o tip na kouzelný pobyt u moře, ale i předání konkrétní adresy, kdo mi tam může pomoci se dobře ubytovat. Nemusel jsem se moc přemlouvat, ihned jsem zavolal onomu spolumajiteli hotelu na skalnatém výběžku pár desítek metrů nad mořem. Volno v termínu bylo, rezervaci mi hned udělal a jen podotkl, že nás tam bude čekat a rád celou mou rodinu přivítá. Koneckonců z Manfredonie, kde bydlel, to bylo jen pár kilometrů. Stačilo zavolat a do deseti minut byl na místě.
Není právě běžné, že se o vás stará právě hoteliér osobně, zvláště když se jedná o hotýlek s řadou pokojů, restaurací a službami, které k letním pobytům patří. Měl jsem štěstí, na Itala mluvil slušně anglicky, takže jsme se brzo domluvili. Jeho manželka byla navíc Češka původem z Brna. Tak nám hned tlumočil její pozvání na společnou večeři. Ač jsme se do té doby nikdy nepotkali, ráda se chtěla po čase s někým pobavit ve svém mateřském jazyce.
Naplánovali jsme si podvečerní setkání v přístavním Restorante Calafuria na závěr našeho týdenního pobytu. Obě rodiny jsme měli s sebou děti, takže jsme obsadili jeden z největších stolů. V žádném případě u něho nevládlo ticho. Ženy se bavily česky, já se bavil s jejím manželem anglicky a jejich děti to zkoušely na naše italsky. Zkrátka Babylón… Jídla objednával náš nový známý a doporučoval jednu delikatesu za druhou. Někdy si pochutnáte, ale stejně se vám to vykouří z hlavy. My na jedno z jídel do smrti nezapomeneme. V rámci předkrmů přinesla obsluha dětem jakési bramborové nitě promíchané s kořenovou zeleninou. Tenké proužky zmuchlané do koulí fritované do křupava. Prosté, ale v rámci večerního posezení úžasné.
Já jsem si k hlavnímu chodu objednal rybu. Málokdy u moře odolám, vždy chci ochutnat něco typicky lokálního. Měl jsem výhodu, že jsem dostal svolení, abych si k jídlu vybral lahev vína. Vypadalo to, že budu ve vinném lístku tápat, ale přece jen většina italských vín má mezinárodní názvy, byť někdy lokálně upravené. Mohl jsem ukázat na Primitivo nebo Negroamaro, vždyť jsme byli vlastně v Apulii. Já tam však narazil mezi lokálními víny na název jakoby z úplně jiného světa. Říká vám něco Cacc'e Mmitte di Lucera?
Nemohl jsem se na to nezeptat. Měl jsem štěstí, bylo vidět, že náš známý dělal v cestovním ruchu a ve vínech se vyznal. Víno s tímto prapodivným názvem pocházelo z místní oblasti Foggia. Konkrétně z malé apelace DOC s chráněným označením původu o rozloze pouhých 26 hektarů mezi obcemi Lucera, Biccari a Troia, vše právě nedaleko od Gargana. Hospodaří v ní pouze 6 vinařů, kteří navázali na historickou tradici výroby vína.
Název obsahuje slova v místním dialektu. „Cacc'e Mmitte“ by se dalo přeložit jako „vyndej to a vlej dovnitř “. Nehledejte za tím nic složitého. Drobní pěstitelé vinné révy dříve používali za poplatek vybavení větších farmářů, co se týká prvotního zpracování hroznů. Po dnech se tu střídali malí vinaři, aby vylisovali své hrozny, pak slili mošt do kádí a hned další den převáželi kvasící šťávu k sobě k další fermentaci. Tak se stávalo, že se vinný rmut z různých odrůd smíchával do jednoho univerzálního cuvée, na který si místní natolik přivykli, že ho pak vlastně vyráběli jako své tradiční víno.
Pro výrobu Cacc'e Mmitte di Lucera se v podstatě potřebují tři složky. Základem je zhruba 50% místní odrůdy Nero di Troia, která se pak z 35% doplní o Montepulciano d'Abruzzo a zbytek obstará bílá odrůda Bombino Bianco. Není to tak absolutní u všech vinařů, někdo místo Montepulciana využívá Sangiovese, někdo to místo Bombina kombinuje s Trebianem či Malvasii Bianco. Vyrobené víno se přese všechno vyznačuje rubínově červenou barvou. Má výrazně intenzivní květinové aroma, bílá šťáva tomu dodává potřebnou kyselinku a koneckonců Nero di Troia to rámuje strukturovanými taniny.
Prožili jsme v Manfredonii krásný večer, poznali nové známé, ochutnali jsme dobrá jídla a neznámé víno. Myslel jsem, že se k němu ještě někdy vrátím, ale vlastně jsem už na něj od té doby nenarazil. Na cestu jsme dostali ještě lahvinku domácího olivového oleje, který si zde s oblibou místní sami lisují. Byl fantastický, prakticky na lepší jsem už od té doby nenarazil.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat