Otevřený Vitisberg

Sklep Ondry Konečného a jeho partnerky Báry byl prvním, který jsme letos v Poddvorově spolu s Jardou navštívili. Nevím, jakou zkušenost s tím máte vy, často se u vinařů dostanu k ochutnání nabízených vzorků jejich vín jen tak u stolu před sklepem. Příležitost se skutečně podívat do sklepa je spíš záležitostí bližších kontaktů a ochoty vinaře. Ve Vitisbergu se to sešlo obojí…

V úvodním reportu jsem shrnul první dojmy. Má neskrývaná spokojenost vyplývá z toho, že Ondrovo vinařství řadím k těm nejlepším, se kterými se zde mohu setkat. Ostatně vína z Vitisbergu si objednávám i mimo otevřené sklepy a patří k mým favoritům při pravidelném domácím koštování. Tak se není divu, když proberu jejich vína podrobněji.

Zaplavené sklepy a větrná tornáda

Poté, co jsem v neděli v Poddvorově naložil všechna objednaná vína do auta a přes Čejkovice se odpoledne vracel zpět do Prahy, ani v nejmenším mě nenapadlo, že se během několika dnů dostanou zprávy z tohoto úžasného regionu Podluží na titulní stránky novin a na televizní obrazovky. Nejprve kroupy a mohutné záplavy z bouřek, co smetly vinice a vyplavily sklepy s vínem, o den později větrná tornáda, co přivodila téměř válečnou apokalypsu, při které zdevastovala vše, co jim přišlo do cesty. Vinice nevyjímaje…

Nechci se ani náhodou přiživovat na katastrofách, které postihly v minulých dnech Dolní Bojanovice, Lužici, Mikulčice, Moravskou Novou ves či Hrušky. Všechno to jsou obce ležící jen několik kilometrů jihovýchodně od Poddvorova. Důvod je jednoduchý, byli jsme tam těsně před tím, než k tomu došlo, a navíc máme v těchto moravských vesnicích řadu známých vinařů, od kterých pravidelně nakupujeme vína. Tak alespoň posílám slova podpory touto cestou.

Páteční předehra

Za ty roky, co se setkáváme s přáteli na otevřených sklepech vinařů Nového Poddvorova, se vytvořila docela fajnová tradice. Krátíme si všichni pracovní týden, abychom dorazili na místo co možná nejdříve, ubytovali se a pak se spolu opět po roce sešli. Pochopitelně u skleničky vína…

Loňský rok byl mimořádně povedený. Mirek přivezl z rakouského Kremstalu několik lahví vína, poutavě je při nalévání do sklínek uvedl a moc jsme si na nich pochutnali. Letos jsme se to chystali zopakovat. Pochopitelně s jinými vzorky, přesto s víny z jiné vinařské oblasti, než se právě nacházíme. Jenže člověk míní a život mění.

Vezmu to pěkně popořádku. S Danou a Týnkou jsme se ubytovali jako obvykle ve vinařství Jaroslava Pavky v Čejkovicích. Parádní apartmán nad koštovnou, chladnička plná lahví jeho vín. Za chvíli se tu stavil Jarda s Irenou a Evženem. Jak začít? No přece ochutnávkou. Znám sortiment zdejšího vinaře velmi dobře, pravidelně si nechávám jeho vína dovážet. Sáhl jsem tedy neomylně pro poslední překvapení, které přinesla loňská povedená úroda. Sauvignon, ročník 2020, polosuché. Vůbec se toho není třeba bát, víno je natolik křupavé s příjemnou kyselinkou, že zmizí dřív, než si toho všimnete. Koho to zajímá, mrkněte na můj text z konce března.

Můj první Poddvorov

Je kolem půl desáté a já s Rodanem nasedáme do auta. Vyrážíme směr nový Poddvorov na 17. ročník otevřených sklepů. Samozřejmě jenom směrem tam, zpátky pojedeme autobusem. Je to velice praktické, protože máme v podobě zaparkovaného auta určité zázemí, takovou úschovnu zavazadel. Navíc můžeme druhý den auto rovnou při vyzvednutí jaksepatří naložit. To se Rodanovi nadmíru povedlo.

Při příjezdu nás vítá žebřiňák s nápisem „Vítáme Vás na dni otevřených sklepů v Novém Poddvorově“. Tak tohle je TEN Poddvorov s TĚMI otevřenými sklepy, o kterých jsem už tolikrát od Rodana slyšel, ale až teprve nyní jsem skutečně na místě. Projíždíme návsí a parkujeme auto. Poté procházíme zpět k radnici, kde je registrace. Přitom dostávám základní informace o místě, účastnících i organizaci. Zdravíme známé tváře, pro mě spíš neznámé. Snažím se vstřebat každý byť nepatrný detail. Vám ostatním pravidelným účastníkům už to tak nepřijde, ale na mě dělá dojem každá maličkost.

Dvaadvacet kartónů vína

Třetí sobota v měsíci červnu. Každoročně vyrážíme s Danou a přáteli do Nového Poddvorova na otevřené sklepy, které tu pořádá místní spolek vinařů. Jsou akce, které navštívíte jednou a stačilo to. Jsou jiné, které se vám tak uhnízdí v srdci, že tam nemůžete chybět. No přiznám se, že se už taky objevila otázka, zda letos třeba někam jinam. Ne, neprošlo to. Tady to znám, s vinaři jsem navázal osobní kontakty, mám se jich na co zeptat, mohu pravidelně zjišťovat, co se za uplynulý rok změnilo, kam se oni posunuli.

Jedno však bylo letos jiné. Červen je zpravidla vždycky teplý, ale taková tropická vedra, jako se povedla letos, to jsem tu ještě nezažil. Někdy to bylo na tričko, někdy na svetřík, jindy na pláštěnku. Letos jsem si raději vzal košili na knoflíčky, aby šla rozepnout, kdyby to už nebylo k vydržení. No naštěstí k tomu nedošlo. Proč? Protože nás vinaři brali dolů do sklepů snad i ochotněji, když to nahoře opravdu bylo zoufalé.

Otevřené sklepy

Otevřené sklepy v Novém Poddvorově je událost, které se Rodan i ostatní přátelé dobrého vína pravidelně účastní. Je to taková legenda, že je až s podivem, že jsem tam ještě nikdy nebyl. Nikdy předtím to nevyšlo, ani vlastně nevím proč. Takže letos mám premiéru. Však se také moc těším. Ze všech členů místního vinařského spolku znám Milana Sůkala, tedy ne osobně, ale už jsme se párkrát viděli a jeho vína jsou pověstná. Pak znám vinařství Krásná hora, to se však bohužel letos nepřidá. Ostatní vinaře až na výjimky neznám, takže to bude pro mě velké objevování.

Rodan se zmínil minulý týden o tom, že v předvečer koštu proběhne prezentace rakouských vín. Na tu se samozřejmě těším taky. Abych nezůstal pozadu, taky se musím na víkend dobře naladit. Rodan si vzal na paškál Veltlín od Davida Harma z Krustetten. Obec se nachází na pravém břehu Dunaje nedaleko Kremsu a Davida jsme poprvé poznali společně s Rodanem na veletrhu v Praze. Hned se mi jeho vína zalíbila a pořád si slibujeme, že ho navštívíme. Každopádně skvělá volba, taky mám jednu lahev nachlazenou.

Víkend ve vinici

Tak jsme se konečně dočkali prvních letních dnů. Nebyl důvod váhat, na chatě jsem už nebyl měsíc. Naposledy mé révě pukala nalitá očka a vylézala první ouška. Jak to tam teď vypadá? Obvykle v červnu vinice odkvétá a na jednoletém dřevě se shlukují hrozínky. Budou tam?

Popíchnul mě vlastně zprvu email od Lukáše Rudolfského z Vinných sklepů Kutná hora. Zval své známé právě na uplynulou sobotu na brigádu do vinice U všech svatých. Nemít své zájmy určitě bych neváhal a podlomu ve vinici se rád zúčastnil. Takhle mě to přimělo si položit záludnou otázku. A ty se nepotřebuješ u sebe ve vinici pustit do zelených prací? Vylámat nadbytečné výhony z kořenů, kmínku, vinné hlavy? Jasně, tak hybaj na chatu…

Pro úplnost, kutnohorská brigáda byla spojená s koštem vína jako odměnou za pomoc ve vinici. Tak o tu se budu muset postarat u sebe sám, nezbude než vytáhnout jednu z vychlazených lahví a pěkně po práci nalézt správnou inspiraci pro vinaře amatéra. A pochopitelně si přát, aby se už od teď počasí umoudřilo, teplé letní dny smazaly téměř třítýdenní skluz, bobule se nalily cukrem vyvažujícím kyselinku do harmonického stavu. To se to pak bude panečku lisovat vínečko…

Příprava na degustaci rakouských vín

Přes vše, co nás s Jardou v našich textech odlišuje, jsou dvě věci stejné. Rádi objevujeme stále nová a nová vína v naději, že jednou narazíme na to úplně nejlepší, a pak se snažíme před ochutnávkou připravit na to, co nás tam bude čekat. Tak mi dneska dovolte pár poznámek na toto téma.

V rámci letošního poddvorovského koštu se ohlásil Mirek, že přiveze z Rakouska pár vzorků k ochutnání. Loni se tato akce povedla, však jste si o tom tady mohli něco přečíst. Pokud to vyjde, rád i letos poskytnu stručný report. Musím však ještě deset dní vydržet, tak se na to před tím musím dobře naladit.

Začnu však oklikou. Vybral jsem si v minulých dnech z archivu dvě vínka. Chtěl jsem na nich provést porovnání, v čem se liší vína z Čech a z Rakouska. Neberte mě úplně doslova, to ani nejde, tak se spíš pokusím o porovnání jednoho bílého vína z malého vinařství v Českém středohoří s jedním vínem z malého vinařství v Kremstalu.

Víno z čajových růží

Je to už přes deset let, co jsem vedl odborný trénink auditorů z velkého útvaru jednoho ministerstva. Sjeli jsme se všichni do kouzelné Kutné hory, vše se během pár dnů podařilo, tak jsem na závěr dostal příležitost pozvat účastníky na košt místního vína od Lukáše Rudolfského. Je to nějaký čas, z paměti tahám jen emoce, vzpomínky na konkrétní vína jsou ty tam. Na jednu chvilku však nezapomenu.

Seděl jsem u dlouhého stolu naproti paní Marcele, vedoucí auditního útvaru. Povídali jsme si o víně, našich zkušenostech, preferencích a zážitcích. Lukáš mezi tím rozléval do sklenek další vzorek, když tu mě zcela nekontrolovatelně lapila překrásná květinová vůně. Odpoutal jsem se okamžitě od okolního světa, přivřel oči, přiblížil můj nos k vínu na co nejkratší vzdálenost a nechal se unášet. Muškát moravský… O to větší překvapení bylo, když Marcela víno do sklenky odmítla. Muškát nemohu, je na mě moc voňavý…

Od té doby se mi tato chvilka vybaví, kdykoliv se někde dostanu k muškátku, tramínku či pálavce, neboli k voňavkám. Silně aromatickým vínům, u kterých je právě charakteristická výrazná vůně a chuť rozkvetlých květin, přezrálého ovoce, akátu či medu. Už jsem se takzvaně propil, můj obdiv na Moravě patří víc harmonickým rýňákům, vlašákům či veltlínům, určitě pak podlehnu taky Sauvignonu s lehkým černorybízovým štychem. 

Audience Crand Cru Classé Bordeaux 2018

Audience Grand Cru Classé Bordeaux je prestižní akce, na kterou se vždycky moc těším. Na letošní již 17. ročník přijelo prezentovat skvělý ročník 2018 rekordních 50 francouzských vinařství. Po zkušenostech s ostatními akcemi podobného typu jsem trochu s obavou sledoval vývoj restriktivních opatření, jestli i tato událost nebude muset být zrušena. Potěšila mě zpráva ze začátku dubna, kdy organizátoři oznámili, že s realizací počítají. Jen se trochu změnil formát, z vnitřních prostor na Pražském hradě se přesunula do Svatováclavské vinice a zahrad Villy Richter.

To bylo skvělé rozhodnutí, venkovní prostory se velice osvědčily, zejména s ohledem na počasí, které přálo jak vínům, tak samotným účastníkům. Prostě nebylo ani horko ani zima. Navíc kdo toto místo zná, určitě mi dá zapravdu, že dechberoucí výhledy na Prahu dostanou každého. To ostatně přiznávali i samotní francouzští zástupci, kteří sice stáli zády, ale byli s vědomi, že se prezentace jejich vín odehrává ve vznešeném prostředí. Takže vybaven degustačním seznamem s detailními informacemi o vínech i vinařích a mimořádně elegantní sklenicí z ručně foukaného skla české výroby Květná 1794 vyrážím ochutnávat.