Je to už přes deset let, co jsem vedl odborný trénink auditorů z velkého útvaru jednoho ministerstva. Sjeli jsme se všichni do kouzelné Kutné hory, vše se během pár dnů podařilo, tak jsem na závěr dostal příležitost pozvat účastníky na košt místního vína od Lukáše Rudolfského. Je to nějaký čas, z paměti tahám jen emoce, vzpomínky na konkrétní vína jsou ty tam. Na jednu chvilku však nezapomenu.
Seděl jsem u dlouhého stolu naproti paní Marcele, vedoucí auditního útvaru. Povídali jsme si o víně, našich zkušenostech, preferencích a zážitcích. Lukáš mezi tím rozléval do sklenek další vzorek, když tu mě zcela nekontrolovatelně lapila překrásná květinová vůně. Odpoutal jsem se okamžitě od okolního světa, přivřel oči, přiblížil můj nos k vínu na co nejkratší vzdálenost a nechal se unášet. Muškát moravský… O to větší překvapení bylo, když Marcela víno do sklenky odmítla. Muškát nemohu, je na mě moc voňavý…
Od té doby se mi tato chvilka vybaví, kdykoliv se někde dostanu k muškátku, tramínku či pálavce, neboli k voňavkám. Silně aromatickým vínům, u kterých je právě charakteristická výrazná vůně a chuť rozkvetlých květin, přezrálého ovoce, akátu či medu. Už jsem se takzvaně propil, můj obdiv na Moravě patří víc harmonickým rýňákům, vlašákům či veltlínům, určitě pak podlehnu taky Sauvignonu s lehkým černorybízovým štychem.
Pokud už tedy ochutnávám zmíněné líbivky, zaručeně se bráním ulepeným sladkým variantám. Stále mě však dokážou dostat u voňavých vín vzorky v suché či polosuché verzi. A věřte mi, když prohlásím, ještě že tam ta vůně je. Pil jsem už pár Tramínů bez charakteristických čajových růží a medu, ani kyselinka v nich nebyla, jen ta nahořklá voda, co mi nemohla nic nabídnout.
Přijde mi, že je Tramín červený zásadně evropskou odrůdou, koneckonců já se s ním setkávám možná ještě v užším teritoriu bývalého Rakouska-Uherska. Kromě Čech a Moravy jsem pil ve větším počtu tato vína na Slovensku, Rakousku a Německu. Klony v podobě Gewürztramineru znám také ze severu Itálie a z Alsaska ve Francii. Někde zkouší z Tramínu vytěžit právě onu charakteristickou vůni a kupážují ho s jinými odrůdami. Vzpomínám na jedno moc dobré německé cuvée Tramínu s Rieslingem, nebo třeba na cuvée Zahrádky od mých oblíbených Gregerů, kde je Tramín spolu s Rulandským šedým a Pálavou.
Kdeže jsem ochutnal ten nejlepší Tramín? Inu nejvíce mám tuto odrůdu napitu na Moravě, tak určitě tam. Narážím na ně třeba na Znojemsku, ať už u Znovínu, nebo ve vinařství Hnanice, vinařství Hanzel či u Nového vinařství v Drnholci. Ještě více pak mohu vyzdvihnout Tramíny z Velkopavlovicka, ať už z rodinného vinařství Jedlička z Bořetic, z Bílovic pak od Vladimíra Tetura, z Čejkovic od Petra Bízy, nebo hlavně z Podluží od většiny vinařů, co znám z Nového Poddvorova. Zde nedám dopustit na Tramíny od Milana Sůkala, Jaromíra Hnidáka, Antonína Blažka či Ondry Konečného. Otevřené sklepy budou již za dva týdny, nebudu tam ani letos chybět, moc se těším…
Berte to zatím za jakýsi úvod. Během víkendu jsem si totiž otevřel Tramín červený z Kolby. Šlo o suché víno v pozdním sběru z ročníku 2019, viniční trať Kolby z Pouzdřan v Mikulovské oblasti. Po otevření prohlásila Dana, co to je, je to takové zaprděné… Naštěstí to netrvalo moc dlouho.
Pak se tam dostavilo vše v plné parádě. Čajové růže, možná liči, určitě byliny, to vše ve vůni, v chuti pak tropické ovoce s výrazným tónem manga a citrónové trávy, v dochuti charakteristická odrůdová kořenitost. Určitě se víno nemělo za co stydět, jen jak bych to řekl… Není to víno, u kterého platí, že dopijete jednu lahev a otevíráte druhou. Jedna je tak akorát a další třeba až za měsíc. To bych mu však musel zůstat věrný, a to díky poddvorovským vínům určitě nebudu.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat