Osobně jsem se dost těšil na Nové vinařství. V uplynulých dvou ročnících jsem se snažil podrobněji pochopit filosofii jejich výroby vín, což se podařilo do velké míry zásluhou jejich obchoďačky Terezy. Odpovídala nám vždy ochotně na všetečné otázky, mohli jste si to tu ostatně přečíst sami. Jenže letos stálo u pultíku jiné osazenstvo, se kterým budeme teprve muset navázat vztahy. No a i ve vinařství samotném pak došlo k zásadním změnám v managementu, což ukážou teprve další ročníky v lahvích. Takže nic není jako dřív…
Obdobně jako při minulých ochutnávkách vyzdvihuji skvostně udělaná vína v řadě Petanque. Na první místo letos řadím Chardonnay, ročník 2017 ve výběru z hroznů, viniční trať Langewarte. Nezavrhuji však ani mlaďoučká vína z řady Cépage, třeba takovému Rulandskému šedému, ročník 2020 v pozdním sběru, viniční trať Stará hora v Kletnici, se nedá nic moc vytknout. Krásné pitelné víno, byť deklarované jako polosuché, tak vzhledem k vyšší kyselině se pilo moc dobře.
Byli jsme s Jardou zvědavi na deklarovanou Frankovku v řadě Petanque, moravské zemské víno, ročník 2018, trať Slunečný vrch v Drnholci. Jsem rád, že se na ochutnávkách v poslední době s touto odrůdou setkávám čím dál častěji, ale hvězdičku jsem mu nedal. Mnohem víc mě zaujal Pinot Noir, který vinařství zařadilo jaksi mimo program. Jo, taková vína mohu pít častěji. Jen sorry, analytiku si nevymyslím…
Pak došlo na Sonberk. Oblíbené vinařství, které to do nás každoročně šije s překvapivě náročnými víny. Umějí to tam, což o to, ale musíte počítat, že to někdy nebudou takové ty prvoplánové líbivky. Jarda se tu zmínil, že tam jde vlastně za jedním konkrétním cuvéečkem ze Sauvignonu a Sémillonu. Jasně, že jsem se přidal. A bylo tomu tak, fajnový zážitek, co přineslo toto víno z řady Velký Sonberk, na kterém bylo znát zrání ve velkém sudu. Dodávám, že šlo o ročník 2017, pozdní sběr, z trati Sonberk z Popic.
Užil jsem si i mikrosouboj jejich dvou Rieslingů, oba lahvované jako VOC v řadě Velký Sonberk. V podstatě to předurčovalo téměř totožnou analytiku, jinak by je sdružení vinařů do výběru ani nepustilo. Lišila se snad jen v tom zásadním, šlo o dva různé ročníky, první bylo mladší a to z roku 2019, druhé pak z roku 2018. Víte, že ta vyzrálost byla znát? Za mě u druhého vína mnohem typičtější projev rýňáku, což dostalo ode mě hvězdičku.
Končili jsme ve vinařství Kolby. Určitě mnozí ví, že ho mám léty dostatečně napité. Pravidelně při příležitosti poskytování vánočních reklamních vín si objednávám vzorky z celého jejich lepšího sortimentu. Letos jsem však v průběhu lockdownu podlehl jedné jejich online ochutnávce vín z běžné řady, což jsem tu reportoval s nezastíraným zklamáním. Tak jsem vlastně byl zvědavý, na koho hodili udičku na této dnešní degustaci.
Začali jsem čtyřmi vzorky z rady Classic, všechno přiznaná přívlastková vína, ze kterých bych doporučil snad jen loňský vlašák. Mnohem více mi však sedla tři vína z řady Selection. Těmi bych nikoho neurazil. Prvním vzorkem bylo Veltlínské zelené, pozdní sběr z ročníku 2019, druhým moc dobrý Pinot Blanc, pozdní sběr opět z ročníku 2019, do třetice pak Cuvée Red, výběr z hroznů z ročníku 2018.
To červené se moc povedlo. Já ho obdivuji při ochutnávkách možná celé desetiletí. Pozoruji přitom, jak se čím dál víc posouvá k Bordeaux vínům s moravským štychem. Co to znamená? Z původní povedené směsky Cabernetu Sauvignon a Modrého Portugalu až k současnému klasickému cuvée Cabernetu Sauvignon s Merlotem v poměru 60:40. A že se tu na Moravě Merlotu daří, to už jsem psal v reportech z Poddvorova. Pěkně dozrává a nabízí se tak pro špičková vína.
Takže to je asi letos to hlavní. Povedlo se to, což ostatně píšu pravidelně. Každé vinařství nabídlo něco zajímavého, kdo nebyl, může litovat.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat