„Víno není možné považovat pouze za alkohol, lidé by měli pochopit, že by víno mělo doplňovat jejich běžný společenský život. Mělo by se snoubit s dobrým jídlem, stejně tak by je mělo doprovázet při vytváření blízkých vztahů s rodinou, přáteli a vůbec všemi milými lidmi.“ Podobná slova zazněla v cyklu hudebně dokumentárních pořadů Vínečko, který před časem odvysílala Česká televize, právě z úst zpěváka, moderátora, vypravěče a vinaře Jožky Šmukaře.
Během mého života jsem měl mockrát příležitost se zaposlouchat do lidových písniček, s jejichž pomocí Jožka Šmukař za doprovodu cimbálovky šířil dobrou náladu. Přesto, že zpravidla každodenně poslouchám úplně jinou hudbu, Jožkou podané melodické písně o víně si mě často podmanily. A když to šlo, tak jsem se i přidal, proč ne?
Osobně jsem se s Jožkou potkal vlastně jen jednou na Vinařských Litoměřicích, kde celou výstavu vín moderoval a hudebně doprovázel. Pamatuji si, že po svém vystoupení slezl z pódia, přidal se k nám u stolku, kde jsme ochutnávali některá z výtečných moravských vín. Nechal si do sklenky rovněž nalít pár vzorků, a hnedle ho bylo plno. Chválil přítomného vinaře, doplňoval naše povídání svými postřehy, vyprávěl, co zažil, a vlastně všechny přítomné příjemně bavil…
Zajímá vás, jaká vína vyrábí Jožka Šmukař? Prakticky jsem o nich donedávna nevěděl vůbec nic. Kdo se pustí do vyhledávání po webech, moc úspěšnější nebude. Snad jen, že Jožka pochází z moravské vinařské rodiny z Krumvíře. Vlastní vinohrad sice nemá, ale do výroby svého vína se pustil. Hrozny po pečlivém výběru nakupuje. Pořídil si k tomu i sklep v Hustopečích, kde pořádá ochutnávky, a jak jinak, nabízí tam přítomným svá vína za doprovodu hudby a zpěvu.
Teď přichází filmový střih. Pracoval jsem donedávna několik let pro městský úřad v Milevsku. Podařilo se mi tam navázat dobré vztahy, na pravidelná setkání s kolegy jsem se těšil. Úzce jsem spolupracoval zejména se sympaťačkou Petrou, které jsem často vyprávěl o své zálibě v poznávání krásných vín. Když nastala příležitost, tak jsme si spolu i lahvinky vín vyměnili.
Jedno z vín, které jsem si z Milevska od Petry odvezl, bylo víno s nápadem. Vedení města využilo kontaktů právě na Jožku Šmukaře, když u nich vystupoval na městských slavnostech, a domluvilo se s ním, že jim dodá několik krabic svého vína pro propagační účely. Pochopitelně s vinětou odkazující městským znakem právě na Milevsko.
Více než rok jsem tuto lahev schraňoval v chladničce a čekal na vhodnou příležitost. Nepřicházela, ostatně si ani neumím představit, jaká by to měla být. Tak jsem lahev vytáhl před pár dny doma jen tak pro radost, otevřel ji a nalil všem doušek spolu s pohádkou o Jožkovi. Bylo to Chardonnay, pozdní sběr, ročník 2019.
Na můj jazýček měla tato šardonka trochu více kyselinky, než obvykle vyhledávám. Vlastní odrůdová chuť tropického ovoce, zejména grepu, ale i ananasu a manga, doprovázená máslovými tóny ve středně plném těle, byla v ochutnávaném víně spíš potlačena. Musím však ocenit Danu, která naslepo šardonku poznala… Zkrátka, je pro mě těžké porovnávat moravská vína třeba s vyhlášenými vinařskými oblastmi Francie.
Má cesta za nejkrásnějšími víny pokračuje. Přesto jsem rád, že jsem se zastavil a ochutnal i Chardonnay od Jožky Šmukaře. Zatím jsem ani ve Francii, Itálii nebo Španělsku nepotkal žádného vinaře, který by tak hezky zazpíval o bílém či rudém vínečku…
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat