Roudnická Fratava

Celý minulý týden jsem se vína ani nedotkl. Nešlo o protažení suchého února do půlky následujícího měsíce, ale sedla na mě choroba. Vypadalo to jako covid, bylo mi blbě jako při covidu, ale nebyl to covid. Aspoň podle čínských antigenních testů, které stále tvrdily, nemáš to, kamaráde… No, věř jim. Už je to lepší, tak opět pokukuji, co bych ochutnal. Než budou nové zážitky, vrátím se ještě k jednom slíbenému textu. 

Z výletu do Litoměřic jsem si přivezl dvě lahve vína. O Dornfelderu z Vinařství pod Sedlem jsem tu už psal, s druhým vínem jsem před vámi dosud dělal drahoty. Tak sem s tím… Ve vinotéce, která nabízela výhradně místní vína z lokalit podél Labe, Mělníkem počínaje a Žernoseky z obou břehů řeky konče, tedy Malých i Velkých, jsem po chvilce přebírání sáhl po jednom roudnickém. Opět červené víno, tentokrát vyhlášená Fratava z Lobkowiczkého zámeckého vinařství Roudnice nad Labem.

Ani o víně této odrůdy se zde nezmiňuji poprvé. Zhruba před rokem jsem otevřel jednu lahvinku z litoměřického Vinařství pod Radobýlem. Fratava mi docela chutnala, dokonce jsem pak vyvozoval, že možná i já sklízím hrozny Fratavy z keřů, které jsem si kdysi přivezl ze Štětí. Byl to dar naslepo, tak stále hádám, co by to mohlo být. Snad tedy Fratava. Aromatické a chuťové znaky jsou si totiž dost podobné.

Kdo čte pozorně, tak si asi pamatuje, že Fratavu vyšlechtil pan Lubomír Glos v Moravské Nové Vsi na Slovácku z Frankovky a Svatovavřineckého. Přesto mně však celou tu dobu, co o této odrůdě vím, hlavou běhaly tři otázky. Proč existuje tolik různých kříženců zmíněných odrůd? Proč se oproti Zweigeltrebe a André prosazuje Fratava tak pomalu? Proč se jí víc daří v Čechách než na Moravě? Tak na to zkusím najít odpovědi…

Pan Glos se pustil do křížení Frankovky a Svatovavřineckého na popud nestora vinařů pana Viléma Krause v době, kdy v nedalekých Velkých Pavlovicích přišla pěstitelka s nově vyšlechtěnou odrůdou André. Ukazoval se právě velký potenciál semenáčků z těchto dvou odrůd. Jen pro upřesnění, je třeba vždy rozlišovat, kdo je matkou a kdo otcem. V případě Zweigeltrebe je matkou Svatovařinecké a otcem Frankovka, u André a Fratavy tomu je naopak. Ale přece i ty jsou každá jiná…

Uvádí se, že réva má kolem 30 000 genů, kde každý gen je zodpovědný za určitou vlastnost. Který z rodičovských genů přejde do nově vyšlechtěné révy je vlastně sázka do loterie. Při množství semenáčků, které šlechtitel zkouší, se nenajde žádný stejný. Následuje pak metoda pokusů a omylů, postupné eliminace z každoroční násady, až nakonec uspěje jen ten nejlepší z nejlepších.

Úspěch, kterého Fratava dosáhla až po zápise do odrůdové knihy v roce 2008, byla asi právě ovlivněna tím, že jako kříženec obou zmíněných odrůd přišel na řadu až poslední. A k tomu ještě ten původ. Pan Glos nebyl žádný socialistický šlechtitel, přes nesporné úspěchy, šlo vlastně o soukromé pokusy. Fratava byla vyšlechtěna už počátkem sedmdesátých let a od té doby se vlastně pěstovala natajňačku. Vinaři ji nepřiznávali a většinou ji při lisování spojili se Svatovavřineckým. Tak tomu bylo ostatně i v Roudnici. Proto se vlastně ani nedivím, že i já ty své proutky ze Štětí považoval od počátku právě za vavřince.

A co se týká té třetí otázky… Fratava prosperuje spíše v chudších, kamenitějších a sušších půdách, v úrodnějších se jí moc nedaří. Vedle toho je náročná na světlo, teplo a vodu, pokud jsou tyto složky k dispozici, rozhodují o úspěšnosti pěstování. No a právě to se sešlo na Mělnicku, Roudnicku a Litoměřicku. Fratava je zde vitálnější, hrozny dosahují vyšší kvality pro výrobu vína.

Závěrem snad ještě přidám, jak se naplnila má velká očekávání, když jsem lahev otevřel. Víno bylo s přívlastkem pozdní sběr, suché, ročník 2015. Ve sklence se rozlila velmi tmavá barva fialových odstínů s pěknou viskozitou. Ve vůni byly patrné květiny, třeba kvítka fialek, černo rybízové tóny a pak ovoce, jako ostružiny, rybíz, možná sem tam i višně. V delší dochuti jsem zaznamenal i špetku drceného kmínu a černého pepře. 

Škoda, že ta má lahev asi doplatila na delší dobu méně kvalitního uložení. Přes potenciál tohoto vína, musím přiznat, že už mělo to nejlepší za sebou. Nebylo sice na odpis, ale už marmeládovělo a vyrazilo cestu ke koňakovitosti. Myslím, že v tomto případě sedm let už na Fratavu bylo dost. Příště se zkusím skamarádit tak s tříletým junákem.

Rodan