Jedna z otevřených pražských vinic

Málem jsem to prošvihl… Informace o zpřístupněných vinicích na území hlavního města o tomto víkendu se ke mně nedostala. Kdybych tak neměl v neděli náhodou puštěné rádio, tak bych celé odpoledne jen seděl doma a dokončoval přípravu na audit. No stejně žádná sláva, ale aspoň na Grébovku jsem dokázal dorazit.

Jednotlivé vinařské obce na jižní Moravě pořádají své otevřené sklepy, stovky či tisíce milovníků vína ochutnávají v malebném prostředí vzorky vín místních vinařů. Praha do tohoto modelu jaksi nezapadá. Žádné vinařské uličky zde nemáme, nějaké sklepy by se tu možná našly, ale jen v případě těch největších výrobců v Troji nebo na Grébovce. Tak byla zvolena jakási náhradní varianta. Každý, kdo měl zájem, mohl obejít vytipované obecní či soukromé vinice, včetně těch normálně nepřístupných, a někde byla možnost i ochutnat zdejší vína.

Nebudu se více rozepisovat o tom, co bych rád viděl, kdybych si to lépe pohlídal. To možná stihnu napřesrok, nebo si to vynahradím při jiných příležitostech, například v rámci trojského vinobraní. Takže se jen krátce zmíním, co jsem stihnul… O vinici patřící městské části Praha 2 jsem tu již párkrát psal. Rád se vydávám na různé kulturní a zábavné akce do Havlíčkových sadů a když to jen trochu jde, tak se stavím na skleničku u Pavla Bulánka, který se o vinice a výrobu vína z Grébovky stará.

Tekutá vizitka ze světa velkých vín

Dostal jsem se k dobrým čilským vínům před mnoha lety na degustaci dovozce vín společnosti Kupmeto. Teda už jsem před tím tu a tam pil odtamtud nějaké supermarketovky, ale na opravdu dobrá vína jsem narazil opravdu až ve spojení s vinařstvím Errazuriz. Od té doby si každoročně dělám radost a pár vín si z jejich vyšších řad objednávám.

Nebylo proto zas tak moc těžké, abych podlehl vábení a vyrazil minulý týden do Novoměstské radnice na průřezovou ochutnávku deseti vzorků ze sortimentu vinařství Errazuriz. Rozhazoval jsem sítě, abych tam nešel sám a mohl své zážitky s někým průběžně diskutovat, ale buď to bylo moc nakvap, nebo čilská vína mnohé zas tak nepřitahují. 

Degustace měla pro mě ještě jednu přidanou hodnotu. Kromě vlastníka společnosti Martina Kozáka, jehož encyklopedické znalosti vín i jazykovou vybavenost obdivuji, uváděl jednotlivé vzorky i zástupce vinařství Pablo Montero. Ochutnávky doprovázené postřehy vinařů zkrátka jsou přece jen o něčem jiném než jen prosté chlastání vína, a to jakkoliv dobrého…

Vinařství pod Nechory

Jsem teď sice díky realizovaným zakázkám opět více rozježděný, ale do moravských vinic jsem se zatím nedostal. To teprve přijde, za měsíc bych měl vyrazit do Nového Poddvorova. Zajistil jsem si už registraci na místní otevřené sklepy a těším se, čím mě tam letos vinaři překvapí. Určitě se jim to povede, dokážu to spolu s mými přáteli ocenit.

Ještě mi zbývá si zajistit noclehy, nejsem totiž jediný, kdo má tuto potřebu a kamkoliv zavolám, už je obsazeno. Rýsuje se mi teď jedna možnost v nedalekých Nechorách, ale bude to znamenat noční procházku po náročných ochutnávkách. Když je cíl, cesta se najde.

A propos Nechory… Měl jsem včera v Českých Budějovicích hodinku do odjezdu vlaku. Ideální příležitost zajít si na skleničku vína. Mám tam jednu oblíbenou vinotéku, kroky tak nějak samozřejmě směřovaly právě tam. Než jsem však zahnul za ten správný roh v historickém jádru města, musel jsme projít Kněžskou ulicí. Historický dům s podloubím, venku stolky lákající k posezení, na fasádě nápis Pod Nechory. To přece musí nějak souviset s vínem, ne? Musel jsem se přesvědčit.

Wine Prague 2022

Tak to máme za sebou. Snad největší vinná událost první poloviny roku… Během dvou odpolední přechutnat ve velké hale Výstaviště PVA vzorky odhadem na 200 stáncích, což při nějakých osmi lahvích na stánku představuje půldruhého tisíce koštů. Ne, to jsem ani já nedal. Ale snažil jsem se…

Jsem rád, když se potkám s vinaři, které osobně znám, mám radost, když se seznámím s vinaři, jejichž vína mohu ochutnat poprvé. Každopádně početné zastoupení vinařství z Čech a Moravy bylo fajn. Užil jsem si to. Ocenil jsem rovněž nemalé zastoupení zástupců mezinárodního vinného světa. Popravdě? Letos mě okouzlila Francie… 

Tři střípky ze Svátku růžových vín

Byly doby, kdy jsem si nedokázal představit prvomájové dopoledne jinak než v průvodu s mávátkem v ruce. Jasně, že to bylo takové veselení z povinnosti, koneckonců o účasti se vedla docházka a muselo se vysvětlovat, proč jsem se rozhodl svátek práce neslavit spolu s ostatními. Naštěstí je tomu už několik desetiletí jinak a na nesvobodné časy můžeme jen vzpomínat.

Pohltilo mě však jiné slavení. Díky Vinařskému fondu se mohu každoročně na prvého máje potkávat na Svatováclavské vinici pod pražským hradem s přáteli a společně slavit Svátek růžových vín. Uznejte sami, lepší sklenička růžového a fantastický pohled na červené malostranské střechy, než otřepané mávátko a pohled na otylé straníky bodře tleskající na tribuně.

Letos jsem měl trochu obavy, zda nám to neproprší, předpověď to celý týden signalizovala, pak však přišla prosluněná sobota ideální pro pálení čarodějnic, na což navázala neděle drobet zachmuřená, ale teplá, a hlavně bez deště. Vyrazil jsem hned na zahájení, to proto, aby mě odpoledne neušlapaly davy. Kupodivu pocovidová doba moc milovníků nepřivábila, bylo to tam tak akorát, že jsem měl jednotlivé vinaře jen pro sebe a mohl si s nimi náležitě pobavit.