Byly doby, kdy jsem si nedokázal představit prvomájové dopoledne jinak než v průvodu s mávátkem v ruce. Jasně, že to bylo takové veselení z povinnosti, koneckonců o účasti se vedla docházka a muselo se vysvětlovat, proč jsem se rozhodl svátek práce neslavit spolu s ostatními. Naštěstí je tomu už několik desetiletí jinak a na nesvobodné časy můžeme jen vzpomínat.
Pohltilo mě však jiné slavení. Díky Vinařskému fondu se mohu každoročně na prvého máje potkávat na Svatováclavské vinici pod pražským hradem s přáteli a společně slavit Svátek růžových vín. Uznejte sami, lepší sklenička růžového a fantastický pohled na červené malostranské střechy, než otřepané mávátko a pohled na otylé straníky bodře tleskající na tribuně.
Letos jsem měl trochu obavy, zda nám to neproprší, předpověď to celý týden signalizovala, pak však přišla prosluněná sobota ideální pro pálení čarodějnic, na což navázala neděle drobet zachmuřená, ale teplá, a hlavně bez deště. Vyrazil jsem hned na zahájení, to proto, aby mě odpoledne neušlapaly davy. Kupodivu pocovidová doba moc milovníků nepřivábila, bylo to tam tak akorát, že jsem měl jednotlivé vinaře jen pro sebe a mohl si s nimi náležitě pobavit.
Začal jsem u stánku Jaroslava Štipčáka zastupujícího Vinný sklep U Štipčáků. Nikdy jsem o nich neslyšel, tak alespoň základní identifikace. Najdete je ve sklepní uličce zvané vlkošské búdy, tudíž na Slovácku ve Vlkoši u Kyjova. V jejich sortimentu najdete bílá, červené i růžová vína.
Ochutnal jsem celou nabídku osmi růžovek, se kterými přijeli do Prahy. Docela chutnala, žádný propadák mezi nimi nebyl. Pokud bych měl hlasovat, tak u mě vyhrál suchý Cabernet Moravia rosé, ročník 2019, moravské zemské víno. Krásná ovocnost, smetanové tóny, aroma nebylo potlačeno cukrem. Stejná odrůda, o rok mladší, polosuché rosé bylo taky moc fajn, ale první může být jen jedno víno.
Mezi ostatními nabízenými víny mě překvapila polosuchá Frankovka rosé, 2019, která prošla barikovými sudy, polosladký Blauburger rosé, 2020, na který na moravských vinicích málokdy narazíte, polosladký Modrý Portugal rosé, 2020, a Cuvée Skalka rosé, 2020, vytvořené z hroznů Frankovky, Modrého Portugalu, Zweigeltrebe a Pinot Noir. Na závěr jsem ještě koštnul polosladké Frizzante ze Svatovařineckého, 2020, a Pét – Nat z Cabernet Moravia, 2020. Přírodně šumivé víno, co je vlastně při každém ochutnání jiné, moc to nevyhledávám, ale ochutnat můžu…
Druhé navštívené vinařství mnozí z vás znáte, určitě jste už někdy něco z Lobkowiczkého zámeckého vinařství Roudnice nad Labem ochutnali. Nedávno jsem tu například já psal o jejich Fratavě. Tentokrát nabízeli na svém stánku tři růžová a jedno bílé víno, což byla povolená výjimka pro doplnění sortimentu. Pokud přemýšlíte, že byste rádi něco od nich koštli a do Roudnice se vám nechce, mám pro vás dobrou zprávu. Otevřeli svou vinotéku s názvem Přípitek z Roudnice v pražském Karlíně, v ulici Prvního pluku.
Každopádně vrcholem ochutnávky roudnických vín byl růžový demi sekt z Pinot Noir. Pro takové perlivé potěšení bych hlasoval okamžitě, určitě si ho dopřeji, až budeme u nás doma něco slavit. Závěrečný vzorek byla bílá Müller Thurgau, 2021. Mohl bych hádat poslepu, typické víno z polabských vinic, chutné, lehký muškátek, nezanedbatelná hořčinka… Ale dnes jsem vyrazil na růžovky.
Do třetice se chci zmínit opět o jednom méně známém Vinařství Schwarz. Sídlí na Znojemsku v Pavlicích a hrozny pěstují na vyhlášených vinicích ve Hnanicích. Jejich nabídka byla charakteristická poměrně vysokým cukrem, tak se zmíním alespoň o jednom suchém zástupci. Dle mého výborné růžové André, 2020, letní bobulového ovoce, doplněné o lesní jahody a maliny, možná i nasládlé třešně a nakyslé višně. Chutnalo…
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat