Veselského Neuburg

Seděl jsem u Pavla Veselského v degustační místnosti vytvořené u příležitosti letošních otevřených sklepů v Novém Poddvorově v průjezdu jeho vinařství. Otevřenými vraty z ulice přicházeli jednotliví účastníci vyzvednout si objednaná vína, která je včera při koštu zaujala. Já jsem využil jistého privilegia, že se s Pavlem znám již roky, povídal jsem si s ním o jeho vinicích, o hroznech, které se na nich rodí, a o vínech, která z nich dokáže vykouzlit. 

O příchozí se starala jeho dcera Veronika, která již vyrostla z dětských střevíců a jako studentka vinařské fakulty se pomalu připravuje na převzetí štafety po svém otci. Doufám, že to ještě nějaký ten čas vydrží spolu, vína od Veselského mají u mě totiž pečeť hodně povedených, například Cabernet Moravia od něho považuji za jeden z nejlepších na Podluží. A to jsem se zatím ještě nerozepsal o některých jeho bílých vínech…

Pokaždé, když si přebírám objednaná vína u Veselského, ve vinařství nacházejícím se na samém konci poddvorovské vinné uličky, vím s určitostí, že letošní sklepy definitivně končí. Co vinné uličky, spíše bych měl říct vinařské obecní promenády, co začíná nahoře u Vládi Kašíka a postupně klesá níž a níž, až nezadržitelně končí právě zde u Pavla a jeho vín. Jasně, že s jednou odbočkou doprava k Milanu Sůkalovi, což bývá zpravidla kolem poledne, v čase, kdy je stejně potřeba se nadechnout, něco zbaštit, abychom vydrželi pokračovat…

Seděl jsem tedy u Pavla v degustační místnosti, drobet vláčnější, než bývá v neděli u mě zvykem, přece jen včera jsem ztrestal při ochutnávkách několik lahví, raději se nebudu snažit to dopočítat… Víno je přece hlavně kulturní nápoj, který rozvíjí mysl člověka a napomáhá společenské zábavě s přáteli, alkohol je pak jen přidanou hodnotou. Díval jsem se na hromadu krabic, která se postupně tenčila, jak si je spoluúčastníci včerejšího koštu nakládali do aut. Nejenom na řadu krabic, ale zcela atypicky rovněž na čtyři plastové pětilitrové demižony, které u nich stály…

Začalo to vlastně úplně nevinně. Naše skupinka dorazila v rámci návštěv jednotlivých sklepů až k Pavlovi Veselskému. Pokud bych napsal, že opět po roce, nebudu mluvit pravdu. S jeho dcerou Veronikou jsem se střetl na květnovém Wine Prague, kdy prezentovala vína vinařů z Podluží a zejména ta od svého otce. Hned jsme se k sobě hlásili a slíbili si, že se uvidíme právě zde na otevřených sklepech a ochutnáme jako překvapení vína z loňského ročníku 2021.

Na rozjezd jsme tentokrát vertikálně přechutnali Veselského Veltlínské zelené. Tato odrůda patří vždy k příjemným překvapením, byť je patrný rozdíl, do jakého přívlastku a na jaké vinici dozrály hrozny, případně zda jsou vína zatříděná, či zda zůstala jako moravská zemská vína. Určitě ročníky 2019 a 2020 dávaly Veltlínu potřebnou vážnost, ale oslovil mě i čerstvě nalahvovaný Veltlín z ročníku 2021.

Podobně bohatá nabídka byla v odrůdě Sauvignon. Kabinety 2018, 2019 a 2020, pozdní sběr 2020 a aktuální ročník 2021. Mockrát jsem si říkal, že vychvalovaný černorybízový Sauvignon z trati Vinohrádky bych si přál zkusit i na mé vinici… Jen už na něj nemám místo, aby to totiž bylo k něčemu, musel bych vypěstovat alespoň deset hlav. Tak to nechám na Pavlovi a jednou za rok se tu pro Sauvignony stavím.

Pak přišlo to, co ani jeden z naší skupiny přátel nečekal. Pavel začal vyprávět, jak mu ještě zraje Neuburské 2021 v keramických nádobách… Vážně? V keramice? Jak víc byste mohli popíchnout vinaře, než když zahrajete na strunu jeho vinařského umění. No pojďte se tedy podívat… Pavel má ve svém vinařství několik klimatizovaných místností s nerezovými tanky i dubovými sudy, pochopitelně mu zde stojí i drátěné koše s nalahvovanými víny bez etiket. 

V rohu druhé z místností stály dvě keramické hnědě poglazované nádoby na víno, každá na 240 litrů. Pavel vzal koštýř a dal nám ochutnat… Stal se zázrak, jako kdybychom se přenesli do jiné vinné dimenze. Úžasná aromatika máslových hrušek, vanilkové tóny, rozpuštěné bonbóny vábící i naprosté laiky vinného moku jako vosy na med. Škoda, že Neuburg z moravských vinic mizí. Když se v jeho případě vyhraje nad přírodou a hrozny se v požadované kvalitě urodí, dokáže se z nich vyrobit kouzelné víno. 

Začal s tím vlastně Evžen. Tohle víno chci… To nejde, odpověděl Pavel, tuhle jedenadvacítku ještě nemám nalahvovanou. Tak já bych si ji vzal i do petky. A já taky, přidal jsem se. Pavla jsme tím lehce nalomili. Tak kolik? Evžen furiantsky nahodil pět litrů… Jen pět? Pavel zkusil licitovat. Nedáš si deset? Klidně, odpověděl mu na to Evžen. A co ty? Pavel se obrátil ke mně. Tak já taky deset, odpověděl jsem s jasným přesvědčením, že jsem udělal ten nejlepší obchod na celých otevřených sklepech…

Seděl jsem tedy v ono nedělní ráno u Pavla v degustační místnosti, koukal na krabici úžasného Cabernetu Moravia a dva pětilitrové plastové demižony Neuburského, které jsem si včera rozjařeně objednal. Došlo mi, že se právě rozhodlo, co bude nadcházející měsíc každý večer v mé večerní skleničce vína. Podmanivý Neuburg od Pavla Veselského z Nového Poddvorova…

Rodan