Jakoby v nadpise něco chybělo. Ale nechybí. Vinař označil svou lahev názvem viniční trati v Čejkovicích, odrůdu pak najdete až na zadní etiketě. Nebo ji máte šanci poznat až po ochutnání ve sklence, jste-li jen trochu zběhlí v identifikaci vůní a chutí jednotlivých odrůd vinné révy. I když možná u takto špičkového vína můžete i s tím mít problémy. Víno od mladého špičkového vinaře je prostě tak extrémně krásné, že vás okouzlí paletou vůní a chutí.
Pojďme si tedy onu trojčlenku trochu projít. Začnu hrozny. Veltlínské zelené je odrůdou typickou pro oblast Rakouska Uherska, kde se v podstatě výhradně dodnes pěstuje. Kolébkou jí bylo Dolní Rakousko, odkud se mi ať už na místě nebo při degustacích podařilo ochutnat pár skvělých veltlínů. Rakouští vinaři to umí parádně, moravští se však v souboji s nimi snaží neztrácet dech, ale ne vždy se jim to daří. Přiznávám, že to je možná i tím, že v množství ochutnaných vín ta tuzemská vedou řádově, takže je pochopitelné, že je mezi nimi i množství průměrných či slabších vzorků.
Právě původ v Rakousku mu dalo název Grüner Veltliner. Na Moravě se původně používal název Bělošpičák nebo Muškatel. Určení zelené v názvu vína ho odlišuje od jiné odrůdy Veltlínské červené rané, známé také pod názvem Večerka.
Vína z odrůdy Veltlínské zelené mají zelenožlutou barvu. Jsou svěží s výraznou kyselinkou. Charakteristická je pepřnatost, kořenitost, lehké doutníkové tóny, ale i posekaná tráva, lipový květ nebo hořké mandle. Baví mě poznávat úroveň, kam se aroma veltlínu v ochutnávaném vzorku posunulo. Právě ta výrazná svěžest travnatých tónů mě zpočátku hodně odrazovala, ale jak jsem se propíjel bílými víny, čím dál víc jsem začal obdivovat pikantnost veltlínů a jejich charakteristickou kořenitost. A když se podaří v těle udržet vysoký extrakt, to je pak panečku pochutnáníčko.
Z mých textů určitě vyplývá, že když Morava, tak především ta část, kde Velkopavlovická oblast přechází do Slovácké. Vínu jsem propadl na přelomu tisíciletí po návštěvě Čejkovic, více než jedno desetiletí pravidelně procházím otevřené sklepy na Podluží, konkrétně v Novém Poddvorově. A pokud se tam chystáte 15. června letošního roku, tak se tam určitě potkáme.
Právě v Čejkovicích má své vinařství Vitisberg mladý vinař Ondra Konečný s partnerkou Bárou. Je rovněž členem spolku vinařů Nového Poddvorova, kde má malý sklípek na uskladnění vín. Patří mezi mé vyvolené, pokaždé si od něho odvážím několik krabic špičkových vín. Jakých? Stačí zalistovat, v historii textů Koštýřovin jsem jim věnoval velký prostor. Ale jakékoliv víno z Vitisbergu si koupíte, ať už bílé, růžové, červené či sekt, neuděláte chybu.
Z posledních otevřených sklepů jsem si od Ondry přivezl právě několik lahví veltlínu pod názvem Novosady, ročník 2022. Okouzlil mě tam při ochutnávce, ale obdiv nevyprchal ani posléze, když jsem si Novosady nalil do sklínky doma v Praze. Komplexní kořenitost, minerální slanost, přitom pevné tělo a dlouhý závěr z něho dělá špičkové víno. Možná to sami znáte, jsou vína, která po otevření odkládáte na další den, aby snad ještě došla, jsou pak jiná, která ve vás zmizí a jen litujete, proč byla lahvována jen do sedmičky. A právě Novosady jsou tento případ.
A propos, proč právě terroirové víno? Viniční trať Novosády patří v Čejkovicích k těm větším. Z vodorovně položené vinice směrem na Vrbici se svažují řádky jihovýchodním směrem. Nadšenci na webu ovine.cz hodnotí tuto viniční trať ve druhé úrovni, což kromě orientace má na svědomí rovněž jílovitá půda. Jasně, že se pak s vápenitou Pálavou nebo obdobným podložím v Kamptalu či Trausentalu hůře soupeří. Ale veltlín je univerzální odrůdou, které hlinité půdy nevadí. A jak se to podařilo Ondrovi, nezbývá nic jiného než zatleskat.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat