Portugalsko je pro mnohé opomíjená země stojící vždy neprávem trochu stranou pozornosti. Pokud přemýšlíte, kam pojedete na dovolenou k moři, budete asi zpravidla přemýšlet o Chorvatsku, Itálii nebo Řecku. O Portugalsku budete uvažovat spíše jen na základě doporučení.
Podobné je to i s portugalskými víny. Pokud půjdete na nějakou větší degustaci celého portfolia dovozce, obvykle bývá stánek s portugalskými víny malý a někde schovaný. I když víte, že tam je a máte v úmyslu se tam zastavit, podvědomě dáváte přednost větším vinařským domům známých značek a Portugalsko necháte na závěr. Mluvím z vlastní zkušenosti.
Moje první krátké zastavení v Portugalsku bylo před mnoha lety při jedné pracovní cestě do města Porto. Když říkám krátké, tak tím myslím něco přes hodinu. Byl jsem tam totiž jako člen posádky letadla a takto krátká doba je určena na výměnu cestujících, úklid letadla a doplnění paliva.
Dá se však čas využít i tak, že vyběhnete na letišti do obchodu a koupíte si nějakou místní specialitu. A co jiného koupit v Portu než portské? Proč ne. Troufám si tvrdit, že většina běžných konzumentů zná pouze červené portské. Tenkrát mi někdo poradil, že existuje i bílé portské, a proto jsme vyrazili koupit kromě červeného i to bílé. Nějak se to mezi námi rozneslo a pamatuji si, že ten den naše posádka vykoupila v obchodě všechno bílé portské. Portské nemusí chutnat každému. Každopádně své místo má a jako aperitiv nebo osvěžující drink s tonikem a citrónem poslouží velmi dobře.
Přišlo mi však líto, že jsem vlastně v Portugalsku ještě nebyl, proto jsem se po čase rozhodl jeden prodloužený podzimní víkend navštívit Lisabon. Je to krásné město s velmi příjemnou atmosférou. Jediným problémem může být neznalost portugalštiny, protože pokud se nepohybujete v nejznámějších turistických oblastech, místní často anglicky nemluví.
Přiletěli jsme tehdy navečer, a protože jsme byli hladoví, naše první cesta vedla do menšího bistra poblíž místa, kde jsme bydleli. Bylo sice v centru města, ale zastrčené mimo hlavní zájem turistů, takže hned na první pohled bylo jasné, že sem chodí pouze místní. Menu uvedené v portugalštině, denní nabídka napsaná křídou na tabuli, jak jinak než portugalsky, a pan šéf bez znalosti cizích jazyků. Lingvisti mi dají za pravdu, že občas díky znalosti jiných jazyků alespoň něčemu rozumíte, ale v tomto případě bohužel ne. Proto jsem se rozhodl naslepo někam ukázat prstem a říci, že si dáme tohle. Pán kroutil hlavou, že ne. Nakonec mě vzal do kuchyně a ukázal v boxu s ledem na ryby. Nějak jsme se dohodli, co nám v kuchyni uvaří a výběr vína k jídlu jsem nechal zcela na něm. Po pravdě řečeno vůbec nevím, co jsme ten večer jedli a pili. Vím jen, že to byly výborné čerstvé ryby a lahodné bílé víno v podniku plném místních lidí.
V Lisabonu jsme strávili 4 krásné dny a mě bylo jasné, že do Portugalska se určitě vrátím. To se stalo hned rok poté. Pronajatým autem jsme jeli na jih Portugalska z Lisabonu vnitrozemím do Albufeiry, zpět po pobřeží nádhernými regiony Algarve a Alentejo. Opět to byl cestovatelský a gurmánský zážitek.
Jarda
Žádné komentáře:
Okomentovat