Mám rád letní dopoledne prohřátá sluncem, když sedím s hrnkem voňavé kávy v pergole na kraji mé jednoarové vinice na Plzeňsku a kochám se… Liánové šlahouny vinné révy přichycené poctivým rýnsko-hesenským vedením na dráty natažené mezi akátovými kůly, laty květů v počtu větším, než je doporučováno, ale redukujte, když se o to samé spolu s vámi pokouší později u zrajících hroznů i špačci a vám pak již nic na keřích nezbude, voňavá okopaná a načechraná hlína kolem kmínků, zatravněné řádky přitahující na zahradu hmyz, aby pomohl v boji se škůdci… No uznejte, nekochali byste se taky?
Minulý víkend jsem se dočkal. Konečně je tu letní slunce a pomáhá mé vinici se vzpamatovat po květnovém řádění ledových mužů. Ožívá, zazelenala se, rozkvetla. Je to moc hezký pohled. Očima vytahuji výhony, ať rostou a sílí. Když tu jsem náhle zpozorněl. Nejsem tu sám, kdo se přišel vyhřívat do pergoly. Po dlažbě přeběhla ještěrka. Hnědá se zelenými zády. Za chvíli druhá, víc hnědá, třetí s kratším ocáskem… Jsem potichu, abych rodinku ještěrek nevyplašil. Panečku, kdo z vás to má? Vždyť to je takový můj soukromý certifikát zdravého prostředí na vinici. Opatrně si je fotím do svého mobilu, abych si pak mohl o nich zjistit víc.
V České republice žijí čtyři druhy ještěrek, tou nejobvyklejší, se kterou se můžete setkat, zpravidla vyhřívající se na kamenech či ležících polenech někde v klidném prostředí, je ještěrka obecná. Latinsky lacerta agilis. Ve svém vzhledu se liší mohutnější samečci, kteří mají na zádech zelené pruhy, a drobnější samičky, které jsou celé hnědé. Pokud jste na ni ještě nikdy nenarazili, zvu vás k sobě do vinice, je to právě ona, která se mi tu usídlila. Jsem rád, že ji ve vinici mám. Beru ji jako pomocníka při likvidaci škodlivého hmyzu, jako jsou mouchy, vosy, housenky, ale třeba i k chytání malých plžů či mláďat hlodavců.
Možná si teď říkáte, vždyť to není nic nového. Přece Znovín Znojmo na tom postavil svou marketingovou kampaň a jednu řadu vín z ekologicky čistého prostředí označuje nálepkami ještěrky. Na rozdíl od těch z mé vinice jde na Znojemsku o ještěrku zelenou, latinsky lacerta viridis. Tento druh hýřící smaragdově měnícími se barvami se v České republice vyskytuje jen na několika lokalitách, jednou z nich jsou právě vinice na kamenitém podloží v povodí přirozeně meandrující řeky Dyje táhnoucí se od Šobesu, přes řadu vinařských obcí, kde Znovín pěstuje své hrozny.
Znojemští vinaři jsou na usazení ještěrek ve svých vinicích náležitě pyšní. Dokonce si nechali svá vína laboratorně analyzovat na přítomnost zbytků chemických postřiků. Potvrdila se tím právě úzká vazba, že přítomnost ještěrek je tím nejlepším indikátorem, že všechny vinice, ze kterých jsou označená vína vyráběna, jsou ekologicky udržovány, a to k přírodě co možná nejšetrnějším přístupem.
Rád se na nálepku ještěrky nechám nalákat. Prvně jsem to dostal i s výkladem ředitele vinařství Pavla Vajčnera na setkání manažerů v Třeboni. Znovín nabízí v této řadě tři vína. Rulandské bílé, Sauvignon a Tramín červený. Právě druhé víno z této drahy, mně fandovi aromatických Sauvignonů, chutná. A to dokonce natolik, že mám-li koupit dárek komukoliv, ať tomu, kdo se o vína zajímá, nebo tomu, kdo se ve vínech nevyzná, tak volba Sauvignonu ze Znovínu s nálepkou ještěrky je vždy sázka na jistotu. Mají ho rádi i na Slovensku, kam jsem ho přivezl k ochutnání auditorovi Marianovi na oplátku za jím nabízená slovenská vína. A chutnal mu.
Abych se však nechoval macešsky k ostatním vínům s ještěrkou, dívám se do mých poznámek a zjišťuji, že jsem ochutnával několikrát i Rulandské bílé a mám u něho hezká hodnocení. Ve vůni sušené rozinky, v chuti medové tóny, čisté harmonické víno s příjemnou dochutí. Sbíhají se mi sliny, budu si muset paměťovou stopu obnovit, navíc teď, kdy se věkem do Pinot blanc začínám propíjet. Do té doby se budu věnovat své vinici a patrně mému Müller Thurgau ročníku 2020, které si označím ještěrkou Lacerta agilis.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat