Chasselas

Je tomu už pár let, kdy jsem se pracovně vydal do Ženevy, kde jsem měl domluveno jednání na Světové zdravotnické organizaci (WHO). Jel jsem tam autem, sama cesta přes Německo a napříč Švýcarskem byla zajímavá. Bodamskému jezeru, Rýnským vodopádům u Rheinfallu a především Ženevskému jezeru se nedalo odolat. Na těchto místech jsme se museli vždy na chvíli zastavit, prohlídnout si, co se dalo, a pořídit si na památku fotografie. Všechny tyto krátké návštěvy mám uloženy v paměti na celý život.

Přece jen se však tou nejpozoruhodnější vzpomínkou pro mne stalo objevování švýcarského vína. Začalo to vlastně na závěr mé schůzky v útvaru interního auditu na WHO. Seděl jsem u jednoho stolu s Halukem, auditorem, kterého jsem už pár let potkával na mezinárodních konferencích o auditu, rizicích a podvodech. Prakticky jsme se už domluvili na společném projektu pro jednoho z mých klientů, záleželo jen na tom, co se nám podaří po návratu nasmlouvat.

Z pracovních témat jsme postupně přešli na osobní. Mne nejvíce zajímalo, co by stálo ještě večer v Ženevě vidět, než se opět vydáme na zpáteční cestu do Prahy. A taky jsem chtěl vědět, jaké typické švýcarské víno si mám koupit. Ač fanda do vín, jel jsem do Ženevy prakticky nepřipraven, o vínech, která se zde pěstují jsem prakticky nic nevěděl. Haluk se usmál a řekl, že rozhodně musím ochutnat Chasselas. Nerozuměl jsem mu. Anglicky se jakžtakž domluvím, ale francouzština je pro mne velká neznámá. Haluk to pochopitelně vyslovil francouzsky a znělo ta nějak takto – šaslé. Pochopil jsem, že se jedná o bílé víno, ale z názvu jsem byl ztracený. Ani spelování mi nepomohlo, vyřešil to nakonec papír a propiska…

Nebylo to moc složité na Chasselas narazit, měli ho prakticky ve všech ženevských obchodech, kde se vína dala koupit. Vybral jsem si jedno z vín, které bych orientačně zařadil tak ke středu nabídky, cca kolem 10 švýcarských franků. Po těch letech už poznámky na vinařství a terroir nedohledám, pamatuji si jen, že víno pocházelo odněkud z kantonu Vaud, severovýchodně od Ženevského jezera.

Jakpak víno z odrůdy Chasselas vlastně chutnalo? Asi by s ním měli problém ti z vás, kteří hledají ve vůni a chuti vína typické ovocné projevy. V tomto víně nic takového nenajdete. Dalo by se říci, že na Chasselas je zajímavé právě to, že ničím neruší, a dokonce se dokáže přizpůsobit prostředí, ve kterém se urodí.  Takže jsou pro něho typické lehce květinové tóny a mineralita daného terroir. Doporučuje se pít ho jako mladé víno, často se říká, ať ho každý pije jen tak, sám pro sebe. Pokud si s ním dá vinař práci a víno čeká delší zrání, uvádí se, že z něho pak vylézají tóny medu a včelího vosku. Nemohu potvrdit, to mé Chasseles bylo mladé, právě nalahvovaný loňský ročník.

Zajímalo mne, odkud tato odrůda pochází. Jedna z verzí udává počátek pěstování do starověkého Egypta či do oblasti Středního východu. U druhé verze původ pochází z Burgundska, kde leží stejnojmenná obec. Nakonec se na základě genetické struktury odrůdy přírodovědci přiklonili k tomu, že je tato réva původem přímo z oblasti Vaud nedaleko Ženevského jezera. Pěstuje se však i v jiných oblastech Švýcarska, v dalším francouzském kantonu Valais tuto odrůdu nazývají Fendant, v německy mluvících kantonech pak Gutedel. A víte, jak ho nazýváme my? U nás se pěstuje na zahrádkách pro radost jako stolní víno a říkáme mu Chrupka bílá…

Každé vyprávění by mělo mít svou tečku. Tou mou je dárek, který mi přivezla teta Tamara z Francie, kde pár let žila se svým manželem v malém městečku poblíž řeky Loiry. Věděla o mé zálibě v pěstování vinné révy a výrobě domácího vína, tak mi tam koupila sazenici vinné révy. Shodou okolností Chasselas. Po těch několika letech, co jsem si ji vysadil už zmohutněla a každoročně mi dává pár dobrých hroznů. Z jedné hlavy lahev vína nevyrobím, takže úrodu dávám do cuvée s ostatními bílými odrůdami. Mně výsledné víno chutná, kdykoliv se napiju, říkám si, že na tom Chasselas něco je.

Rodan