Je tomu už pár let, kdy jsem se pracovně vydal do Ženevy, kde jsem měl domluveno jednání na Světové zdravotnické organizaci (WHO). Jel jsem tam autem, sama cesta přes Německo a napříč Švýcarskem byla zajímavá. Bodamskému jezeru, Rýnským vodopádům u Rheinfallu a především Ženevskému jezeru se nedalo odolat. Na těchto místech jsme se museli vždy na chvíli zastavit, prohlídnout si, co se dalo, a pořídit si na památku fotografie. Všechny tyto krátké návštěvy mám uloženy v paměti na celý život.
Přece jen se však tou nejpozoruhodnější vzpomínkou pro mne stalo objevování švýcarského vína. Začalo to vlastně na závěr mé schůzky v útvaru interního auditu na WHO. Seděl jsem u jednoho stolu s Halukem, auditorem, kterého jsem už pár let potkával na mezinárodních konferencích o auditu, rizicích a podvodech. Prakticky jsme se už domluvili na společném projektu pro jednoho z mých klientů, záleželo jen na tom, co se nám podaří po návratu nasmlouvat.
Z pracovních témat jsme postupně přešli na osobní. Mne nejvíce zajímalo, co by stálo ještě večer v Ženevě vidět, než se opět vydáme na zpáteční cestu do Prahy. A taky jsem chtěl vědět, jaké typické švýcarské víno si mám koupit. Ač fanda do vín, jel jsem do Ženevy prakticky nepřipraven, o vínech, která se zde pěstují jsem prakticky nic nevěděl. Haluk se usmál a řekl, že rozhodně musím ochutnat Chasselas. Nerozuměl jsem mu. Anglicky se jakžtakž domluvím, ale francouzština je pro mne velká neznámá. Haluk to pochopitelně vyslovil francouzsky a znělo ta nějak takto – šaslé. Pochopil jsem, že se jedná o bílé víno, ale z názvu jsem byl ztracený. Ani spelování mi nepomohlo, vyřešil to nakonec papír a propiska…
Nebylo to moc složité na Chasselas narazit, měli ho prakticky ve všech ženevských obchodech, kde se vína dala koupit. Vybral jsem si jedno z vín, které bych orientačně zařadil tak ke středu nabídky, cca kolem 10 švýcarských franků. Po těch letech už poznámky na vinařství a terroir nedohledám, pamatuji si jen, že víno pocházelo odněkud z kantonu Vaud, severovýchodně od Ženevského jezera.
Jakpak víno z odrůdy Chasselas vlastně chutnalo? Asi by s ním měli problém ti z vás, kteří hledají ve vůni a chuti vína typické ovocné projevy. V tomto víně nic takového nenajdete. Dalo by se říci, že na Chasselas je zajímavé právě to, že ničím neruší, a dokonce se dokáže přizpůsobit prostředí, ve kterém se urodí. Takže jsou pro něho typické lehce květinové tóny a mineralita daného terroir. Doporučuje se pít ho jako mladé víno, často se říká, ať ho každý pije jen tak, sám pro sebe. Pokud si s ním dá vinař práci a víno čeká delší zrání, uvádí se, že z něho pak vylézají tóny medu a včelího vosku. Nemohu potvrdit, to mé Chasseles bylo mladé, právě nalahvovaný loňský ročník.
Zajímalo mne, odkud tato odrůda pochází. Jedna z verzí udává počátek pěstování do starověkého Egypta či do oblasti Středního východu. U druhé verze původ pochází z Burgundska, kde leží stejnojmenná obec. Nakonec se na základě genetické struktury odrůdy přírodovědci přiklonili k tomu, že je tato réva původem přímo z oblasti Vaud nedaleko Ženevského jezera. Pěstuje se však i v jiných oblastech Švýcarska, v dalším francouzském kantonu Valais tuto odrůdu nazývají Fendant, v německy mluvících kantonech pak Gutedel. A víte, jak ho nazýváme my? U nás se pěstuje na zahrádkách pro radost jako stolní víno a říkáme mu Chrupka bílá…
Každé vyprávění by mělo mít svou tečku. Tou mou je dárek, který mi přivezla teta Tamara z Francie, kde pár let žila se svým manželem v malém městečku poblíž řeky Loiry. Věděla o mé zálibě v pěstování vinné révy a výrobě domácího vína, tak mi tam koupila sazenici vinné révy. Shodou okolností Chasselas. Po těch několika letech, co jsem si ji vysadil už zmohutněla a každoročně mi dává pár dobrých hroznů. Z jedné hlavy lahev vína nevyrobím, takže úrodu dávám do cuvée s ostatními bílými odrůdami. Mně výsledné víno chutná, kdykoliv se napiju, říkám si, že na tom Chasselas něco je.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat