Jezdil jsem na Úštěcko celé své dětství. Rodiče zakoupili v obci Levín zemědělskou usedlost a řadu let jsme tu z ní budovali víkendovou chalupu, kde se v létě pravidelně potkávalo celé naše rozvětvené příbuzenstvo. Uběhla od té doby řádka let, po škole jsem vyletěl z hnízda a sám pak založil rodinu. Jedním z důvodů, proč mě tu vzpomínky neudržely a my se s Danou a dětmi přesunuli na chatu do západních Čech, byla skutečnost, že jsem si nedokázal přestavit, že by se v Levíně dala založit malá vinice a já jsem se tady mohl stát mikrovinařem.
Pro Levín je charakteristická středověká hláska na kopci, který tak je sice dominantou údolí, ale naprosto zastrčen do ústraní oproti protější hoře Sedlo, jedné z dominant Českého středohoří. Od naší chalupy jsme ji měli celý den přímo na očích, jejích 736 metrů nad mořem se přehlédnout nedalo. Zpravidla jednou za prázdniny nás čekal výšlap na vrchol k triangulačnímu bodu, odkud byl výhled na všechny dominanty středohoří od severovýchodu na západ.
Mám k tomuto kraji stále hodně blízko, do Úštěka jezdíme často na jarmarky, pokud to jenom trochu jde, zastavíme se pro víno i ve Velkých Žernosekách nebo v Litoměřicích. Minulý týden potřebovala Týna získat podklady pro seminární práci v litoměřickém infocentru, tak jsem to v pátek zabalil v práci trochu dřív a vyrazili jsme tam autem na malý výlet.