Vinařské Litoměřice 2022

V sobotu se opět po roce zaplnil litoměřický kulturák milovníky vína. Už dvacátý ročník soutěžní přehlídky přilákal několik stovek zájemců o košt vín. Tentokrát nám bylo nabídnuto 661 vzorků z 21 zemí, především z Čech a Moravy, ale samostatné stolky zde měla například vína ze Slovenska, Francie, Itálie, Rakouska, Portugalska, Gruzie, Moldávie. Mám vazby na tento kout republiky, do Ústí, Děčína a Litoměřic jezdím poměrně často, takže když jsem dostal pozvánku přímo od organizátora akce MUDR. Kacerovského z Ortopedického centra, nebyl důvod odmítnout.

Většinou se vyhýbám nějakým jednoznačným odsudkům, ale přece jen jsem měl tentokrát pocit, že se většina přítomných přišla především pobavit při doušku kvalitního vína. Nasadil jsem opět svou metodu malých degustačních vzorků, ale i tak jsem se dostal za celý den možná jen k pětině dostupných vín. Vzorky byly až na výjimky placené, takže mě vlastně nové zážitky přišly na docela dost peněz. Zkusím se s vámi o něco podělit a třeba i nasměrovat, kam se zajet podívat.

Vlastní soutěž proběhla před degustační sobotou, výsledky znám, ale škoda, nejlepší vína mě vlastně minula. Championem výstavy bylo tentokrát Chardonnay ve výběru z hroznů, ročník 2019, Mysterium, z Vinného domu v Bzenci, které vyhrálo mezi bílými víny. Nejlepší roséčko byl Merlot ve výběru z hroznů, ročník 2021, z vinařství Žerotín. Mezi červenými víny vyhrálo Rulandské modré ve výběru z hroznů, ročník 2018, z Habánských sklepů. Mohl bych pokračovat dál, kategorií bylo ještě několik, ale myslím, že to na úvod stačí. Přidám raději pár svých nových poznatků.

Bůškův Sylván

Určitě to většina z vás taky zažila. Vyrážíte na Moravu za vínem, na poslední chvíli sháníte ubytování, aby bylo blízko vyhlédnutému vinaři a moc vás to nestálo. Možná je pak všechno trochu jinak, ale přes to se už nějak přeneseme. Jakže to tedy může dopadnout? Domluvený košt je kus cesty pěšky, což tam ještě jde, ale zpátky se proklínáme, co vás to napadlo. Cena pak odpovídá běžnému standardu, když totiž nechcete spát se skupinou dalších ovíněnců jako v kasárnách a chcete si navíc ráno dát sprchu, musíte si připlatit… 

Každopádně to většinou přebije jedna devíza, na kterou jen tak nezapomenete. Každý penzion ve vinařské obci je totiž nad sklepem, kam si můžete kdykoliv v průběhu pobytu zajít pro lahvinku a koštnout. Na Moravě totiž víno vyrábí každý, nelze se tedy divit, že zpravidla i majitel penzionu. Byl by tedy sám proti sobě, kdyby nenabídl víno ze svého sklepa, které sám vyrobil. 

Osobně jsem zažil jak košty do petek přímo ze sudů, tak lahve bez etiket, kde se odrůdu a ročník dozvíte díky bílému popisovači na sklo. V nejlepším případě se vinař pokusí o vlastní vinětu, kde sice chybí analytiky, ale neopomine se zdůraznit, že víno je určeno pro přátele a známé. Inu, požadavky legislativy…

Co se do reportáže nedostalo

Na ilustrační fotografii k minulému textu drží Jarda v náručí magnumku, kterou dostal na rozloučenou od členů vinného klubu. Neochutnávali jsme, už tak byla smršť vzorků rozsáhlá. Zajímalo by vás, o co šlo? Mě taky. Zkusím tedy zapátrat a o informace se podělit.

Z viněty se dá vyčíst, že jde o Pinot Noir Magnum, zemské víno, ročník 2015, od Petra Kočaříka z Čejkovic. Hrozny pocházejí ze dvou místních viničních tratí, a to Padělky a Novosady. Petr Kočařík hospodaří na dvou hektarech vinic, a právě Pinot Noir je tím nejzajímavějším vínem, které tu ze svých hroznů vinař dělá. K vínům přistupuje organicky, jako člen Autentistů ctí minimální přidávání síry. Vína před lahvováním nečiří, ani nefiltruje. Hrozny při zelených pracích výrazně redukuje, právě modré Rulandy zůstává na keři jen 1 až 1,2 kg. 

Zmíněný Pinot Noir v magnumce zrál v nových dubových sudech. Z referencí na něj vybírám, že má intenzívní odrůdovou vůni, plnou a elegantní, určitě s charakteristickými peckovinami a citrusovou linkou, pochopitelně se zaznamenatelnými tóny sudu. Víno je krásně šťavnaté, má střední až plnější tělo, harmonický a plynulý průběh a dlouhou perzistenci. Jardo, užij si ho…

Klub přátel dobrého vína

Možná se ta parta vinných nadšenců nazývá úplně jinak, možná ani oficiální název nemají, Jarda jim však neřekne jinak, než vinný klub. Dvakrát do měsíce s nimi chodí koštovat zajímavá vína, vždy se zaměřují určitým směrem. Z jeho vyprávění vím, že to u nich funguje poměrně jednoduše. Každý účastník přinese jednu lahev, za kterou se nebude před ostatními stydět, a pak zpravidla společně zahájí slepou degustaci. Ostatní se přitom snaží poznat, cože to je za víno, odkud a případně z jakého ročníku.

Jarda se od příštího měsíce chystá na dlouhodobější zahraniční výjezd, tak se vlastně tento týden byl v klubu na čas rozloučit. Tak nějak vybylo místo, vzal mě tedy sebou jako hosta. Nebudu zapírat, byl jsem vlastně docela zvědavý, jak to u nich chodí a zda mé znalosti a schopnosti, co se vína týče, budou na ostatní stačit. Myslím, že jsem to zvládnul, byť tam byli rozhodně větší borci, kteří se ve světě vína pohybují profesionálně.

Uvedu, že tentokrát se klub zaměřil na typická odrůdová vína Moravy a Čech. A jdu na to, pojďme společně projít přehlídku slepic. Rozumějte, pět lidí kolem stolu a každý přinesl po jedné lahvi, kterou před ostatními zatajil. I když… Byli tací, kteří vytáhli z tašky lahví víc. Něco v rámci prezentace, něco jako bonus. Je jedno, zda se víno skrylo do novin, do alobalu nebo do elegantní strečové košilky. Jediným poznávacím znakem bylo jen hrdlo a tvar láhve, pominu-li představení, zda se jedná o bílé nebo červené.

Víno z kvevri

Pokud mi to jen čas dovolí, sleduji každou neděli dopoledne na ČT1 dokumenty, které mě vedou k poznávání obdivuhodných míst z celého světa, kam se patrně nikdy nedostanu. Tentokrát byl Objektiv zahraničních zajímavostí obzvláště povedený. Co příspěvek, to zmínka o pěstování vinné révy a o výrobě vína. Začalo to střední Francií, pak se redaktoři zastavili u Neziderského jezera na hranicích Rakouska a Maďarska, nakonec to vzali až do Gruzie. A když Gruzie, tak pochopitelně nemohla chybět zmínka o výrobě vína v hliněných nádobách kvevri.

Pěstování vinných hroznů ke Gruzii neodmyslitelně patří. Uvádí se zde výskyt až 520 endemických odrůd vína. Dokonce je Gruzie považována za kolébku vína, tradice výroby vína z hroznů je zde nejstarší na světě. Už před osmi tisíci lety se pro jeho fermentaci a zrání začaly používat právě kvevri, velké hliněné nádoby tvaru špičatého vejce zpravidla zakopané do země. Do kvevri se ukládají přímo pomleté hrozny a po zhruba dvoutýdenní maceraci, kdy se musí pravidelně rozbíjet matolinový klobouk, se slupky, stonky a pecky postupně usazují na dně.