Pravidelní čtenáři

pátek 31. července 2020

Mlask od malého vinaře

Jsou vinaři, od kterých ochutnáte víno, třeba vám i chutná, ale vzápětí na něho zapomenete. Pravděpodobně se ničím extra nevyznačují, ani víny, ani svým příběhem. A mě možná přitahuje víc ten příběh… Jeden takový příběh mám spojený s vinařem Františkem Mádlem a jeho víny. Považuji ho za jednoho z nejprestižnějších vinařů z Velkých Bílovic. Kdykoliv narazím na jeho vína, tuším, že se za nimi bude skrývat zážitek, na který budu dlouho vzpomínat. Komu nic neříká jméno Mádl, bude to patrně tím, že marketingově vystupuje pod názvem Malý vinař. Do vinařství je zapojena celá rodina. Vína prodává jeho manželka Hana Mádlová a kormidlo ve vinařství již převzal po otci Františkovi syn David Mádl. A aby toho nebylo málo, ve Velkých Bílovicích je ještě jedno velké vinařství podobného jména. Vlastní ho bratranec Stanislav a prezentuje se pod názvem Váš vinař.

Potkal jsem Františka Mádla ještě v původním sklepě v centru Bílovic. Organizoval jsem pro auditory jedné velké stavební společnosti odborný trénink a jejich vedoucí Petr se s Františkem Mádlem znal. Domluvil se s ním a jeden večer jsme si dohodli návštěvu ve vinařství. Říká se tomu zpravidla zážitkový večer, pro mnohé možná fráze, ale po mne tomu skutečně tak bylo. František nás provedl výrobní halou, kde měl stát nerezové nádrže, z několika kohoutů nám dal do sklenek vzoreček. Do dneška cítím jeden z těchto vzorků. Na kouzelnou vůni roséčka z Frankovky se nedá zapomenout, já mám moc rád to aroma zralých peckovin ve smetaně. V chuti byl patrný lehoučký zbytkový cukr, který víno posouval do úrovně moučníčku, ale nepleťte se, víno nebylo sladce rozpatlané, ale díky svěží kyselince to byl onen zázrak, který vás nutí ochutnávat stále znova a znova.

Pokračovali jsme přehlídkou dalších vzorků bílých vín, až jsme se dostali do místnosti s barikovými sudy. František tam měl stát chladničku a z ní vytahoval jednu lahev za druhou a dával nám koštnout, abychom pronikli do celého sortimentu vín od Mádlů. Čím více ochutnávám, tím více mám potřebu o vínech mluvit, ptát se, srovnávat, chválit… Františkovi to nevadilo, alespoň měl proti sobě někoho, koho víno baví a kterému může předat něco ze svých bohatých zkušeností. Položil mi tedy otázku. A jaké víno ti tu chutnalo ze všeho nejvíc?


Možná vám to přijde divné, odečtěte si však od současného data deset let. V té době jsem do světa vín teprve pronikal a bylo tedy docela normální, že jsem ujížděl na aromatických vínech. Mně nejvíce chutnal Sauvignon… Nebylo se však čemu divit, jestli něčím se vinařství františka Mádla vyznačuje, tak bych řekl, že právě Sauvignonem, možná i tou červenou Frankovkou. Co následovalo, je sen každého milovníka vína. Tak pojďme na to… To byla bezprostřední Františkova reakce. Vypláchněte si všichni skleničky a vezmeme to nerez od nerezu…

Není problém na Moravě narazit na dobrý Sauvignon. Ale každý je jiný. Už jsem tu vzpomínal na kopřivák z Dobšic, mohl bych jmenovat i broskvičkové Sauvignony z Poddvorovska. Problémem je vytipovat ukázkový vzorek angreštového kompotu. Naposledy jsem na něj narazil ve vinařství Skalák ze Skalky ve Slovácké vinařské podoblasti. Jejich Sauvignon ve výběru z hroznů, ročník 2016, byl sice až v polosladké variantě, ale kouzelně aromatický.

Františkovy Sauvignony jsou vzácně vyrovnané. Nechává hrozny dojít do vyšší cukernatosti, vyrobená vína pak tím dostává do přívlastkových řad. Jsou elegantní, ponechávají si mineralitu, minimalizuje na Moravě běžné zelené bylinné tóny. Vždy v jeho vínech můžete najít ideální kompromis mezi exotickým ovocem, angreštem a citrusy. Mohl bych pokračovat ve vzpomínání i na Mádlova červená vína z dubových sudů, ale o tom třeba zase někdy příště.


Zakončím pár řádky o zajímavém víně, na které jsem narazil při jiné příležitosti. Sešel jsem se loni ve vinotéce U Lachtana s Evženem a jeho milou Janie z Anglie. Chtěli jsme ji okouzlit nějakým hodně zajímavým příkladem moravského červeného vína. Měl jsem možnost výběru. Procházel jsem vystavené lahve, až mé oči upoutalo jedno víno od Mádla. Vzpomínky na hezký večer před mnoha lety… Byl jsem zase nazpátek v jeho vinařství a měl jsem zcela jasno. Požádal jsem o otevření cuvée MLASK.


František si vyrobil toto víno rok před tím, než v roce 2012 slavil své životní jubileum, aby se právě pro něho správně uleželo. Název je vytvořen jako složenina z textu Mádlovo laskavé cuvée. Bylo složeno z odrůd Zweigeltrebe (45%), Rulandské modré (25%), Alibernet (15%) a Frankovka (15%). Při výrobě vína nebyla používána síra, takže víno mělo výraznou ovocnou vůni a chuť po drobném lesním ovoci. Bylo hladké, ale přitom mohutné s dlouhou dochutí. Jak jinak, pobízelo k opětovnému napití. Každopádně jsme díky Mlasku od malého vinaře Janie přesvědčili, že se u nás dělají hodně dobrá červená vína, osobitá a od vinařů s příběhy.

Rodan


čtvrtek 30. července 2020

Regina Coeli

Je tomu už pár let, co jsem v průběhu jedné své zakázky v Brně, mapoval po večerech výrobu vína v blízkém okolí. Zajistil jsem si na dva dny ubytování v nedalekých Dolních Kounicích. Už samo o sobě je toto město magické, pozůstatky kláštera Rosa Coeli jsou lákadlem pro turisty z celé republiky. Pro nás vinařské fandy jsou zde minimálně dva magnety, co nás sem přitahují. Vinařství Dva duby Jiřího Šebely a vinařství Regina Coeli pánů Václava Trpělky a Luboše Oulehly. A o tom druhém se tu teď chci zmínit.

Našel jsem si na mapě, že sídlo vinařství Regina Coeli je kousek za Kounicemi v obci Nové Bránice. Bylo pěkně, tak jsem se rozhodl. Zajdu si tam pěšky, projdu se a nevystavím se tak riziku, kdybych náhodou ochutnával vína, že bych pak řídil pod vlivem. Cesta tam byla fajn. Něco přes kilometr uteklo jako voda, k vinařství mne navedly cedule. Dvůr u haly už byl prázdný, přece jen, bylo po pracovní době a všichni už odešli. Nedalo mi to, když už jsem se sem táhnul, začal jsem od brány vinařství volat. Za chvíli z vinařství vyšel starší pán. Požádal jsem ho, zda bych si nemohl několik vín koupit. Ukázalo se, že je to osobě pan Václav Trpělka.


Že vinařství produkuje vynikající vína, to jsem už věděl dávno předem, ale doposud jsem neměl příležitost je ochutnat. Vinařství založili oba vinaři v roce 1991, dnes hospodaří na 30 ha vinic. Ve vinařství jsou samozřejmostí moderní technologie výroby, řízené kvašení a následné školení vína v nerezu či dubových sudech. Snaží se přistupovat k práci ve vinicích i při výrobě vína s péčí a láskou, projevuje se to pak na produkovaných vínech, která získávají mnohá ocenění, před nedávnem například titul Vinařství roku.

Odkud pochází ten zvláštní název vinařství? Souvisí to samozřejmě s nedalekými Dolními Koniceme a zdejším klášterem Rosa Coeli, do češtiny překládáno jako Růže nebeská. Původně se tak mělo vinařství jmenovat, ale pak se ukázalo, že je jiný místní vinař s registrací předběhl, a pánové museli své vinařství přejmenovat na Regina Coeli, do češtiny překládáno jako Královna nebeská.

Vinařství v této okrajové lokalitě Znojemské vinařské podoblasti navazuje na dávnou vinařskou historii, vinná réva se tu pěstovala již od 12. století. Nelze opominout ani místní půdní a klimatické podmínky. Zvláště vyhlášené Frankovce dávají nenapodobitelnou identitu zdejší štěrkopísky. Osvědčily se tu i další mezinárodní odrůdy, zejména Sauvignon, Chardonnay či Merlot.

Od nahodilého výběru vín jsme se s panem Trpělkou rozpovídali o jejich vínech, vzal mne do sklepa k nerezovým tankům, pak i dubovým sudům a malým vypáleným sudům typu barrique. A co ochutnávka? To víte, že na ni došlo. Týkala se právě vyhlášené Frankovky. Dostal jsem k porovnání dva vzorky. Jeden lehčí z nerezu, druhý pak s mohutnějším tělem ze sudu. Že bych si měl vybrat ten lepší? Není to jednoduchá otázka. Oba vzorky byly moc dobré. Odrůdově podařené, způsob výroby je pochopitelně od sebe oddělil, ale i tak si dokážu představit, jak je ochutnávám. První víno v pergole s přáteli, schovaní před sluníčkem, podáváno trochu podchlazené. Druhé v křesle, u krbu, v tichém rozjímání s mohutnou sklenkou v ruce.

Odnesl jsem si tehdy celou krabici šesti vín. Zatímco cesta tam byla odpočinkovou procházkou, cesta nazpátek s plnou krabicí, kterou jsem si přehazoval z jedné ruky do druhé, vůbec příjemná nebyla. Ale znáte to. Pokud si člověk dá cíl dělat vše pro to, aby si víno posléze užil, tak se dá vydržet snad úplně všechno. Z vín, která jsem potom doma přechutnal, u mne nejvíce uspěla ta červená. A sice Merlot a Rulandské modré. Hrozny pro obě vína pocházely z viniční trati Šibeniční hora v Doních Kounicích. Merlot jsem kupoval tři roky po sklizni hroznů. Víno neprošlo barikem a nebylo filtrováno. Ve vůni převažovaly tóny drobného zahradního ovoce s převahou černých třešní. K tomu aroma černé čokolády a čerstvé mleté kávy, vyvážené jemnou, ale zaznamenatelnou kyselinkou. Přirovnal jsem ho k vínům jižního charakteru.

Vedle toho Rulandské modré, rovněž kupované tři roky po sklizni, barikovými sudy prošlo. Ani to nebylo filtrováno. Víno disponovalo překvapivou kyselinkou, která pozvedávala chuť jahodové zavařeniny. V závěru z něho vystupovala harmonická nasládlost. Vedle těchto dvou červených vín jsem ochutnal i bílá vína Savignon, Pálavu, Rulandské šedé a růžové víno Zweigeltrebe rosé. I ta byla dobrá, ale takový zážitek, jako jsem si užil s víny červenými, mi nedala. Až někdy příště opět dostanu chuť zajít si procházkou pro krabici vín několik kilometrů do sousední obce, tak mi to prosím rozmluvte. Čas sice všechno postupně srovná, ale na návštěvu Regina Coeli do smrti nezapomenu.

Rodan

středa 29. července 2020

Na severočeské svatbě

Vdávala se mi neteř. Mladá hezká dáma, kterou jsem sledoval od plínek, přes její studia, až po první úspěchy v dospělém životě. Nemohl jsem tedy chybět ani na její svatbě. Pozvali nás do Českého středohoří, kousek od Úštěka. Počínaje obřadem, přes slavnostní oběd, až po neformální zábavu vše probíhalo na jednom místě. Nebudu se tu pouštět do detailů, zkrátka moc pěkné to tam bylo… Čemu bych však chtěl věnovat více pozornosti, byla vína, co jsme tu ochutnávali. Pokusím se tedy o takový malý průzkum toho, co se dnes pije na svatbách.
Můj švagr, otec nevěsty, vyřešil výběr vín pro svatebčany na doporučení doktora Kacerovského, který se svou společností Ortopedické centrum stojí za soutěžní výstavou vín Vinařské Litoměřice. A myslím, že měli oba při výběru šťastnou ruku. Měli jsme možnost koštnout převážně česká vína, zpravidla s dobrou aromatikou a šťavnatou kyselinkou, ale i několik líbivek z Moravy. S jedinou výjimkou. Všechny přípitky v rámci svatebních oslav se vyřešili dobrým suchým Prossecem. Některým tak zachutnalo, že u něho zůstali celý večer.

Představení vín pro svatebčany začnu Moravou. Na žebříčku toho nejlepšího, alespoň co se medailí týče, vystoupal suchý Ryzlink vlašský, pozdní sběr, ročník 2016, z Vinařství Josef Dufek, Svatobořice-Mistřín ze Slovácké vinařské podoblasti. Fajn svěží pitelné víno, příjemná vůně lučního kvítí, v chuti šlo do angreštu s pikantní kyselinkou. Druhým moravským vinařstvím zastoupeným na svatební tabuli byl Lahofer. Já jsem od něho ochutnal polosuchý Ryzlink rýnský, pozdní sběr, ročník 2018, hrozny pocházely z Olbramovic u Moravského Krumlova, Znojemská vinařská podoblast. Toto víno mne zaujalo svým vysokým extraktem a převládající chutí po meruňkách, až meruňkovém džemu. Vzhledem ke stále ještě mladšímu ročníku jsem v dochuti nenašel žádnou mineralitu.
A nyní zpátky do Čech. Byl jsem hodně natěšený na vína ze Školního statku Mělník. Měl jsem možnost si vybrat mezi řadou různých odrůd a ročníků. Jako první jsem dostal do skleničky polosladký Müller Thurgau, jakostní, ročník 2014, Mělnická vinařská podoblast. Cukr z něho pochopitelně lezl, ale na druhou stranu, nebyla to jen taková občejná nevýrazná milerka. Vím, jak dobré rýňáky pan Kušina dokáže na Mělnicku udělat, vůbec jsem se proto nedivil, že i z této milerky byla patrná lehká kamenitá mineralita a jemné aroma muškátového oříšku. Zaujalo mne to, na svatbu vhodné pití.  

Hodně jsem byl natěšený na druhý vzorek ze Školního statku Mělník. Suchý Ryzlink rýnský, kabinet, ročník 2014, Mělnická vinařská podoblast. Nedávno jsem tu pěl chválu na ročník 2015, což byl dle mého hodně povedený rýňák. Tento stál o stupínek níže. Přesto ho hodnotím jako klasický mělnický rýňák s říznou kyselinou, v chuti je plný, se šťavnatými tóny citrusů a zelených jablek s podtónem petroleje. K dalším vzorkům z vinařství jsem se ten večer už nedostal.
Na závěr ještě pár slov o mýtickém víně, které mne provází životem již pěkných pár let. Dovolte seznámit vás. MOPR z Žernoseckého vinařství, tentokrát suchý, pozdní sběr, ročník 2018, Litoměřická vinařská podoblast. S MOPRem z Žernoseckého vinařství jsme před pár lety prohýřili jeden abiturientský večírek, od té doby na něho nedokážu zapomenout. Teď se mi na svatbě opět připomenul, je stále stejný, výborný. Ve vůni je cítit muškát, v chuti muškátové tóny, ale vážně, vůbec to není přes tu výraznou muškátovost víno jen pro někoho. Víno je celkově vyvážené, jemně kořenité s příjemnou kyselinkou a delší dochutí, která si říká, pojď člověče, pokračuj… Co vám mám říkat. Dostal jsem jednu lahev MOPRu jako výslužku ze svatby. Nemohu se dočkat, až si pro ni vyčlením jeden večer. Znovu ochutnám.
Rodan

úterý 28. července 2020

Volaříkův veltlín z Věstonska

Vzpomínám si docela přesně, kdy se to ve mně zlomilo. Kdy jsem si uvědomil, že Veltlínské zelené je dobré víno, které stojí za to vyhledávat, ochutnávat a chválit. Bylo to devátého října roku 2012. Bylo po osmnácté hodině, na mikulovském náměstí se již rolety místních obchodů postupně stahovaly, já došel až k vinotéce Vinařství Volařík. Kdo to zná v horním cípu mikulovského náměstí, resp. tam kde toto navazuje na Kostelní náměstí, možná si vybaví i původní podobu této vinotéky. Malý prostor, dlouhý pult a všude kolem v regálech a chladicích boxech lahve dobrých vín. Překvapivě bylo ten podvečer ještě otevřeno. Využil jsem toho, že obchodní zástupkyně vinařství čekala na jakousi německou delegaci. Aby si ukrátila dlouhou chvíli, nebylo složité si s ní domluvit  takovou malou soukromou ochutnávku. Jen já a Volařík. Teda vína z jeho vinařství…
Měl jsem ten večer příležitost si udělat široký přehled o vínech posledního ročníku. Stál jsem tam se skleničkou v ruce několik hodin. Vybavuji si dokonce, že byl předvečer konference auditorů a skupina ministerských metodiků se mi ohlásila, že právě dorazila a chtějí se sejít. Celý nadšený jsem je zval k sobě, že zažijí něco dosud nepoznaného. Neuspěl jsem. Zastavili se sice za mnou ve vinotéce, ale  vzápětí pokračovali, raději dali přednost moravskému pivu. Přesto aspoň v jednom případě jsem uspěl, za chvíli se vrátila Martina, se kterou jsem na konferenci druhý den vystupoval. Slíbil jsem jí totiž, že jí doporučím k ochutnání to nejlepší víno, co mi ten večer od Volaříka chutnalo nejvíce.


Top víny, co mne tehdy okouzlila, byla ta z řady Terroir. Vinařství Volařík přišlo v té době s něčím novým. Při výrobě vína spojilo nejprestižnější viniční trati vždy s nejvhodnější odrůdou. Z tohoto spojení se zrodila vína nabízející neopakovatelné propojení barvy, vůně a chuti. A kdo by to nepoznal na základě svých senzorických vjemů, poznal onu exkluzivitu z etiket. Není na nich totiž dominantní název dané odrůdy, ale název jedinečné viniční trati - Kotelná, Železná, Ořechová hora, Věstonsko, Purmice, Levá klentnická. Zvláštností je i to, že vinný mošt je u těchto vín zakvášen divokou kulturou kvasinek, během kvašení a následného zrání vína pak nebývají použita žádná čiřidla, na závěr je provedena pouze hrubá křemelinová filtrace. Zkrátka vína z řady Terroir jsou jiná již na první ochutnání. A ta v mikulovské vinotéce byla zatraceně dobrá.
Martinu jsem nalákal právě na jedno z vín řady Terroir. Veltlínské zelené z viniční trati Věstonsko. Už jsem se zmínil, že jsem k veltlínu hledal dlouho cestu. Aromatika běžných vín této odrůdy, ať už stáčených nebo lahvovaných, mi nikdy nepřišla zajímavá. Zatravěná louka, pepřové tóny a hořkost v chuti. Kdeže bych se někdy potkal s kdoulí, ibiškem, tropickým ovocem nebo rozkvetlou loukou… Teprve u Volaříka jsem začal žasnout. Od všeho, co jsem tu popisoval, trochu, vše navíc zarámované do lehce vyššího zbytkového cukru. Výjimečnost mu dodávaly dvě okolnosti. Tou první bylo dlouhodobé ležení na rmutu, vinařství udávalo 72 hodin, čímž se předvedlo vnitřní silné tělo vína. Projevilo se to také trochu na vůni, z vína lezla sušená sláma s pepřovým nádechem, chuť pak byla silně extraktivní s dlouhou dochutí po minerálu v kombinaci s rozinkami. Apropo po minerálu… To je to druhé, o čem se chci zmínit. Hrozny pocházely z Pálavy, obce Perná, viniční trati Věstonsko.

Terroir Věstonska dal vyrobenému vínu díky vápencovému podloží vinice onu výraznější mineralitu a neobvyklý citrusový tón spojený se slaností. Zmíněná viniční trať je jednou z nejcennějších na Pálavě. Dívám-li se na mapku, táhne se svažitě s jihovýchodní orientací, obklopená neméně zajímavými tratěmi Purmice, Goldhamer a Železná. Hlásí se k ní i další prestižní vinařství, jako je to Popelovo, Tichého nebo Vinselektu Michlovský. Vinařství Volařík na trati Věstonsko kromě Veltlínského zeleného a Ryzlinku rýnského vysadilo rovněž vinice interspecifických odrůd Johanniter, Hibernal a Saphira, které jsou obhospodařovány v systému ekologické produkce. Na nedávné degustaci Aliance V8 jsem měl to potěšení ochutnat právě Saphiru z trati Věstonsko ve výběru z hroznů a byla kouzelnou sladkou tečkou na závěr celé jejich ochutnávky.
Vrátím-li se ještě jednou o několik let nazpátek k první přehlídce Volaříkových vín, kterou jsem s nimi absolvoval, zmíněné Veltlínské zelené z řady Terroir Věstonsko u mne zvítězilo. Neodolal jsem a zakoupil jsem si ho sebou ještě na doma. A nebyl jsem sám. Podobně dopadla i kolegyně Martina. Věřím, že i ji doma pochválili za dobrý výběr.
Rodan

pondělí 27. července 2020

Letní ochutnávka Bordeaux

Léto je v plném proudu a já si užívám příjemnou a uvolněnou atmosféru, která je s tímto obdobím spojena. I v práci je léto, alespoň to tak vnímám. Občas se nějaký kolega odebere na dovolenou a ti, co zůstanou, mají minimálně dovolenkovu náladu. Všechno nějak zvolní. Děti mají prázdniny, takže opadnou některé povinnosti spojené se školním rokem. Já tak mám čas zavítat na degustace, kam se během roku nedostanu, nebo aspoň ne tak často. Tento červenec byl navíc z pohledu vína velice úspěšný a ještě mu není konec, čeká mě ještě degustace mladých vinařů z Francie, na kterou se moc těším.
Poslední akcí, které jsem se zúčastnil minulý týden, byla zaměřena na oblast Bordeaux. Byla velice zajímavá a přinesla několik překvapení. Oblast Bordeaux je sama o sobě dost komplikovaná, orientovat se v klasifikaci z roku 1855 není jednoduché. Už jsem se několika profesionálních degustací zúčastnil a nějaká vína z Bordeaux vypil, přesto se pořád skromně považuji spíše za začátečníka. Na druhou stranu mám chuť a čich, tak proč z toho dělat nějaké velké drama.
Většina lidí včetně mě má spojenou oblast Bordeaux s červenými víny, případně s víny z oblasti Sauternes. Ta jsou známá jako sladké speciály, vyrábí se z odrůd Sémillon, Sauvignon Blanc a Muscadelle. Hrozny napadá Botrytis cinerea, bobule se přeměňují na cibéby a dosahuje se vysoké cukernatosti při sběru. Při fermentaci po dosažení přiměřené objemu alkoholu se kvašení zastavuje a vína vykazují vysoký zbytkový cukr. Nicméně v Bordeaux nenalezneme širokou škálu zajímavých či přímo unikátních suchých bílých vín, která patří mezi vůbec nejlepší vína z odrůd Sauvignon a Semillon na světě, a která se nacházejí hlavně v oblastech Graves a Pessac Leognan.
Ale k těm překvapením. Obvykle je první vzorek degustace takový zahřívací, něco na zavínění. Může to být sklenka sektu nebo lehké bílé víno, spíše nevýrazné. Určitě však nečekáte na začátek žádnou velkou pecku. Přesto ale přišla. Biface 2018, Despagne. Nejsem vyloženě vyhraněný vůči některým vínům nebo odrůdám, ale přiznávám, že Sauvignon není z mých nejmilejších. Přesto musím přiznat, že první přivonění ke sklenici a první lok způsobil velké nadšení. Wow efekt. Víno vzniklo kupáží odrůd Sauvignon blanc a Sémillon z oblasti nazývané Entre-Deux-Mers, má nádhernou vůni připomínající citrusy s tóny grepu, v pozadí vystupují i broskve, plnou ovocnou chuť s mineralitou a příjemnou kyselinou. Hodně mi to připomnělo degustaci V8 na Strahově, kde jsem k mému velkému překvapení pil to samé cuvée od Sonberku. Tedy to samé asi ne, poměry odrůd samozřejmě neznám, a také terroir je jiný.  Ale myslím, že divoká karta letošního léta je pro mě Sauvignon spolu se Sémillonem. Pro porovnání do třetice by to chtělo ještě jeden vzorek, třeba z Jižní Afriky nebo z Austrálie.
Stejné rodinné vinařství nabídlo dva další vzorky, jeden bílý a jeden červený. Chateau Tour de Mirambeau Blanc a Rouge. Vína, která byla podávána 25 let na palubách British Airways, musí být dobrá. V cenové hladině do 400 korun skvělá volba. To však zase takové překvapení není.

Pokud se pohybujete aspoň trochu ve světě vín v Bordeaux, možná jste slyšeli, že existují takzvaná druhá vína. Situace je sice trochu složitější, ale v té nejjednodušší podobě se dá říci, že jsou to vína, která nedosahují takových kvalit, aby byla zařazena do nejvyšších kategorií Grand Vin a tím samozřejmě také do nejvyšších cenových pater. Druhá vína jsou nicméně často velice dobrá a dříve pitelná, ale nejsou určena k dlouhodobému skladování. A právě taková dvě vína jsem měl možnost ochutnat a porovnat rozdíl mezi prvním a druhým vínem.
Chateau d´Angludet (první) a Reserve d´Angludet (druhé) z Margaux, vína z odrůd Cabernet Sauvignon, Merlot a Petit Verdot. To první je nepochybně to nejlepší, co jsme ten večer pili. To druhé má tmavou, inkoustovou barvu s hezkými odlesky. Intenzivní vůni klasického Bordeaux cuvée s výraznými tóny ovoce, čokolády a čerstvých ostružin. Koncentrovaná, elegantní a šťavnatá chuť s dokonalou rovnováhou mezi ovocnou strukturou a výraznými tříslovinami. Cena druhého vína je kolem tisícovky, což je určitě výborný poměr cena výkon. Druhé milé překvapení večera. Až si budu chtít udělat radost a možná někoho potěšit a proč to neříct, možná i zapůsobit, budu vědět čím.
Pak jen závěrem sladká tečka. Vždycky se na degustacích vyhýbám sladkým vínům, tady jsem však udělal výjimku a musím přiznat, že jsem dobře udělal. Chateau Tour de Mirambeau, Bordeaux Liquoreux 1999, Despagne, byl krásným závěrem večera. Možná trochu překvapivě spolu s modrým sýrem.
Jarda

neděle 26. července 2020

Terroirová versus známková vína

Dnešní text otevřu jednoduchou otázkou… Teda jednoduchá zas tak není, pro správnou odpověď byste museli znát několik neznámých hodnot, což je v tomto případě nereálné. Takže sem s otázkou. Kolik vín ještě vypijete do konce svého života? Proč se o to zajímám? Mám víno rád, je pro mne takovým malým obřadem, když si na závěr každého dne otevřu jednu lahev a pustím se do objevování něčeho nového. Případně si udělám radost tím, co už jsem jednou pochválil a utvrdím se v tom, že to bylo poprávu. A věřím, že to ještě minimálně třicet let vydržím. Takže kolik vín? Teď už to je jen o malé násobilce…
Ve fejetonech, které vám tu s Jardou předkládáme, jste určitě zaznamenali naši touhu po vínech zajímavých, jedinečných, osobitých. Zkrátka takových, která pocházejí z jednoho konkrétního místa, kde má vinná réva dané odrůdy optimální podmínky, od špičkového vinaře, v podařeném ročníku. Nebo-li vína terroirová, která vám odjinud nikdo jiný nenabídne. Jasně, že k tomu přidáváme své preference, ale to je dobře, kdyby všem na celém světě chutnalo jen jedno jediné víno, to by byl panečku boj. Takže je fajn, že má někdo mlsný jazýček třeba jen na burgundské Pinoty, jiný na Sauvignony od Loiry, nebo třetí zas na Moltepulciano z Abruzza. A to stále ještě opomíjím konkrétní viniční trati, vinařství či vinohradníky a enology.
Přiznám se, že při zmíněné frekvenci vín to musím střídat. Není každý večer posvícení, vedle kouzelných kousků, o kterých tu pak vyprávím, otevírám také vína, kde pouze producenti přiznají odrůdu, nebo v lepším případě zemi původu hroznů, případně ho obléknou do šatu hezkého názvu vína či vymyšleného chateau, aby na to přitáhli vinné laiky. Kolikrát jsem už sáhl v obchodě po lahvi Shirazu, jen proto, že mám tuto odrůdu vinné révy rád, a vůbec mne netrklo, že nebyla označena ročníkem výroby vína, či místem, odkud hrozny pocházely. Jen jsem se možná při pečlivém studování etikety dočetl, odkud sem po moři ono víno ve velkých nádržích připlulo a že bylo stáčeno v Evropě či na Moravě pro konkrétního obchodníka. Těmto vínům jsem si zvykl říkat známková. Ne, že bych na ně snášel jen slova hany, některá jsou i povedená, ale přece jen jim něco chybí.

To, co na známkových vínech postrádám, je právě ona osobitost výsledného vína, kterou byste měli poznat ve vůni a chuti, jako něco navíc díky místním půdním a přírodním podmínkám. Dost často se tento francouzský termín spojuje pouze s půdou, ale to by bylo krátkozraké, svůj vliv má i způsobilost konkrétního území k pěstování révy vinné, tedy navíc také makroekologické faktory, jako je teplota, nadmořská výška, orientace terénu a množství slunečního svitu či dešťových srážek, ale současně i tradice pěstování a lidský faktor. Ve zkratce se tedy dá říci, že každá poloha a víno z ní je jedinečné a neopakovatelné, rozlišené pouze jednotlivými ročníky.

Díky pozorování vlivu půdy na víno došlo časem k dělení vinohradů na kvalitní a méně kvalitní, z toho pak pramenila i klasifikace jednotlivých viničních tratí mezi renomované (např. cru) či ještě vyšší úrovně (např. Premier cru, Grand cru). Mnozí z nás, ať už profesionálů v oboru nebo jen milovníků vín tvrdí, že takzvaná velká vína jsou a vždy budou spjata s konkrétním místem. Díky tomu má takové víno svou tradici a má své obdivovatele.

A teď k té druhé skupině. Hrozny nejsou spjaty s vinařstvím, mnohdy jsou dováženy i z jiných zemí, ty z dané odrůdy jsou i namíchány z různých vinic, přičemž se drží pravidlo 80 procent množství z jedné odrůdy či ročníku, aby vína mohla být uznána za odrůdová. Toto pak ani neplatí pro cuvée, kde dochází k namíchání různých odrůd tak, aby spolu alespoň trochu harmonicky vycházely. Zpravidla to poznáte na etiketách, když si přečtete poznámku o tom, že víno bylo vyrobeno z hroznů pocházejících z EU.
Nechtěl bych, aby dnešní text skončil pesimisticky. Mám rád i taková vína, kde je místo, kde hrozny uzrály, úplně někde jinde, oproti tomu, kde pak vinař víno vyrobil. Hovořím teď o vínech od malovinařů, kteří vyrábějí svá vína z nakupovaných hroznů. Nečekám od takových vín, že budou postavena na terroir, ale jsem zpravidla zvědavý na umění vinaře, jaká vína je z kvalitních hroznů schopen vyrobit. Přiznám se, že jsem i já osobně o něčem takovém přemýšlel. Že bych nakoupil hrozny alespoň v takovém množství, aby mělo smysl se pokusit o výrobu přiměřeně kvalitního vína. Už vím, že z jednoho pětilitrového demižonu dobrého vína nedocílím…

Mezi uvedené vinaře řadím i pana Miloše Pálka, který produkuje svá vína v Úvalech nedaleko Prahy.  Narazil jsem na něho již před pár lety na Trojském vinobraní. Díky jeho milému výkladu jsem pochopil, že v Úvalech vinnou révu nepěstuje, ale od osmdesátých let minulého století hrozny nakupuje a vyrábí z nich vína ve svém úvalském sklepě. Vinné hrozny pocházejí především od pěstitelů z jižní Moravy, ale i z Čech a v poslední době i z německého Pfalzu. Pokusy si vypěstovat vlastní hrozny skončily v minulosti nezdarem díky nepřízni počasí, ale hlavně o to postarali nezvaní návštěvníci vinice, kteří pana Pálku připravili prakticky o celou úrodu.
Výroba vín ve Vinném sklepě Úvaly se dnes děje pouze v nerezu, původní dřevěné sudy pan Pálek již nepoužívá. Díky tomu jsou jeho vína s čistým odrůdovým charakterem. Najdete mezi nimi jak bílá, tak červená vína, dohromady celkem dvanáct různých vín. Jednotlivé vzorky jsem přechutnal, domů si pak odnesl cuvée Cabetnet Moravia a Zweigeltrebe. Ovocité víno s cabernetovským základem bylinných tónů bez výrazných tříslovin. V mých poznámkách se o tomto vínu dočítám, celkem pitelné…
Rodan

sobota 25. července 2020

Lindo, dal bych si Gemišt…

Ve třech textech jsme tu v Koštýřovinách spolu s Lindou představovali svět chorvatských vín. Setkalo se to s příznivým ohlasem, možná se po prázdninách zapojíme i do organizace ochutnávky těchto vín pro spolek přátel Chorvatska. Nelze se mi tedy divit, že se budu do té doby snažit z dostupných zdrojů poznat více tu sluncem rozpálenou zem a dostat se blíž k místním vínům vyráběným pro nás někdy z neznámých lokálních odrůd révy vinné. A narazím-li přitom na něco zajímavého, určitě se s vámi o to podělím.
Od Lindy už nějaký čas vím, že se u nich u moře v Dalmácii s oblibou pije vinný střik. Pravda, je to vinný střik, to by nebylo zas tak velké překvapení, ale tak trochu jinak chutná. Navíc mu tam vlastně ani vinný střik nikdo neřekne. Říkají mu tam totiž Gemišt. V severní a kontinentální části Chorvatska jde o hodně oblíbený alkoholický nápoj, který v horkém létě chutná a náramně osvěží.

Co je tedy zvláštní na vínu s vodou? Gemišt je suché bílé víno se sycenou minerálkou, ale na rozdíl od našich vinných střiků je ta minerálka malinko slaná a víno je to jejich lokální, a to ještě ne z ledajakých, ale pouze z vybraných odrůd. A do toho všeho nesmíte zapomenout, aby byl Gemišt náležitě vychlazen, musíte do něho hodit nejlépe několik kostek ledu. Servírování ve sklenicích z mrazáku je přímo ideální.
Kdo z vás je více zcestovalý, určitě již na něco podobného narazil třeba v Německu či Rakousku pod názvem Schorle, nebo na severu Itálie pod názvem Spritz. Ale znovu připomínám ony ingredience, které jsou v Chorvatsku specifické. Mírně slaná minerálka a lokální víno. Co vím, doporučují se do Gemištu použít vína s vyššími kyselinkami například z následujících odrůd Rajnski Rizling, Graševina, Škrlet, Moslavac a Kraljevina.
Jak si udělat ten nejlepší Gemišt? Obvykle se kombinují 3 díly vína s jedním dílem minerálky, ale v některých oblastech to je i jinak. Uvádí se i tzv. polkač, kde to je půl na půl, nebo naopak škropec, u kterého to je v podstatě pouze víno jen drobet rozředěné minerálkou.
Tak to je asi všechno, co jsem mohl napsat na úvod, a rád bych opět předal slovo Lindě, které nám může prozradit něco ze svých zajímavých dojmů přímo z Dalmácie.

Lindo, máš ráda Gemišt? Piješ ho často?
L: Musím přiznat, že jsem se zpočátku zdráhala víno ředit, ale při ochutnávání s minerálkou „Jamnica“, která je slaná, je tento nápoj příjemným osvěžením 😊.
Je podobný rozdíl jako mezi dobrým a špatným vínem, taky mezi dobrým a špatným Gemištem?
L: Zde je možné pouze konstatovat, zda je ošizen 😊. Tedy zda je v něm více minerálky než vína, či zda je málo vychlazen… Osobně mám nejvíce zkušeností s Gemištem z Graševiny.
Jak moc důležité je kombinovat vybrané odrůdy vína s místní jemně slanou minerálkou, jako je třeba Jamnica? Jaké víno si necháváš dávat do Gemištu?
L: Co se týče Gemištu, moc si člověk v restauraci nevybere. Je to jako kdysi u nás v době komunismu, kdy bylo červené nebo bílé 😊. Když už se zeptám, tak je to většinou Graševina, což je náš vlašák…
A co poměr vína a minerálky? Je to pro tebe důležité? Více vína, nebo půl na půl?
L: Většinou se dělá půl na půl, ale jak jsi uvedl 2/3 a 1/3 minerálky je klasika…
Trváte na minerálce, nebo už lidé v Podgoře pijí Bevandu, nebo-li víno s obyčejnou vodou?
L: Většinou si lidé objednávají Gemišt, než-li Bevandu.

Lindo, patrně znáš mé názory, kdy lití vody do vína považuji za znevažování namáhavé práce vinařů… Jak se k tomu staví Chorvati? Třeba tvůj tchán, co sám víno vyrábí?
L: Chorvati nemají takový přístup k ředění vína jako ty nebo já, ale nemohu to samozřejmě bagatelizovat…
Tak dobře, zkusil bych to… Třeba mi to samotnému pomůže zchladit v dusnu a parnu u moře. Jak jsem někde četl, dobrý Gemišt je vždy lepší než špatné šumivé víno.
Rodan

pátek 24. července 2020

S Lindou za slavonskými víny

Při objevování pestrého světa chorvatských vín, s čímž nám pomáhá Linda, ambasadorka Koštýřovin pro vína z této sympatické krajiny, jsem se zmínil, že se vína nepěstují pouze na sluncem prohřátých vinicích podél moře, ale neméně významným územím je i pevninská část Chorvatska. Jeho severovýchodní část zahrnuje vinařské regiony Slavonie a Podunají. To základní, co bychom si o těchto územích měli zapamatovat, je, že to je v rámci Chorvatska království odrůd bílého vína, nad kterými svrchovaně vládne ryzlink vlašský. Až to tu budete někdy projíždět, jistě narazíte na velké plochy pokryté vinicemi této odrůdy, při ochutnávkách se pak setkáte se stále kvalitnějšími víny z vlašáku vyrobených.
Slavonie a Podunají jsou jednou z vinařských oblastí Chorvatské republiky a sahají od měst Virovitica a Daruvar až k řece Dunaji a historickému území Baranja na západě. Hrozny určené na ta nejlepší zdejší vína rostou v lokalitách, jako jsou Venje a Mitrovac u městečka Kutjevo nebo Erdut, Belje, Srijem, Daruvar, Baranja a Ilok. Na slavonských vinicích rostou četné mezinárodní odrůdy oblíbené po celém světe, jako jsou Rulandské šedé a bílé, Ryzlink rýnský, Chardonnay, Tramín červený nebo Sauvignon. Nejznámější zdejší odrůdou však je Ryzlink vlašský, známý spíše pod místním názvem Graševina. Výroba vína z těchto hroznů byla v Slavonii dovedena na takovou úroveň, že jej mnozí považují za místní původní odrůdu. Můžete se setkat s celou škálou z ní vyrobených vín různých stylů pro každou příležitost.
Co se týká pěstování hroznů červených odrůd, vyskytují se zde tradiční odrůdy, jako jsou Frankovka, Kadarka nebo Modrý Portugal, nebo i pro tuto oblast modernější odrůdy, jako jsou například Rulandské modré, Cabernet Sauvignon, Merlot nebo Zweigeltrebe. Vína z uvedených hroznů ve Slavonii a Podunají vyrábějí jak zavedená velká vinařství, tak se objevují i noví menší producenti, kteří svou úrodu přeměňují na zákazníky oceňovaná vína.
Klimatické a půdní podmínky jsou zde nadmíru vhodné, k tomu se přidává spousta slunečního svitu během léta a dobře odvodněné písčité půdy. Většinou zapomínáme, že se tato oblast rozprostírá podél pětačtyřicáté rovnoběžky. Tato magická linie vína prochází nejen Slavonií, ale i italským regionem Piemont, ve Francii pak Rhone Valley a Bordeaux. Hrozny tak zde díky tomu dosahují optimální zralosti, a přitom si zachovají dostatek kyselosti, aby zajistily rovnováhu v chuti hotového vína.

Před nedávnem se mi Linda svěřila, že chutnávali právě jedno víno z této oblasti. Bylo to Rosé Cuvée z vinařství Krauthaker, ročník 2018, ze slavonského Kutjeva. Vinohrady tohoto vinařství leží na jižních svazích Krndije, slavonského pohoří, jehož vrcholy dosahují od dvěstěpadesáti až po sedmsetdevadesát metrů.  Rosé Cuvée je směsí odrůd Cabernet Sauvignon, Merlot, Pinot Noir a Zweigelt, vypěstovaných na Krauthakerových vinicích. Po sklizni jsou vinifikovány v nerezových tancích, aby vytvořily víno lahodné ovocné chuti a vůně.
Barva ochutnávaného vína byla lososově růžová, ve vůni byly znát podmanivé tóny drcených jahod, malinového džemu a jemných květinových tónů. Po prvním doušku Linda narazila na osvěžující kyselost pro horký letní podvečer, ocenila středně plné tělo, bohatou příchuť lesních plodů a bylinně kořenitý závěr. Na vše ostatní se však musím Lindy optat.
Lindo, přes léto žiješ ve střední Dalmácii, dá se předpokládat, že pijete především vína z této oblasti. Jak se díváte na pevninská vína ze Slavonie a Podunají? Je to takový rozdíl, jako u nás mezi víny z Čech a Moravy?
L: Přiznám se, že preferuji právě vína, která jsou podobná těm našim z Moravy…, takže Slavonie je mi bližší než silnější vína z Dalmácie. Víte, že Slavonie byla osídlena na konci 18 století Čechy? Možná díky tomu i výroba vína zde byla Čechy ovlivněna… To však nemohu ani potvrdit, ani vyvrátit. Nikdy jsem se tím nezabývala.
Ochutnávali jste roséčko z velkého známého vinařství. Co vás vedlo k výběru tohoto vína? Barva, odrůdy, jméno vinaře, oblast? Nebo to byl jen výběr takzvaně naslepo a ten vyšel?
L: Co se týče výběru, tak se přiznám, že první byla touha ochutnat růžové a co se týče samotného vína, tak vinařství je v Chorvatsku známé, takže jsem předpokládala, že výsledek bude příjemný 😊

Přece jen, pokud bys si měla vybrat jen jedno z široké nabídky chorvatských vín, byla by to právě tato líbivá růžovka, nebo osvěžující víno z některé místní či známé bílé odrůdy, případně robustní červené víno s pevným tělem, jako je Dingač?
L: Víno červené je v Chorvatsku výtečné a určitě bych jej zvolila například k chobotnici a příjemnému posezení s přáteli večer, může to být Dingač nebo Plavac. Bílé víno je příjemnější přes den a, i když pro vinaře je to něco nepředstavitelného, tak jej určitě zředit „jamnicou“, což je zdejší minerálka, popřípadně vodou… Růžovka, kterou jsme degustovali, je určitě příjemná k obědu na terase. Když teď o tom znovu přemýšlím, vybavuje se mi čím dál víc sametově hebký závěr vína. To mne příjemně překvapilo.
Na závěr se ještě vrátím ke Slavonii. Chutná ti z této oblasti vyhlášená Graševina? Pokud bys ji porovnávala s dobrým moravským vlašákem, které z vín by zvítězilo?
L: Jsem patriot, takže náš vlašák 😊
Děkuji Lindě za odpovědi. Opět nám pomohla nahlédnout do světa chorvatských vín a nalákat nás, abychom při našich návštěvách Chorvatska pozorněji studovali etikety nakupovaných vín.
Rodan

čtvrtek 23. července 2020

O vínech z drnholeckého Nového vinařství

Na stole přede mnou leží vinolok. Skleněná zátka na víno. Hraju si s ní mezi prsty, je elegantní… Mám rád, když něco bezvadně funguje a je to přitom i krásné. Ne, že bych neměl rád celokorkové špunty, s oblibou si k nim po vytažení přivoním. Aroma korku a současně zpravidla dobrého červeného vína je taky kouzelná. Ale přece jen, několikrát mi víno pod korkem skladování nevydrželo. To se pod vinolokem stát nemůže. Je technicky spolehlivý a senzoricky stoprocentně neutrální. A opakuji, pro nás spotřebitele je atraktivní.
Vinolok, se kterým si právě hraju, jsem si přinesl ze včerejší degustace vín Aliance V8 ze Strahovského kláštera. Byla s ním uzavřena jedna z lahví drnholeckého Nového vinařství. Nevím která, ale to mi nevadí. Všechna jejich vína byla parádní.
Kdo z vás ještě vína z Nového vinařství neochutnal, tak je pro vás stručně představím. Svá vína vinařství nabízí v několika řadách. Pokud jste zvyklí nakupovat vína v supermarketech, tak v jednom z největších řetězců jste možná narazili na výrazně barevné lahve se siluetou sedící dívky a označením DCL. Tato vína jsou určena na běžné pití, chutnají vždy typicky odrůdově, jsou svěží a pitelná. O stupeň výše jsou jakostky. Vinařství je označuje názvem Village. Jsou rovněž určena na každodenní pití doma či při setkání s přáteli.
Do skupiny přívlastkových vín pak patří především vína s označením Cépage, jak je na Moravě zvykem, jsou nabízena jako vína odrůdová. Pokud byste chtěli propojit známé vjemy jednotlivých odrůd, a ochutnat něco ve stylu francouzských či italských vín, vinařství nabízí řadu Cuvée vín. Na nejvyšším stupínku kvality vín pak stojí řada Petanque. Tato vína jsou zaměřena na vyjádření terroir, ze kterého hrozny pocházejí.
Na strahovské degustaci jsem měl možnost ochutnat reprezentativní průřez nabídky, jak víno z řady Petanque, několik vín z řady Cépage a jedno víno z řady Village. Asistentka obchodu Tereza z Nového vinařství nás postupně hezky nalákala na jednotlivé ochutnávky vzorků. Mne tam zaujaly především dva. Domluvili jsme se, že mi pro blog k těmto vínům něco napíše. Takže toho využívám a pokládám několik otázek.

Terezo, úvodem bych Vám chtěl poděkovat za připravenou ochutnávku. Byla profesionální, ale současně sympaticky neformální. Moc se mi líbila. V rozpisu vín vidím, že hrozny pro nabízená vína pocházely ze třech obcí a viničních tratí. V Drnholci ze Slunečného vrchu, z Nového Přerova z Langewarte a z Kletnice z trati Bavorsko. Které z těchto tratí si ve vinařství nejvíce vážíte? Většina vín řady Petanque se odkazuje na Slunečný vrch. Je snad tato trať vaší nejprestižnější?
T:Nejprve bych chtěla poděkovat také já Vám, protože jste mi degustaci příjemně zpestřili.
Co se týká tratí. Za naši nejvýznamnější trať považujeme trať Langewarte a to z důvodu jejího terroir. V oblasti Langewarte je dokonale čistá příroda – nevedou tam silnice, jedná se o hraniční pásmo, je zde specifické mikroklima. Kolem Langewarte je placka, nicméně Langewarte je kopec v blízkosti řeky Dyje. Podloží je vápenitý grevel, což je půda, která dokáže zadržet spoustu živin, které réva může čerpat. Je to jedinečné místo.
Slunečný vrch je nejstarší vinice a je pro nás významnou srdeční záležitostí, možná i proto, že kolem ní všichni denně jezdíme – máme ji „za firmou“ a jsme s ní tak všichni v každodenním kontaktu.
Na webu jsem se dočetl, že jste v nedávné době dosázeli několik nových vinic. Předpokládám, že se již první vína ze zde sklizených hroznů vyrábí. Je tam mezi nimi některá trať, kde by nám neměla vína z ní za žádnou cenu uniknout? Na jaké stávající či nové odrůdy z této výsadby se můžeme těšit?
T: Sadili jsme v Klentnici, trať Stará hora, kde jsme mimo jiné vysadili 6ha Pálavy na vápenci. Očekáváme, že budeme vyrábět suchou minerální Pálavu v kategorii VOC Mikulovsko a letos nás čeká panenská sklizeň. Zároveň máme nově vysazenou Rulandu bílou v Klentnici - Nad Svatým Leonardem. Tato trať je tak strmá, že když zaprší, tak se tam tři dny nedostane traktor, takže sklizeň bude stát za to. J Určitě se přijeďte podívat. Rádi Vás po našich vinicích provedeme.
A teď k ochutnávaným vínům. Asi shodneme, že top víno z degustace bylo Veltlínské zelené ve výběru z hroznů, ročník 2017, v řadě Petanque. Můžete nám k němu říci něco více? Patří k nejúspěšnějším vínům z vašeho vinařství? Líbila se mi Vaše odpověď na otázku, proč vína nesou právě název Petanque. Prozradíte to tu?
T: Samozřejmě. J U vinařství máme pétanque hřiště a co si k této honosné hře s těžkými koulemi dát za víno, než víno, které má koule. J
Veltlínské zelené, výběr z hroznů je víno z trati Slunečný vrch. Réva roste na spraších a tím dává vínu nezaměnitelný charakter – ovocnost a kořenitost až pepřovost a díky botrytis cinerea medovou dochuť. Co se týká úspěšnosti, tu neposuzujeme podle soutěží, ale podle toho, zda lidem víno chutná či nechutná. No, podle degustace ve Strahovském klášteře asi bude úspěšné.

Mně, milovníkovi odrůdy Sauvignon, se moc líbil vzorek v pozdním sběru, ročník 2019, v řadě Cépage. Jeho aroma mi asociovalo pocit, jako když si utrhnu list černého rybízu, dám mezi dlaně a rozemnu. Ptám se Vás Terezo, jak dosahujete této krásné aromatiky? Je to příslušným klonem odrůdy nebo způsobem výroby? Bude se vůně a chuť časem měnit, jak bude víno stárnout?
T: Aromatika vzniká již na vinici. Je to díky střídání teplého dne a chladné noci na Langewarte. To podporuje tvorbu aromatických látek. A jak se u nás říká, pak už to stačí jen nepo*rat. V lahvi pak každé víno zraje, tento Sauvignon není výjimkou, můžeme očekávat terciální tóny zrání do kandovaného ovoce.
Děkuji Tereze z Nového vinařství za zajímavé odpovědi. Pokud vás zaujmou, snad se mi podaří po čase domluvit další povídání. O víně, které mi chutná, se vždy rád dovídám něco zajímavého.
Rodan

středa 22. července 2020

Crocus z Villány

V předchozím textu jsme zavítali do Maďarska a s mým slovenským přítelem Marianem jsme si začali povídat o zajímavostech spojených s konzumací vína v této zemi. Dohodli jsme se, že budeme v našem rozhovoru dále pokračovat a řekneme si ještě více o červených vínech z oblasti Villány.
Zajímá vás, proč jsem dal do názvu dnešního textu název krásně kvetoucí trvalky, kterou vídáme v časném jaru na našich zahrádkách? Je to jednoduché. Pokud totiž víno splňuje kritéria stanovená v nařízení o ochraně původu vinařské oblasti Villány, je oprávněno nést ochranou známku Crocus.

Abych hlouběji pronikl do světa maďarských vín a speciálně těch z oblasti Villány, zúčastnil jsem se na loňském mezinárodním veletrhu vína Wine Prague 2019 workshopu maďarských vín. Pod profesionálním vedením známého českého sommeliera Jakuba Přibyla jsme tam byli zasvěceni do zvláštností této slavné vinařské oblasti, čím je pro maďarská vína jedinečná a jak udržuje kvalitu vín, které nesou značku DHC Villány. Na workshopu bylo představeno sedm nejznámějších vinařů a mohli jsme ochutnat vzorky jejich vín. To mne ještě víc podnítilo, abych se o Villány začal zajímat do větší hloubky. Takže se opět ptám…


Mariane, oblast Villány je populární především svými červenými víny. Pijí se tam tedy více červená než bílá vína? A co kvalita? Otevřou si tam pro potěšení dobrou lahev od vyhlášeného vinařství, nebo pijí převážně levnější vína ze sudů místních vinařů?
M: Myslím, že sa pije omnoho viac biele víno. Navyše v súvislosti s pitím vína v Maďarsku treba povedať jednu dôležitú vec a to je pitie vínneho striku. V iných krajinách by to bolo zrejme považované za pančovanie vína, ale Maďari majú striky vo veľkej obľube. Vínnych strikov je niekoľko druhov, podľa pomeru vína a sódy. A práve pri sóde sa trocha pozastavím. Soda je naozaj maďarská špecialita, ktorú vynašiel v Uhorsku istý Štefan Jedlík a do dnešného dňa je vo veľkej obľube. Stále existujú podniky, ktoré menia fľaše sódy, pokiaľ si ju samozrejme nerobíte doma sami. A potom je už na vás, aký druh striku si pripravíte. Maďari ho nazývajú fröccs, čítaj froč. V letných mesiacoch je to navyše veľmi osviežujúci nápoj, ktorý sa robí len z bieleho prípadne ružového vína. Z tých známych druhov vínnych strikov je to Dlhý krok (Hosszúlépés) - 2dcl sódy a 1 dcl vína, potom Krátky krok - 1 dcl vína a 1 dcl sódy, a nakoniec Veľký strik - 2 dcl vína a 1 dcl sódy. Sóda je pripravovaná z kvalitnej pitnej vody, s minerálkou to teda neskúšajte... A o Coca Cole ani nehovorím...
Samozrejme, že na prípravu vínnych strikov nepoužívajú drahé vína, ale myslím si, že v Maďarsku sú na veľmi slušnej úrovni aj vína lacnejších kategóríí. A tieto potom aj bežne pijú tak, že si ich často kupujú v borozó. Nejakú fľašku Villány vytiahnu príležitostne pri nejakej oslave, alebo ponúknu vzácnejšej návšteve.

Pamatuji z Tvého vyprávění, že do Villány stále jezdíš. Jaká vína si tam kupuješ sám pro sebe? Jak ti chutná místní víno?
M: Do oblasti Villány sa pravidelne vraciam, stále tu žije veľa mojich bratrancov a sesterníc. Samozrejme, že si domov beriem nejakú zásobu miestnych vín. Tie chute sa mi menia a aj chcem ochutnať rôzne vína. V poslednej dobe mi zachutili tie z oblasti Szekszárd, je to len kúsok severnejšie od Villány. Vína z tejto oblasti sú v poslednej dobe veľmi populárne, možno trochu lacnejšie ako z Villány. Navyše sú trochu jemnejšie a elegantnejšie. Vína z tejto oblasti majú veľmi dobrú povesť v Maďarsku. Vzácne pre mňa sú tiež vína z oblasti mesta Pécs, ktoré susedí s oblasťou Villány. Je to krásne mesto s veľkým kopcom, ktorý sa volá Mecsek a na jeho južnej strane smerom k mestu sú vinice. Ale k môjmu nákupu samozrejme pridám nejaké flašky z Villány a to od nejakého renomovaného vinára ako sú Bock, Wunderlich, Gere, Gunzer. Čítate dobre, tie mená sú častokrát nemeckého pôvodu a boli to nemeckí prisťahavalci, ktorý rozvinuli pestovanie viniča a výrobu vína vo Villány. Treba však dodať, že vína od týchto výrobcov nie sú lacná záležitosť, takže flaška okolo 15-20 euro nie je nijako výnimočná...
Z úvodního přehledu vyplynulo, že si ve Villány zakládají na odrůdě Cabernet Franc. Proč právě tato odrůda? Jsou vína Villányi Franc natolik výjimečná, že bychom je měli všichni co nejdříve ochutnat?
M: Je to dobre položená otázka, ale odpoveď na ňu mám len z môjho úsudku. Ano, francúzska odroda Cabernet Franc je v oblasti Villány najslávnejšia. Dokonca sa tu každú jeseň organizujú odborné semináre na tému tejto odrody, za účasti odborníkov z Bordeuax ako i Talianska. Isté je, že v oblasti Villány sa začala odroda pestovať začiatkom 20.storočia, ale hromadné nasadenie tejto odrody pozorujeme v 60.tych rokoch minulého storočia. Niekde som čítal, že v tom čase tunajší vinári veľmi predvídavo zachytili módny trend tejto odrody a vo Villány je dotiahli do svojej dokonalosti. Odroda má mene kyseliniek a tanínov ako Cabernet sauvignon, ale spolu s ním vytvára aj vynikajúcu kupáž. Je tu teda veľa dôvodov, aby sme toto víno okoštovali. Vo Villány ju dokonca tak povýšili, že ju tu nazývajú aj Villány Franc.
Pokud bys měl tu příležitost nás všechny pozvat do Villány, na co ze světa maďarských vín z této oblasti bys nás nalákal?
M: Tých možností vo Villány je viacero, ale ja by som doporučil vinárstvo Jozsef Bock. Rodina sa sem prisťahovala v roku 1850 a dnes patrí k miestnej absolútnej špičke. Vlastní tu aj hotel s názvom Bock Ermitage, čo je prevzaté meno zo slávneho cuvée tohto vinára. A potom by som doporučil aj jeho Cabernet Franc, ako sme ho spomínali už vyššie.
Ale keďže nielen vínom je človek živý, pokiaľ budete vo Villány, doporučujem návštevu svetoznámych kúpeľov Harkány, ktoré sa nachádzajú asi 50 km južnejšie od vinárskej oblasti. Liečia sa tu najmä choroby pohybového ústrojenstva. Tradícia kúpeľníctva v Maďarsku je na vysokej úrovni a ani túto návštevu určite neoľutujete.
A na záver jedna rada. Pokiaľ by ste chceli miestnym doniesť nejaký darček, víno určite nenoste, bolo by to nosenie dreva do lesa. Mám lepší typ, fľašku becherovky. Maďari ju dobre poznajú a veľmi radi ju pijú...
Děkuji za zajímavé odpovědi. Jsem rád, že se s námi Marian podělil o své zkušenosti, rád s ním budu v našich rozhovorech na téma maďarských či slovenských vín pokračovat.
Rodan