Čekaly nás pravidelné otevřené sklepy v Novém Poddvorově a my jako naschvál neměli v tom daném roce včas zarezervované ubytování v nedalekých Čejkovicích. Začali jsme se obracet na spřátelené vinaře, zda by o něčem nevěděli… Podařilo se. Jeden z malých vinařů, se kterým jsme se ani do té doby nikdy nepotkali, právě dostavěl svůj penzion a v daný termín ho měl volný.
Právě tak jsem se seznámil s Jaroslavem Pavkou. S vinařem, který má shodný osud, jako řada mu podobných malých vinařů na Moravě. Po rodičích převzali vinohrad a pokračují ve vinaření v zásadě až po práci ve svém volném čase. Sám vím, jaká je to řehole sedět na více židlích současně, proto pana Jaroslava obdivuji, když se mu víno povede a nám udělá radost.
Navštívil jsem již mnoho sklepů malých vinařů, zajímá mě vždy u nich, na jaká vína jsou hrdí, co je jejich takzvaná vlajková loď. Není vždy lehké si každoročně udržet svou kvalitu, někdy je to lepší, jindy se snad všechno proti vám spikne. Přesto vím, že vinař udělá všechno proto, aby se za své víno nemusel stydět.
Takovou vlajkovou lodí je pro pana Jaroslava odrůda Golubok. Zaujala mě, však už jsem tu také o ní v jednom textu psal. Z vyprávění jsem se dozvěděl, jak složitě se hledala cesta, jak Golubka zkrotit, aby jeho hrozny dávaly překvapivě dobrá vína. U Pavků ji našli, přistupují k této barvířce jako k bílému vínu, jen hrozny rychle vylisují, obejdou se bez macerace na slupkách. I tak jsem za těch pár let zaznamenal, že někdy je víno pohádkově ovocné s kousky čokolády, jindy trochu trpké, nepřístupné a s vyšší kyselinkou. Letos jsem díky pandemii neměl šanci vína pana Jaroslava přechutnat, tak mě napadlo, abych se na to v krátkém rozhovoru zeptal.
R: Jaroslave, tak jak se Vám letos Golubok urodil? Je asi předčasné ochutnávat letošní víno, nebo ho už máte na lahvích? Jaké bude toto neobvyklé víno z letošního ročníku? Povedlo se?
J: Golubok z celkem komplikovaného vinařského roku 2020 samozřejmě ještě leží v dubových sudech a zraje. Myslím, že jsem se s ním i letos popasoval celkem dobře a už i v tomto ,,surovém,, stavu vypadá velmi zajímavě. Tóny černého rybízu, které ho charakterizují, se již začínají projevovat. Předpokládám, že první ze tří 225 litrových sudů půjde do lahví v březnu. Abych ho udržel co nejdelší dobu v sudu tak lahvuji postupně a většinou poslední soudek dělám těsně před vinobraním.
R: Vozím si od Vás více bílých vín, červená jsou ve Vašem sortimentu v menšině. Přesto právě ta řadím mezi nejosobitější. Přiznám se, že například odrůdě André jsem se vyhýbal do chvíle, než jsem z ní ochutnal víno vyrobené od Vás. Jak jste se k pěstování André dostal a jaké úspěchy s touto odrůdou sklízíte?
J: Odrůdu André máme ve své vinici, která byla vysazena v roce 1991. Je to odrůda, která potřebuje na to, aby dala dobré víno, hodně sluníčka, redukovanou sklizeň a hrozny z této vinice jdou na mlýnek jako poslední. Hlavně si musí poležet v sudu, na co kladu velký důraz. Člověk na Andréčko musí být trpělivý a dát jí čas. Takže minimálně rok a více v sudu. Pak dá krásně ovocné víno s tóny přezrálých višní. Ve většině vinařství už ji nenajdete, ale lidé o ni mají zájem a prodává se velmi dobře.
R: Do třetice se ještě zastavím u Vašeho Merlotu. Někdo by možná namítnul, že mu chybí mohutnost těla, na což je zvyklý od vinařů na jihu Evropy, že je to jen takové lehké svádivé červené… Ale v tom je právě ono kouzlo. Dokáže udělat radost, příjemně se u lahvinky sedí a povídá. Ač nejsou hrozny této odrůdy z Vaší vinice, budu držet palce, aby se dařilo tato dobrá vína produkovat i nadále. Jaký je Merlot ročníku 2020, školíte ho v barikových sudech?
J: Hodnotit Merlot 2020 je ještě velmi brzy. Je to odrůda, která dlouhodobé ležení v sudu potřebuje a rok je minimum. Takže momentálně leží ve starších 225 litrových sudech na jemných kalech a zatím bez přidané síry. Po odbourání kyseliny jablečné, což je u všech našich červených vín samozřejmost, byla celková kyselina 5,5 g/l. A to je na letošní rok velmi slušné. Díky ležení v sudu kyselina ještě spadne. Po prvním stočení z jemných kalů, asi koncem ledna nebo v únoru dám část produkce do dvou barikových sudů.
R: Zatím pálím otázky na vína, která u Vás obdivuji, ale ani jsem se nezeptal, jaká Vaše vína řadíte mezi své favority Vy? Které z nich Vám osobně chutná nejvíce?
J: Já si dám víno podle aktuální nálady a chutě. Většinou suché nebo polosuché, ale hodně často sáhnu po Neuburském. Pro mě je to odrůda velmi nedoceněná. Víno s neutrální aromatikou, mohutným tělem a je ho, jak mi říkáme, ,,plná huba,,. Pokud ho necháte ležet na sudu a pak i nějakou dobu v lahvi, tak je jedinečný. Bohužel ,,najburk,, už v nabídkách vinařství moc nenajdete a myslím si, že je to velká škoda. Za mě, do našich vinic historicky patří.
R: Kdybyste si chtěl udělat co možná největší radost vínem odkudkoliv ze světa, jaké byste si vybral? Máte pro nás nějaký tajný tip na dobré víno, o které bychom se měli zajímat?
J: Je to těžké, nejsem zrovna znalec zahraničních vín a popravdě je ani nijak nevyhledávám, protože jako mladý začínající vinař jsem nepil ještě spoustu skvělých vín z moravských tratí. Jsem spíše patriot a myslím si naše moravská vína jsou taky světová. Takové vlašáky z viničních tratí pod Pálavou, třeba z Perné, z viniční trati Purmice, po těch rád šáhnu.
Děkuji za rozhovor a zajímavé postřehy. Šťastný nový rok na vinicích, ve sklepě vinařství i pro Vaši rodinu...
Rodan