Italská červená z francouzských odrůd

Při návštěvě u moravského vinaře nikoho ani nepřekvapí, když před vámi vytahuje jednu lahev za druhou, pokaždé jinou odrůdu, a dává ochutnat. Čím pestřejší nabídka, tím větší komerční úspěch. Vůbec ani nevadí, když jsou mezi víny odrůdy pro místní kraj netypické, rádi je otestujeme. Nějak mi to však nepasuje v situaci, když se degustace týká konkrétního vinařského regionu z některé evropské země vyhlášené produkcí dobrých vín. Mám ho totiž zaškatulkovaný pro konkrétní odrůdy a jsem celý nejistý, když je nedostanu do sklenky, naopak mi je naléváno víno pro danou oblast nezvyklé. Pokusil jsem se toto dogma prolomit a vyrazil jsem na ochutnávku italských vín vyrobených z jiných než místních odrůd. Moc dobrá byla, to teda jo, jen snad… Raději se nechávám překvapovat víny, které mi do Toskánka, Lazia či Marche pasují tak nějak líp.

Po welcome drinku v podobě povedeného bílého sektu v kategorii brut z Lombardie nás čekalo devět vzorků červených vín z různých částí Itálie. Spojovacím článkem bylo, že žádné z nich nebylo vyrobeno z místních odrůd.  A když přece jen se nějaká tu a tam objevila, tak nikdy nebyla dominantní, spíše jako doplněk do povedeného cuvée. Buď ve vínech převládal Merlot, nebo Cabernet Sauvignon, případně byl jejich podíl vyrovnaný čili šlo vždy o variantu vína z Bordeaux.

Pořádající společnost Vinodoc sáhla do svého archivu a nabídla nám řadu povedených kousků, některé lahve ze starších ročníků byly i u nich jedny z posledních… Vůbec to však nevadilo, vína byla všechna v mimořádné kondici, Mikuláš Duda je nechal dostatečně prodýchat, takže se krásně pila. Žádné z nich tak neprohrálo už na startovací čáře, ale záleželo jen a jen na preferencích každého účastníka degustace. Jak má nastaveny chuťové pohárky, jaká vína má v oblibě, v jakém stavu na ochutnávku dorazil, jaké jsou jeho osobní volby.

Já byl tentokrát naladěn na Merloty. Hvězdičky u mne dostala právě vína, ve kterých tato odrůda převládala, či byla v podstatě stoprocentní. Zmíním se tedy o dvou vínech, na která bych nechtěl zapomenout. Naprostým vítězem večera byl u mne Merlot z oblasti Lago di Garda, které nabízí vinařství Olivini pod názvem „Notte a San Martino“ (noc v San Martinu). To ochutnávané víno bylo z ročníku 2013. 

Pro výrobu tohoto vína byly hrozny sbírány ručně do dřevěných beden, ty se pak nechaly stát na podlaze a došlo k jejich sušení. Následně probíhala prodloužená macerace, fermentace s použitím vybraných kvasinek a následná jablečno-mléčná fermentace. Poté se nechalo víno školit dvacet čtyři měsíců v barikových sudech z francouzského dubu, díky čemuž vzniklo výsledné víno s dlouhou životností a svébytnou identitou. Ve skleničce mne zaujala hluboká rubínově červená barva, krásné aroma s tóny zralého ovoce, kávy a čokolády. V chuti mělo úžasnou strukturu, sametovost a eleganci. Na takto povedené víno se narazí jen párkrát za život…

Překvapením pro mne byla dvě ochutnaná vína z Jižního Tyrolska, z vinařství Manincor. Na rozdíl od předchozího Merlotu byla obě vína v kupážích i s méně obvyklými odrůdami, přestože byl u nich Merlot tím, co udávalo vínu tělo. Chutnala mi obě, mám-li na jedno z nich ukázat, tak volím „Cassiano“, v ročníku 2018. Zde byl Merlot zastoupen přes čtyřicet procent, dále v něm byl podstatný ještě Cabernet Franc, ostatní odrůdy jako Syrah, Petit Verdot, Cabernet Sauvignon a překvapivě i Tempranillo pak již minimálně. 

U hroznů probíhala spontánní fermentace se slupkami v dubových kádích s otevřeným povrchem po dobu třech týdnů, aby se získalo maximum zralých taninů. Víno pak zrálo osmnáct měsíců v barikových sudech, z nichž jedna třetina byla nová. Ve sklence mělo víno jasnou, intenzivně třešňově červenou barvu, po zralých třešních i vonělo, spolu s lékořicí a bylinami, v chuti bylo harmonické se sladkými tříslovinami v závěru. Možná právě tou svou elegancí mne získalo…

Pokud se nezmiňuji o dalších vínech, vůbec to neznamená, že byla špatná. Jen jsem chtěl vzdát hold těm, která mne okouzlila. S přihlédnutím k cenovým relacím se však ani tato vína nestanou běžnými v mých skleničkách. Jako vína pro zvláštní příležitost to být mohou a určitě na ně při nějaké vhodné příležitosti dojde.

Rodan

Fajnová moravská šardonka

V předvečer Dne české státnosti jsem si udělal radost. Z mého archivu jsem vytáhl jedno z vín, co jsem si přivezl z letošních poddvorovských otevřených sklepů. Jezdíme tam s rodinou a přáteli pravidelně a už jsem tu o této akci napsal několik textů (třeba tady). Mohl jsem si koneckonců vybrat cokoliv, určitě by mi všechna vína udělala radost. Každý z místních vinařů má sice odlišný rukopis, žádný z nich mne však ještě nikdy v minulosti nezklamal. Rád si z jejich vín vybírám v Poddvorově ta nejlepší, co mi zaručeně budou chutnat, nakupuji a odvážím sebou do Prahy.

Nyní padla volba na Chardonnay, suché víno z ročníku 2019. Víno vyrobilo čejkovické vinařství Vitisberg z vlastních hroznů vypěstovaných na trati Odměry. Můžete mít k pěstování burgundských odrůd na Moravě výhrady, ale jsem přesvědčen, že když se povede rok, tak jak bílá, tak červená vína z těchto odrůd jsou hodně povedená a stojí za to je ochutnat. Koštované víno mělo nazlátlou barvu, příjemně podmanivou vůni, spíše po tropickém ovoci, či zralé hrušce s máslovými tóny, plnou kořenitě ovocnou chuť s dlouhým závěrem. Předpokládám, že nějaký čas leželo na jemných kvasničných kalech, které mu dávalo nádhernou pitelnost. Takové typické víno, které ochutnáte a nemůžete přestat, dokud je co dolévat, poté se díváte do vinotéky, zda by tam nebyla ještě jedna lahvinka, když už, tak ať to stojí za to…

Za vinařstvím Vitisberg stojí Ondra Konečný, kterého spolu s jeho partnerkou Bárou potkávám při ochutnávání jejich vín už od roku 2012. Původně je nabízeli jako Konečný Winery, ale přece jen konkurence Konečných je v Čejkovicích velká. Takže budu fandit jejich počínání i pod novým názvem vinařství. Vinařství nabízí pouze lahvová vína s produkcí do 10000 lahví ročně, a to výhradně z vlastních hroznů s celkovou rozlohou vlastních vinic 1,2 ha. Jejich bílá vína si drží svůj ovocný projev respektující typické odrůdové vlastnosti. Pro zrání červených vín využívají barikových sudů, díky tomu mají vína plné tělo s kulatějšími taniny. Vinařství Vitisberg vyrábí pouze malé partie vín, která jsou zatřiďovaná jako zemská, přestože hrozny dosahovaly ve své zralosti přívlastkových kategorií. 

Ondra má vystudováno vinařství na Mendelově univerzitě, evidentně vínu rozumí, o čemž svědčí i úspěchy na mnoha tuzemských i zahraničních soutěžích. A že svou práci dělá dobře, potvrzuje i ve svém zaměstnání, kdy působí jako enolog ve vinařství Spielberg, o čemž jsem tu rovněž již psal (tady). Ale nazpět k Vitisbergu… Ačkoliv má vinařství prezentační sklep v Novém Poddvorově, hospodaří na tratích v katastru obce Čejkovice, kde svá vína rovněž vyrábí. Pokud byste tedy hledali, odkud hrozny pocházejí, tak byste museli vyrazit na čejkovické tratě Niva hrbatá, Odměry, Díly u včelína, Noviny a Roviny. Zdejší tratě jsou převážně s jižní orientací, složení půdy je jílovito-vápenaté se spraší.

Za ta léta, co Ondru s Bárou na otevřených sklepech potkávám, jsem zaznamenal výrazný krok od vín, která sice chutnají, ale dlouho si je nepamatujete, k vínům, co vás okouzlí hned při koštu a pak vám dělají radost, kdykoliv si je doma otevřete. A to Chardonnay z ročníku 2019 se povedlo náramně. Už teď se těším na další setkání s jejich víny nového ročníku na příštích otevřených sklepech.

Rodan

Vivino

Pokud mne náhodou někdo z vás potká v obchoďáku u regálu s víny, určitě se pozastaví nad tím, že si mobilem fotím etikety nabízených lahví. Budu tam jistě za podivína… Mohu vás však uklidnit, nejsem zas tak bláhový, abych si cíleně dělal dokumentaci všech ve světě vyprodukovaných vín. Stačí, že si zpracovávám poznámky k vínům, která mne z různých důvodů zaujala. Takže u regálů nefotím vína pro mou potěchu, pouze využívám jednu chytrou aplikaci pro ty, co se o vína zajímají. Takovou, co kolem sebe shromažďuje milovníky vína, kteří hodnotí ochutnávaná vína, bodují je a zaznamenávají si, co je na nich zajímavého. V podstatě si píší své deníčky, co kdy vypili. Kromě toho však pomáhají ostatním, aby si na základě jejich doporučení mohli při výběru vín zvolit ta nejlepší. Takže i já si vybrané víno prověřím nejprve na Vivinu, abych nesáhnul vedle a zbytečně si nezkazil večer…

Nejsem asi optimálním uživatelem zmíněné aplikace. Zpočátku jsem si tam poctivě ochutnávaná vína zapisoval, pak mě však komunikace v angličtině začala zdržovat, přece jen popsat, proč mi víno chutnalo, nebo co mi na něm vadilo, nepatří k mé běžné slovní zásobě. Takže to trochu šidím, většinou používám aplikaci při výběru vína. Pokud mi pak víno chutná, dám tomu čtyři nebo pět hvězdiček, abych ocenil práci vinařů. Pokud mi víno nechutná, raději to nechám být, vážím si totiž i té práce, která se třeba do mých preferencí netrefí.

Rád si teď několik týdnů sedám v sobotní podvečer k televiznímu dokumentu „Milovníci vína“. Poslední díl byl věnován převážně Toskánsku a místnímu Chianti z odrůdy Sangiovese… Záběry historického městečka Montepulciano, zvlněné toskánské krajiny, kudy se vinou silničky s alejemi stromů podél nich, a především krásně upravené vinice, tak tomu jsem na obrazovce dokonale podlehl. Nedivte se, už plánuji, kamže to příští rok v létě s rodinou vyrazíme. A myslím, že Toskánsko bude dobrá volba. Naslouchal jsem poutavým rozhovorům s vinaři o Chianti Classico s černým kohoutem na etiketě nebo o Nobile di Moltepulciano z těch nejlepších viničních poloh. Okamžitě jsem začal probírat můj vinný archiv, zda tam náhodou nějaké zasunuté Sangiovese neobjevím…

Ke kýženému výsledku mi pomohl víkendový nákup v Lidlu. Nabídka jejich vín tam je jistě specifická, na jednu stranu lahve, jak s despektem říkám pro socky, v ceně kolem padesáti korun, na druhou stranu vína z výběru sommeliéra, na začátku v řádu stokorun, poté v akci za super peníze… Zatímco Dana s Týnou plnily vozík, já se zastavil u regálu s víny. Vybíral jsem si pohledem, které z nich by mi udělalo radost, a když jsem jich pár vytipoval, vytáhl jsem mobil a spustil Vivino. Obvykle to u mne vyhrávají vína, u nichž se hodnocení blíží čtyřem hvězdičkám, tady to bohužel nebyla žádná sláva. Spíš se to motalo lehce nad trojkou. Když tu najednou… Postavil jsem si před sebe etiketu Chianti Riserva DOCG 2015, Corte alle Mura. Hodnocení sice průměrně na úrovni 3,5, ale převážně obdivné poznámky… Jedno z nejlepších vín v Lidlu, extra víno, které musíte vyzkoušet, tomuto vínu se nedá odolat. Takže to vše do sebe zapadlo a bylo rozhodnuto, lahev Chianti směřovala do vozíku.

Jak to vidím já? Této koupě nelituji, víno sice nedosahovalo úrovně víše zmíněných prestižních vín z Toskánska, ale pilo se velmi příjemně. Barva byla višňově červená, po zakroužení vína ve sklence víno předvedlo velmi slušnou viskozitu. Ve vůni byly zprvu znát kořenité tóny po exotickém koření, drobet tabáku, ale i vanilky. Posléze převládly tóny kompotovaného ovoce, či spíše až podmanivé marmelády.  Co mne bavilo nejvíc, tak to byla plná chuť s potřebnými třísly v závěru. 

Napadá mne, že už jsme v podstatě spolu zasíťovaní. Naše texty čte denně pravidelně deset až dvacet čtenářů, které víno baví. Mé i Jardovy preference v podstatě znáte, my o těch vašich nevíme vůbec nic. Co kdybychom se na Vivinu propojili? Sdíleli bychom tam ve skupině své zážitky s víny a vzájemně se tak inspirovali, co stojí za to okoštovat. Pokud do toho půjdete vy, tak já se rovněž pochlapím a začnu opět psát svůj vinný deníček poctivě, abych vás o žádné ochutnané víno neošidil. 

Rodan

Vlašák z Goldhameru

Je mi jasné, že se pouštím na tenký led. Ale proč ne, zjednodušeně se dá říci, že mé texty slouží rovněž k tomu, abych si dělal v mých názorech na víno jasno. A pokud se někdy později ukáže, že jsem se ve svých názorech posunul, přiznám to a rád se s vámi o nový pohled podělím. Proč tak rozevlátý začátek? Chci totiž psát ještě o jednom z dalších vín, které mne na vinobraní třetí pražské části zaujalo. U stánku Magnum wines jsme s Jardou dostali ochutnat dvě vína z vinařství Zdeňka Peřiny z Perné. A právě jedno z nich, konkrétně Ryzlink vlašský Goldhamer II, pozdní sběr z ročníku 2019, mne okouzlilo.

Když se řekne Perná, každému fandovi do vína naskočí pojmy Pálava a Mikulovsko. Nad obcí se nacházejí legendární viniční tratě, na kterých se daří především vlašským ryzlinkům. Pochopitelně se zde rodí hrozny i pro další skvělá vína jiných odrůd, před nedávnem jsem tu například psal o trati Věstonsko, odkud pocházel výborný terroirový veltlín z vinařství Volařík (tady). Dá se říci, že pokud je Morava něčím výjimečná, tak především expozicí, půdou a sklonem nejlepších pálavských tratí jako jsou Železná, Goldhamer, Kotelná, Purmice nebo Levá klentnická.  

Vyhledávač mi napověděl, že minimálně šest známějších vinařství nabízí z této tratě své vlašáky. A to si nejsem jistý, zda je to úplný výčet, či zda odtud nezískávají hrozny i další drobní vinaři. Rozhodl jsem se porovnat tři nejznámější, na jejichž Ryzlinky vlašské jsem už při svém objevování vín narazil. Jen se musím přiznat, že to nebylo při srovnávací degustaci, ale ochutnával jsem je v čase postupně při různých příležitostech. 

Nejčastěji dostávám do sklenky vlašák z Mikrosvínu patřící pod Zámecké vinařství Bzenec. Mezi jejich víny je tato odrůda jejich vlajkovou lodí, a to v jakékoliv řadě, ať už Traditional line, Flower line či VOC. Procházím-li své poznámky, vždy jsem si těchto vín cenil, dostávala ode mne nejvyšší možná hodnocení. Lehce květnatá vůně, jemná minerální slanost, kořenitost, patrné tóny letního ovoce, příjemná kyselinka, dlouhá dochuť s nádechem vlašských ořechů v medu. 

Na druhý vlašák z Goldhameru jsem narazil v nabídce vinařství Tanzberg přes společnost Kupmeto. Znal jsem od nich spíše Ryzlink vlašský z viniční trati Železná, který jsem ochutnával třeba na nedávné degustaci vinařství na Groebovce (tady). Přiznám se, že mne ve srovnání s jejich červenými víny tehdy moc nezaujal. Vlašák z Goldhameru jsem pil v pozdním sběru z ročníku 2017. Oproti předchozímu hodnocení mi z vína lezla vyšší kyselinka, mohl bych uvést chuť rybízu, grepu a rebarbory. Rozhodně bylo toto víno opět velmi minerální, což se projevovalo mírnou slaností.

Jak si ve srovnání s předchozími dvěma víny stál vlašák od Zdeňka Peřiny? Měl spíše blíž k Mikrosvínu. Přes výraznou kyselinku celkově vyzněl jak mohutné plné harmonické víno s ovocnými tóny, ale současně i s kořenitostí, při dochuti medové pohlazení i slaná mineralita. Určitě se nejednalo o lehké a svěží moravské bílé víno, ale mně právě podobná, kdy se s doušky mohu v ústech pomazlit, vyhovují.

Proč jsem se bál srovnávání třech špičkových vinařství? Mám toho od nich velmi málo napito. Setkávám se s jejich víny spíše výjimečně, těžko se pak porovnává, které z nich dokáže z hroznů stejné odrůdy a na tom samém terroir vyrobit víno, které mne nejvíce zaujme. Právě proto jsem se o takovou malou reminiscenci pokusil, abych si to uvědomil, byť jsem jednoznačného vítěze neurčil. Ale jak jsem slíbil, zaujme-li mne někdy v budoucnu některý z goldhamerských vlašáků více, rád se s vámi o tuto skutečnost podělím.

Rodan

Dělá víno z lidí chuďase či boháče?

Titulek by měl přitáhnout pozornost, ale někdy přesně nevystihne myšlenku. Možná by bylo přesnější, kdybych to napsal jinak. Vytahuje víno lidem z kapes peníze, nebo jim je tam dává? Jasně, že z toho ani teď většina nebude právě moudrá, ale mně se takovéto podobné myšlenky honí hlavou od té doby, co jsem poskytnul rozhovor týdeníku Ekonom na téma „Auditor na vlastním vinohradu“. Ani tak moc se z rozhovoru do finálního textu nakonec nedostalo, ale mě to přimělo o spoustě věcí popřemýšlet, udělat si přitom v hlavě trochu více pořádek.

Jedním z probíraných témat bylo porovnání vín z české a moravské produkce vůči zahraniční konkurenci. V tomto jsem rozhodně lokální patriot. Myslím si, že naši vinaři se nemusí vůbec za nic stydět, byť je nutno si přiznat, že jejich vína jsou drobet jiná než ta z vyhlášených světových vinařských regionů. Mně to však nevadí, neboť každý z nás je zvyklý na nějaký způsob výroby vína, na místní odrůdy, ve víně pak na kyselinky či zbytkové cukry, pochopitelně i na vyzrálost pramenící ze sluníčka a viničních tratí na příslušných rovnoběžkách. Tyto faktory se těžko porovnávají zahraničními hodnotiteli, ale zas tak špatná vína u nás nemáme. Řada zejména moravských vinařů se již na různých přehlídkách vín přesvědčila, že se se svými víny dokáží prosadit.

Co by mohli čeští a moravští vinaři ještě vylepšit, aby svou produkci vín lépe prodávali? Asi mnohé překvapím, myslím si, že špičkoví vinaři u nás už mají podobný přístup k výrobě vína jako vinaři zahraniční. Když si například koupím od svých oblíbených vinařů víno pro slavnostní příležitost, jsem s ním zpravidla velmi spokojen. Co mi však vadí, odnášíme to tehdy, když se poohlížíme po vínech pro každodenní sklenku… Z mých návštěv především do německého pohraničí zjišťuji, jaký je propastný rozdíl mezi víny v relaci čtyř až pěti euro u nich a u nás. Říkám jim zpravidla supermarketová vína, nezlobte se, u nich mám pocit, že si čeští producenti a obchodníci myslí, že jim u zákazníků všechno projde. 

V určitých kruzích se za slabinu tuzemského vinařství označuje marketing. Já se svými zkušenostmi v oblasti managementu u podnikatelských subjektů na to nemám takto zjednodušený názor. Ani na otázku, zda by se česká a moravská vinařství měla více či jinak propagovat, není vůbec lehká odpověď. Kdykoliv jsem já využíval pro své projekty přední marketingové agentury, poznal jsem, co je za tím práce, která se musí zaplatit. A výsledky? Nebyly vždy jednoznačné. Určitě to však neodmítám a v tomto ohledu fandím podobným aktivitám jako jsou například kampaně ke svatomartinským vínům nebo propagace apelací VOC. Problém také spočívá v tom, že se jedná o alkohol. Byť má víno ráda spousta lidí, kteří se o něj zajímají, nemůže být marketing čistě prvoplánový. Nemůžete vyhlašovat, pijte více, budete mít šťastnější a veselejší život… Jde se na to přes historii, vinařskou turistiku, moravské rodinné stříbro a podobně.

Když už mám hodnotit marketing, myslím že ho mají mnohem lépe propracovaný obchodníci, zejména ti, co využívají e-shopy. A koneckonců se pak na případném úspěchu nakonec podílejí i vinaři. Ale ani to není bez omezení. Svou roli tu rozhodně hraje náš finanční rozpočet čili jaké zdroje jsme schopni a ochotni do vína dávat. Stále jen obdivně sleduji, jak si v zahraničí místní sednou na zahrádku restaurace na skleničku vína za cenu, za kterou bych tu měl celou krabici vín. To není nic o cenové politice, ale o platech a spotřebním koši. V tomto ohledu to vinný marketing ještě dlouho nebude mít právě lehké.

Takže fakt, že z nás víno umí vytáhnout peníze, jsem už probral. Ale co druhá strana mince? Dokážeme na víně i zbohatnout? Málokdo si nepovšiml, že je víno používáno rovněž za investiční nástroj. Jak se k tomu stavíte? Dokážete si představit, že byste do vína investovali? Ve svém životě jsem se několikrát poohlížel, kam bych měl uložit část mých příjmů pro případ, že je budu potřebovat použít později. Spořící účty, kapitálové produkty, cenné kovy, nemovitosti… Myšlenka využít k tomu víno od prestižních vinařů mne skutečně nenapadla. 

Je to jedna z věcí, ke které jsem dosud nedospěl. V čem to spočívá?  Pochopitelně to napadne každého, jde o princip levně nakoupit a dráž prodat v dlouhodobém horizontu. U vína to je nutné dělat s rozmyslem. Ta vína, co máte vypít do jednoho či dvou let, pro investování rozhodně vhodná nebudou. Podle mého je to založeno minimálně na čtyřech základních předpokladech. Za prvé byste měli mít přístup k investičnímu vínu, což je však velmi omezené. Z českých a moravských vín mne momentálně nic nenapadá. Za druhé musíte mít zajištěnu kvalitní archivaci, pokud chcete za čas prodat svou investici, vína musí být minimálně stejně dobrá, ne-li budou ještě lepší. Za třetí se doporučuje investovat do vína minimálně sto tisíc korun, nejedná se tedy o hru s volnými prostředky, co vám zbydou z měsíční výplaty. A nakonec za čtvrté to musíte umět ve správný čas prodat, aby vám to přineslo zisk. Nevím jak vy, ale má zkušenost s mým vlastním archivem je tristní. Řadu letitých vín z mých domácích zásob otevírám až po konci jejich života. Jen si pak zklamaně říkám, že to mohla být dobrá vína…

Tak to bylo něco málo z toho, o čem jsme si s novináři povídali, ale do časopisu se to nakonec nedostalo. Taky proč… Kdo by chtěl číst o tom, že má do vína vrážet více a více peněz. kdo by chtěl číst o tom, že má navštěvovat aukce v regionech Bordeaux či Burgundy, nakupovat přes makléře ta správná investiční vína, nechat si je za úhradu archivovat ve vhodných podmínkách hlubokých sklepů a pak pro ně ještě shánět kupce. A jako ekonom jen připomínám, nezapomeňte na případné daně😉…

Rodan

Kabinetní Riesling od Manzů, další ze špičkových vín

Co se bílých vín týká, jedeme nyní s Jardou bezesporu na vlně Ryzlinku rýnského z německých vinařských regionů… Mají jich tam koneckonců třináct, v nich pak stovky vinařství, takže to jen tak neskončí. Pokud však chceme v rámci našeho objevování ochutnat alespoň ty nejcharakterističtější rýňáky, tak lze původ vín zredukovat na tři oblasti. Moselle, Rheinhessen a Pfalz… Včera tu Jarda popsal degustaci Rieslingu z falckého Weingut Pflüger (tady). Je tedy na mně, abych se zmínil ještě o vzorcích ze zbývajících dvou regionů.

V případě rýňáku od Mosely se vrátím opět na vinobraní třetí pražské městské části. Při mém bloudění po Žižkově jsem se dostal na Kostnické náměstí, kde byla dislokována další část stánků s nabízenými víny. Nemohl jsem tam pochopitelně minout nabízená vína z Weingut Dr. Leimbrock. Rodinné vinařství, které již od roku 2013 vede dcera Ulrike, sídlí v Mülheimu na řece Mosele. Odrůdu Riesling pěstují na 92% svých vinic, především na strmých stráních nad řekou v oblasti jejího středního toku. Vinařství toto území nazývá okrouhlíkem, což je v podstatě ostrovní pahorek, který vznikl působením meandrující řeky. Fotografie jejich vinic jsem koneckonců mohl obdivovat na vystaveném propagačním banneru.

Ochutnal jsem z nabízených vín tohoto vinařství Riesling 2017 trocken. Na mne byl výrazně svěží, až bych řekl, že kyselinka mi nabourávala harmonii vína, kterou mám u rýňáků rád. Minerální tóny v plné dochuti již svou slaností přiznávaly mineralitu odrůdy, současně mělo svůj vliv patrně i podloží z šedých devonských břidlic. Dokážu si toto víno představit jako doplněk letních jídel v některé z přímořských restaurací s rybami na grilu, na podvečerní popíjení bych si ho však nevybral.

Zcela odlišný zážitek mi poskytl včerejší Riesling z Wiengut Manz. Tentokrát jde o vinařství působící ve Weinolsheimu, malém městečku v kopcovité oblasti Rheinhessen. Jde opět o rodinné vinařství, patřící již osmé generaci Manzů, jeho tvářemi jsou nyní syn Eric spolu se svým otcem Erichem. Hrozny pěstují na celkem 25 hektarech vinic, přičemž jejich nejprestižnějšími odrůdami jsou Ryzlink rýnský, Sylvánské zelené a Pinot Noir. Nabídka vín je však podstatně širší.

Výhodou rodinného vinařství s dlouhou historií jsou vinice různého stáří, přičemž ty nejstarší keře dávají opravdu charakteristická vína, byť s nízkými výnosy. Při fermentaci bílého vína macerují rozemleté hrozny a dále pak využívají metodu sur lie, kdy nechávají delší dobu vína ležet na kvasničných kalech současně při pravidelném míchání. Některá bílá vína nechávají zrát i ve dřevě. Červená vína procházejí školením v dubových sudech, ať v těch velkých či malých barikových.

Včera jsem otevřel jeden z jejich základních rýňáků, a sice Riesling Kabinett 2018 trocken. Věděl jsem, že to bude povedené víno, měl jsem možnost ochutnat vzorek již u prodejce K2t, ale přece jen mi nějakou chvíli leželo v domácím archivu a čekalo na svůj večer. Ten právě nastal a já se na víno moc těšil. Nezklamalo. Víno pod šroubovacím uzávěrem se okamžitě rozvonělo po pokoji, při nalévání do sklenek vynikla jeho zlatavá barva.

Není snadné popisovat bohatou vůni a chuť vína, když toho máte najednou plný nos a ústa, každý si v tom najde to své… Určitě bych se osobně hlásil k meruňkovo broskvovým tónům, současně však medovinka, citrusy, a hlavně mineralita přecházející v plném závěru do petroleje. Co víc si milovník Ryzlinku rýnského může přát…

Pokud mne okouzlil jeden ze základních rýňáků z vinařství Manz, není divu, že bych toužil ochutnat ještě další. Při pohledu do vinného lístku je jich v aktuální nabídce hned třináct. Pokud se jimi procházím, jde o vína z různě vyzrálých hroznů, některá vína do polosucha či polosladka, vína z hroznů z jedinečných tratí či z odlišného způsobu výroby. Mám ještě spoustu toho k objevování.

Mám-li to nakonec nějak shrnout, během pár dní jsem ochutnal tři odlišná vína z odrůdy Ryzlink rýnský z různých vinařských regionů Německa. Některé z vín mi při koštu sedlo víc, některé méně. Možná to bylo kouzlem daného okamžiku, podmínkami ochutnávky daného vzorku, nebo pak kvalitou vína uzavřeného do lahve. Co však platilo pro všechna tato vína, šlo o základní úroveň nabízených rýňáků, ostatní vína z jednotlivých vinařství mohou být jen lepší. A to mne těší, máme s Jardou ještě hodně co přechutnávat…

Rodan

Víno z Falce na stánku Wine Friends

Na vinobraní třetí pražské městské části pod žižkovskou televizní věž mne přitáhla dvě hlavní lákadla, a sice vinařství Gala a Weingut Pflüger z oblasti Pfalz v Německu. O setkání s víny Gala a Gurdau, a nejenom s nimi, z nabídky Merlot d’Or jsem se tu již zmínil (tady). Dnes se tedy pojďme podívat na falcká vína.

Německé ryzlinky jsou téma samo o sobě. Mám je rád, ostatně jsem tu nedávno psal o jedné z navštívených degustací (tady). Tenkrát stály vedle sebe tři vzorky německých ryzlinků, podotýkám, že to bylo naslepo. Typický vzorek z Mosely, další vzorek z Rheingau, a pak jeden, který jsem nebyl schopen nikam zařadit. Byl to ryzlink, který pocházel právě z oblasti Pfalz (někdy píšu česky Falc).

Pfalz je druhá největší německá vinařská oblast s celkovou rozlohou 23 500 ha. Táhne se 80 km na sever od francouzského Alsaska, jehož horské pásmo Vogézy přechází na německé straně v pohoří Haardt. Je to asi 30 km dlouhé pohoří Falckého lesa, které chrání celou oblast před chladnými severními větry. Oblast se vyznačuje nejteplejším a nejsušším podnebím v Německu, především díky mikroklimatu vytvářeném deštným stínem na úpatí svahů, kde je vysázena většina vinic. Zalesněné kopce s četnými hrady a zříceninami lákají do regionu mnoho návštěvníků. Jen tak pro zajímavost uvádím, že město Neustadt an der Weinstraße je označováno jako jedno z německých hlavních měst vín.

Nedaleko od tohoto města, asi 10 km severně, se nachází městečko Bad Dürkheim, ze kterého pochází vinařství Pflüger, které bylo předmětem mého zájmu při letošním vinobraní. Načetl jsem si předem o tomto vinařství co nejvíce informací, zajímalo mne například, jaká vína a jakým způsobem tam vyrábějí a na jakých vinicích pěstují hrozny pro svá vína. Rád přicházím na ochutnávku zajímavých vín připraven. 

U prostředního ze stánků v altánu pod Žižkovskou věží jsme našli přátele, tedy přátele vína. Vína zde prezentovala společnost Wine Friends. Právě ona v České republice zastupuje mimo jiné vinařství Pflüger. Trochu mne zklamalo, že zde byly k degustaci pouze vzorky v základní řadě, ale musel jsem akceptovat, že bylo těžké odhadnout, jaký bude na vinobraní zájem o německá vína. Avšak i nabízený jednoduchý Riesling 2019 byl svěží, jiskrné barvy a s příjemnou vůní s nádechem zeleného jablka. V chuti příjemně nasládlý s jemnou kyselinkou, která skvěle vyvažovala zbytkový cukr ve víně. Za mne jemné, harmonické a osvěžující víno, které rozhodně představuje skvělý poměr ceny a kvality. Přátelé vína mají dle slov jejich obchodního zástupce velice dobrý a osobní vztah s vinařem Alexem Pflügerem, proto jsme s Rodanem s nadšením přijali nabídku, že jakmile Alex přijede do Prahy, velice rádi se s ním setkáme a zúčastníme se případné degustace jeho vín.

Na stánku Wine Friends nechyběla ani francouzská a italská vína. Francie a Itálie jsou naším častým předmětem zájmu, proto jsme s radostí ochutnali sympatickou trojici červených vín. Prvním byl Cabernet Sauvignon Monsieur Jules z Languedocu. Víno s intenzivní granátovou barvou, výraznou vůní s tóny černého rybízu a borůvek. Na patře bylo kulaté, ovocně nasládlé, středně plné s měkčími tříslovinami.

Druhým bylo DUE Rosso z vinařství Azienda Agricola Russolo. Jak sám název napovídá, víno vzniklo spojením dominantní odrůdy Merlot a Cabernet Sauvignonem. Mělo sytě červenou barvu s fialovými odlesky, ve vůni převládali maliny a lesní bobule. V chuti bylo harmonické s měkkou tříslovinou a dlouhou dochutí.

Trojici doplňovalo Primitivo di Manduria DOC z vinařství Masseria Trajone. Mělo intenzivní vůni tmavých bobulovin a květin, s nádechem bylin, koření, kouře a kávy. Chuť byla velmi bohatá, s vyváženou pevnou tříslovinou a ovocně nasládlým závěrem, velmi dlouhá a příjemná. Z červené trojice toto víno u mne zvítězilo.

Přestože jsem z německého regionu Pfalz neochutnal vše, na co jsem se připravoval a těšil, měl jsem na druhou stranu možnost ochutnat i jiná vína, která rozhodně stála za to. Přátelé vína jsou velcí nadšenci, kteří se snaží být spojovacím článkem mezi zákazníky a vinařstvími, vína vybírají s maximální péčí tak, aby odrážela významnost regionu, kvalitní a poctivou práci vinaře a osobní přístup. Kdybych někdy přemýšlel o založení společnosti zabývající se dovozem vína, vydal bych se podobnou cestou.

Jarda

Slovinsko, nejen „stara trta“ v Mariboru

Při mém objevování vín ze zemí západního Balkánu jsem tu již několikrát obdivoval chorvatská vína. V dnešním textu směřuji jinam, tentokrát chci zavzpomínat na ochutnávku slovinských vín. Pravidelně se s nimi potkávám již několik let na vinobraní na Pražském hradě. Kdo tam byl, jistě mi dá za pravdu, že stánky s víny ze Slovinska nabízejí nevšední zážitky, jak se svými autochtonními odrůdami, tak se špičkově zpracovanými víny z mezinárodně rozšířených odrůd. Neznám ani nikoho, kdo by neodolal a nenechal se vyfotit u podmanivého billboardu s nejstarším stále plodícím vinným keřem „stara trta“ v Mariboru. Navíc, když vám k tomu nasadí královskou korunu, posadí do křesla spolu s krásnou Slovinkou…

Škoda, že letos koronavirus opakování této zavedené akce neumožnil a nám zabránil v přechutnání špičkových vín. O to víc jsem se zaradoval, když jsem na stánek se slovinskými víny a regionálními lahůdkami narazil na Jiřáku při vinobraní třetí pražské části. Přitažlivý název Ochutnejte Slovinsko mne vyloženě pozval na hodinku hezkého povídání, koštování a díky tomu i objevování neznámého světa vín z tohoto kousku Evropy.

Čím začít? Možná bych mohl popsat pěstování vín ve Slovinsku. Celková rozloha vinic je více než 22 tisíc hektarů, co by se dalo přirovnat zhruba rozloze francouzské oblasti Bordeaux. Téměř 75 % produkce zahrnuje výrobu bílého vína, při zastoupení mnoha unikátních místních prastarých odrůd. Charakteristická je i výroba vín ve velkém množství drobných slovinských vinařství. Téměř veškerá produkce vína je spotřebována na domácím trhu, pouze malá část je exportována, mimo jiné i do České republiky. 

Víno se pěstuje ve třech hlavních vinařských regionech. Jak v údolí Drávy (Podravje), na Dolní Savě (Posavje) a ve slovinském Přímoří (Primorje). Tyto regiony se dále člení na čtrnáct významnějších podoblastí. Pokud by někoho zajímalo, čím se zmíněné regiony odlišují, tak to bude jak skladbou pěstovaných odrůd, kdy kolem Drávy převládají bílá vína, podél Sávy již roste podíl červených vín a špičková červená vína byste určitě našli především u Jaderského moře.

První vzorek v mé skleničce mne ihned zaujal. Šlo o Rebulu z řady Quercus z vinařství Klet Brda, z přímořské podoblasti Goriška Brda. Víno bylo překvapivě svěží, ve vůni s tóny citronu, zeleného jablka, snad i cedru a grapefruitu. V chuti byla patrná sladkost akátových květů. Dokážu si představit toto víno v kombinaci s rybami či mořskými plody podávanými někde v přímořském bistru. Jasně, že pozdní slunečné odpoledne a pohled na nedaleké moře by vínu dodalo na zajímavosti, ale i tak mi zde na Jiřáku docela chutnalo. Příjemně se pil i druhý vzorek Beli Pinot (Pinot Gris), opět z řady Quercus z vinařství Klet Brda. Do sklenky jsem dostal odrůdově charakteristické jemné suché víno s decentní vůní jablek, grapefruitu a citronu. 

Do zcela jiné podoblasti jsem zavítal při ochutnání mého oblíbeného Ryzlinku rýnského. Tentokrát mi nabídli víno z podoblasti údolí Drávy, konkrétně ze Štajerske Slovenie. Když se podíváte blíže na mapu, tato oblast sousedí s rakouským Štýrskem. Víno vyrobilo vinařství Freser a nabízí ho v řadě Markus. Osobně mi chutnalo ze všech nabízených bílých slovinských vín nejvíce. Vůně vína byla již vyzrálá, s příjemnou ovocností a zejména s tóny broskví. V chuti již byla patrná slanost pocházející z odrůdové minerality, současně byla cítit příjemná kyselinka, a víno mělo dlouhou a kulatou dochuť. Určitě mělo svůj vliv i zrání části vína ve velkých dubových sudech poté, co leželo sedm měsíců na jemných kvasničných kalech při neustálém míchání. Za mne má toto víno pět hvězdiček.

Posledním bílým vínem, o kterém se tu chci zmínit, bylo regionální víno pod názvem Vitovska z odrůdy Vitovska Grganja, tentokrát z vinařství Vinakras pocházející z jižní části přímořské oblasti. Víno mělo zlatavou barvu, svěží vůni bílých květů, broskví a grapefruitu. Mělo elegantní chuť s příjemným nádechem medu. Určitě to byla pro nás středoevropany zajímavost, ale přece jen předchozí rýňák na rakouský způsob jednoznačně vyhrál.

Nakonec se chci zmínit ještě o dvou ochutnávaných červených vínech. Obě si zaslouží, abych se v pražském slovinském info centru někdy zastavil a obě lahve si zakoupil k opětovnému přechutnání. Na první dojem byla hodně povedená, jak Cabernet Sauvignon z řady Quercus z vinařství Klet Brda, tak Modri Pinot (Pinot Noir) z řady Markus z vinařství Freser. Těšte se, pak těmto oběma výrazným červeným vínům budu věnovat samostatný text.

Rodan

Moravské Toskánsko

 Touláme se tu s Jardou v našich textech všude možně po světě, abychom si sami pro sebe objevili vína, která si zaslouží, abychom je ochutnali, a ona nám na oplátku zpříjemní náš život. Přitom někdy opomíjíme místa v Čechách a na Moravě, která nás mohou stejně tak okouzlit, a navíc se tam dělají velmi dobrá vína. Toto mne napadlo při nedávném vinobraní u stánku vinařství Spielberg. Proč? Spatřil jsem totiž mezi jejich nabízenými víny jedno s výraznou etiketou Moravské Toskánsko. Zarazil jsem se. Co vlastně vím o této lokalitě? Vlastně vůbec nic…

Rozhodl jsem se, že to musím napravit. První překvapení mi poskytl internet na stejnojmenných stránkách s koncovkou cz. Galerie fantastických fotek zvlněné krajiny kolem Kyjova mne okamžitě okouzlila. A že v tom nejsem sám, potvrdila i zde uvedená informace, že fotografové z jednoho renomovaného časopisu tuto lokalitu dokonce zařadili mezi padesát nejkrásnějších míst na Zemi. Víte o tom? Byli jste už v Moravském Toskánsku?

Na první pohled mne zaujal nejvýraznější prvek místní krajiny, terénní vlny, po kterých se táhnou udržovaná pole, louky a vinice, po okrajích lemované osamělými stromy, tu a tam podél cest posazené kapličky… Procházím galerii fotografií, člověkem zkultivované prostředí je překrásné na jaře, když se všechno zelená a kvete, ale i na podzim, kdy se listy zbarví do zlatých a rezavých tónů, hnědá zoraná půda tomu přidává nový rozměr naděje budoucích očekávání. 

Nejvýraznějším vinařstvím v této malebné části Slovácka je právě vinařství Spielberg, které sídlí v Archlebově. Vyrábí zde vína od roku 2002 ze svých hroznů vypěstovaných na okolních vinicích v rozsahu pětašedesáti hektarů. Díky propojení tradičních a moderních postupů při zpracování vína ve sklepě, za čímž už několik let stojí náš známý enolog Ondra Konečný, maximálně využívají osobitost místních podmínek pro to, aby se jejich vína odlišovala svou nezaměnitelnou charakteristikou. I díky tomu toto vinařství získalo v roce 2017 titul Vinař roku.  

Nemůže se mi tedy nikdo divit, když jsem u stánku tohoto vinařství požádal o první ochutnávku právě cuvée s názvem Moravské Toskánsko z ročníku 2018. Zástupkyně vinařství mi toto víno představily jako spojení tradičních odrůd Rulandské šedé, Rulandské bílé a Chardonnay.  Přivoněl jsem si… Vůně mi evokovala sušené pomeranče a mandarinky. V chuti pak bylo víno kořenité, až jemně anýzové v dochuti. Co ho však pozvedávalo na vyšší úroveň byla technologie ležení na jemných kvasničných kalech, které vínu poskytlo plnost s lehkým krémovým nádechem. Jen pro úplnost, hrozny pro toto cuvée pocházely z vyhlášené vinice Malény. 

Pokud někoho zajímá, co bylo možné na stánku vinařství dalšího ochutnat, rozhodně nezapomenu na víno z odrůdy Ryzlink rýnský z ročníku 2018 ve výběru z hroznů. Že to bylo hodně povedené víno svědčí i ocenění pěti korunek na Králi vín. Zvažuji, zda právě rýňákům je lokalita Moravského Toskánska zaslíbená. Samo vinařství sice není dosud zapojeno do žádného z vytvořených slováckých VOC, ale i na základě zde obvykle zatříďovaných vín bych si dovolil tento závěr potvrdit. Možná i doplnit, že kromě Ryzlinku rýnského, se tu hodně daří i Rulandskému bílému a Muškátu moravskému, v červených vínech pak Pinot Noir, Frankovce, André a Zweigeltrebe.

Určitě tento výčet nebude konečný, protože mne na stánku čekalo ještě jedno velké překvapení. Ochutnal jsem zde vynikající ukázku Cabernet Cortisu. Vyhledávám tuto odrůdu, kde se jen dá, hodnotím ho proto zatím jako nejlepší, na které jsem kdy narazil. Představené víno bylo vyrobeno v roce 2017 ve výběru z hroznů a zrálo v sudech typu barrique. Bylo výrazně tmavé, dalo by se říci až inkoustové, při kroužení ve sklence předvádělo vysokou viskozitu. Ve vůni bylo plné přezrálého ovoce s tóny povidel, ostružin, tmavé čokolády a vanilky. Nejvíc mne bavilo v chuti, šlo o mohutné víno, intenzivně tříslovité s jemnou strukturovanou kyselinkou… Už vím, k čemu se ještě budu znovu vracet.

Děvčata z vinařství Spielberg mne neopominula nalákat k návštěvě jejich nově vybudovaného Degustária v Archlebově. Proč ne… Přál bych si tento kousek Moravy projet, a ještě jednou všechna dobrá vína z tohoto vinařství ochutnat. Tak snad k tomu dojde brzo v zase normálních časech.

Rodan

Vína ze Šterbergu

Pili jste už damborská vína? Teda možná přesněji vína z Dambořic? Dosud ne? Však já jsem se k nim dostal při sobotním vinobraní na Praze 3 taky poprvé. A to jsem si je ještě musel vyhledat až na Ohradě, respektive v přilehlém BeerGarden. Tam totiž pořadatelé umístili stánky pěti vinařství. A nenabízela se tam žádná neznámá vína, každý jste se už s nimi někde museli setkat. Prezentovala se tam vinařství Sonberk, Vajbar, Spielberg, Machovi a ještě jedno… Vinařství Šterberg. Právě toto vinařství pochází ze zmiňovaných Dambořic.

Kdeže byste měli Dambořice hledat? Na vinařské mapě spadají pod slováckou vinařskou podoblast a konkrétněji do Kyjovského regionu Slovácka. Jsou tam sice nejseverněji položené vinice této podoblasti, ale mají jednu výhodu. Před studenými větry jsou chráněny vrchy Ždánického lesa a Chřibů, viniční tratě jsou umístěny ve zvlněné kopcovité oblasti na sluncem prohřátých jižních svazích. Komu to stále nestačí, možná mohu připomenout známý vinařský cíl v blízkosti, a to je Archlebov, kde sídlí známé vinařství Spielberg.

Měl jsem štěstí, že jsem dorazil ke stánkům s vinaři v době, kdy tu téměř nikdo nebyl. Díky tomu se mi všichni zástupci vinařství dostatečně věnovali, představili mi jednotlivá vína, povyprávěli o nich, zkrátka jsem si to zde mohl užít. Co se týká vinařství Šterberg, vzorky mi naléval Marek Štěrba, jeden ze tří spolumajitelů vinařství.

 

Úplně to první, co mne zajímalo, byla otázka týkající se názvu jejich vinařství. Před dvěma roky se dali dohromady tři kamarádi, bratři Marek a Petr Štěrbovi a Pavel Lattenberg. Uspořádali první společné vinobraní a na základě této spontánní akce, která zafungovala, padlo rozhodnutí o propojení jejich sklepů do jednoho vinařství. Koneckonců i jeho název Šterberg vznikl propojením částí obou příjmení…

Určitě vás zajímá, jak chutnají damborská vína z vinařství Šterberg. Na vinobraní nám jich představili šest. Postupně jsem do své sklenky dostal Ryzlink rýnský, Ryzlink vlašský, Chardonnay, Muškát moravský, Veltlínské zelené a Rosé, vytvořené jako cuvée z Frankovky a Zweigeltrebe. Kromě polosladkého veltlínu byla všechna ostatní vína příjemně suchá, ctila svou odrůdovost, byť na druhou stranu zase nezanechala výrazný dojem. Takové to typické mladé vinařství, které bude ještě chvíli hledat svou cestu. Do té doby bude těšit své příznivce a dělat radost kamarádům… 

Možná jedno z ochutnávaných vín stojí za zmínku. Pochopil jsem, že i Marek je na něho pyšný. Hezky se pil příjemně aromatický Muškát moravský, suché víno s 3,1 g/l zbytkového cukru, 5,4 g/l kyselin a 12,0 % alkoholu. Bavili jsme se, že právě této odrůdě se na půdách s navátými spraši, písky a slíny mimořádně daří. Očekávají, že do budoucna zaujmou v bílých vínech i rulandskými odrůdami Pinot blanc a Pint gris. Vyhlášenými červenými víny jsou zde tradičně Frankovka a Zweigeltrebe.

Pokud jsem někoho nalákal na damborská vína, nebude to mít snadné se k nim dostat. Možná se s vinaři ze Šterbergu potkáte právě na takovýchto akcích,  jako bylo letošní vinobraní třetí pražské části. Nebo bude lepší se vydat za vínem přímo na Kyjovsko. Marek mi slíbil, že mi v jejich sklepech rádi předvedou, jaká vína nabízí. Baví je to, dělají je po svém tak, aby jim chutnala. Když má k tomu někdo podobný přístup jako kamarádi ze Šterbergu, moc rád jim dám příležitost mne o své cestě za dobrými víny přesvědčit.

Rodan

Mé první setkání s VOC vinice Velké Pavlovice

Vinobraní městské části Praha 3 přitáhlo na Jiřák jak vinaře, se kterými se tu rád pravidelně potkávám, tak i ty, se kterými jsem se doposud míjel. Jedním z takových je i rodinné vinařství Suský z Velkých Pavlovic, za kterým stojí především vinař Marek se ženou Martinou a maminkou Marií. Do rodiny patří i bratr Jaroslav, který je známou tváří vinařství Jedlička v Bořeticích. Vinařství bylo založeno v roce 2002, kdy rodina Suských navázala na dlouholetou rodinnou tradici pěstování hroznů a výroby vína.

Proč ten úvod? Protože jsem mezi jejich vystavenými víny našel jedno, které jsem tam nečekal. Teď nemám namysli žádné neobvyklé odrůdy, ani archivní vzorky, ale spatřil jsem na pultě lahev s označením VOC. Možná si mnohý z vás řekne, že vína originální certifikace žádnou novinkou nejsou. To je sice pravda, ale mne spíš překvapila právě tato apelace. Nějak mi uniklo, že tu máme další označená vína, se kterými se budeme nyní pravidelně setkávat. Jezdím do velkopavlovické vinařské podoblasti často a rád, sice kolem Velkých Pavlovic spíše projedu a pokračuji do Velkých Bílovic a Čejkovic, ale proč neochutnat něco nového? Něco, nad čím by měli vinaři vykonávat svůj dohled, než pustí na trh vína kvalitní, vína typická pro danou oblast.

Bavil jsem se u stánku s Markem Suským i na toto téma. Apelace VOC vinice Velké Pavlovice je poměrně mladá, byla ustavena až v loňském roce. Podmínky jsou standardní jako v případě jiných oblastí, základní je samozřejmě podmínka původu hroznů z registrovaných vinic vinařské obce Velké Pavlovice a tou druhou, neméně důležitou je výběr nejtypičtějších a nejpěstovanějších odrůd. Z bílých hroznů se jedná o Veltlínské zelené, Neuburské a Tramín červený, z červených pak André, Frankovka a Rulandské modré.

Vhledem k dalším kritériím, lze ve VOC vinice Velké Pavlovice z modrých odrůd vyrábět pouze růžová vína, klarety vyrábět nelze. Oproti například vedlejším Modrým horám lze vyrábět pouze vína jednoodrůdová, není povolena jejich kupáž, aby bylo možno jasně definovat vliv terroir Velkých Pavlovic. Vína by se měla odlišovat od běžných odrůdových vín vyrobených ve velkopavlovické vinařské podoblasti, zejména ve svých senzorických vlastnostech. Mošt pro výrobu vín musí mít minimálně 19˚ cukernatosti NM, vyrobená bílá a růžová vína musí mít minimálně obsah alkoholu 11 % obj., červená vína min. alkohol 12 % obj. Pro červená vína dále platí, že je lze vyrábět jen s obsahem zbytkového cukru do 4 g/l a není povoleno vyrábět vína v sudech typu barrique, ani za použití jiných podobných alternativ.

Byl jsem zvědavý, jakéže bude ono víno s označením VOC z vinařství Suský. Na vinobraní přivezli Tramín červený z ročníku 2019. Pochopitelně jde o víno bílé, loňský ročník červených vín ještě zraje, než bude vypuštěn do oběhu. Kdo by v tomto Tramínu červeném čekal nějakou aromatickou bombu podpořenou vyšším zbytkovým cukrem, byl by zklamaný. Myslím, že toto víno si práci se zatříděním zasloužilo. V aromatice bylo kouzelně kořenité. V plné chuti se projevovaly tóny sušeného ovoce a medu. Byť jsem měl u stánku jen malý degustační vzoreček, pochvalu ode mne získal.

Povídání s Markem Suským bylo příjemné, pustil jsem se přitom do ochutnávky i všech ostatních vystavených vín. Mezi tím jsem se dozvěděl, že v současné době vinařství hospodaří v systému integrované produkce na čtyřech hektarech vinic na velkopavlovických tratích. Tyto lokality ovlivňují i odrůdovou skladbu vinařství,  z bílých vín se zaměřují především na Rulandské bílé, Veltlínské zelené, z červených pak na Modrý Portugal, Frankovku, Svatovavřinecké, Cabernet Moravia, Rulandské modré a André. Jak vidíte, tato podoblast je červeným vínům zaslíbená. Bílé hrozny se zpracovávají technologií řízeného kvašení a modré odrůdy dlouhou macerací na rmutu, která trvá šest až osm týdnů. Poté vína zrají v dubových sudech ve stabilních klimatických podmínkách chladného sklepa.

Co mi od nich chutnalo nejvíc? Ačkoliv mám slabost pro červená vína, tentokrát jsem upřednostnil dvě bílá. Jako top víno neváhám označit Rulandské bílé, pozdní sběr z ročníku 2019. Držím si u této odrůdy v paměti, že by měla vonět a chutnat po travinách a chlebové střídce, ochutnávané víno však v sobě mělo kupu tónů exotického ovoce podepřených dominantní hořčinkou. Takové to víno, co jednou ochutnáte a pak si doléváte tak dlouho, dokud v lahvi nic nezbude.

Druhým povedeným vínem bylo Veltlínské zelené v pozdním sběru z ročníku 2018. Řekl bych hezky odrůdově podané víno, šťavnaté s tóny citrusů a pepře. Obě tyto odrůdy používá Marek Suský i pro produkci oblíbené směsky pod názvem Bílé cuvée Suský, složené z Rulandského bílého, Veltlínského zeleného, Neuburského a Tramínu červeného. Populární je i kupáž Marycha, vytvořená z Malveriny, Ryzlinku Rýnského a Chardonnay.

Ani červená vína nezklamala. Na ochutnávce jsem dostal dva vzorky. Jednak André z ročníku 2017, jednalo se o vyzrálé červené víno s plnou chutí, a pak Červené cuvée Suský, které vychází stejně jako bílá varianta z rodinné tradice. Tvoří ho Frankovka, Svatovavřinecké, André a Zweigeltrebe. Moc se mi líbilo Markovo přirovnání. Zkrátka rodiče a jejich děti…

Bylo to příjemné povídání v teplém slunečném odpoledni na vinobraní, spojené s ochutnávkou povedených bílých i červených vín. Pravděpodobně můj příští výlet na jižní Moravu bude mít zastávku rovněž ve Velkých Pavlovicích.

Rodan

Zajdeme na /II deci?

 

Na vinobraní na Jiřáku jsem byl poprvé, takže nemám srovnání s předchozími ročníky. I když je pravda, že před mnoha lety, když jsme ještě bydleli u Grébovky, jsem se na Jiřáku byl podívat. To ale bývalo spíše vinobraní se spoustou všelijakého burčáku a koncertů na velkém pódiu. Navíc navštívit všechny akce zaměřené na víno, a že jich je v září požehnaně, to není ani v mých silách. Vybírám si proto raději akce menšího typu, které bývají nějak konkrétně zaměřené.

Na Vinohradské vinobraní, které městská část doplnila sloganem „Zajdem na /II deci?“, se mi původně moc nechtělo. Mám totiž kromě vína rád i pivo, a právě tento víkend probíhaly v našem zahradním restaurantu v pražských Stodůlkách pivní slavnosti. Domluvil jsem se s kamarády sousedy, že bychom se tam mohli sejít. Vinobraní jsem proto měl v úmyslu oželet. Pak jsem se ale podíval na program, kde jsem jednak zjistil, že organizátoři zvolili velice zajímavý koncept rozdělit akci na několik zajímavých míst, a taky jsem tam našel seznam vinařů. Když jsem viděl, že v místě Pod Žižkovskou věží bude vinařství Gala a německé vinařství Weingut Pflüger z oblasti Pfalz, bylo rozhodnuto. Na dvě deci zajdu, rychle přechutnám, co jsem si naplánoval a pak honem do Stodůlek.

Všechno nakonec dopadlo docela jinak, tak už to často bývá. S Rodanem jsme hned po druhé hodině vyrazili najít stánek, kde bude možné zmíněná vína ochutnat. Po cestě jsme se nezapomněli pozdravit s našimi známými z vinařství Gréger a slíbili si, že se zastavíme. To jsem já bohužel nestihl, Rodanovi děkuji, že mě zastoupil. Ale teď už honem Pod Žižkovskou věž, čeká tam na nás spousta pokladů.

Jednotlivé vinaře zastupovali známí i méně známí dovozci a prodejci vín. Začínáme tedy u stánku, který kromě vinařství Gala nabízelo i vína z vinařství Gurdau. To je velice zajímavý projekt, za jehož původem stojí Jaromír Gala a Zdeněk Hort. Vinařství se nyní ubírá svojí cestou a jejich Riesling 2018 je víno, které stojí za to ochutnat. Má průzračnou žlutozlatou barvu s dobrou viskozitou. Ve vůni nacházíme tóny zralých meruněk, zeleného jablka a jemný nádech petroleje. Chuť je ovocná, plná s pevnou šťavnatou kyselinou. Přesně tak si představuji rýňák, objevil jsem ho na jedné degustaci ryzlinků před pár měsíci. Však jsme si také pár lahví objednali, a pokud se nepletu, jsou na cestě do našich domácích vinoték. Sauvignon 2016 z vinařství Gala z trati Hermes je víno zelenožluté barvy s platinovými odlesky a s vysokou viskozitou. Vůně je čistá, svěží, připomíná citrusové plody a akátový květ. Chuť je plná, harmonická, doplněná šťavnatou kyselinou. Krásně naleželý Sauvignon, který by určitě ještě nějakou dobu ležet mohl, pokud ho ale nevypijeme.

Nechtěl bych ale přeskočit jeden sekt, který jsme ochutnali na začátek. Bylo to nepochybně důstojné zahájení ochutnávky vín. Byl jím Crémant de Bourgogne blanc NV brut, Paul Chollet. Vinařský dům Paul Chollet založený roku 1955 sídlí v samém srdci burgundských vinic, v centru slavné vesničky Savigny-lès-Beaune. Své sekty vyrábějí tradiční metodou "champenoise". Jejich vína v sobě spojují bohatost a eleganci nejlepších burgundských crémantů. Vína jsou vyráběna z hroznů pocházejících z vinic Côte de Beaune, Côte de Nuits a Hautes Côtes de Nuits. Burgundské crémanty se kvalitou hodně přibližují šampaňským vínům. Tento crémant kategorie brut je vyroben ze dvou zdejších odrůd Chardonnay a Pinot Noir, a to jen z těch nejkvalitnějších.

Barva je jiskrná, v nose stejně jako v ústech rozeznáváme aroma citrusových plodů, broskví a briošek. Chuť je elegantní s dokonalou souhrou všech tónů. Víno vyniká vysokou mineralitou, je svůdné a má jemnou a bohatou pěnou jemného perlení.

Naše cesta pokračovala přes dva vzorky vín z vinařství Beneš z Hrušek. Veltlínské zelené bylo světle nazelenalé barvy a odrůdově typické vůně, v chuti doplněné o kouřové tóny s výrazem zeleného pepře. Příjemné kořenité víno s harmonickými kyselinkami a minerálním finále. Rulandské bílé bylo svěží víno zlatavé barvy, s příjemným aroma vyzrálého žlutého melounu, v chuti doplněné o tóny sušených jablek. Příjemné víno, dobře pitelné.

Zvědavost nakonec rozhodla a my jsme se vrhli na červené, abychom ochutnali vše, co bylo prezentováno. Zástupcem červených vín bylo víno z jižní Rhony z vinařství Domaine de la Mordorée. Víno se skládá z odrůd Grenache 40 %, Syrah 35 %, Cinsault 15%, Carignan 5% a Mourvèdre 5%. Je krásně ovocné, ve vůni nacházíme tóny černého rybízu, třešní až fialky a v chuti jsou zřetelné měkké taniny a delší dochuť. Domaine de la Mordorée je každopádně velmi zajímavé vinařství, které disponuje rozmanitými vinicemi a terroir a jejich vína určitě stojí za ochutnání. Co třeba takové Châteauneuf du Pape? To ale až jindy.

Čas běžel, my jsme si vína moc užili a velmi hezky si popovídali se zástupcem jednotlivých vinařství. Druhá část, která nás přenese do Německa do oblasti nedaleko do Mannheimu a na kterou jsem se těšil, nás ještě čeká. To ale necháme na příště. Prozradím jen tolik, že na pivní slavnosti jsem se nedostal. To by už bylo příliš ani jeden z nápojů by si to nezasloužil.

Jarda

Další z pražských vinobraní

 

Pokud vám přišlo, že jsme ubrali na pravidelnosti našich textů, tak máte pravdu. Není za tím však ani tak lenost, která občas padne na každého, ale naopak přemíra vína, kterého tu přes víkend v Praze byly hektolitry. Dá se říci jak ve stavu nadmíru mladém v podobě burčáku, tak už v tom dospělém stočeném do lahví, se kterými za námi přijeli vinaři z Moravy, Rakouska, Německa, Itálie a Slovinska. Ano, vína ze všech těchto zemí jsem měl možnost tento víkend ochutnat na vinobraní pořádaném Prahou 3 na několika místech Vinohrad, Žižkova a Jarova. Jsem připravený se ze svých dojmů vyzpovídat, teď jen vybrat to nejzajímavější z toho, co mne tu zaujalo.

Vinobraní pořádané třetí pražskou částí není nic nového, chodím na něj každoročně, ale co platilo po řadu let, letos bylo přece jen jinak. Koronavirová opatření donutila mnohé pořadatele podobné akce buď zcela zrušit, nebo je zmenšit do komorního rozsahu maximálně sta osob. Zde si s tím poradili šalamounsky, což se nakonec kázalo docela fajn. Rozdělili celé vinobraní do pěti lokalit, které byly od sebe dostatečně vzdálené natolik, že pokud jste se chtěli přesunout z jednoho místa na druhé, byla to docela dlouhá procházka, která vám pomohla ke srovnání hladiny alkoholu v krvi. A mohu dosvědčit, zájemci se opravdu rozdrobili do menších skupinek…

Všechno ostatní bylo jako obvykle. Příjemní vinaři, se kterými jsem mohl rozebrat všechno, co mne okolo vína zajímá, spousta vzorků vín, z nichž některá jsem už potkal a rád se k nim opět vracím. Některá však úplně nová, k nimž jsem měl tak možnost přivonět poprvé, prvně je poválet v ústech a obdivovat jejich harmonicky plné tělo a krásnou dochuť. Letos jsem si pomohl při ochutnávání vín u jednotlivých stánků fotografiemi, snad mi pomohou si vybavit to hlavní z pestré mozaiky vůní a chutí. Takže pojďme spolu do toho, budu listovat v obrázkové galerii a vzpomínat…

Během dvou dnů jsem zvládl navštívit čtyři místa z pěti, i tak bylo vzorků více než obvykle. Nejsem tím návštěvníkem, který by si vybral jen jedno či dvě odrůdová vína a ta srovnával u každého z vinařů. Když už, tak ochutnávám v degustační míře všechno, s čím přijeli do Prahy. Vytvořím si tak komplexní přehled, co je u koho dobré, s kým mám zájem se i do budoucna potkávat a čí vína chci dál popíjet.

Nejvíce času jsem strávil na trzích na Jiřáku. Oproti jiným rokům tu sice bylo jen pár vinařů, ale převážně všechno mí staří známí, se kterými jsem se rád opět po čase potkal a popovídal si s nimi. S úžasnými červenými víny dorazil z Rakvic Michal Gréger, hodnotil jsem je tu již několikrát, ta čerstvě nalahvovaná si s těmi staršími rozhodně nezadají. Rád jsem si popovídal rovněž s Lenkou, partnerkou Marka Gertnera ze Starého Poddvorova, s nimiž se pravidelně potkávám na otevřených sklepech. Omlouvala se, že již nemá žádná suchá vína, zájem o ně byl od počátku vinobraní tak veliký, že s tím nepočítali. Tak jsem okoštoval alespoň pár polosuchých a zejména jejich vlajkové víno, vyhlášené roséčko An-Zwei. Překvapením pro mne na Jiřáku bylo vinařství Sucký z Velkých Pavlovic. Z jejich bílých vín mne okouzlila dvě. Rulandské bílé z ročníku 2019 a Veltlínské zelené z ročníku 2018. Rád se vrátím i k jejich André z ročníku 2017 či k červenému Cuvée Sucký ze stejného ročníku. Samostatným příběhem byla ochutnávka slovinských vín, to si však zaslouží extra vyprávění, které tu v nejbližší době rád připravím.

Druhou atraktivní lokalitou, kde se dala ochutnávat vína, byl parčík u Žižkovské věže. Toto místo jsme si vybrali už na páteční odpoledne s Jardou a povedlo se to. Se třemi prodejci moravských i zahraničních vín jsme si poutavě popovídali a okoštovali všechno, co tu nabízeli. Když se budu držet Moravy, tak vinařství Jaroslava Beneše z Hrušek, Gurdau z Kurdějova, Jaromíra Galy z Bavor nebo Zdeňka Peřiny z Klentnice by všechny utáhly samostatné degustace. My jsme tu mohli ochutnat ty nejvybranější vzorky z nejlepších vín, věřte, stálo to za to… A mohl bych pokračovat vzpomínáním i na nabízená zahraniční vína, řadu z nich jsem určitě nepil poprvé, rád se k nim ještě vrátím. Perličkou příjemného odpoledne bylo setkání s Petrou, tváří společnosti Vino of Italy, na jejíž pohled na ochutnávaná vína se rád co nejdříve zeptám.

Třetí navštívenou lokalitou letošního vinobraní na Praze 3 byl takzvaný BeerGarden na Ohradě. Přece jen to bylo trochu mimo nejrušnější část, kde se žilo vínem, ale vína tu nebyla vůbec špatná. Podrobně jsem si udělal čas na dvě vinařství. Zejména na oblíbený Spielberg z Archlebova, kde náš známý enolog Ondra Konečný dává vínům již několik let typickou tvář, pro kterou je stojí za to pít. Z nabídky tu všechna vína o hlavu převyšoval Ryzlink rýnský z ročníku 2018, dále pak zaujal Pinot Noir v pozdním sběru z ročníku 2017 a zejména Cabernet Cortis ve výběru z hroznů z ročníku 2017. Až na něj někde narazíte, neváhejte, opravdu povedené moravské červené víno… Zaujalo mne zde i nové mladé vinařství Štergerg z Dambořic ze Slovácké vinařské podoblasti. Jeho představení si nechám do některého z dalších textů.

Poslední navštívenou lokalitou letošního vinobraní třetí městské části bylo Kostnické náměstí. Nádherně klidné místo, kde se dalo posedávat na lavičkách a kamenných zídkách a popíjet rýňáky od Mosely, nebo moravská vína od Mikulicy, Říhy, Vydařilého s Holomáčem a Sadílka. Vzhledem k pozdnímu odpoledni jsem byl rád za posezení a přehlídku staropražských písniček v doprovodu akordeonu.

Tak to bylo letem světem, jaké to letos na Praze 3 při vinobraní bylo. Určitě budu ve vyprávění pokračovat. Vinaři, a především jejich vína si to zaslouží.

Rodan

Vinobraní v Edenu, byl jsem tam taky…

 

Vinobraní v Edenu je taková zvláštní událost, kterou si s Rodanem nemůžeme nechat ujít. Mimořádná je ve svém pojetí. Je to až komorní prostředí s menším počtem vinařství a pokud se nepletu, byla to jedna z prvních akcí, kam jsme s Rodanem společně před několika lety vypravili. Hlavní důvod, proč tam chodíme, je kromě určité nostalgie nepochybně zábava. Od naší první návštěvy jsme nevynechali jediný ročník a k mé velké radosti se letos přidal i Evžen.

Rodan velice pěkně a výstižně popsal jednotlivá vinařství a vyzdvihl nejzajímavější vzorky vín (tady). Já se na vinobraní zkusím podívat trochu z jiného pohledu. Jak jsem již zmiňoval, hlavním důvodem návštěvy této akce je zábava. Pokud chodíme na degustace jednotlivých vinařství, vinařských regionů případně dovozců, očekáváme odpovídající standard. Chceme vína ochutnávat, hodnotit, popisovat a k tomu je zapotřebí perfektní sklo, odborný výklad a další zázemí.

V Edenu je to jinak. Nepíšu si moc poznámek. Pokud ano, jen stručně, jedno dvě slova, číslo, hvězdičku. Jdeme se bavit a očekáváme, že to jednotlivá vinařství zařídí. Jakým způsobem, to necháme na nich. Podávaná vína musejí být dobře pitelná, tady nečekáme žádné komplikované vzorky. Koneckonců při ceně vstupného to ani není možné.  A kdo mě letos pobavil nebo příjemně překvapil nejvíce a čím?

Takovou stálicí na vinobraní je vinařství Gréger (tady). Dva bratři, kteří založili vinařství před více jak deseti lety, dnes vyrábí přívlastková vína na velmi dobré úrovni. Moc pěkně se s nimi povídá a je velice úsměvné, jak jsou oba podobní a zároveň velice odlišní. Při povídání o vínech se doplňují a je radost je poslouchat. U Grégerů jsme začali a myslím, že lepší začátek jsme si nemohli vybrat. Mile mě překvapilo, že si pamatují můj první větší zážitek s vínem právě z Rakvic, o kterém jsem jim před lety vyprávěl. Nesmím opominout vyzdvihnout jedno jejich víno, co mne potěilo. Bylo to Rulandské modré ve výběru z hroznů z ročníku 2017. Grégerovi budou na Vinobraní na Jiřáku, zastavte se u nich, stojí to za to. Jejich etiketa s rakem je velice pěkná a výstižná, podle toho se dají poznat jejich vína.

Nepochybně nás všechny zaujalo jedno vinařství ze Slovácka, které podobně jako jejich sousedé, zvolilo model fundovaný vinař nebo v druhém případě obchodní zástupce, který s sebou přivedl tak atraktivní asistentku, že návštěvníka jedním mrknutím oka nadobro odzbrojí. Takže jsme si rádi v obou těchto stáncích pochutnávali na jednotlivých vzorcích vín, pochopitelně jsme jim je všechny náležitě pochválili. Slečny sice vůbec netušily, kde je Mikulov, ale výrazné obočí a hluboké výstřihy to vynahradily.

Zase bych ale nechtěl, aby to vyznělo jako nějaká šaráda s kolotoči. Nechci opakovat to, co už napsal Rodan, ale třeba takové vinařství Tanzberg a jejich Frankovka nebo výborný Maharal určitě stojí za to ochutnat. Zárukou kvality je pro mě Nové vinařství, koneckonců tvář vinařství Tereza poskytla našemu blogu již druhý rozhovor (tady). Jejich řada Petanque je několik let mojí z nejmilejších. Mám rád Dolní Dunajovice a místní terroir, takže jsem byl potěšen, že se na vinobraní objevilo vinařství Baláž. A mohl bych pokračovat, ale to přenechám Rodanovi. Já jsem se bavil výborně, Evžen a Rodan určitě taky. Těším se na další ročník a doufám, že si Vinobraní v Edenu zachová svůj koncept a půvab.

Jarda

Druhé zastavení na Vinobraní v Edenu

 

Procházím poznámky, je na nich patrné, že patnáct vinařství, u každého k osmi vzorkům, se projevilo na nečitelnosti mého rukopisu. Ani na paměť se zas tak spolehnout nemohu, řada vín mi splývá do jednoho dobrého pocitu, že vína to byla dobrá, příjemně se pila a rád si jejich košt ještě někdy zopakuji. Soustředím se tedy i v druhé části mého poohlédnutí za vinobraním v Edenu na mé emoce, které se mi derou napovrch, když pročítám katalog ochutnávaných vín. Budu se držet zvoleného přístupu a u každého z vinařů se soustředím na jedno z vín, které mne zaujalo.

Dalším ze stánků, budu-li se držet katalogu, patřilo břeclavskému vinařství Na Soutoku, za kterým stojí pan Karel Průša. Opírají se především o nakupované hrozny z oblastí a vinic, které jsou pro každou z odrůd typické, a tudíž tam mají ideální podmínky. Svým sídlem má vinařství blízko ke všem třem okolním vinařským podoblastem, Slovácké, Velkopavlovické i Mikulovské. Znáte to, když jsou všechna vína dobrá, obtížně se ukazuje na jedno, které mám označit jako nejlepší. Zajímavý byl kopřivový Sauvignon 2018 v pozdním sběru, šťavnatý Ryzlink rýnský 2017 v pozdním sběru, suchá Pálava 2018 v pozdním sběru i milerka pod názvem Rivaner 2017 v pozdním sběru.

Tentokrát však vyberu víno červené. Zaujal mne Cabernet Sauvignon 2018 v pozdním sběru, ke kterému jsem si poznamenal dvě hvězdičky a připsal chlastací víno… Hrozny pochází ze Slovácka, z obce Hluk, viniční tratě Vinné hůry. Ve vinařství využili studenou předfermentační maceraci, při které čtyři dny ležel rmut při teplotě sedmi stupňů Celsia. Díky vyššímu bezcukernému extraktu mělo víno plné tělo, bylo hebce sametové, doplněné šťavnatou kyselinou a nasládlými tříslovinami. Ve víně se daly najít tmavé třešně, černý rybíz, ostružiny, hořká čokoláda a vanilka. Dalo by se pít celý večer…

Mutěnické Vinařství Štěpánek se svou produkcí zaměřuje na líbivá vína. Raději zvolí nižší alkohol a vyšší zbytkový cukr, aby pak k takovým vínům upoutala pozornost těch zákazníků, kteří podobná vína vyhledávají. V jejich nabídce vín u stolku na vinobraní v Edenu mne ze suchých vín zaujal typicky odrůdový Ryzlink vlašský 2019 v pozdním sběru. Možná by v souboji s ostatními vinaři z Mikulovské oblasti nedosáhl na metu nejvyšší, ale pro každodenní pití u televize bych ho pasoval na ideálního společníka.

S vinařstvím Vajbar mne spojují zážitky z mnohaletého potkávání na četných přehlídkách vín, na ochutnávkách v Praze i u nich v Zaječí. Navštívil jsem jejich podnikovou prodejnu letos krátce před tím, než se společenský život díky koronavirovému omezení téměř zastavil. Díky tomu jsem si pak během dubna na vinařství Vajbar několikrát při ochutnávání jejich vín vzpomněl. Kdo by odolal poutavém mottu … nejkrásnější ženy a nejlepší vína…

Trochu mne mrzelo, že ze čtyř vín oceněných v letošním ročníku Krále vín, přivezlo vinařství do Prahy pouze jediné. Tak alespoň vyzdvihnu právě toto víno. Ryzlink rýnský – Terroir Pálava, ročník 2018 v pozdním sběru. Hrozny pocházejí z Mikulovské vinařské podoblasti, z obce Bavory, viniční trati Pod Pálavou. Do sklenky jsem dostal vzorek vína zeleně žluté barvy, ve vůni byl znát krásně svěží odrůdový rýňák s tóny citrusů a slanou mineralitou. V chuti jsem kromě meruněk, mirabelek a citrusů zaznamenal i lipový květ a med. Zkrátka typický pálavský Ryzlink rýnský.

Pro mne nováčkem na ochutnávkách v rámci letošního vinobraní v Edenu bylo drnholecké vinařství Víno 77. Proč 77? Jak říká majitel vinařství pan Jaromír Lehotský …prostě dobrý ročník… Strávil jsem u jeho stánku spolu s mými přáteli hodně dlouho. Bylo na co se ptát, Jaromír nám rád o všem dlouho a poutavě vyprávěl. Ponechám si to do některého z příštích textů, protože toto vinařství nebudu při svých objednávkách dobrých moravských vín míjet. Zaujala mne u něho obě dvě nabízená cuvée, jak to bílé Sedm hříchů 2019, tak to červené 7 Red 2019.

Z ostatních odrůdových vín se těžko vybírají ta nejlepší, všechna chutnala. Možná se zmíním o Chardonnay, ročník 2019 v pozdním sběru. Hrozny pocházejí z drnholecké tratě U křížku. V chuti se díky ležení na kalech víno posunulo někam dál, nezůstalo jen u primární aromatiky, typické pro tuto odrůdu. Mělo plnou harmonickou chuť po zralém až kompotovaném ovoci s dlouhou dochutí. Jaromír to své Chardonnay nazval boubelatou šardonkou…

Nepřehlédnutelným ve svém slamáčku byl Marek Štýbl z Křepic u Hustopečí. Pod značkou Vitis Moravia nabízel šest bílých vín, tři roséčka a jedno červené cuvée. A právě to mne v tomto vinařství upoutalo. Vzpomínám, že mne zaujalo již loni svým pohádkovým názvem Čertoraj, podle kopce nad Křepicemi. Vinařství ho považuje za svou vlajkovou loď, není se čemu divit, sklízí ocenění doma i ve světě. V ročníku 2017 šlo o tradiční barikové cuvée Cabernet Sauvignonu, Dunaje a Alibernetu, doplněné tentokrát o Svatovavřinecké. Uhlazené sametové víno, s plným tělem, chutnající po lesních plodech, současně s jemnou kyselinkou a vanilkou.

Na dalším stánku měl svá vína Vitis Strážnice, rodinné vinařství Baňařů. Většinou se s Tomášem, synem zakladatele, potkávám právě zde v Edenu. Letos souzněla s mou chutí zejména červená vína, na piedestal bych pak vyzdvihl cuvée Horní Hory, ročník 2018, směs Merlotu a Frankovky školené v sudech barrique.

Jako poslední vinařství, které tu chci zmínit, přišlo na řadu vinařství ZD Sedlec se svými Sedleckými víny. Mělo jich v nabídce sice jen šest, ale chutnala všechna parádně. Mám-li jedno vyzdvihnout, tak volím opět zajímavost. Mezi terroirovými víny jsme dostali ochutnat z trati Nad Nesytem Tramín červený, ročník 2017. Přívlastek zde není tím hlavním, čeho bychom si měli všímat, protože víno bylo vyrobeno kachetynskou metodou. Suché víno s minimem zbytkového cukru, standardní kyselina, a především vysoký bezcukerný extrakt posílá toto víno milovníkům vína jako ukázku původního způsobu výroby vína. Víno se specifickou vůní i chutí, jež vás nechá chvíli váhat, několikrát ho musíte přechutnat, nakonec si řeknete o další skleničku, protože mu podlehnete…

Tímto končí mé putování od stánku ke stánku na vinobraní v Edenu. Jarda se nabídnul, že sem přidá ještě pár svých postřehů. Těším se na jeho text, mně většina vín chutnala a věřím, že se v hodnocení shodneme. Jsem rád, že jsme se tu letos na vinobraní sešli…

Rodan