Při návštěvě u moravského vinaře nikoho ani nepřekvapí, když před vámi vytahuje jednu lahev za druhou, pokaždé jinou odrůdu, a dává ochutnat. Čím pestřejší nabídka, tím větší komerční úspěch. Vůbec ani nevadí, když jsou mezi víny odrůdy pro místní kraj netypické, rádi je otestujeme. Nějak mi to však nepasuje v situaci, když se degustace týká konkrétního vinařského regionu z některé evropské země vyhlášené produkcí dobrých vín. Mám ho totiž zaškatulkovaný pro konkrétní odrůdy a jsem celý nejistý, když je nedostanu do sklenky, naopak mi je naléváno víno pro danou oblast nezvyklé. Pokusil jsem se toto dogma prolomit a vyrazil jsem na ochutnávku italských vín vyrobených z jiných než místních odrůd. Moc dobrá byla, to teda jo, jen snad… Raději se nechávám překvapovat víny, které mi do Toskánka, Lazia či Marche pasují tak nějak líp.
Po welcome drinku v podobě povedeného bílého sektu v kategorii brut z Lombardie nás čekalo devět vzorků červených vín z různých částí Itálie. Spojovacím článkem bylo, že žádné z nich nebylo vyrobeno z místních odrůd. A když přece jen se nějaká tu a tam objevila, tak nikdy nebyla dominantní, spíše jako doplněk do povedeného cuvée. Buď ve vínech převládal Merlot, nebo Cabernet Sauvignon, případně byl jejich podíl vyrovnaný čili šlo vždy o variantu vína z Bordeaux.
Pořádající společnost Vinodoc sáhla do svého archivu a nabídla nám řadu povedených kousků, některé lahve ze starších ročníků byly i u nich jedny z posledních… Vůbec to však nevadilo, vína byla všechna v mimořádné kondici, Mikuláš Duda je nechal dostatečně prodýchat, takže se krásně pila. Žádné z nich tak neprohrálo už na startovací čáře, ale záleželo jen a jen na preferencích každého účastníka degustace. Jak má nastaveny chuťové pohárky, jaká vína má v oblibě, v jakém stavu na ochutnávku dorazil, jaké jsou jeho osobní volby.
Já byl tentokrát naladěn na Merloty. Hvězdičky u mne dostala právě vína, ve kterých tato odrůda převládala, či byla v podstatě stoprocentní. Zmíním se tedy o dvou vínech, na která bych nechtěl zapomenout. Naprostým vítězem večera byl u mne Merlot z oblasti Lago di Garda, které nabízí vinařství Olivini pod názvem „Notte a San Martino“ (noc v San Martinu). To ochutnávané víno bylo z ročníku 2013.
Pro výrobu tohoto vína byly hrozny sbírány ručně do dřevěných beden, ty se pak nechaly stát na podlaze a došlo k jejich sušení. Následně probíhala prodloužená macerace, fermentace s použitím vybraných kvasinek a následná jablečno-mléčná fermentace. Poté se nechalo víno školit dvacet čtyři měsíců v barikových sudech z francouzského dubu, díky čemuž vzniklo výsledné víno s dlouhou životností a svébytnou identitou. Ve skleničce mne zaujala hluboká rubínově červená barva, krásné aroma s tóny zralého ovoce, kávy a čokolády. V chuti mělo úžasnou strukturu, sametovost a eleganci. Na takto povedené víno se narazí jen párkrát za život…
U hroznů probíhala spontánní fermentace se slupkami v dubových kádích s otevřeným povrchem po dobu třech týdnů, aby se získalo maximum zralých taninů. Víno pak zrálo osmnáct měsíců v barikových sudech, z nichž jedna třetina byla nová. Ve sklence mělo víno jasnou, intenzivně třešňově červenou barvu, po zralých třešních i vonělo, spolu s lékořicí a bylinami, v chuti bylo harmonické se sladkými tříslovinami v závěru. Možná právě tou svou elegancí mne získalo…
Pokud se nezmiňuji o dalších vínech, vůbec to neznamená, že byla špatná. Jen jsem chtěl vzdát hold těm, která mne okouzlila. S přihlédnutím k cenovým relacím se však ani tato vína nestanou běžnými v mých skleničkách. Jako vína pro zvláštní příležitost to být mohou a určitě na ně při nějaké vhodné příležitosti dojde.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat