Pokud vám přišlo, že jsme ubrali na pravidelnosti našich textů, tak máte pravdu. Není za tím však ani tak lenost, která občas padne na každého, ale naopak přemíra vína, kterého tu přes víkend v Praze byly hektolitry. Dá se říci jak ve stavu nadmíru mladém v podobě burčáku, tak už v tom dospělém stočeném do lahví, se kterými za námi přijeli vinaři z Moravy, Rakouska, Německa, Itálie a Slovinska. Ano, vína ze všech těchto zemí jsem měl možnost tento víkend ochutnat na vinobraní pořádaném Prahou 3 na několika místech Vinohrad, Žižkova a Jarova. Jsem připravený se ze svých dojmů vyzpovídat, teď jen vybrat to nejzajímavější z toho, co mne tu zaujalo.
Vinobraní pořádané třetí pražskou částí není nic nového, chodím na něj každoročně, ale co platilo po řadu let, letos bylo přece jen jinak. Koronavirová opatření donutila mnohé pořadatele podobné akce buď zcela zrušit, nebo je zmenšit do komorního rozsahu maximálně sta osob. Zde si s tím poradili šalamounsky, což se nakonec kázalo docela fajn. Rozdělili celé vinobraní do pěti lokalit, které byly od sebe dostatečně vzdálené natolik, že pokud jste se chtěli přesunout z jednoho místa na druhé, byla to docela dlouhá procházka, která vám pomohla ke srovnání hladiny alkoholu v krvi. A mohu dosvědčit, zájemci se opravdu rozdrobili do menších skupinek…
Všechno ostatní bylo jako obvykle. Příjemní vinaři, se kterými jsem mohl rozebrat všechno, co mne okolo vína zajímá, spousta vzorků vín, z nichž některá jsem už potkal a rád se k nim opět vracím. Některá však úplně nová, k nimž jsem měl tak možnost přivonět poprvé, prvně je poválet v ústech a obdivovat jejich harmonicky plné tělo a krásnou dochuť. Letos jsem si pomohl při ochutnávání vín u jednotlivých stánků fotografiemi, snad mi pomohou si vybavit to hlavní z pestré mozaiky vůní a chutí. Takže pojďme spolu do toho, budu listovat v obrázkové galerii a vzpomínat…
Během dvou dnů jsem zvládl navštívit čtyři místa z pěti, i tak bylo vzorků více než obvykle. Nejsem tím návštěvníkem, který by si vybral jen jedno či dvě odrůdová vína a ta srovnával u každého z vinařů. Když už, tak ochutnávám v degustační míře všechno, s čím přijeli do Prahy. Vytvořím si tak komplexní přehled, co je u koho dobré, s kým mám zájem se i do budoucna potkávat a čí vína chci dál popíjet.
Nejvíce času jsem strávil na trzích na Jiřáku. Oproti jiným rokům tu sice bylo jen pár vinařů, ale převážně všechno mí staří známí, se kterými jsem se rád opět po čase potkal a popovídal si s nimi. S úžasnými červenými víny dorazil z Rakvic Michal Gréger, hodnotil jsem je tu již několikrát, ta čerstvě nalahvovaná si s těmi staršími rozhodně nezadají. Rád jsem si popovídal rovněž s Lenkou, partnerkou Marka Gertnera ze Starého Poddvorova, s nimiž se pravidelně potkávám na otevřených sklepech. Omlouvala se, že již nemá žádná suchá vína, zájem o ně byl od počátku vinobraní tak veliký, že s tím nepočítali. Tak jsem okoštoval alespoň pár polosuchých a zejména jejich vlajkové víno, vyhlášené roséčko An-Zwei. Překvapením pro mne na Jiřáku bylo vinařství Sucký z Velkých Pavlovic. Z jejich bílých vín mne okouzlila dvě. Rulandské bílé z ročníku 2019 a Veltlínské zelené z ročníku 2018. Rád se vrátím i k jejich André z ročníku 2017 či k červenému Cuvée Sucký ze stejného ročníku. Samostatným příběhem byla ochutnávka slovinských vín, to si však zaslouží extra vyprávění, které tu v nejbližší době rád připravím.
Druhou atraktivní lokalitou, kde se dala ochutnávat vína, byl parčík u Žižkovské věže. Toto místo jsme si vybrali už na páteční odpoledne s Jardou a povedlo se to. Se třemi prodejci moravských i zahraničních vín jsme si poutavě popovídali a okoštovali všechno, co tu nabízeli. Když se budu držet Moravy, tak vinařství Jaroslava Beneše z Hrušek, Gurdau z Kurdějova, Jaromíra Galy z Bavor nebo Zdeňka Peřiny z Klentnice by všechny utáhly samostatné degustace. My jsme tu mohli ochutnat ty nejvybranější vzorky z nejlepších vín, věřte, stálo to za to… A mohl bych pokračovat vzpomínáním i na nabízená zahraniční vína, řadu z nich jsem určitě nepil poprvé, rád se k nim ještě vrátím. Perličkou příjemného odpoledne bylo setkání s Petrou, tváří společnosti Vino of Italy, na jejíž pohled na ochutnávaná vína se rád co nejdříve zeptám.
Třetí navštívenou lokalitou letošního vinobraní na Praze 3 byl takzvaný BeerGarden na Ohradě. Přece jen to bylo trochu mimo nejrušnější část, kde se žilo vínem, ale vína tu nebyla vůbec špatná. Podrobně jsem si udělal čas na dvě vinařství. Zejména na oblíbený Spielberg z Archlebova, kde náš známý enolog Ondra Konečný dává vínům již několik let typickou tvář, pro kterou je stojí za to pít. Z nabídky tu všechna vína o hlavu převyšoval Ryzlink rýnský z ročníku 2018, dále pak zaujal Pinot Noir v pozdním sběru z ročníku 2017 a zejména Cabernet Cortis ve výběru z hroznů z ročníku 2017. Až na něj někde narazíte, neváhejte, opravdu povedené moravské červené víno… Zaujalo mne zde i nové mladé vinařství Štergerg z Dambořic ze Slovácké vinařské podoblasti. Jeho představení si nechám do některého z dalších textů.
Poslední navštívenou lokalitou letošního vinobraní třetí městské části bylo Kostnické náměstí. Nádherně klidné místo, kde se dalo posedávat na lavičkách a kamenných zídkách a popíjet rýňáky od Mosely, nebo moravská vína od Mikulicy, Říhy, Vydařilého s Holomáčem a Sadílka. Vzhledem k pozdnímu odpoledni jsem byl rád za posezení a přehlídku staropražských písniček v doprovodu akordeonu.
Tak to bylo letem světem, jaké to letos na Praze 3 při vinobraní bylo. Určitě budu ve vyprávění pokračovat. Vinaři, a především jejich vína si to zaslouží.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat