Monastrell z Jumilly

Loňskou dovolenou u moře na jihu Španělska mám spojenou se spoustou příjemných zážitků. Když už, tak už, vybrali jsme si tentokrát jihovýchodní pobřeží patřící do Murcijského regionu. Jako obvykle, před odletem jsem si nastudoval podrobné informace, jaké víno bych tam neměl minout. Nejvýznamnější vinařská oblast se nachází na severu tohoto regionu, kde se pěstuje víno kolem města Jumilla. Tato stejnojmenná oblast je ve Španělsku zařazena pod chráněné označení původu (Denominación de Origen Protegida). Vůbec jsem se neobával, že bych při mém pobytu na žádná španělská vína nenarazil, ale toužil jsem především ochutnal to víno, co k Murcii patří.

Pro nezasvěcené připomínám, že pro oblast Jumilla DO je typická odrůda Monastrell. Produkují se z ní těžší červená vína tmavé rubínové barvy, v chuti jemně do ostružin a s vysokou mírou tříslovin. Pokud se tato odrůda používá do cuvée, dává zpravidla vínu potřebnou strukturu. Kdo vyhledává francouzská vína z Provence či Cotes de Rhone, určitě narazil na vína obsahující odrůdu Mouvedre, což je jen jiný název pro stejnou odrůdu, kterou zde v oblasti Jumilla Španělé nazývají Monastrell.

Tak úkol byl jasný. Hned zkraje pobytu jsem se vydal propátrat okolí hotelu, kde bych koštovací kousek mohl zakoupit. Ale takto snadné to nebylo. Skutečnost mne brzo vyvedla z představ, protože přímo kolem hotelových komplexů v lokalitě La Manga de Mar Menor jsem na víno z odrůdy Monastrell nikde nenarazil. Všude to tam válcovala běžná levná vína z Rioja či La Mancha.

Určitou naději, že bych mohl být úspěšnější, skýtal náš čtyřhvězdičkový hotel, kde jsme měli zajištěnu službu All Inclusive. Určitě jste to každý někdy zažil, bufetové stoly plné jídla, neomezené množství nealko nápojů a pochopitelně i nabídka piva a vína, jak se zpravidla uvádí v průvodcích, jako výběr lokálních značek.

Co bych si stěžoval, vína tam bylo dost, ale toho, na které jsem se těšil, jsem se opět nedočkal. Tak jsem alespoň přechutnal ta, která hotel nabízel. Nápoje nám v restauraci nabízely milé servírky, mimochodem do té doby jsem netušil, že skoro všechny starší, ale i mnoho mladých Španělek, nemluví anglicky. Takže víc, než objednat si víno podle barvy jsem s nimi dohodnout nedokázal. Natož zjistit předem detaily, z jaké odrůdy víno pochází, z jaké je oblasti, od jakého vinaře, jaký ročník, množství cukru, alkoholu… Musel jsem se spolehnout na to, že tyto údaje bude obsahovat viněta a já se postupně proberu celým nabízeným sortimentem a koncem pobytu už budu vědět, co si mám přesně objednat.

Na co budu dlouho vzpomínat, bylo, že mi obsluha na mé přání dát si k obědu či večeři víno, vždy přinesla rovnou celou lahev. Rodinka ze slušnosti ochutnala, ale bylo to na mně, abych hrdinsky ocenil místní lokální víno. Pokud někam vyrazíte na sedm dnů a každý den obědváte a večeříte, dokážete si snadno spočítat, kolikpak vín to dohromady bylo. Měl jsem aspoň dostatek příležitostí všechna vína dobře poznat a poté si je vybírat podle chuti. Koneckonců, patří to k dovolené, užít si moře, nakouknout do života místních lidí, navštívit pár pamětihodností, ochutnat jejich gastronomii a okoštovat místní víno.

A co že mi to nabízeli? Vlastní nabídka vín zas tak bohatá nebyla. Byla tu možnost si objednat pětieurová vína Castillo de Olite z vinařství Manzanos z Navarry, zejména jejich červené Tempranillo, růžové cuvée Garnacha a Tempranillo a bílé cuvée Viura a Chardonnay. Pokud jsem zabrousil do osmieurových vín Monte Clavijo z vinařství Castillo Clavijo z Rioja, mohl jsem ochutnat buď červené víno z odrůdy Tempranillo, nebo bílé víno z odrůdy Viura. V zásadě se ve všech případech jednalo spíš o běžná vína bez zvláštního zážitku vhodná jako doprovod k jídlu.

To bych nebyl já, pokud bych to vzdal a alespoň jednu lahev Monastrell nesehnal. Příležitost se našla, když jsme uprostřed pobytu vyrazili na výlet o kus dál od našeho střediska až do Cartageny. Toto starověké město zažilo největší slávu během římské říše jako nové Kartágo a dodnes tu od té doby stojí zbytky 2000 let starého amfiteátru. Při procházení starou částí města jsem rodinku cíleně nasměroval do městské tržnice. Mezi rybami, ovocem, zeleninou, masem a sýry jsem konečně našel to, co jsem hledal. Několik regálů s barevnými vinětami na lahvích španělských vín. Dovolil jsem se prodávajícího a okouzleně hladil jednu lahev po druhé, zda nenajdu to, co si přeju. Víno Monastrell z Jumilly…

Nebudu napínat, bylo tam. Nemám porovnání, zda jsem se dostal k dostatečně reprezentativnímu kousku, šlo patrně o standardní víno cenově něco do deseti euro. Celá řada vín tohoto vinařství s označením Reserva se nazývá Sabatacha. Když jsem se zajímal o původ tohoto kuriózního názvu, šlo o zkratku ze španělské fráze pro pití vína v sobotu večer.

Vinařství San Isidro se sídlem přímo ve městě Jumilla uvádí, že má nejrozsáhlejší plochy vinic odrůdy Monastrell na světě. Co se týká popisovaného vína, vyrábí ho ze 100 % hroznů odrůdy Monastrell pocházejících ze starých vinic s malou produkcí. Macerace probíhá 10 dní, přičemž teplota nepřekročí 28 stupňů. Teplota vlastní fermentace je ještě nižší, cca 20 – 22 stupňů. Poté, kdy se víno zastabilizuje, nechá se ležet 12 měsíců v barikových dubových sudech. Víno mi chutnalo, bylo plné, hladké a vyvážené. Robert Parker udělil tomuto vínu v jednom z předchozích ročníků 88 bodů.

Rodan

Refosco z betonu

Bylo to v roce 2015, kdy nás rodinný výlet mezi vinicemi poblíž Portogruara, vzdálených jen pár kilometrů od prázdninových středisek u Jaderského moře, přivedl až do městečka Annone Veneto, ležícího u řeky Livenza. Bylo to již na závěr cesty, kufr auta jsem měl téměř zaplněný krabicemi s víny z pár vinařství, do kterých jsem mířil opakovaně na základě zkušeností z předchozích let. V Annone Veneto jsem však dosud nikdy nezastavil. Proč nezkusit něco nového? Projeli jsme městečkem a při výjezdu přes Loncon jsem u jednoho domu zahlédl poutač na vinařství F.LLI Boaretto, Azienda Agricola. Dobrá příležitost k zastavení.

Ujal se mě vinař a zavedl do zadního traktu zemědělské usedlosti. Procházeli jsme několika menšími halami, kde stály betonové vany. Prohlížel jsem si je se zájmem, něco podobného jsem viděl prvně v životě. Začal jsem se ptát a vinař mne utvrdil v tom, že u nich skutečně fermentace a školení vín probíhá v betonu. Znáte ten pocit, že vidíte něco nového? Něco, s čím se běžně nesetkáváte? Dostal jsem silné nutkání, to musím ochutnat. Bylo rozhodnuto, vzal jsem si namíchanou krabici lahví různých odrůd…

Možná, že někteří z vás se dívají na venkovské betonové vany jako na něco nepatřičného, nehygienického, staromódního. Dáváte přednost moderním přístupům ke zrání vína v nerezu, sudech, nebo při malovýrobě v malých nádobách z potravinářského plastu či keramiky? Ale co beton? Co vede vinařství k tomu, že se betonových tanků dosud nezbavily a stále je využívají?

Dostal jsem vysvětlení, že to je z několika praktických důvodů. Jednak beton vyrobený z přírodního materiálu a bez chemických přísad úspěšně udržuje požadovanou teplotu bez nutnosti umělého chlazení fermentovaného vína. Dále propouští do vína malé množství kyslíku, čímž u červených vín dochází ke zjemnění tříslovin, vytvoření bohatšího těla a dosažení komplexní chuti. Něco podobného lze získat i při zrání v sudech, ale na rozdíl od nich nedojde k ovlivnění chutě vanilkou, kořením či toastem. Neplatí ani to, co u nerezu, že víno je stabilizované a neprobíhá s přístupem vzduchu další zrání. Beton je tedy ideální kombinací toho nejlepšího z nerezu a dubového dřeva. Navíc, když někdo využije tank ve tvaru vajíčka po vzoru starověkých amfor, vyřeší i usazování kalů na dně nádoby.

Ve vinařství F.LLI Boaretto, Azienda Agricola z DOC Veneto vína jednak lahvovali, jednak stáčeli do větších bag-in-boxů. Kromě sektu a perlivého vína z Chardonnay, se zaměřovali na bílá vína z lokálních hroznů Verduzzo, s plnou výraznou vůní a chutí po medu, meruňkách, hruškách a broskvích, a Bianco, s jemnou ovocitou vůní a chutí s tóny citrusů a pomela. Z červených vín jsem si mohl vybrat mezi mně známými odrůdami Merlot, Malbec, či Cabernet Franc a mezi lokální odrůdou Refosco dal Peduncolo, s typickou výraznou rubínovou barvou, víno příjemně aromatické po peckovinách a lesních plodech, plnější a lehce hřejivé, s jemnou kořenitostí, zemitostí až špetkou tabáku.

Znáte to, nákupy na slepo jsou vždy hodně rizikové. V tomto případě se to týkalo prakticky všeho, pěstovaných odrůd, malovinaře, způsobu výroby… Ale poté, co jsem doma lahve postupně otevřel, jsem své zastávky ve vinařství v Loncon, Annone Veneto, nelitoval. Vína byla jiná, přesto nám chutnala. Byla lahodná a dle mého názoru určitě ovocitější, než vína, které jsem si přivezl z okolních vinařství. U červených vín bylo už na první dojem patrné, že z vína vystupovaly jen velmi jemné taniny, něco lze připsat na vrub odrůdám, něco však i způsobu výroby a odpovídající zralosti. A co nám chutnalo nejvíc? Z dovezených červených vín tohoto vinařství mohu vyzdvihnout právě Refrosco, určitě neobvyklé víno, na které člověk málokdy narazí. Beton mu ponechal ovocitost podepřenou kyselinkou a potlačil svíravé třísloviny. A z bílých nám moc chutnalo Chardonnay frizzante, s lehce odrůdovým charakterem a krásným, jemným perlením. I po těch letech si na vína z betonu rád vzpomenu.

Rodan

Magický Pinot Noir

Držel jsem prázdnou sklenku mezi prsty. Chvíle váhání a pak jsem natáhl ruku přes stůl nad vystavenými lahvemi vína. Vinař se nenechal rozptýlit a v angličtině dál vyprávěl o svých vínech z burgundských Zlatých svahů - Côte-d'Or. Přitom mi však velmi pozorně nalil vzorek vína až k degustační rysce. Cihlově červené víno s hnědými okraji… Rázem mne dostala omamná hřejivě kouřová vůně pinotu, připomínající mi švestková povidla, po prvním doušku pak v chuti přecházející do tmavých peckovin, černého rybízu komplexně umocněného jemnými zakulacenými taniny.

Na tuto degustaci špičkových burgundských vín jen tak nezapomenu. Navštěvoval jsem v té době pravidelně vinotéku Wines Home v pražské Bílkově ulici, každá ze zde konaných degustací přede mnou otvírala úžasný a nekonečný svět vína. Aby to nemátlo, nebylo to vůbec o alkoholu, ale o poznávání dosud mně neznámého a tajemného, spolu se zážitky spojenými s vyprávěním o pěstování, výrobě a hodnocení vín. Proč si vybavuji právě toto? Možná, že mne ten požitek z degustace burgundských pinotů docela dost stál. Za každý vzorek se totiž platilo samostatně, právě těch pár loků, ne které nemohu zapomenout, mne přišlo téměř na dvě stovky. Určitě bych za to tehdy mohl mít v supermarketu dvě, možná i tři lahve vína pro běžné večerní popíjení… Ale nelituji toho. Díky tomu jsem se pustil na cestu hledání těch nejlepších červených vín, která mi mohou vinaři nabídnout. Ano, mluvím právě o Pinot Noir.

Od té doby se urodila ve vinicích kvanta hroznů, v sudech stačilo projít fermentací množství rmutu, hotové víno se stočilo do statisíců lahví.  Během těch dvanácti let jsem pak ochutnal nepočítaje dobrých i průměrných vín, ale slabost pro pinoty mi vydržela. Navštívím-li některého z vinařů, ať v Čechách, na Moravě, nebo i v zahraničí, vždy zjišťuji, zda u nich mohu ochutnat jejich nejlepší Pinot Noir. Některé z vinařů jsem tak dlouho ukecával, až koštýřem vytáhli jednu sklenku přímo ze sudu. To pak byla paráda…

Před tím, než nás všechny zaskočila ochranná karanténa, jsem se s rodinou a přáteli stačil vydat na pár dnů za vínem do Velkopavlovické vinařské oblasti. Ne, že bych neměl tipy na dobrá červená vína i odjinud z Čech či Moravy, ale tady na tom plácku od Pavlovic, přes Bořetice, Rakvice a Bílovice, až po Čejkovice a Poddvorov, tady se nemohu splést. Tady vždy zaručeně objevím u někoho ve sklepě krásný pinot. 

Ani tentokrát tomu nebylo jinak. Měl jsem štěstí a přivezl si sebou několik lahví Pinot Noir 2017, terroir Krásná hora, od Milana Sůkala z Nového Poddvorova, Rulandské modré 2016, od Vladimíra Kašíka z Nového Poddvorova a Rulandské modré 2017, barrique, od Michala Grégera z Rakvic.

Mám ta vína vyzvat na souboj? Ani náhodou. Chci jim všem dát šanci, aby mne přesvědčila o tom, že na Moravě vinaři dokáží udělat dobré červené, že jsou jejich pinoty pro milovníka vín zážitkem. No beru, že nejsou úplně stejná jako ta francouzská, ale i tak mne dokáží potěšit a povzbudit mne na cestě k dalšímu objevování krásných vín.

Proč se mezi sebou liší vína našich vinařů? Proč se liší ta samá naše a zahraniční vína? To si určitě dokážete odpovědět sami. To první, co hraje roli, je odrůda révy a její klony, včetně podnoží. V tom už naši moravští vinaři svět dohánějí, ale přece jen mnozí s restrukturalizací vinic teprve začínají. Dále jsou to klimatické a půdní podmínky. Tady na tom nikdy u nás nebudeme stejně jako ve špičkových oblastech světa, i když sucho a přezrávání hroznů postupně výhodu zahraničních vinic srovnává.

Pak je to určitě kouzelné slovo terroir. U nás ho teprve objevujeme, přesto pokud to grand cru na některé naší viniční trati máme, myslím, že to vinař zpravidla ještě rozmělní v celé šarži vína. Pak už zbývá si všímat hlavně práce vinaře a ročníku, kdy hrozny dozrály. Ano, právě to obojí je asi pro mne zatím to hlavní, čím se řídím při nákupu vína. Proto si vybírám Sůkaly, Kašíky a Grégery. Protože vím, co umí a dokáží, a věřím jim, že ze špatných hroznů mizerného ročníku dobrá vína zkoušet nebudou. Tak a teď jedno z těch jmenovaných vín beru do rukou a jdu ho pro radost se svými blízkými překoštovat…

Rodan

Cork and Bottle

Ve svém prvním příspěvku do tohoto blogu bych se chtěl alespoň krátce zmínit o místě, kde se zrodila moje vášeň k vínu. Tím místem je vinný bar Cork and Bottle v centru Londýna, založený v roce 1971 a spojený s vinařskou legendou Donem Hewitsonem. Když jsem poprvé vstoupil do baru nesoucí toto jméno, okamžitě na mě dýchlo něco, čemu se říká genius loci. Bar plný všech možných skleniček, obrovské množství lahví vína doslova všude kolem mne, menší stolky pro příjemné posezení ve dvou, zákoutí pro větší společnost. Hlavně ale příjemná atmosféra, kterou kromě designu interiéru vytvářeli usměvaví, diskutující a očividně spokojení lidé. Při prvním zkoumání vinného listu a lahví obklopujících bar jsem měl najednou pocit, že mám možnost objevit celý svět: Evropa, Austrálie, Nový Zéland, Jižní Afrika, Dom Pérignon, Barolo, Sangiovese, všechny světoznámé vinařské oblasti, odrůdy, vinařství, až se z toho hlava točí.

Do tohoto baru mě přivedla dnes již před téměř 20 lety souhra náhod, kamarádi a nesmím zapomenout na člověka, který tento bar již více jak 20 let vede. Jmenuje se Vašek, v baru ho znají všichni jako Vash. Když jsem při jedné z návštěv Londýna tehdy jako student Vysoké školy ekonomické dostal nabídku nějaký čas zde pracovat, neváhal jsem ani chvilku a nadšeně přijal. Pracoval jsem více než rok v kuchyni. Naučil jsem se mnoho o víně, ale vždy mě zajímal komplexní pohled hosta, celkový zážitek z návštěvy. Výborná vína se musí snoubit s vhodnými a hlavně vždy čerstvými pokrmy. Žádné náhražky, žádné polotovary, jen poctivá práce. Příjemná usmívající se obsluha dokáže zázraky.

Po návratu domů jsem strávil krásných 10 let ve službách národních aerolinií. Měl jsem možnost procestovat téměř celý svět a při tom ochutnávat vína a popovídat si s vinaři přímo na místě. Kouzlo přírody spolu s uměním a poctivou prací vinaře je opravdový zážitek. Dojmy z alespoň některých míst se pokusím použít v příštích příspěvcích.

Kouzlo objevování nových vín i vinařů, sdílení dojmů a zážitků je něco, co máme společného s Rodanem. Pokusíme se tedy podělit se o dojmy a zážitky z cest tuzemských, které podnikáme, nebo zahraničních, které plánujeme.

Jarda

Blogu do vínku

O Silvestru před vstupem do roku 2020 jsem v obchoďáku u regálu s dobrůtkami na večerní posezení potkal známého... Oblíbeného vinaře z litoměřické vinařské oblasti, jehož vína rád objevuji. Pozdravili jsme se a chvilku se v tom mumraji zastavili. Vyprávěl mi, jak se mu povedl z letošní panenské sklizně Sauvignon, Tramín a Solaris, sotva vína nalahvovali, byl o ně tak velký zájem, že se prodávala téměř sama. Jak se o tom s nadšením rozpovídal, ucítil jsem vůni těchto aromatických odrůd, v duchu jsem seděl u nalitých sklenek a po doušcích se kochal krásným vínem. V chuťových pohárcích mého jazyka se ozvala vinná paměť těch několika stovek napitých pokladů od vinařů z celého světa. Měl jsem touhu vinaře přemluvit, ať sedne ke mně do auta a vyrazíme spolu do vinařství, přechutnat vše, co se dá, povyprávět a pobavit se, zkrátka prožít ideální silvestrovský večer. 

Místo toho ze mne lezlo klasické novoroční přání, ať jim to stále tak pěkně roste a dočkáme se další skvělé úrody. On se jen zasněně podíval do prázdna nad mou hlavu a opravil mne. Přeji nám a koneckonců i všem ostatním, ať je v tom novém roce hodně sluníčka, dozrávají při něm do sladkosti nejen hrozny, ale pomáhá i milým úsměvům našich blízkých a přátel, které sami rádi potkáváme kolem sebe, lépe se nám pak hojí polámané kosti i ostatní neduhy těla. Ať je dostatek vláhy, hroznům to dá dostatek šťávy, kterou nám pak předají do lahodného moku, kterého si budeme moci užít dosyta pro dobrou náladu a moudrost myšlenek. Ať jsou všechny dny klidné, bez vichrů a krupobití, přenese nás to blíž ke splnění svých přání, malých i velkých cílů, a to bez zbytečných ztrát a rozmíšek… 

Nemohu se nabažit objevování stále nových vín z různých zemí, regionů, viničních tratí, odrůd i cuvéeček, ročníků dobrých a ještě lepších, a taky se tu a tam vracím k jistotám, na které jsem při mém objevování narazil. Všude tam nacházím úžasnou moc přírody a poctivost a umění vinaře, přičemž oceňuji, jak se slunce a vláha podepsaly na kráse ochutnávaných vín. 

Měl jsem v životě štěstí na pár přátel, jedním z nich je i Jarda, se kterým jsem před časem auditoval rizika finančních operací. Od čísel jsme naše audity postupně přesunuli k prověřování dobrých vín. Pro nikoho o tom zprávy nesepisujeme, ale řekli jsme si, že by stálo za to něco z obsahu našich koštýřů dát na papír. Proto startujeme tento blog. Nebude to ani tak o analytických hodnotách, ani o senzorických vjemech. Primárně chceme uchovat zážitky, které nás při cestách za vínem potkaly. Možná by to mohlo zajímat i někoho dalšího.

Rodan