Bylo to v roce 2015, kdy nás rodinný výlet mezi vinicemi poblíž Portogruara, vzdálených jen pár kilometrů od prázdninových středisek u Jaderského moře, přivedl až do městečka Annone Veneto, ležícího u řeky Livenza. Bylo to již na závěr cesty, kufr auta jsem měl téměř zaplněný krabicemi s víny z pár vinařství, do kterých jsem mířil opakovaně na základě zkušeností z předchozích let. V Annone Veneto jsem však dosud nikdy nezastavil. Proč nezkusit něco nového? Projeli jsme městečkem a při výjezdu přes Loncon jsem u jednoho domu zahlédl poutač na vinařství F.LLI Boaretto, Azienda Agricola. Dobrá příležitost k zastavení.
Ujal se mě vinař a zavedl do zadního traktu zemědělské usedlosti. Procházeli jsme několika menšími halami, kde stály betonové vany. Prohlížel jsem si je se zájmem, něco podobného jsem viděl prvně v životě. Začal jsem se ptát a vinař mne utvrdil v tom, že u nich skutečně fermentace a školení vín probíhá v betonu. Znáte ten pocit, že vidíte něco nového? Něco, s čím se běžně nesetkáváte? Dostal jsem silné nutkání, to musím ochutnat. Bylo rozhodnuto, vzal jsem si namíchanou krabici lahví různých odrůd…
Možná, že někteří z vás se dívají na venkovské betonové vany jako na něco nepatřičného, nehygienického, staromódního. Dáváte přednost moderním přístupům ke zrání vína v nerezu, sudech, nebo při malovýrobě v malých nádobách z potravinářského plastu či keramiky? Ale co beton? Co vede vinařství k tomu, že se betonových tanků dosud nezbavily a stále je využívají?
Dostal jsem vysvětlení, že to je z několika praktických důvodů. Jednak beton vyrobený z přírodního materiálu a bez chemických přísad úspěšně udržuje požadovanou teplotu bez nutnosti umělého chlazení fermentovaného vína. Dále propouští do vína malé množství kyslíku, čímž u červených vín dochází ke zjemnění tříslovin, vytvoření bohatšího těla a dosažení komplexní chuti. Něco podobného lze získat i při zrání v sudech, ale na rozdíl od nich nedojde k ovlivnění chutě vanilkou, kořením či toastem. Neplatí ani to, co u nerezu, že víno je stabilizované a neprobíhá s přístupem vzduchu další zrání. Beton je tedy ideální kombinací toho nejlepšího z nerezu a dubového dřeva. Navíc, když někdo využije tank ve tvaru vajíčka po vzoru starověkých amfor, vyřeší i usazování kalů na dně nádoby.
Ve vinařství F.LLI Boaretto, Azienda Agricola z DOC Veneto vína jednak lahvovali, jednak stáčeli do větších bag-in-boxů. Kromě sektu a perlivého vína z Chardonnay, se zaměřovali na bílá vína z lokálních hroznů Verduzzo, s plnou výraznou vůní a chutí po medu, meruňkách, hruškách a broskvích, a Bianco, s jemnou ovocitou vůní a chutí s tóny citrusů a pomela. Z červených vín jsem si mohl vybrat mezi mně známými odrůdami Merlot, Malbec, či Cabernet Franc a mezi lokální odrůdou Refosco dal Peduncolo, s typickou výraznou rubínovou barvou, víno příjemně aromatické po peckovinách a lesních plodech, plnější a lehce hřejivé, s jemnou kořenitostí, zemitostí až špetkou tabáku.
Znáte to, nákupy na slepo jsou vždy hodně rizikové. V tomto případě se to týkalo prakticky všeho, pěstovaných odrůd, malovinaře, způsobu výroby… Ale poté, co jsem doma lahve postupně otevřel, jsem své zastávky ve vinařství v Loncon, Annone Veneto, nelitoval. Vína byla jiná, přesto nám chutnala. Byla lahodná a dle mého názoru určitě ovocitější, než vína, které jsem si přivezl z okolních vinařství. U červených vín bylo už na první dojem patrné, že z vína vystupovaly jen velmi jemné taniny, něco lze připsat na vrub odrůdám, něco však i způsobu výroby a odpovídající zralosti. A co nám chutnalo nejvíc? Z dovezených červených vín tohoto vinařství mohu vyzdvihnout právě Refrosco, určitě neobvyklé víno, na které člověk málokdy narazí. Beton mu ponechal ovocitost podepřenou kyselinkou a potlačil svíravé třísloviny. A z bílých nám moc chutnalo Chardonnay frizzante, s lehce odrůdovým charakterem a krásným, jemným perlením. I po těch letech si na vína z betonu rád vzpomenu.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat