Terroir Kukvička

Stáli jsme na vrcholu rozhledny Na Podluží a dívali se do kraje. Byla krásná sobota na počátku března, sluníčko nás hřálo svými prvními jarními paprsky. Evžen ukazoval své milé Janie z daleké Anglie pálavské vrchy na horizontu, směrem na východ pak vrcholky Karpat. My s Danou a Týnou si prohlíželi korálky okolních vesnic, v dálce Čejkovice, bezprostředně před námi Nový Poddvorov, o kousek dál Starý Poddvorov a Dolní Bojanovice, směrem na jih pak Josefov a Nechory u Prušánek. A všude mezi nimi pole a především vinice…

Jezdíme na otevřené sklepy do Nového Poddvorova pravidelně třetí víkend v červnu již několik let. Vína místních vinařů jsme již přechutnali v několika ročnících, a to jak v čistě odrůdových vínech, nebo harmonicky scelená v cuvée, ve vínech s různým zbytkovým cukrem, případně u modrých odrůd jako vína školená v sudech velkých dubových nebo menších barikových, případně zpracovaná jako vína růžová. Lze tedy hledat rozdíly nejen mezi odrůdami, ale také mezi vinaři a v poslední době si všímám i rozdílů u jednotlivých vinařství, v závislosti na tom, z jaké viniční trati pocházejí hrozny, ze kterých bylo víno zpracováno.

Královnou mezi poddvorovskými viničními tratěmi je jistě Krásná hora, táhnoucí se nad Starým Poddvorovem směrem k Dolním Bojanovicím. Řada vinařů se k ní hlásí, zejména vinařství stejnojmenného názvu Krásná hora. Všiml jsem si, že na blogu ovine.cz je ještě o něco lépe hodnocena viniční trať Kukvička v katastru obce Josefov. Podívám-li se na mapu, tak se Kukvička v podstatě rozprostírá v trojúhelníku tvořeném obcemi Nový Poddvorov, Dolní Bojanovice a Nechory u Prušánek, přičemž Josefov je tak zhruba na půli cesty mezi Nechory a Bojanovicemi. Ze všech uvedených čtyř obcí také pochází většina vinařů, kteří na svých vinicích na viniční trati Kukvička hospodaří, případně nakupují tam vypěstované hrozny.

Vrátím-li se ve vzpomínkách na rozhlednu, Kukvička ležela před námi jižním směrem, mírně se svažovala dolů k Josefovu, takže bylo zřejmé, že se během léta prohřívá paprsky odpoledního slunce. Dal se zahlédnout i val, o kterém se uvádí, že napomáhá k vysoké záhřevnosti půdy, což pomáhá udržovat teplo ve vinici i v nočních hodinách. Co se pohledem z rozhledny nedalo odhadnout, byla skladba podloží, na kterém jsou vinice vysázeny. Dočetl jsem se poté, že jsou zde hlinitopísčité spraše s vysokým obsahem křemíku a vápníku, které se srážejí v hrudky, tzv. „cicváry“. Některými částmi trati probíhá navíc žíla půdy s magmatickým původem, což dodává chuti vína výraznou minerální stopu.

K jedinečné trati Kukvička se hlásí řada vinařů, já mám nejblíže k vinařství Milana Sůkala. Nakupuji od nic vína pravidelně, takže vím, že se svými víny k jednotlivým terroir hlásí. Před pár dny jsem s úctou vytáhl ze svého archivu jejich cuvée „Pro přátele“, ročník 2015, uváděné jako Reserve, pozdní sběr, terroir Kukvička. Po přivonění a pár doušcích mne temně rubínové víno okouzlilo. Vyváženě propojený Merlot se Zweigeltrebe spojoval v sobě vůni kompotovaných peckovin, dřeva, fialek a koření. Dlouhá, harmonická chuť vybízela k neustálému ochutnávání, převalování na jazyku, pomalému nekončícímu polykání… Uvědomil jsem si, že právě u tohoto vína se skloubilo umění vinaře vyrobit velké víno s kvalitními hrozny pocházejícími z jedné z nejlepších viničních tratí v okolí.

Mohu teď přede všemi slíbit, že se k tomuto vínu budu vracet a pravidelně budu prověřovat i další ročníky. Nicméně mne láká ochutnat vína z vinic na Kukvičce i od ostatních vinařů. Dokážu si představit, jaká by to byla panečku srovnávací ochutnávka vín z terroir Kukvička. Pokusím se o to…

Rodan