Už tomu tak bývá, že ve vinařské obci je pár vinařů, kterým se podařilo takzvaně udělat díru do světa, investují do vinic a do sklepního hospodářství, nakupují moderní technologie pro výrobu vína, dělají pak čím dál lepší vína. Když začnou svá vína výhradně lahvovat, dostávají se na pulty vinoték, do gastro podniků, do obchodů… Známe je, vína nám chutnají a vyhledáváme je. Jezdíme za nimi do vinařství, koštujeme jejich vína na otevřených sklepech a výročních výstavách vín. Vedle nich však žijí desítky malovinařů, kteří hospodaří jen s pár tisícovkami vinných hlav, víno si dělají jen tak pro sebe, pro své přátele, hlavně že to je na jejich způsob, poselsku. O jednom z nich bych tu chtěl dneska napsat pár řádek.
Zpunktovala to všechno vlastně Miládka. Na závěr večera jsme si v penzionu sedli k poslední lahvince, shodou náhod k velmi dobrému Sylvánu. Miládka se však brzo vytratila, třeba potřebovala jen tak na vzduch, třeba už měla vína dost. Když ji její bratranec Evžen vyšel hledat, našel ji naproti přes ulici. Zapovídala se tam s jedním mladíkem, co seděl před svým sklepem. Oba s dobrou náladou, tak se nebylo čemu divit, že se k nim Evžen přidal. Slovo dalo slovo a padlo pozvání na košt vzorečku vína přímo ze sklepa. To už jsme se k nim přidali i my ostatní.
Poté, co se nám Marťas Husek představil, z koštýře vytáhl Hibernal. Nad touto PIWI odrůdou mnozí ohrnují nos, ale proč ne, když se povede, je to příjemné aromatické víno. Konečně i já sám mám pár keřů Hibernalu ve vinici, pokud mi je neočešou špačci, kterým taky chutná, rád si utrhnu hrozinek a pošmáknu si. To Martinovo víno bylo pitelné, ale bylo na něm poznat, že si ho vinař dělá sám pro sebe spíš na koleně.
Vyšší liga bylo nabídnuté červené víno z odrůdy Dornfelder. Ochutnali jsme dvě varianty. To první víno bylo z plastu, okamžitě jsem tuto odrůdu poznal, byť to byl Dornfelder lehký a ovocitý. Patrně jsme byli Marťasovi něčím sympatičtí, po celovečerním přechutnávání vín jsme byli už všichni rozpovídaní, jeden vtípek následoval druhý. Vinař pak udělal něco, čeho se zpravidla ve sklepě nedočkáte. Natáhl koštýřem další vzorek Dornfelderu, tentokrát ze skleněného demižonu. Významně při tom vytáhl obočí. Toto je víno pro vinaře, to nikomu normálně nenalévám… Víno pro vinaře bylo skutečně dobré. Už jsem začal kout plány, že kromě krabic s lahvemi vína, co povezu z otevřených sklepů, si nechám stočit do petky taky Dornfelder od Marťase. Bohužel večer skončil, neurčitá domluva, že se ještě potkáme, ale už k tomu nedošlo.
Využívám tedy teď toho, že jsem pak na Marťase sehnal kontakt a domluvil se s ním, že nám o svém vinaření něco poví. Takže sem s první otázkou.
Jak ses dostal k vinaření? Jak máš velké vinice? Zmiňoval ses, že nejen zde ve Starém Poddvorově, ale i v Nechorech. To vše zvládáš dělat po práci?
M: Stařec dělal víno, děda dělal víno, otec taky a teď su na řadě já, je to tradice… Ano na Starém Poddvorově máme dvě vinice dohromady 1200 hlav. A u Nechor jednu vinicu 600 hlav. Všechno stíhám po práci, ale nedělám to sám, pomáhá mně celá rodina, hlavně zelené práce a sběr. Pak už jen zpracovaní a výroba je na mně.
Jaké pěstuješ odrůdy vinné révy? Víno děláš pouze z vlastních hroznů, nebo ještě přikupuješ?
M: Na vinicích mám z bílých odrůd Veltlínské zelené, Ryzlink vlašský, Hibernal, Rulandské šedé, Müller Thurgau a Chardonnay. Z červených odrůd pak Dornfelder, Cabernet Sauvignon, Golubok, Frankovku, Svatovavřinecké a Modrý Portugal. To mi stačí, hrozny nedokupuju, všechno z vlastních zdrojů.
Pozval jsi nás do svého sklepa? Rodinný majetek, nebo si ho pronajímáš? Kolik vína vyrobíš? Děláš víno jen tak pro sebe, nebo ho i prodáváš?
M: Sklep na Starém Poddvorově je mojej ženy, naopak ten sklep, který mám u Nechor, je můj. Vyrábím přibližně 900 litrů. Víno dělám pro celou rodinu a pro známých, kteří si dycky nějaké odvezou.
Které víno z vlastní produkce máš nejraději? Je to ten tvůj Dornfelder pro vinaře? Nebo máš ještě další poklady, na jejichž ochutnání ten večer nedošlo?
M: Ano nejraději mám svůj demižonek s Dornfeldrem pro vinaře. A divíš se?
Jaké máš ještě ve vinaření cíle? Chtěl bys taky kopat první ligu a prosadit se na profi úroveň ve výrobě vína?
M: Nene, žádnú ligu, stačí mně, co mám, a chci se držet rodinných tradic.
Díky za odpovědi. Jak se tu teď snažím evokovat vzpomínky, jak tak koukám na pár fotek z toho večera, jsem čím dál víc přesvědčený, že na Dornfeldra do petky určitě dojde. Jen to domluvit.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat