Už jsem si říkal, že kolem kořenů mého obdivu ke krásným vínům našlapuji až moc opatrně. Ten začátek datuji do chvíle, když jsem se z čista jasna dostal do Čejkovic. Tam jsem si tehdy uvědomil, že víno není jenom alkohol, ale dokáže přimět člověka si užívat krásy okamžiku při nalitých sklenkách, povídat si a překvapovat se navzájem nápady a příběhy, dokáže probudit touhu objevovat pestrou mozaiku vůní a kouzelných chutí rozmanitých odrůd, regionů a vinařů.
V Čejkovicích jsme byli na výjezdním zasedání s partou kolegů z výboru profesního sdružení Isaca a to by bylo, abychom se tam nepotkali s vínem. Dobrá duše tohoto spolku Radka nám tehdy domluvila večerní návštěvu jednoho vinařství. Ač jsem ho do té doby neznal, natolik mě tenkrát podmanilo, že mě vášeň poznávat dobrá moderní vína od té doby neopustila. Navštívili jsme totiž rodinné vinařství Petra Bízy.
Zavítal jsem pak během několika následujících let do tohoto vinařství za Petrem několikrát, nakoupil u něho desítky lahví vína. Díky nim jsem se naučil poznávat odrůdy, přívlastky a ročníky, jeho vína mě přiměla ocenit umění špičkového vinaře. Bral jsem k němu na ochutnávky řadu mých kamarádů i obchodních partnerů, všem se tam líbilo. Byla to zkrátka doba, kdy mě Petrova vína okouzlovala.
Poznávání vín je nekonečný proces, při kterém střetávám stále nové a nové vinaře, ochutnávám vína z odlišných odrůd, otvírám lahve z různých konců světa. Pár let jsem teď na vína Petra Bízy nenarazil, pokud jsem se už dostal do Čejkovic, měl jsem už domluvenu schůzku u jiných vinařů. Přesto jsem nikdy neopomněl projít kolem jeho vinařství a obdivovat, jak se za ta léta postavilo na nohy při budování svého tréninkového barrique centra.
Žijeme v divné době. Všechno nám pozavírali, nemůžu si zajít do vinotéky, ani wine baru, nekonají se přehlídky vín, ani degustace. jediný kontakt s vínem mi poskytují jen emailové nabídky vinařů prostřednictvím e-shopů, případně regály v dosud otevřených obchodech s potravinami. A právě tam se to stalo. V jednom regálu stálo několik lahví s nepřehlédnutelným logem rodinného vinařství Petra Bízy. Všechny vzpomínky minulých let byly najednou zpět. Tak dlouho jsme se s jeho víny míjeli, tak dlouho mi nadbíhala vína jiných vinařů, až si mě Petrova lahev našla sama. Šup a byla v nákupním vozíku…
Díky náhodě jsem se mohl potěšit se Sauvignonem v pozdním sběru z ročníku 2018. Když narazím na tuto odrůdu, zajímají mě zásadně jen dvě věci. Zda má zlatavou barvu a zda voní po angreštovém kompotu… Bízovo víno mělo skutečně barvu s třpytivými odlesky slunce. I angrešt jsem ve vůni i chuti našel, byť v kombinaci s nektarinkami, pomelem i bylinnými tóny hluchavky či zelené papriky. Možná bych toho angreštu a černého rybízu bral ještě víc, ale jsme na Moravě, tak za mě skvostné víno.
Otevřel jsem si své poznámky a oživil si tak vzpomínky na přechutnaná Bízova vína. Obdivoval jsem právě jeho Sauvignony, z červených pak Neronety. Nakupoval jsem je po krabicích. Z bílých jsem ani nesáhl vedle u klasického čejkovického Tramínu červeného, Veltlínu zeleného, Ryzlinku rýnského či Chardonnay. V červených vínech jsem pak při koštech ujížděl na špičková vína Pinot Bizé či Cuvée Caberner. A kdo nebyl u Petra na degustaci přímo ve vinařství, netuší, co za zázraky dokáže vyrobit z neuznané odrůdy Chorvát. Jeho ledové víno s vůní a chutí lesních jahůdek každého posadí na zadek…
Važme si toho, co nám dokážou nabídnout moravští vinaři. Řada z nich předčí i ty z jiných končin světa. A pokud si k některému z nich vybudujete osobní vztah, budou vás jeho vína provázet až do konce života.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat