Jak se vyznat v odrůdách? Propít se do nich…

Každý jsme to určitě na začátku naší cesty za dobrými víny zažili. Vybaveni předsudky z mládí, kdy nás po některém víně pálila žáha, po jiném nás zase čapla migréna a ani jsme toho zas tolik nevypili, jsme zpravidla dělali při výběru vína rychlé závěry. Vybavuji si jeden můj zážitek, se kterým jsem se vlastně doteď ještě nikomu nesvěřil. Byl jsem pozván jako host na mezinárodní odbornou konferenci do Lucemburku. Starali se tam o nás všechny náramně, pochopitelně nechyběl ani slavnostní galavečer se servírovanou večeří. Seděli jsme u překrásně nazdobeného stolu, na talířkách před námi první z početných chodů, když číšníci začali nalévat bílé víno. Pochopitelně z francouzských vinic pečlivě vybrané organizátory, aby se vhodně s jídlem párovalo. Když došla obsluha ke mně, položil jsem ruku přes skleničku a víno jsem odmítl. Vůbec za tím nebyla skutečnost, že bych byl abstinent, já prostě v té době bílá vína nepil. Byla pro mne kyselá, špatně jsem je snášel, zvedaly se mi z nich žaludeční šťávy. Copak za to můžu, že jsem do té doby měl štěstí pouze na nevyzrálá vína většinou v různých směskách od tuzemských vinařů, co dělali vína ještě postaru?

Teprve časem jsem se začal potkávat s víny, která mě přesvědčila, že i mezi bílými víny jsou klenoty, které stojí za to hýčkat, mazlit se s nimi a pravidelně se k nim vracet. Kupodivu jsem si je začal vozit i z Moravy, kde se v devadesátých letech objevilo pár vinařů, co prošli školením ve vinařských velmocích, zainvestovali do nových technologií, a hlavně díky tomu všemu přišli s moderním přístupem k výrobě vína. Úplně první vinařem, před kterým jsem takzvaně padl na zadek byl Petr Bíza z Čejkovic. Všechna vína mi od něho chutnala, na vrchol jsem v té době řadil jeho Rulandské šedé v pozdním sběru, polosuché…

Od té doby jsem začal vyhledávat další vína, co mi udělali radost, jezdil jsem za vinaři, či jsem navštěvoval ochutnávky a přehlídky vín. Od počátku mě přitahovala vína všemožných odrůd, o kterých jsem třeba ani před tím nikdy neslyšel. Chtěl jsem si najít tu svou oblíbenou, které mě potěší, kdykoliv to budu potřebovat. Vzpomínám si, jak jsem se po jednom vyšetření u lékaře Na Homolce s ním bavil o mé zálibě ve vínech a dostal jsem od něho otázku. Jaká odrůda vám chutná nejvíce? Nechtěl jsem si žádnou odrůdu nahněvat, ale měl jsem právě sauvignonové období, kdy jsem v tomto víně miloval angreštový kompot, černý rybíz, vanilkové tóny barikových sudů… Hrdě jsem mu tedy doporučil Sauvignon blanc, nejlépe z Marlborough na Novém Zélandu. Teprve později jsem začal obdivovat krásu této odrůdy v suchém méně aromatickém provedení z Loiry, nejlépe ze Sancerre. Dnes se dokážu poklonit i těm našim lehkým černorybízovým kopřivákům ze Znojemska. Naučilo mě to postupně identifikovat na patře zajímavé ovocné, květinové či kořeněné tóny dané odrůdy a uchovávat je v mé vinné paměti.

Podobně jsem urazil dlouhou cestu i u červených vín, kdy jsem zpočátku preferoval spíše aromatické ovocné odrůdy s minimem doprovodných tříslovin. Svatovavřinecké, Modrý Portugal, Rulandské modré, to jsou typické odrůdy, kterým jsem v té době nadbíhal. Zajímalo by mě, zda jste na tom byli podobně. Dá se dnes určitě sáhnout i po jiných zahraničních odrůdách, třeba po velmi oblíbeném vínu Primitivo z Puglie, ale bude to mít vždy podobné znaky, o kterých tu mluvím. Sametová chuť a nedrhnoucí taniny… I to však mělo svůj další vývoj, do kterého jsem se postupně propíjel. Přes červená vína Syrah, Grenache, Mourvedre z Provence, k mohutným vínům z mezinárodních odrůd Merlot, Cabernet Sauvignon, Malbec…

Tuhle jsem narazil na číslo 114. Tolik je údajně běžných odrůd, z nichž se vyrábějí vína, ke kterým se každý z nás může dostat. Moc tomu číslu nevěřím, já sám jsem zde napsal už řadu textů, kde jsem vás seznamoval s odrůdami, které jsem do té doby nepotkal. A to si myslím, že ta v přehledu uvedena nebyla. A co vy? Zaznamenáváte si, jaké odrůdy vinné révy jste již ve víně ochutnali? Využíváte k tomu aplikaci, nebo alespoň si na tabulce označíte odrůdu, se kterou jste se již setkali? Třeba vás to doteď ještě nenapadlo, pokud však vínu propadnete podobně jako já, může se to pro vás stát hrou, při které se budete bavit. Zejména, až si budete chtít koupit víno z odrůdy, která není právě běžná…

Vůbec to však neznamená, že všechna málo obvyklá vína vám budou chutnat. Dokonce není ani nic neobvyklého, že jedna a ta samá odrůda vám jednou udělá radost, podruhé se u ní otřesete a odmítnete dál koštovat. Kromě odrůdy vína hraje pochopitelně roli i vinař, co víno vyrobil, region, odkud pocházejí hrozny, způsob výroby, ale i ročník, stáří a zbytkový cukr.

Třeba si už podobně jako já začnete myslet, že už vínu rozumíte, ale v tom narazíte na oranžové víno ze známé odrůdy, které bude chutnat naprosto jinak, víno na jemných kvasničných kalech, co mu dají jiný šmrnc, či víno z keramických amfor kvevri, co vás vrátí o spoustu let zpět k počátkům výroby vína. Pokud se však spokojíte jen s hrstkou důvěrně známých odrůd, tak koneckonců proč ne. Je to vaše volba, hlavní je, že vám chutnají. Já jdu jinou cestou. Každá odrůda, každé neobvyklé zpracování mi nabízí nový zážitek. Jsem dobrodruh vyhledávající skvělá vína i tam, kde je mnozí nehledají. Vím, že najít to nejlepší mezi tisíci lahví z různých odrůd nebude snadné, ale pokud mi některé zachutná, pochlubím se tu s ním. 

Rodan