Možná to nebylo to úplně nejlepší víno na degustaci španělských vinných novinek. Ale uznejte, časem na vůni a chuť těch nejlepších určitě zapomenu, toto si však budu díky názvu pamatovat ještě hodně dlouho. Každý si to přeložte, jak chcete, pro slušňáky podsouvám třeba prostě zatraceně dobré červené…
Na ochutnávky pořádané společností Kupmeto chodím docela rád, zpravidla se na nich dostanu ke slušné kvalitě za rozumné peníze. Navíc, a to jste si tu už mohli několikrát přečíst, pozvou občas na návštěvu do Čech přímo zahraniční vinaře osobně. Komu z vás se to podaří, aby ochutnával třeba víno z Gaskoňska a bavil se přitom s vinařem, který by jako z oka vypadl d`Artagnanovi?
Název nebyl tím jediným, co mě na víně zaujalo. Mnohý z vás bude hádat, že když španělské víno, tak to bude na tuty Tempranillo, jde jen o to, jak dlouho leželo v barrique dubovém sudu, aby se mohlo chlubit patřičným přívlastkem. Jenže omyl… Tentokrát za to mohou ze 100 % hrozny odrůdy Marselan, což je kříženec Cabernet Sauvignon, který mu dal třísloviny, a Grenache, díky němu si odnesl ovocitost. Byl vyšlechtěn v šedesátých letech ve Francii, kde se nejvíce pěstuje v Languedocu, rozšířil se pak dál i do Španělska, Bulharska, přes oceán i do Kalifornie a v poslední době i do Číny.
Byl jsem na toto víno z Marselanu docela zvědavý. Vlastně jsem se k této odrůdě dosud dostal jen jednou, když jsem na Marselan narazil v německé Žitavě. Tenkrát šlo o víno z Languedocu, bylo zkupážované se Syrahem a bylo docela fajn. Pokud máte rádi Mon cheri, tak vlastně dobrá volba. Sametové víno s chutí po lesních plodech, třešních, ostružinách a rumu…
Že ho holandský vinař pan Neleman, co si pořídil nedaleko Valencie své vinice, dokáže stejně povedeně? Asi ano, když se nerozpakoval své preference vtělit přímo do názvu. Šlo rozhodně o mohutné víno, což podtrhlo i 14 měsíců v dubových sudech. Navíc vinařství hospodaří v BIO režimu a hrozny pocházejí z vinic s nízkým výnosem. Tentokrát bych při hodnocení možná ubral v líbivé sametovosti, což měl patrně minule na svědomí Syrah, opět však ve víně převládaly tóny tmavého peckovitého ovoce, ozvláštněné bylinami a kořením. Šťavnaté víno…
Degustace tentokrát mířila na vína, se kterými se málokdo z nás předtím již setkal. Martin Kozák z Kupmeto připravil přehlídku devíti červených vín, kde bylo každé jiné. Jak odrůdou, místem původu, vinařstvím, tak zpracováním a vlastně i cílovým příjemcem. Od mladých rebelujících vín, až po usedlá, vyrovnaná vína, co si zaslouží, aby si na ně člověk udělal čas. Takovou Rioju Crianzu Valdepoleao si dokážu někde u krbu ponořený v ušáku docela dobře představit.
Co by to bylo za španělská vína, kdyby nedošlo na Tempranillo. Bylo tam a hnedka v několika případech. Ať už bylo přiznáno přímo, nebo v některé ze svých místní podob třeba pod názvy Tinta del País či Tinta de Toro. Ochutnávali jsme však i vína z dalších odrůd. Došlo na již zmiňovaný Marcelan, dále pak na Monastrell, Bobal a Garnachu. Rozhodně se ještě rozepíšu, ale to si nechám na příště. Dlužím vám přece informaci, jaké víno z degustace u mě vlastně zvítězilo.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat