Na ilustrační fotografii k minulému textu drží Jarda v náručí magnumku, kterou dostal na rozloučenou od členů vinného klubu. Neochutnávali jsme, už tak byla smršť vzorků rozsáhlá. Zajímalo by vás, o co šlo? Mě taky. Zkusím tedy zapátrat a o informace se podělit.
Z viněty se dá vyčíst, že jde o Pinot Noir Magnum, zemské víno, ročník 2015, od Petra Kočaříka z Čejkovic. Hrozny pocházejí ze dvou místních viničních tratí, a to Padělky a Novosady. Petr Kočařík hospodaří na dvou hektarech vinic, a právě Pinot Noir je tím nejzajímavějším vínem, které tu ze svých hroznů vinař dělá. K vínům přistupuje organicky, jako člen Autentistů ctí minimální přidávání síry. Vína před lahvováním nečiří, ani nefiltruje. Hrozny při zelených pracích výrazně redukuje, právě modré Rulandy zůstává na keři jen 1 až 1,2 kg.
Zmíněný Pinot Noir v magnumce zrál v nových dubových sudech. Z referencí na něj vybírám, že má intenzívní odrůdovou vůni, plnou a elegantní, určitě s charakteristickými peckovinami a citrusovou linkou, pochopitelně se zaznamenatelnými tóny sudu. Víno je krásně šťavnaté, má střední až plnější tělo, harmonický a plynulý průběh a dlouhou perzistenci. Jardo, užij si ho…
Pokud máte pocit, že vás tu balamutím, tak snad zas tak moc ne. My jsme totiž vlastně Pinot Noir od Petra Kočaříka v rámci degustace taky ochutnávali. Byl sice už jen ze sedmičkové lahve, ročník 2019, a hrozny pocházely z viniční trati Novosady, kde dozrávají na nízkém vedení. Po sklizni u něho probíhá spontánní kvašení na slupkách, víno pak zraje rok v použitých barikových sudech, poté je shodně lahvováno bez čiření a filtrace. Z rychlého hodnocení mi vyplynulo, že se mu Pinot Noir moc povedl, dlouho jsem neochutnával podobně poctivě udělanou Rulandu. Pro úplnost, víno mělo výraznou ovocnost, elegantní tělo a bylo podpořeno dotekem dřeva.
O vínech z vinařství Pod Radobýlem kousek od Žernosek jsem tu já a konečně i Jarda psali několikrát. Dva roky jsem pravidelně auditoval v Děčíně. Při mých cestách jsem pochopitelně využil nabídku místních vinoték a řadu žernoseckých vín, včetně právě těch z tohoto vinařství, jsem přechutnal. Takže zas tak úplně neznámá to pro mě při ochutnávce ve vinném klubu nebyla…
Vinařství Pod Radobýlem je mladé vinařství, které vzniklo v roce 2012. Jejich tratě se rozkládají v obci Žalhostice pod vrchem kopce Radobýl. Sympatické je, že svá vína nechávají prokvasit do sucha. Rozhodně se na kvalitě podepisuje i místní čedičové podloží, které v nižších polohách přechází do opuky.
Za vinařstvím stojí manželé Lucie a Radek Popovič, kteří od roku 2012 zcelovali nevyužité pozemky na úpatí Radobýlu, kde se v minulosti pěstovala réva už za Karla IV. Zkultivovali a osázeli vinnou révou ke dvanácti hektarům, z bílých odrůd tam mají zejména Ryzlink rýnský, Rulandské bílé, Rulandské šedé, Tramín kořenný, Hibernal, Müller Thurgau a MOPR, z červených pak Rulandské modré a Fratavu.
Zmínil jsem se, že jsme na vinném klubu dostali příležitost ochutnat dvě jejich vína, kabinetní Müller Thurgau a český zemský MOPR, obě vína z ročníku 2019. Co se týká milerky, Jarda ji tu před rokem hodnotil jako velké překvapení. Vyzdvihl spíše německý styl vína s pěknou kyselinou a krásnými tóny citrusů, broskví a jemnou mineralitou. Já to mohu potvrdit, možná ještě doplním, že mělo jemnou muškátovou vůni, svěží kyselinku a krásnou pitelnost.
Pokud mám s něčím spojené Žernoseky, tak je to bílá odrůda MOPR. Byl jsem zvědavý, zda Vinařství Pod Radobýlem dělá podobně povedené muškátky jako pan Kupsa v Žernoseckém vinařství. Těžko se to dá srovnávat, když obě vína neochutnáváte současně, každopádně i na těch z Radobýlu něco je. Jemné muškátové aroma, v chuti suché, svěží a příjemně ovocné s projevem citrusů a žluté slívy. Oceňuji právě suchost a jemnou kyselinku, co podporuje svěžest a aromatiku.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat