Klub přátel dobrého vína

Možná se ta parta vinných nadšenců nazývá úplně jinak, možná ani oficiální název nemají, Jarda jim však neřekne jinak, než vinný klub. Dvakrát do měsíce s nimi chodí koštovat zajímavá vína, vždy se zaměřují určitým směrem. Z jeho vyprávění vím, že to u nich funguje poměrně jednoduše. Každý účastník přinese jednu lahev, za kterou se nebude před ostatními stydět, a pak zpravidla společně zahájí slepou degustaci. Ostatní se přitom snaží poznat, cože to je za víno, odkud a případně z jakého ročníku.

Jarda se od příštího měsíce chystá na dlouhodobější zahraniční výjezd, tak se vlastně tento týden byl v klubu na čas rozloučit. Tak nějak vybylo místo, vzal mě tedy sebou jako hosta. Nebudu zapírat, byl jsem vlastně docela zvědavý, jak to u nich chodí a zda mé znalosti a schopnosti, co se vína týče, budou na ostatní stačit. Myslím, že jsem to zvládnul, byť tam byli rozhodně větší borci, kteří se ve světě vína pohybují profesionálně.

Uvedu, že tentokrát se klub zaměřil na typická odrůdová vína Moravy a Čech. A jdu na to, pojďme společně projít přehlídku slepic. Rozumějte, pět lidí kolem stolu a každý přinesl po jedné lahvi, kterou před ostatními zatajil. I když… Byli tací, kteří vytáhli z tašky lahví víc. Něco v rámci prezentace, něco jako bonus. Je jedno, zda se víno skrylo do novin, do alobalu nebo do elegantní strečové košilky. Jediným poznávacím znakem bylo jen hrdlo a tvar láhve, pominu-li představení, zda se jedná o bílé nebo červené.

Zahájil to Jarda. Do sklenek rozlil bílé víno s jemnou aromatikou. Obvykle se chci při ochutnávkách na slepo vyhnout přílišným emocím, většinou se mi vymstilo, když jsem nezapojil i rozum. Tady mi ještě před hodnocením něco říkalo že by to mohl být vlašák. Takový ne zrovna typický, což není ten správný výraz, spíš ne zrovna voňavý. Pak se však začalo víno rozebírat, že v něm jsou máslové tóny, vyznačuje se odrůdovou sladkostí, takže se osazenstvo dostalo přes možnou bílou rulandu až k šardonce. 

Jarda pak zalovil v tašce a vytáhl druhý vzorek, víno stejné odrůdy. Tady už začal fungovat mozek. Kdo z moravských vinařů lahvuje samostatně bílé odrůdy po šaržích z různých vinic? A opět přišel do hry vlašák z Pálavy. Tam je řada krásných tratí, které se vyznačují terroirovými víny. Došlo na představení. Skutečně Ryzlink vlašský z Mikrosvínu, ve výběrech z hroznů, ročník 2018. První vzorek byl z Perné, trať Goldhammer, druhý také z Perné, trať Purmice. Odvolávám snad nepovedenost, zkuste si to, poslepu to vůbec není lehké.

Pak jsme dostali na stůl večeři, ke které se hodilo červené víno. Takže druhý vzorek se s tím perfektně snoubil. Tady jsem se nechytal. Špičkové moravské víno, což o to, ale bylo tak dobře udělané, že to mohlo být prakticky cokoliv. Nebudu napínat. Vinařství Domaine Hrabal, tedy pan Miroslav Hrabal z Hustopečí. A víno? Suprový Cabernet Sauvignon, ročník 2020, nic víc neřeknu, viněta chyběla. Musím se potkat i s dalšími jeho víny…

Sebe nepřeskočím, byť jsem pochopitelně netipoval. Ostatní se trochu motali jak v odrůdě, tak v místě, odkud víno pocházelo. Dal jsem do placu Ryzlink rýnský od Tondy Blažka, ročník 2019, z trati Kukvička v Josefově. Vlastně Slovácko, i když jak do Velkopavlovické, tak Mikulovské podoblasti to je, co by kamenem dohodil. Domnívám se, že pro mnohé neznámé vinařství mile překvapilo.

Další víno jsme poměrně rychle tipli. Chardonnay bylo hodně odrůdové, jasně že oproti zahraničí se to srovnávat zas tak úplně nedá, ale možná právě víno z moravských vinic a sklepů nám je tak přece jen bližší. Představilo se nám vinařství Libor Veverka z Čejkovic, ročník mi uniknul, ale co si vybavuji, ve víně byla krémovost z barikových sudů. Věřte, opět povedené víno.

Poslední v rámci tipovačky bylo opět jedno červené. Přiznám se, že jsem zase dost plaval, jednak bylo trochu netypické a jednak trochu kulišárna. Kdo zná, pochopí. Do sklenek jsme dostali Rosa Inferni, ročník 2013, neboli víno z vinařství Dva duby Jirky Šebely. Zmátlo mě, že šlo o cuvée Frankovky a Zweigeltrebe… Ale rád se nechám mást, bylo úžasné. Někdy se v produkci těchto vín z Dolních Kounic ztrácím, přece jen selská vína nejsou úplně líbivky na první ochutnání. Tentokrát jsme víno otevřeli ve správnou dobu, na správném místě, mezi správnými lidmi…

Padlo ještě několik bonusů. Na rozpití to byl Müller Thurgau a MOPR z Vinařství pod Radobýlem, na rozloučenou pak povedený Cabernet Cortis opět od Mirka Hrabala, fantastický Pinot Noir od Petra Kočaříka z Čejkovic a dvě nezapomenutelná červená z vinařství Ilias z Pavlova. Už jste od něho pili Pinot Noir a cuvée Pinot Noir s Merlotem? Rozhodně stojí za to…

Rodan