Byl to pořádný nářez… Takovou degustaci jsem už dlouho nezažil. Ozval se mi nedávno Martin z Alifea, zda nechci okoštovat jižní Itálii. Což o to, italská vína vyhledávám, v každé oblasti je něco zajímavého. Určitě mám na jihu zmapovanou Puglii, takže, když se do hledáčku tentokrát dostala Campanie, Molise a Basilicata, nebylo dvakrát proč váhat.
Fajn sklepní prostory ve Zborovské ulici na Smíchově, parta příjemných a znalých obdivovatelů vína navázaných na předního dovozce vín z celého světa. Tentokrát ochutnávka souvisela s letošní Martinovu návštěvou veronského veletrhu vín Vinitaly… Vytipovaná vína, co mají šanci se dostat na český trh.
První překvapení byl seznam prezentovaných vín. Málokdy se stane, že dostanete v průběhu jednoho večera při řízené degustaci do sklenky šestnáct vzorků. Osm bílých vín a stejný počet červených. Navíc většina ochutnávaných vzorků byla z odrůd, která jsem možná pil poprvé v životě. Pokud jsem na ně někdy narazila, tak už jsem na ně nenávratně zapomněl. O to větší očekávání jsem na začátku měl.
Začali jsme bílými. Tady popravdě přiznávám, a koneckonců jsem to tu už několikrát napsal, Itálie je pro mě zemí zaslíbenou především vínům červeným. Neříkám, že občas nepodlehnu a třeba i pochválím nějakou bílou odrůdu, ale pokud mám rozsoudit právě absolvovaný souboj, tak nabízená červená vína to u mě jednoznačně vyhrála.
Degustace probíhala v blocích, vždy po několika vzorcích jsme hodnotili, co nám chutnalo, co bychom si rádi koupili, jak pro sebe, tak případně pro své klienty. Vzhledem k tomu, že jsem neměl žádné zkušenosti s bílými odrůdami Falanghina, Greco di Tufo a Fiano di Avelino, nedostaly ode mě moc hvězdiček, a závěr byl překvapivě odsuzující. Z ochutnávaných bílých vín bych si nic neobjednal. I když možná vínům z Campanie z odrůdy Greco di Tuffo dám ještě někdy šanci, aby mě o svých kvalitách přesvědčila.
Za to červená část degustace stála za to. Většinou jsme ochutnávali vína z odrůdy Aglianico, jak jistě víte, z odrůdy nazývané milovníky vín Barolem jihu. Pokud ještě váháte, přečtěte si některý ze starších textů, které zde publikoval Jarda, myslím že zmíněná vína vychválil dostatečně. Já jsem tentokrát rovněž začal přidávat hvězdičky, nejnižší známka se zpravidla pohybovala na úrovni třech, což je prakticky mé maximum, dvě vína dostala výjimečně ještě jednu navíc, stála rozhodně za můj obdiv.
Nejlepším vínem celé degustace bylo za mě cuvéečko z vinařství Donato D’Angelo prezentované pod názvem Balconara. Vinařství bylo založeno v roce 2001 akvizicí 20 ha vinic ve známé produkční oblasti Aglianico del Vulture. Tentokrát je třeba vinice hledat na půl cesty mezi oběma pobřežími, v oblasti nazývané Basilicata.
Cílem vinařství je poskytovat kvalitní vína z vlastních hroznů z odrůd typických pro danou oblast. Zajímavé bylo sdělení, kterým Martin uváděl ochutnávaná vína, že kohokoliv se na veletrhu ve Veroně ptal, koho by měl oslovit pro dovoz vín do Čech, dostal vždy stejnou odpověď. Už jsi byl u Donata D’Angelo?
Ochutnávaná Balconara, ročník 2017, Indicazione Geografica Tipica, byla namíchaná ze dvou stejných dílů, jednak z odrůdy Aglianico a jednak z odrůdy Cabernet Sauvignon. Stejnojmenné vinice Balconara se nacházejí v městské části Ripacandia na sopečné půdě v nadmořské výšce kolem 500 metrů n.m. Vzhledem k tomu, že obě odrůdy mají různé doby zrání, sklízejí se a zpracovávají odděleně. Po smíchání víno zraje ve velkých 50 hl sudech, z nichž třetina je nových, a to po dobu 15 měsíců.
Možná, že ochutnávaný vzorek nebyl typicky italským vínem, ale víno se krásně pilo. Tmavě červená barva, podmanivá komplexní vůně, v plné chuti intenzivní tóny tabáku, třešní a zralých švestek. Díky vyššímu 14% alkoholu a dubovým sudům je celkový dojem silného a hřejivého vína, s výrazným zakulaceným tříslem. Padlo při hodnocení, že takové víno vyloženě žadoní o maso. Možná ho někdy přibalím do koše na grilovačku…
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat